Diroton Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: léčiva ovlivňující renin-angiotenzinový systém, ACE inhibitory 
samotné  
ATC kód: C09AA  
Mechanismus účinku
Lisinopril je inhibitor peptidyl dipeptidázy. Inhibuje angiotenzin konvertující enzym (ACE), 
který katalyzuje přeměnu angiotenzinu I na vasokonstrikční peptid angiotenzin II. Angiotenzin 
II  také  stimuluje  sekreci  aldosteronu  kůrou  nadledvin.  Inhibice  ACE  způsobí  pokles 
koncentrace angiotenzinu II a tím pokles vasopresorní aktivity a snížení sekrece aldosteronu. 
Snížená koncentrace aldosteronu může způsobit zvýšení sérové koncentrace draslíku. 
Farmakodynamické účinky
Zatímco mechanismus, kterým lisinopril snižuje krevní tlak supresí systému renin-angiotenzin-
aldosteron je považován za primární, lisinopril působí antihypertenzivně dokonce i u pacientů 
s hypertenzí s nízkou hladinou reninu. ACE je identický s kinázou II, enzymem degradujícím 
bradykinin. Zda zvýšené hladiny bradykininu, silného vasodilatačního peptidu, hrají roli  v 
terapeutickém účinku lisinoprilu, není dosud objasněno. 
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinek lisinoprilu na mortalitu a morbiditu u pacientů se srdečním selháním byl studován 
srovnáním vysokých (32,5 mg nebo 35 mg jednou denně) a nízkých (2,5 mg nebo 5 mg jednou 
denně) dávek. Ve studii se 3 164 pacienty, se střední hodnotou přežití pacientů 46 měsíců, 
vysoké dávky lisinoprilu ve srovnání s nízkými dávkami způsobily snížení rizika o 12 % při 
kombinovaném hodnocení jakékoli mortality a hospitalizace z jakékoli příčiny (p=0,002) a % snížení rizika jakékoli mortality a hospitalizace z kardiovaskulárních důvodů (p=0,036). 
Byla vysledována redukce mortality z jakékoli příčiny (8 %, p=0,128) a z kardiovaskulárního 
důvodu (10 %, p=0,073). V konečné analýze byl u pacientů léčených vysokou dávkou počet 
hospitalizací pro srdeční selhání snížen o 24 % (p=0,002). Symptomatický přínos byl podobný 
u pacientů léčených vysokými i nízkými dávkami lisinoprilu. 
Výsledky  studie  prokázaly,  že  souhrnný  profil  nežádoucích  účinků  u  pacientů  léčených 
vysokými  i  nízkými  dávkami lisinoprilu byl  podobný  druhem  i  počtem.  Předvídatelné 
nežádoucí  účinky  ACE  inhibitorů,  jako  je  hypotenze  nebo alterace renální  funkce,  byly 
zvládnutelné a zřídka vedly k přerušení léčby. Kašel se vyskytoval méně často u pacientů 
léčených vysokými dávkami lisinoprilu.  
V GISSI-3 studii byl použit 2x2 faktoriálový plán pro srovnání účinku lisinoprilu a glycerol-
trinitrátu podávaných samostatně nebo v kombinaci po dobu 6 týdnů s kontrolní skupinou u 394 pacientů podrobených léčbě během 24 hodin po akutním infarktu myokardu. Lisinopril 
statisticky významně snížil riziko mortality o 11 % oproti kontrole (2p=0,03). Snížení rizika u 
glycerol-trinitrátu nebylo významné, ale jeho kombinace s lisinoprilem snížila významně riziko 
mortality o 17 % ve srovnání s kontrolní skupinou (2p=0,02). V podskupině pacientů starších 
70 let a žen, předdefinovaných jako pacienti s vysokým rizikem mortality, byl významný 
benefit pozorován  při  posuzování  kombinovaného  ovlivnění  mortality  a  srdečních funkcí. 
