Clarithromycin - teva Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, makrolidy 
ATC kód: J01F A 
Mechanismus účinku
Klarithromycin  je  polosyntetický  derivát  erythromycinu  A.  Jeho  antibakteriální  účinek  je 
důsledkem  vazby  na  50 S ribosomální  podjednotku  citlivých  baktérií  a  potlačení  syntézy 
proteinů. Je vysoce účinný proti širokému spektru aerobních a anaerobních grampozitivních a 
gramnegativních  organismů. Minimální  inhibiční  koncentrace  (MIC) klarithromycinu   jsou 
obecně dvakrát nižší než MIC erythromycinu. 
 
14-hydroxymetabolit klarithromycinu má rovněž antimikrobiální účinek. Minimální inhibiční 
koncentrace  tohoto  metabolitu  jsou  rovny  minimálním  inhibičním  koncentracím výchozí 
 
sloučeniny nebo jsou dvakrát vyšší. Výjimkou je H.  influenzae,  kde  je  14-hydroxymetabolit 
dvakrát účinnější než výchozí sloučenina. 
 
PK/PD vztah
Klarithromycin je intenzivně distribuován do tělesných tkání a tekutin. Vzhledem k vysoké 
penetraci  tkáně  je  intracelulární  koncentrace  vyšší  než  sérová  koncentrace. Koncentrace 
klarithromycinu v tonzilách a celé plicní tkáni jsou 2 až 6krát vyšší než koncentrace pozorované 
v  séru.  Koncentrace  v  tkáních  a  séru  pozorované  ve  studiích  s  tabletami  s  okamžitým 
uvolňováním jsou uvedeny níže. 
 
Průměrná koncentrace klarithromycinu [250 mg BID]
Typ tkáně Tkáň Sérum 
Tonzily 1,6 μg/g 0,8 μg/ml
Plíce 8,8 μg/g 1,7 μg/ml 
Klaritromycin se rozsáhle akumuloval v alveolárních makrofázích (AM), přičemž hladiny AM 
byly  u  většiny subjektů přibližně 100 až 600krát vyšší než v plazmě a 4 až 18krát vyšší než 
v tekutině  z epiteliální  výstelky. Zatímco  koncentrace  14(R)-hydroxyklarithromycinu  v  AM 
nebyly u některých subjektů kvantifikovatelné a byly spíše variabilní, hladiny AM byly obecně 
podobné  pro  tablety  s řízeným  uvolňováním a pro   tablety   s okamžitým  uvolňováním. 
Koncentrace v AM byly vyšší než v plazmě, ale akumulace byla nižší u metabolitu než u 
původního klarithromycinu. 
 
Mechanismy rezistence
Mechanismy rezistence na makrolidy zahrnují změnu cílového místa pro antibiotikum nebo jsou 
založeny  na  modifikaci  a/nebo  aktivním  vyplavení  antibiotika. Rozvoj   rezistence   mohou 
zprostředkovat plazmidy nebo chromozomy, rezistence může být indukovaná nebo existovat 
konstitučně.  Bakterie  rezistentní  na  makrolidy  vytvářejí  enzymy,  které  způsobují  methylaci 
reziduálního adeninu na ribozomální RNA a následně inhibici vazby antibiotik na ribozomy. 
Organismy  rezistentní  na makrolidy  jsou  obecně  zkříženě  rezistentní  na linkosamidy   a 
streptogramin  B  v důsledku methylace ribosomálního vazebného místa. Klarithromycin rovněž 
patří  mezi  silné  induktory  tohoto  enzymu. Makrolidy  mají  navíc  bakteriostatický  účinek 
v důsledku inhibice peptidyltransferázy ribosomů. 
 
Mezi klarithromycinem,  erythromycinem a azithromycinem existuje úplná zkřížená rezistence. 
Stafylokoky rezistentní na methicilin a Streptococcus  pneumoniae rezistentní na penicilin jsou 
rovněž rezistentní na makrolidy jako je klarithromycin. 
 
Hraniční hodnoty dle EUCAST v.12.0; 2022  
Následující  hraniční  hodnoty  pro  klarithromycin  oddělující  citlivé  organismy  od  organismů 
rezistentních  byly  stanoveny  Evropským  výborem  pro  testování  antimikrobiální  citlivosti 
(EUCAST). 
     
Hraniční hodnoty   
Mikroorganismus Citlivý Rezistentní 
Staphylococcus spp.1 ≤ 1 mg/l > 2 mg/l 
Streptococcus spp. 1 (skupiny A, B, C and G) ≤ 0,25 mg/l > 0,5 mg/l 
Streptococcus pneumoniae 1 ≤ 0,25 mg/l > 0,5 mg/l
Moraxella catarrhalis 1 ≤ 0,25 mg/l > 0,5 mg/l
Helicobacter pylori ≤ 0,25 mg/l > 0,5 mg/l
Erythromycin lze použít ke stanovení citlivosti na klarithromycin. 
 
Citlivost
Prevalence získané rezistence u vybraného druhu se může lišit podle zeměpisné lokality a času a 
zejména při léčbě těžkých infekcí je vhodné mít k dispozici lokální informace o rezistenci. Podle 
 
potřeby je nutná konzultace s odborníkem v případě, že místní prevalence rezistence je taková, že 
povaha agens je přinejmenším u některých typů infekcí nejasná. 
 
Kategorie 1: citlivé organismy 
Grampozitivní Gramnegativní Ostatní 
Listeria monocytogenes 
Clostridium perfringens  
Peptococcus niger 
Proprionibacterium acnes  
Streptococcus skupiny F
Bordetella pertussis 
Haemophilus 
influenzae§ Legionella
pneumophila 
Moraxella catarrhalis 
Pasteurella multocida
Borrelia burgdorferi 
Chlamydia pneumoniae 
(TWAR)
Chlamydia trachomatis 
Mycobacterium avium
Mycobacterium chelonae 
Mycobacterium fortuitum
Mycobacterium intracellulare 
Mycobacterium kansasii
Mycobacterium leprae 
Mycoplasma pneumoniae
Kategorie 2: organismy, pro které může být získaná rezistence problematická # 
Staphylococcus aureus (rezistentní nebo
citlivé* na meticilin) +  
Stafylokoky koaguláza negativní +
Streptococcus pneumoniae +  
Streptococcus pyogenes * 
Streptoccoccus skupiny B, C, G 
Streptococcus spp. 
  
Kategorie 3: přirozeně rezistentní organismy 
Enterobacteriaceae
Gramnegativní tyčinky nefermentující laktózu 
 
* druhy, proti kterým byla účinnost prokázána v klinických studiích (pokud jsou citlivé) 
§ Hraniční hodnoty pro makrolidy a příbuzná antibiotika byly nastaveny tak, aby bylo možné 
kategorizovat H. influenzae divokého typu jako přechodný stupeň 
+ Označuje druhy, u kterých byla pozorována vysoká míra rezistence (tj. vyšší než 50 %) v jedné nebo 
více oblastech/zemích/regionech EU 
#≥ 10% rezistence alespoň v jedné zemi Evropské unie