Dulsevia Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: psychoanaleptika, jiná antidepresiva, ATC kód: N06AX21. 
 
Mechanismus účinku
Duloxetin je kombinovaný inhibitor zpětného vychytávání serotoninu (5-HT) a noradrenalinu (NA). 
Slabě inhibuje zpětné vychytávání dopaminu bez významné afinity k histaminergním, dopaminergním, 
cholinergním  a  adrenergním  receptorům.  V  závislosti  na  dávce  zvyšuje  duloxetin  extracelulární 
hladiny serotoninu a noradrenalinu v různých oblastech zvířecího mozku. 
 
Farmakodynamické účinky
Duloxetin  normalizoval  práh  bolesti  v  různých  preklinických modelech  neuropatické  a  zánětlivé 
bolesti a oslaboval bolestivé reakce v modelu perzistující bolesti. Má se za to, že inhibiční účinek 
duloxetinu na bolest je výsledkem potenciace sestupných bolest inhibujících drah v centrálním 
nervovém systému. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Léčba  depresivní  poruchy: Duloxetin  byl  studován  v  klinickém  programu,  kterého  se  zúčastnilo 
158 pacientů  (1  285  pacientoroků  expozice)  splňujících  kritéria  DSM-IV  pro  depresi.  Účinnost 
duloxetinu  při  doporučené  dávce  60  mg  jednou denně  byla  prokázána  ve  všech  třech 
randomizovaných dvojitě zaslepených placebem kontrolovaných akutních studiích s pevně stanovenou 
dávkou u dospělých ambulantních pacientů s depresivní poruchou. Celkově byla účinnost duloxetinu 
prokázána  při  denních  dávkách  mezi  60  a  120  mg  v  pěti  ze  sedmi  randomizovaných  dvojitě 
zaslepených  placebem  kontrolovaných  akutních  studiích  s  pevně  stanovenou  dávkou  u  dospělých 
ambulantních pacientů s depresivní poruchou. 
 
Duloxetin prokázal statistickou superioritu nad placebem při  měření  zlepšení  celkového  skóre 
17položkové Hamiltonovy stupnice na posuzování deprese (Hamilton Depression Rating Scale HAM-
D) (včetně emočních a somatických symptomů deprese). Míra odpovědi na léčbu a remise byly také 
statisticky významně vyšší v případě duloxetinu ve srovnání s placebem. Pouze malá část pacientů 
zahrnutých do pivotních klinických studií měla těžkou depresi (vstupní skóre HAM-D >25). 
 
Ve studii zaměřené na prevenci relapsu byli pacienti reagující na 12týdenní akutní otevřenou léčbu 
duloxetinem v dávce  60  mg  užívaným  jednou  denně  randomizováni  buď  do  skupiny  užívající 
duloxetin 60 mg jednou denně, nebo do skupiny s placebem na dobu dalších 6 měsíců. Duloxetin 
60 mg jednou denně prokázala statisticky signifikantní superioritu ve srovnání s placebem (p = 0,004) 
v hodnocení hlavního cíle studie – v prevenci relapsu deprese, hodnoceného dobou do relapsu. 
Incidence relapsu během následujícího 6měsíčního, dvojitě zaslepeného období byla 17 % v případě 
duloxetinu a 29 % v případě placeba. 
 
V  průběhu  52týdenní  dvojitě  zaslepené  placebem  kontrolované  léčby  měli  pacienti  s  rekurentní 
depresivní poruchou léčení duloxetinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo významně delší 
(p < 0,001)  období  bez  příznaků.  Všichni  pacienti  odpověděli  na  duloxetin  v  průběhu  předchozí 
otevřené (open-label) terapie duloxetinem v dávce od 60 do 120 mg/den po dobu 28 až 34 týdnů. 
V průběhu 52týdenní dvojitě zaslepené placebem kontrolované léčby došlo k návratu příznaků deprese 
u 14,4 % pacientů léčených duloxetinem a u 33,1 % pacientů léčených placebem (p < 0,001). 
 