Výsledek ukázal pro všechny pacienty, i z velmi rizikové podskupiny, významný přínos  u 
pacientů léčených lisinoprilem po dobu 6 měsíců i léčených kombinací lisinoprilu s glycerol-
trinitrátem po dobu 6 týdnů. To dokazuje preventivní působení lisinoprilu. Jak se dá očekávat 
při každé vasodilatační léčbě, s léčbou lisinoprilem byl spojený zvýšený výskyt hypotenze a 
renálních dysfunkcí, ale nebyl v souvislosti s proporcionálním nárůstem mortality. 
Ve  dvojitě  slepé  randomizované  multicentrické  studii  srovnávající  lisinopril  s blokátorem 
kalciových kanálů u 335 hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu s počáteční nefropatií 
charakterizovanou mikroalbuminurií, lisinopril užívaný v dávce 10 - 20 mg jednou denně po 
dobu 12 měsíců snížil systolický/diastolický krevní tlak o 13/10 mmHg a poměr exkrece 
albuminu do moči o 40 %. Při srovnání s blokátorem kalciových kanálů, který způsobí stejný 
pokles krevního tlaku, u pacientů léčených lisinoprilem se ukázala významně větší redukce 
poměru exkrece albuminu do moči, prokazující, že ACE inhibiční účinek lisinoprilu redukuje 
mikroalbuminurii přímým mechanismem na renální tkáň spolu s hypotenzivním účinkem. 
 Léčba  lisinoprilem  neovlivňuje  kontrolu  glykemie,  jak  bylo  prokázáno  nesignifikantně 
významným účinkem na hladiny glykovaného hemoglobinu (HbA1c). 
Látky působící na systém renin-angiotenzin (RAS)
Ve  dvou  velkých  randomizovaných,  kontrolovaných  studiích  (ONTARGET  (ONgoing 
Telmisartan Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-
D (The Veterans Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace 
inhibitoru ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II. 
Studie  ONTARGET  byla  vedena  u  pacientů  s  anamnézou  kardiovaskulárního  nebo 
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami 
poškození cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem 
mellitem 2. typu a diabetickou nefropatií. 
V  těchto  studiích  nebyl  prokázán  žádný  významně  příznivý  účinek  na  renální  a/nebo 
kardiovaskulární ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené 
riziko hyperkalemie, akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti 
farmakodynamických vlastností jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE 
a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou 
nefropatií užívat současně. 
Studie  ALTITUDE  (Aliskiren  Trial  in  Type  2  Diabetes  Using  Cardiovascular  and  Renal 
Disease Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní 
terapii inhibitorem ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s  diabetem 
mellitem 2. typu a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo 
obojím. Studie byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. 
Kardiovaskulární  úmrtí  a  cévní  mozková  příhoda  byly  numericky  častější  ve  skupině  s 
aliskirenem než  ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné 
nežádoucí  účinky  (hyperkalemie,  hypotenze  a  renální  dysfunkce)  byly  častěji  hlášeny  ve 
skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 
 
Pediatrická populace
V klinické studii zahrnující 115 dětských pacientů ve věku 6-16  let  s hypertenzí dostávali 
pacienti  s hmotností pod 50 kg 0,635mg; 2,5 mg nebo 20 mg lisinoprilu denně a pacienti 
s hmotností 50 kg a více dostávali 1,25 mg, 5 mg nebo 40 mg lisinoprilu jednou denně. Na 
konci druhého týdne snižoval lisinopril podávaný jednou denně tlak krve v závislosti na dávce 
s konzistentní antihypertenzní účinností při dávkách vyšších než 1,25 mg. 
Účinek byl potvrzený ve fázi vysazení, kde diastolický tlak vzrostl asi o 9 mmHg více u 
pacientů randomizovaných do placebové skupiny než u pacientů, kteří byly randomizováni 
k pokračování se střední nebo vysokou dávkou lisinoprilu. Na dávce závislý antihypertenzní 
účinek  byl  konzistentní  v několika  demografických  podskupinách:  věk, stupnice  Tanner 
(Tanner fáze), pohlaví a rasa.