Edarbi Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující renin-angiotenzinový sytém, antagonisté
angiotenzinu II, samotní, ATC kód: C09CA09.

Mechanismus účinku
Azilsartan-medoxomil je perorálně aktivní proléčivo, které se rychle mění v léčivou látku azilsartan,
jenž selektivně antagonizuje účinky angiotenzinu II tím, že v řadě tkání blokuje jeho vazbu na ATreceptor patří vazokonstrikce, stimulace syntézy a uvolňování aldosteronu, srdeční stimulace a renální
reabsorpce sodíku.

Blokáda AT1 receptoru sice inhibuje negativní regulační zpětné působení angiotenzinu II na sekreci
reninu, ovšem výsledný nárůst aktivity reninu v plazmě a cirkulujících hladin angiotenzinu II není
natolik vysoký, aby překonával antihypertenzní účinek azilsartanu.

Esenciální hypertenze
V rámci sedmi dvojitě zaslepených kontrolovaných studií bylo hodnoceno celkem 5 941 dospělých
pacientů, z nichž 3 672 pacientům byl podáván přípravek Edarbi, 801 pacientům bylo podáváno
placebo a 1 468 pacientům byl podáván aktivní komparátor. Z celkového počtu pacientů bylo 51 %
mužů a 26 % pacientů bylo ve věku 65 let nebo vyšším a 19 % z černošské populace.

Ve dvou 6týdenních randomizovaných, dvojitě zaslepených studiích byl Edarbi porovnáván
s placebem a aktivními komparátory. Snížení krevního tlaku v porovnání s placebem pomocí
24hodinové střední hodnoty krevního tlaku při ambulantním sledování krevního tlaku klinickém měření jsou uvedené pro obě studie v tabulce níže. Dále vyvolával přípravek Edarbi 80 mg
významně větší pokles SBP než nejvyšší povolené dávky olmesartan-medoxomilu a valsartanu.

Placebo Edarbi
20 mg
Edarbi
40 mg#
Edarbi
80 mg#
OLM-M
40 mg#
Valsartan
320 mg#
Primární koncový parametr:
24hodinový střední SBP: Průměrná Studie č. 1  
Změna oproti BLStudie č. 2  
Změna oproti BL Klíčový sekundární koncový parametr: 
Klinický SBP: Průměrná Studie č. 1  
Změna oproti BLStudie č. Změna oproti BLOLM-M = olmesartan-medoxomil, LS = least squares, LOCF = last observation carried forward
* Významný rozdíl oproti placebu na úrovni 0,05 v rámci postupné analýzy
† Významný rozdíl oproti komparátoru/ům na úrovni 0,05 v# Maximální dávka použitá ve studii č. 2. Dávky byly zvýšeny valsartanu z 20 na 40 mg a ze 160 na 320 mg.


V obou studiích patřily mezi klinicky důležité a nejčastější nežádoucí účinky závrať, bolest hlavy a
dyslipidémie. U Edarbi, olmesartan-medoxomilu a valsartanu byla pozorována závrať s četností 3,0 %,
3,3 % a 1,8 %, bolest hlavy s četností 4,8 %, 5,5 % a 7,6 % a dyslipidémie s četností
3,5 %, 2,4 % a 1,1 %.

Ve studiích s aktivním komparátorem a to buď s valsartanem nebo ramiprilem byl antihypertenzivní
účinek u Edarbi během dlouhotrvající léčby zachován. U přípravku Edarbi byla nižší četnost kašle

Antihypertenzní účinek azilsartan-medoxomilu se projevil během prvních dvou týdnů podávání,
přičemž plného účinku bylo dosaženo do 4 týdnů. Pokles krevního tlaku se také udržel během
24hodinového intervalu dávkování. Placebem korigovaný poměr SBP a DBP nejvyšší hodnoty
Rebound hypertenze nebyl po náhlém vysazení přípravku Edarbi po šestiměsíční léčbě pozorován.

