Dulasolan Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Jiná antidepresiva.  
Kód ATC: N06AX 
Mechanismus účinku
Duloxetin je kombinovaný inhibitor zpětného vychytávání serotoninu (5-HT) a noradrenalinu 
(NA). Slabě inhibuje zpětné vychytávání dopaminu bez významné afinity k histaminergním, 
dopaminergním, cholinergním a adrenergním receptorům. V závislosti na dávce zvyšuje 
duloxetin extracelulární hladiny serotoninu a noradrenalinu v různých oblastech zvířecího 
mozku.  
 
Farmakodynamické účinky
Duloxetin normalizoval práh bolesti v různých preklinických modelech neuropatické a zánětlivé 
bolesti a oslaboval bolestivé reakce v modelu perzistující bolesti. Má se za to, že inhibiční 
účinek duloxetinu na bolest je výsledkem potenciace sestupných bolest inhibujících drah v 
centrálním nervovém systému. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
 
 
Depresivní porucha
Duloxetin byl studován v klinickém programu, kterého se zúčastnilo 3 158 pacientů (1 pacientoroků  expozice) splňujících kritéria DSM-IV pro depresi. Účinnost duloxetinu při 
doporučené dávce 60 mg jednou denně byla prokázána ve všech třech randomizovaných 
dvojitě zaslepených placebem kontrolovaných akutních studiích s pevně stanovenou dávkou u 
dospělých ambulantních pacientů s depresivní poruchou. Celkově byla účinnost duloxetinu 
prokázána při denních dávkách mezi 60 a 120 mg v pěti ze sedmi randomizovaných dvojitě 
zaslepených placebem kontrolovaných akutních studiích s pevně stanovenou dávkou u 
dospělých ambulantních pacientů s depresivní poruchou. 
Duloxetin prokázal statistickou převahu nad placebem při měření zlepšení celkového skóre 
17položkové Hamiltonovy stupnice na posuzování deprese (Hamilton Depression Rating Scale 
HAM- D) (včetně emočních a somatických symptomů deprese). Míra odpovědi na léčbu a 
remise byly také statisticky významně vyšší v případě duloxetinu ve srovnání s placebem. Pouze 
malá část pacientů zahrnutých do pivotních klinických studií měla těžkou depresi (vstupní skóre 
HAM-D>25). 
Ve studii zaměřené na prevenci relapsu byli pacienti reagující na 12týdenní akutní otevřenou 
léčbu duloxetinem 60 mg užívaným jednou denně randomizováni buď do skupiny užívající 
duloxetin 60 mg jednou denně,  nebo do skupiny s placebem na dobu dalších 6 měsíců. 
Duloxetin 60 mg jednou denně prokázal statisticky významnou převahu ve srovnání s 
placebem (p=0,004) v hodnocení hlavního cíle studie – v prevenci relapsu deprese, 
hodnoceného dobou do relapsu. Incidence relapsu během následujícího 6měsíčního, dvojitě 
zaslepeného období byla 17 % v případě duloxetinu a 29 % v případě placeba. 
V průběhu 52týdenní dvojitě zaslepené placebem kontrolované léčby měli pacienti s 
rekurentní depresivní poruchou léčení duloxetinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo 
významně delší (p<0,001) období bez příznaků. Všichni pacienti odpověděli na duloxetin v 
průběhu předchozí otevřené (open-label) terapie duloxetinem v dávce od 60 do 120 mg/den po 
dobu 28 až 34 týdnů. V průběhu 52týdenní dvojitě zaslepené placebem kontrolované léčby 
došlo k návratu příznaků deprese u 14,4% pacientů léčených duloxetinem a u 33,1% pacientů 
léčených placebem (p<0,001). 
Klinická studie, která specificky hodnotila účinek duloxetinu 60 mg jednou denně u starších 
pacientů s depresí (≥ 65 let), ukázala statisticky významný rozdíl v redukci skóre škály HAM-
D17 u pacientů léčených duloxetinem ve srovnání s placebem. Snášenlivost duloxetinu 60 mg 
jednou denně byla u starších pacientů  obdobná snášenlivosti pozorované u mladších 
dospělých. Nicméně data týkající se podání maximální dávky 120 mg starším pacientům jsou 
omezená, a proto je při léčbě této populace nutná zvýšená opatrnost. 
 