Klinická  studie,  která  specificky  hodnotila  účinek  duloxetinu  60  mg  podávaného  jednou  denně 
u starších pacientů s depresí (≥ 65 let), ukázala statisticky významný rozdíl v redukci skóre škály 
 
 
 
HAM-D17 u pacientů léčených duloxetinem ve srovnání s placebem. Snášenlivost duloxetinu 60 mg 
jednou  denně  byla  u starších  pacientů  obdobná  snášenlivosti  pozorované  u  mladších  dospělých. 
Nicméně data týkající se podání maximální dávky 120 mg starším pacientům jsou omezená, a proto je 
při léčbě této populace nutná zvýšená opatrnost. 
 
Léčba generalizované úzkostné poruchy: Duloxetin prokázal statisticky signifikantní superioritu nad 
placebem ve všech pěti klinických studiích, které zahrnovaly čtyři randomizované, dvojitě zaslepené 
placebem kontrolované akutní studie a studii prevence relapsu u dospělých pacientů s generalizovanou 
úzkostnou poruchou. 
Duloxetin prokázal statisticky signifikantní superioritu nad placebem měřeno zlepšením celkového 
skóre na škále HAM-A (Hamilton Anxiety Scale) a zlepšením skóre celkového funkčního narušení 
škály  SDS  (Sheehan  Disability  Scale).  Poměry  odpovědi  na  léčbu  a  remise  byly  také  vyšší 
u duloxetinu  ve  srovnání  s  placebem.  Pokud  jde  o  zlepšení  celkového  skóre  na  škále  HAM-A, 
duloxetin prokázal srovnatelné výsledky účinnosti s venlafaxinem. 
 
Ve  studii  prevence  relapsu  byli  pacienti  odpovídající  na  6měsíční  nezaslepenou  akutní  léčbu 
duloxetinem randomizováni k následující  léčbě buď duloxetinem nebo placebem po dobu dalších 
měsíců.  Duloxetin v dávce  60  mg  až  120  mg  podávaný  jednou  denně  prokázal  statisticky 
signifikantní superioritu nad placebem (p < 0,001) v prevenci relapsu, měřenou dobou do relapsu. 
Incidence relapsu v následujícím 6měsíčním dvojitě zaslepeném období byla 14 % u duloxetinu a 
42 % při placebu. 
 
Účinnost 30-120 mg (flexibilní dávkování) duloxetinu jednou denně u starších pacientů (> 65 let) 
s generalizovanou úzkostnou poruchou byla hodnocena ve studii, která prokázala statisticky 
signifikantní  superioritu  celkového  skóre  HAM-A  pacientů  léčených  duloxetinem  ve  srovnání 
s pacienty léčenými placebem. Účinnost a bezpečnost 30-120 mg duloxetinu jednou denně u starších 
pacientů s generalizovanou úzkostnou poruchou byla podobná té zaznamenané ve studiích s mladšími 
dospělými  pacienty.  Nicméně  údaje  o  starších  pacientech  užívajících  maximální  dávku  (120 mg 
denně) jsou omezené a z tohoto důvodu je u starší populace při užívání této dávky doporučována 
opatrnost. 
 
Pediatrická populace
Duloxetin nebyl  studován u pacientů  mladších  7  let. Byly  provedeny dvě  randomizované  dvojitě 
zaslepené paralelní studie s 800 pediatrickými pacienty s depresivní poruchou ve věku od 7 do 17 let 
(viz bod 4.2). Tyto dvě studie zahrnovaly akutní fázi v délce 10 týdnů s placebem a s aktivní látkou 
(fluoxetin) následovanou šestiměsíční pokračující léčbou s aktivní kontrolou. Ani u duloxetinu (120 mg) a ani u kontrolní větve s aktivní látkou (fluoxetin 20-40 mg) nedošlo od počátku léčby do 
závěrečného vyhodnocení k statisticky významnému odlišení od placeba ve změně celkového skóre na 
stupnici  Children ́s  Depression  Rating  Scale-Revised  (CDRS-R).  Přerušení  léčby  pro  nežádoucí 
účinky bylo vyšší u pacientů užívajících duloxetin ve srovnání s těmi užívajícími fluoxetin, většinou 
z důvodů nauzey. V průběhu 10týdenní akutní léčby bylo hlášeno suicidální chování (duloxetin [0 %], fluoxetin 2/225 [0,9 %], placebo 1/220 [0,5 %]). Během celého 36týdenního trvání studie 
z 333 pacientů randomizovaných na začátku na duloxetin a 3 z 225 pacientů randomizovaných na 
fluoxetin projevilo suicidální chování (incidence upravená na expozici 0,039 případu na pacienta a rok 
pro duloxetin a 0,026 pro fluoxetin). Navíc jeden pacient, který byl převeden z placeba na duloxetin, 
projevil suicidální chování při užívání duloxetinu. 
 