Mezi staršími a mladšími pacienty nebyly zjištěny žádné celkové rozdíly v bezpečnosti a účinnosti
přípravku, u některých starších osob však nelze vyloučit větší citlivost vůči účinku snižování krevního
tlaku angiotenzin konvertujícího enzymu byl antihypertenzní účinek u černošských pacientů nižší populace s nízkou hladinou reninu
Souběžné podávání přípravku Edarbi 40 a 80 mg s blokátorem vápníkového kanálu nebo s diuretikem thiazidového typu když bylo další antihypertenzivum podáváno samotné. V případě, že bylo souběžně s přípravkem
Edarbi podáváno diuretikum, objevily se více časté, na dávce závislé nežádoucí účinky, jako jsou
závrať, hypotenze a zvýšený kreatinin v séru ve srovnání se samostatně podávaným Edarbi, zatímco
hypokalémie byla méně častá než v případě samotného diuretika.

Příznivý vliv přípravku Edarbi na mortalitu a kardiovaskulární morbiditu a poškození cílového orgánu
není v současnosti známý.

Vliv na srdeční repolarizaci
Byla provedena důkladná QT/QTc studie s cílem posoudit schopnost azilsartan-medoxomilu
prodloužit u zdravých osob QT/QTc interval. Při dávce 320 mg azilsartan-medoxomilu nebyl získán
žádný doklad toho, že by docházelo k prodloužení tohoto intervalu.

Další informace
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint TrialAffairs Nephropathy in Diabetesreceptorů pro angiotenzin II.

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a
diabetickou nefropatií.

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.

Inhibitory ACE ia blokátory receptorů pro angiotenzin II. proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.

Studie ALTITUDE EndpointsACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda
byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí
účinky a sledované závažné nežádoucí účinky častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

Pediatrická populace
Antihypertenzní účinky azilsartan-medoxomilu byly hodnoceny v randomizované, dvojitě zaslepené
studii fáze 3 u dětí nebo dospívajících ve věku 6 < 18 let s primární nebo sekundární hypertenzí. Tato
studie zahrnovala 6týdenní, dvojitě zaslepenou, randomizovanou léčebnou fázi následovala 2týdenní, dvojitě zaslepená, randomizovaná, placebem kontrolovaná fáze vysazení
azilsartan-medoxomil 10 mg, 20 mg a 40 mg / 80 mg losartan. Všichni pacienti začali léčbou 10 mg po dobu 2 týdnů; poté pacienti buď pokračovali
s 10 mg, nebo jim byla titrována dávka na 20, 40 nebo 80 mg. Ve WD fázi byly subjekty
randomizovány studie rovněž zahrnovala 44týdenní nezaslepené prodloužení dostávaly azilsartan-medoxomil nebo azilsartan-medoxomil a další antihypertenziva dle potřeby podle
algoritmu dávkování titrace na cílový krevní tlak, počínaje 10 mg azilsartan-medoxomilu.

V 6týdenní DB fázi bylo účinku azilsartan-medoxomilu vystaveno 162 subjektů. V 2týdenní WD fázi
bylo účinku azilsartan-medoxomilu vystaveno 77 subjektů a 103 subjektů bylo vystaveno placebu.
V 44týdení OL fázi bylo 156 subjektů vystaveno účinku samotného azilsartan-medoxomilu
a 41 subjektů bylo vystaveno účinku azilsartan-medoxomilu a dalších antihypertenziv.

V 2týdenní vysazovací fázi došlo k nestabilitě krevního tlaku u subjektů randomizovaných do skupiny
s placebem, zatímco u subjektů, které nadále pokračovaly v léčbě azilsartan-medoxomilem byla léčba
hypertenze stabilní. Rozdíl průměrné změny hodnoty diastolického krevního tlaku v sedě od 6. do
8. týdne u subjektů léčených azilsartan-medoxomilem oproti placebu byl -5,42 mmHg < 90. percentil pro věk, pohlaví a výškupři léčbě azilsartan-medoxomilem v porovnání s placebem. U subjektů, které byly léčeny
azilsartan-medoxomilem průměrné hodnoty diastolického krevního tlaku v sedě od výchozího stavu do 6. týdne v porovnání
se subjekty léčených losartanem. Účinek azilsartan-medoxomilu zůstal v průběhu času během
nezaslepené fáze trvalý.