Generalizovaná úzkostná porucha
Duloxetin prokázal statisticky významnou převahu nad placebem ve všech pěti klinických 
studiích, které zahrnovaly čtyři randomizované, dvojitě zaslepené placebem kontrolované 
akutní studie a studii prevence relapsu u dospělých pacientů s generalizovanou úzkostnou 
poruchou. 
Duloxetin prokázal statisticky významnou převahu nad placebem měřeno zlepšením 
celkového skóre na škále HAM-A (Hamilton Anxiety Scale) a zlepšením skóre celkového 
funkčního narušení škály SDS (Sheehan Disability Scale). Poměry odpovědi na léčbu a 
remise byly také vyšší u duloxetinu ve srovnání s placebem. Pokud jde o zlepšení celkového 
skóre na škále HAM-A, duloxetin prokázal srovnatelné výsledky účinnosti s venlafaxinem. 
Ve studii prevence relapsu byli pacienti odpovídající na 6 měsíční nezaslepenou akutní léčbu 
duloxetinem randomizováni k následující léčbě buď duloxetinem nebo placebem po dobu 
dalších 6 měsíců. Duloxetin 60 mg až 120 mg podávaný jednou denně prokázal statisticky 
významnou převahu nad placebem (p<0.001) v prevenci relapsu, měřenou dobou do relapsu. 
Incidence relapsu v následujícím 6měsíčním dvojitě zaslepeném období byla 14% u duloxetinu 
a 42% při placebu. 
Účinnost 30-120 mg (flexibilní dávkování) duloxetinu jednou denně u starších pacientů (>let) s generalizovanou úzkostnou poruchou byla hodnocena ve studii, která prokázala 
statisticky významné zlepšení celkového skóre HAM-A pacientů léčených duloxetinem ve 
srovnání s pacienty léčenými placebem. Účinnost a bezpečnost 30-120 mg duloxetinu jednou 
 
 
denně u starších pacientů s generalizovanou úzkostnou poruchou byla podobná té 
zaznamenané ve studiích s mladšími dospělými pacienty. Nicméně údaje o starších pacientech 
užívajících maximální dávku (120 mg denně) jsou omezené a z tohoto důvodu je u starší 
populace při užívání této dávky doporučována opatrnost. 
 
Diabetická periferní neuropatická bolest
Účinek duloxetinu v léčbě diabetické neuropatické bolesti byl stanoven ve dvou 
randomizovaných, dvojitě zaslepených klinických placebem kontrolovaných studiích, které 
trvaly 12 týdnů s fixní dávkou u dospělých (22 až 88 let) s diabetickou neuropatickou bolestí 
trvající minimálně 6 měsíců. Pacienti splňující diagnostické kritéria depresivní epizody byli ze 
studie vyloučeni. Primární parametr byla týdenní střední hodnota 24hodinové průměrné 
bolesti, která byla hodnocena a zapisována pacientem v denním diáři na 11 bodové Likertově 
stupnici. 
Ve srovnání s placebem v obou studiích duloxetinu 60 mg jednou denně a 60 mg dvakrát 
denně signifikantně redukoval bolest. U některých pacientů  byl účinek patrný v prvním 
týdnu léčby. Rozdíl ve střední hodnotě v obou aktivních ramenech léčby nebyl signifikantní. 
Snížení bolesti o  aspoň 30 % bylo zaznamenáno u přibližně 65 % pacientů léčených 
duloxetinem ve srovnání se 40 % pacientů s placebem. Odpovídající počty pro snížení 
minimálně o 50 % byly 50 %, resp. 26 %. Hodnoty klinické odpovědi (zmírnění bolesti o % a více) byly analyzovány s ohledem na to, zda se u pacienta v průběhu léčby vyskytla 
ospalost. U pacientů, u kterých se ospalost nevyskytla, byla klinická odpověď pozorována u 
47 % pacientů léčených duloxetinem a 27 % pacientů, kteří obdrželi placebo. Podíl klinické 
odpovědi u pacientů s ospalostí byl 60% pacientů léčených duloxetinem a 30% u pacientů 
léčených placebem. U pacientů, u kterých se nedosáhlo snížení bolesti o 30 % v průběhu dnů, bylo nepravděpodobné dosažení této hladiny v průběhu další léčby. 
V dlouhodobé nekontrolované otevřené studii bylo snížení bolesti u pacientů, kteří odpověděli 
na 8týdenní akutní léčbu duloxetinem 60 mg jednou denně, udrženo po následujících 6 měsíců, 
měřeno položkou průměrná 24hodinová bolest na škále Brief Pain Inventory (BPI). 
 
Pediatrická populace
Duloxetin nebyl studován u pacientů mladších než 7 let. 
 