Byla  provedena  randomizovaná,  dvojitě  zaslepená,  placebem  kontrolovaná  klinická  studie 
u 272 pacientů ve věku 7-17 let s generalizovanou úzkostnou poruchou. Studie zahrnovala 10týdenní 
akutní  placebem  kontrolovanou  fázi  následovanou  18týdenním  pokračovacím léčebným  obdobím. 
Ve studii bylo použito flexibilní dávkování tak, aby bylo umožněno pomalé zvyšování dávky z 30 mg 
jednou denně na vyšší dávky (maximum 120 mg jednou denně). Při léčbě duloxetinem bylo prokázáno 
statisticky  významné  zlepšení  příznaků  generalizované  úzkostné  poruchy,  měřeno  pomocí  skóre 
závažnosti pro generalizovanou úzkostnou poruchu škály PARS (průměrný rozdíl mezi duloxetinem 
a placebem byl 2,7 bodu [95% CI 1,3-4,0], po 10 týdnech léčby. Udržení účinku nebylo hodnoceno. 
V průběhu akutní 10týdenní fáze nebyly mezi skupinami duloxetinu a placeba pozorovány statisticky 
 
 
 
významné rozdíly v nutnosti ukončení léčby z důvodu výskytu nežádoucích účinků. U dvou pacientů, 
kteří byli po akutní fázi převedeni z léčby placebem na duloxetin, došlo při užívání duloxetinu během 
pokračovací léčby k výskytu suicidálního chování. Závěry vzhledem k celkovému poměru přínosů 
a rizik pro tuto věkovou skupinu nebyly stanoveny (viz též body 4.2 a 4.8). 
 
Byla provedena jedna studie s pediatrickými pacienty s primárním  juvenilním  fibromyalgickým 
syndromem (juvenile primary fibromyalgia syndrome, JPFS) ve které nedošlo k odlišení primární 
účinnosti skupiny léčené duloxetinem od skupiny s placebem. Tudíž není prokázána účinnost v této 
populaci pediatrických pacientů. Randomizovaná dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná paralelní 
studie s duloxetinem byla provedena u 184 dospívajících ve věku od 13 do 18 let (průměrný věk 15,roku)  s  JPFS.  Studie  zahrnovala  13týdenní  dvojitě  zaslepené  období,  při  kterém  byli  pacienti 
randomizováni do skupiny s duloxetinem v dávce 30 mg/60 mg denně, nebo do skupiny s placebem. 
Nebyla prokázána účinnost duloxetinu na snížení bolesti, hodnocená jako primární výsledek měření 
cílového parametru průměrného skóre bolesti pomocí dotazníků Brief Pain Inventory (BPI): střední 
změna z výchozí hodnoty průměrného skóre bolesti BPI metodou nejmenších čtverců (LS) po týdnech byla -0,97 ve skupině s placebem, v porovnání s -1,62 ve skupině s duloxetinem v dávce 
30 mg/60  mg  (p  =  0,052).  Bezpečnostní  výsledky z této studie jsou konzistentní se známým 
bezpečnostním profilem duloxetinu. 
 
Evropská  agentura  pro  léčivé  přípravky  udělila  odklad  povinnosti  předložit  výsledky  studií 
s duloxetinem  u  všech  podskupin  pediatrické  populace  v  léčbě  depresivní  poruchy, diabetické 
neuropatické bolesti a generalizované úzkostné poruchy. Informace o použití u dětí viz bod 4.2.