Doxorubicin teva Interakce
 
Doxorubicin je hlavním substrátem cytochromu P450 CYP3A4 a CYP2D6 a P-glykoproteinu (P-gp). 
Byly  hlášeny  klinicky  významné  interakce  s  inhibitory  CYP3A4,  CYP2D6  a/nebo  P-gp  (např, 
verapamil) vedoucí ke zvýšené koncentraci a zvýšenému klinickému účinku doxorubicinu. Naopak 
induktory CYP3A4 (např. rifampicin, fenobarbital, fenytoin, třezalka tečkovaná) a P-gp mohou snížit 
plazmatické hladiny doxorubicinu a mohou tak vést ke snížení účinnosti. 
 
Doxorubicin-hydrochlorid používaný v kombinaci s cyklosporinem může vyžadovat úpravu dávkování. 
Při současném podávání cyklosporinu se clearance doxorubicinu snižuje asi o 50 %. Velikost AUC 
doxorubicinu se zvětší o 55 % a AUC doxorubicinolu bude větší o 350 %. Při této kombinaci se tedy 
doporučuje 40% snížení dávky doxorubicinu. Cyklosporin, podobně jako verapamil, inhibuje CYP3Ai P-glykoprotein, čímž lze vysvětlit interakce a výsledné zvýšení nežádoucích účinků. Literární údaje 
naznačují, že přidání cyklosporinu k doxorubicinu vede k hematologické toxicitě silnější a delší než té, 
která byla pozorována u doxorubicinu samotného. Při současném podání cyklosporinu a doxorubicinu 
byly rovněž zaznamenány kóma a epileptické záchvaty. 
Bylo také prokázáno, že cimetidin snižuje plazmatickou clearance a zvyšuje AUC doxorubicinu. 
 
Doxorubicin je užíván především v kombinacích s jinými cytotoxickými látkami. Může dojít k aditivní 
toxicitě postihující především kostní dřeň/hematologické a gastrointestinální účinky (viz bod 4.4). 
Použití doxorubicinu v kombinované chemoterapii s jinými potenciálně kardiotoxickými látkami (např. 
fluoruracil, cyklofosfamid nebo paklitaxel), podobně jako souběžná léčba látkami ovlivňujícími srdce 
(např. blokátory vápníkového kanálu), vyžaduje sledování srdečních funkcí v celém průběhu terapie.  
 
Paklitaxel, pokud je podán dříve než doxorubicin, může způsobit zvýšení plazmatických koncentrací 
doxorubicinu a/nebo jeho metabolitů. Určité údaje ukazují, že tento účinek se sníží, je-li  antracyklin 
podán dříve než paklitaxel. 
 
Použití trastuzumabu v kombinaci s antracykliny (jako je doxorubicin) je spojeno s vysokým rizikem 
kardiotoxicity. Trastuzumab  a  antracykliny se v současné době nemají používat v kombinaci, kromě 
dobře kontrolovaných klinických studií s monitorováním srdeční funkce (viz bod 4.4).  
 
 Předchozí i stávající léčba látkami ovlivňujícími funkci kostní dřeně (např. cytostatika, sulfonamidy, 
chloramfenikol, fenytoin, deriváty amidopyrinu, antiretrovirové látky) může vést k závažným poruchám 
krvetvorby. Dávkování doxorubicinu se musí v případě potřeby změnit. Toxické účinky léčby 
doxorubicinem se mohou zvyšovat v kombinaci s jinými cytostatiky (např. cytarabinem, cisplatinou, 
cyklofosfamidem). Při kombinovaných terapiích s cytarabinem byly hlášeny nekrózy tlustého střeva s 
masivním krvácením a závažnými infekcemi. 
 
Hepatotoxicita doxorubicinu se může zvyšovat jinými hepatotoxickými látkami (např. 
merkaptopurinem). 
 
Doxorubicin je silný radiosenzibilizující látka („radiosensitizer“) a nové vzplanutí („recall 
phenomena“) příznaků vyvolaných doxorubicinem může být život ohrožující. Kardiotoxicitu nebo 
hepatotoxicitu doxorubicinu může zvyšovat jakákoli předchozí, souběžná nebo následná radioterapie.  
 
Léčba doxorubicinem může zvýšit hladinu kyseliny močové v séru, a proto bude možná nezbytné 
přizpůsobit dávku přípravků snižujících hladinu kyseliny močové. 
 
Doxorubicin může snižovat biologickou dostupnost digoxinu. 
 
Současné užití doxorubicin-hydrochloridu snižuje absorpci antiepileptik (např. karbamazin, fenytoin, 
valproát). 
 
Během léčby doxorubicin-hydrochloridem nemají být pacienti očkováni a také se mají vyhnout 
kontaktu s osobami, které byly v nedávné době očkovány proti dětské obrně. 
 
Doxorubicin se váže na heparin a fluoruracil. Proto je možná precipitace a ztráta účinku obou látek. 
Více podrobností viz bod 6.2. 
 
Při současné léčbě sorafenibem v dávce 400 mg dvakrát denně byly pozorovány jak zvětšení AUC (% - 47 %) doxorubicinu, tak hodnota AUC beze změny. Klinický význam těchto nálezů není znám.