Edarbi Bezpečnost (v těhotenství)

V rámci předklinických studií bezpečnosti byl azilsartan-medoxomil a jeho hlavní lidský metabolit
M-II zkoumán z hlediska toxicity opakovaných dávek, reprodukční toxicity, mutagenity a
kancerogenity.

Při studiu toxicity opakovaných dávek způsobovaly dávky vedoucí k expozici srovnatelné s expozicí
odpovídající klinickému terapeutickému rozmezí u normotenzivních zvířat snížené parametry
červených krvinek, změny v ledvinách a v renální hemodynamice a zvýšené hladiny draslíku v séru.
Tyto účinky, kterým lze zabránit perorální suplementací fyziologického roztoku, nemají při léčbě
hypertenze klinický význam.

U potkanů a psů byla zjištěna zvýšená aktivita reninu v plazmě a hypertrofie/hyperplazie renálních
juxtaglomerulárních buněk. Tyto změny – rovněž skupinový účinek inhibitorů angiotenzin
konvertujícího enzymu a dalších antagonistů receptorů pro angiotenzin II – zjevně nemají klinický
význam.

Azilsartan a M-II procházejí placentou; byly zjištěny v plodech březích potkaních samic a vylučovaly
se do mléka kojících samic potkanů. Ve studiích reprodukční toxicity nebyly zjištěny žádné účinky na
samčí ani samičí fertilitu. Pokud jde o teratogenní účinky, neexistují o nich žádné doklady, ovšem ze
studií na zvířatech vyplývá určité možné nebezpečí pro postnatální vývoj potomstva, jako je nižší
tělesná hmotnost, mírné opoždění v tělesném vývoji otevření očí
U azilsartanu ani u metabolitu M-II nebyly ve studiích in vitro zjištěny žádné doklady mutagenity ani
relevantní klastogenní aktivity; podobně nebyly u potkanů a myší zjištěny žádné známky
kancerogenity.

Studie na mladých zvířatech
Studie toxicity po perorálním podávání azilsartan-medoxomilu samotného nebo v kombinaci s M-II
u potkanů náchylnější k morfologickým změnám v ledvinách a jejich funkci, souvisejícím s angiotensinem při
expozici od 2. postnatálního týdne, což odpovídá období růstu a zrání renálního systému. Fáze růstu
a zrání renálního systému u člověka trvá přibližně do věku 2 let.