Byly provedeny dvě randomizované dvojitě zaslepené paralelní studie s 800 pediatrickými 
pacienty s depresivní poruchou ve věku od 7 do 17 let (viz bod 4.2). Tyto dvě studie 
zahrnovaly akutní fázi v délce 10 týdnů  s placebem a s aktivní látkou (fluoxetin) 
následovanou šestiměsíční pokračující léčbou s aktivní kontrolou. Ani u duloxetinu (30-mg) a ani u kontrolní větve s aktivní látkou (fluoxetin 20-40 mg) nedošlo od počátku léčby 
do závěrečného vyhodnocení k statisticky významnému odlišení od placeba ve změně 
celkového skóre na stupnici Children ́s Depression Rating Scale-Revised (CDRS-R). 
Přerušení léčby pro nežádoucí příhody bylo vyšší u pacientů  užívajících duloxetin ve 
srovnání s těmi užívajícími fluoxetin,většinou z důvodů  nauzey. V průběhu  10týdenní 
akutní léčby bylo hlášeno suicidální chování (duloxetin 0/333 [0%], fluoxetin 2/225 [0,9%], 
placebo 1/220 [0,5%]). Během celého 36týdenního trvání studie 6 z 333 pacientů 
randomizovaných na začátku na duloxetin a 3 z 225 pacientů randomizovaných na fluoxetin 
projevilo suicidální chování (incidence upravená na expozici 0,039 případu na pacienta a 
rok pro duloxetin a 0,026 pro fluoxetin). Navíc jeden pacient, který byl převeden z placeba 
na duloxetin, projevil suicidální chování při užívání duloxetinu.  
Byla provedena randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie u 
272 pacientů ve věku 7-17 let s generalizovanou úzkostnou poruchou. Studie zahrnovala 
10týdenní akutní placebem kontrolovanou fázi následovanou 18týdenním pokračovacím 
léčebným obdobím. Ve studii bylo použito flexibilní dávkování tak, aby bylo umožněno 
pomalé zvyšování dávky z 30 mg jednou denně na vyšší dávky (maximum 120 mg jednou 
denně). Při léčbě duloxetinem bylo prokázáno statisticky významné zlepšení příznaků 
generalizované úzkostné poruchy, měřeno pomocí skóre závažnosti pro generalizovanou 
úzkostnou poruchu škály PARS (průměrný rozdíl mezi duloxetinem a placebem byl 2, 
 
bodu [95% CI 1,3-4,0], po 10 týdnech léčby. Udržení účinku nebylo hodnoceno. 
V průběhu akutní 10týdenní fáze nebyly mezi skupinami duloxetinu a placeba pozorovány 
statisticky významné rozdíly v nutnosti ukončení léčby z důvodu výskytu nežádoucích účinků. 
U dvou pacientů, kteří byli po akutní fázi převedeni z léčby placebem na duloxetin, došlo při 
užívání duloxetinu během pokračovací léčby k výskytu suicidálního chování. Závěry vzhledem 
k celkovému poměru přínosů a rizik pro tuto věkovou skupinu nebyly stanoveny (viz též body 
4.2 a 4.8). 
 
Byla provedena jedna studie s pediatrickými pacienty s primárním juvenilním fibromyalgickým 
syndromem (juvenile primary fibromyalgia syndrome, JPFS) ve které nedošlo k odlišení 
primární účinnosti skupiny léčené duloxetinem od skupiny s placebem. Tudíž není prokázána 
účinnost v této populaci pediatrických pacientů. Randomizovaná dvojitě zaslepená, placebem 
kontrolovaná paralelní studie s duloxetinem byla provedena u 184 dospívajících ve věku od do 18 let (průměrný věk 15,53 roku) s JPFS. Studie zahrnovala 13týdenní dvojitě zaslepené 
období, při kterém byli pacienti randomizováni do skupiny s duloxetinem v dávce 30mg/60 mg 
denně, nebo do skupiny s placebem. Nebyla prokázána účinnost duloxetinu na snížení bolesti, 
hodnocená jako primární výsledek měření cílového parametru průměrného skóre bolesti pomocí 
dotazníků  Brief Pain  Inventory  (BPI):  střední  změna  z  výchozí  hodnoty  průměrného  skóre 
bolesti BPI metodou nejmenších čtverců (LS) po 13 týdnech byla -0,97 ve skupině s placebem, v 
porovnání s -1,62 ve skupině s duloxetinem v dávce 30mg/60 mg (p = 0,052). Bezpečnostní 
výsledky z této studie jsou konzistentní se známým bezpečnostním profilem duloxetinu. 
 
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií 
s referenčním přípravkem  obsahujícím duloxetin u všech podskupin pediatrické populace 
v léčbě depresivní poruchy, léčbě diabetické periferní neuropatické bolesti a generalizované 
úzkostné poruchy. Informace o použití u dětí viz bod 4.2.