Desloratadin stada Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: antihistaminika – H1 antagonisté,  
ATC kód: R06AX27  
 
Mechanismus účinku 
Desloratadin je nesedativní, dlouhodobě účinkující antagonista histaminových receptorů se selektivním 
antagonistickým působením na periferní H1-receptory. Po perorálním podání selektivně blokuje periferní 
histaminové H1-receptory, neboť léčivá látka neprostupuje do centrálního nervového systému.  
Antialergické účinky desloratadinu byly prokázány ve studiích in vitro. K těmto účinkům patří inhibice 
uvolňování prozánětlivých cytokinů, jako jsou IL-4, IL-6, IL-8 a IL-13, z lidských žírných buněk/bazofilů, 
jakož i inhibice exprese adhezivní molekuly P-selektinu na endoteliálních buňkách. Klinický význam těchto 
pozorování je třeba teprve potvrdit.  
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
V klinických studiích s opakovaným podáváním desloratadinu, v nichž bylo podáváno až 20 mg 
desloratadinu denně po dobu 14 dnů, nebyly pozorovány žádné statisticky ani klinicky relevantní 
kardiovaskulární účinky přípravku. V klinickofarmakologické studii, v níž byl desloratadin podáván v dávce 
45 mg denně (devítinásobek doporučované klinické dávky) po dobu deseti dnů, nebyl zjištěn žádný případ 
prodloužení QTc intervalu.  
 
Ve studiích s opakovaným podáváním desloratadinu společně s ketokonazolem a erythromycinem nebyly 
pozorovány žádné klinicky relevantní změny plazmatických koncentrací desloratadinu.  
 
Desloratadin přechází do centrálního nervového systému pouze v malé míře. V kontrolovaných klinických 
studiích při podávání v doporučené dávce 5 mg denně nedocházelo ve srovnání s placebem k žádnému 
zvýšení výskytu ospalosti. V klinických studiích při jednorázovém podání denní dávky 7,5 mg nebyla 
ovlivněna psychomotorická výkonnost. Ve studii, kdy byl desloratadin 5 mg jednorázově podán dospělým, 
neovlivňoval desloratadin standardní hodnoty letové výkonnosti včetně exacerbace subjektivní ospalosti 
nebo úkonů souvisejících s létáním.  
 
V klinickofarmakologických studiích, v nichž byl desloratadin podáván společně s alkoholem, nedocházelo 
ke zhoršení alkoholem navozeného poklesu výkonnosti ani ke zvýšení ospalosti. Mezi skupinou pacientů, 
jimž byl podáván desloratadin, a skupinou dostávající placebo, nebyly zjištěny žádné významné rozdíly ve 
výsledcích psychomotorických testů, bez ohledu na to, zda byl současně podáván alkohol nebo nikoli. 
 
U pacientů s alergickou rýmou vedlo podávání desloratadinu k ústupu příznaků, jako je kýchání, výtok 
z nosu a svědění nosu, jakož i svědění oka, slzení a zarudnutí očí a svědění na patře. Desloratadin účinně 
kontroloval symptomy po dobu 24 hodin. V klinických hodnoceních u dospívajících pacientů ve věku 12 až 
17 let nebyla účinnost tablet desloratadinu jednoznačně prokázána. 
 
Kromě zavedených klasifikačních termínů sezónní a celoroční může být alergická rýma alternativně 
klasifikována podle trvání příznaků jako intermitentní alergická rýma a perzistující alergická rýma. 
Intermitentní alergická rýma je definována přítomností příznaků méně než 4 dny za týden nebo méně než týdny. Perzistující alergická rýma je definována přítomností příznaků 4 dny nebo více za týden a déle než týdny.  
 
Desloratadin byl účinný ve zmírnění celkové zátěže představované sezónní alergickou rýmou, hodnocenou 
na základě dotazníku hodnotícího kvalitu života při rinokonjunktivitidě. K největšímu zlepšení došlo ve sféře 
praktických problémů a denních aktivit, limitovaných symptomy.  
 
Chronická idiopatická urtikarie byla studována jako klinický model onemocnění s urtikarií, protože jejich 
patogeneze je bez ohledu na etiologii obdobná a protože chronické pacienty lze snáze zařazovat do 
prospektivního hodnocení. Jelikož je uvolňování histaminu kauzálním faktorem všech nemocí s urtikarií, 
předpokládá se, že desloratadin bude účinně poskytovat symptomatickou úlevu nejen u chronické idiopatické 
urtikarie, ale i u ostatních nemocí s urtikarií, jak doporučují klinická doporučení pro léčbu.  
 
Ve dvou placebem kontrolovaných šestitýdenních studiích, kterých se zúčastnili pacienti s chronickou 
idiopatickou urtikarií, vedlo podávání desloratadinu na konci prvního dávkovacího intervalu k ústupu 
svědění a ke snížení počtu a rozsahu kopřivkových pupenů. V každé studii účinek přetrvával po dobu hodinového dávkovacího intervalu. Stejně jako ve studiích s ostatními antihistaminiky podávanými 
pacientům s chronickou idiopatickou urtikarií byla vyloučena malá část pacientů, kteří byli identifikováni 
jako pacienti neodpovídající na antihistaminika. Úleva od příznaků svědění o více než 50 % byla pozorována 
u 55 % pacientů léčených desloratadinem oproti 19 % pacientů léčených placebem. Léčba desloratadinem 
také signifikantně snížila interferenci spánku a denní aktivity, což bylo měřeno čtyřbodovou stupnicí 
používanou k hodnocení těchto proměnných.