Edicin Dávkování a způsob podání
 
Dávkování
Kde je to vhodné, má být vankomycin podáván v kombinaci s jinými antibakteriálními léčivy. 
 
Intravenózní podání
Iniciální dávka má být založena na celkové tělesné hmotnosti. Následující úpravy dávky mají 
být  založeny  na  sérových  koncentracích,  aby  bylo  dosaženo cílových  terapeutických 
koncentrací. Pro následující dávky a dobu podávání je nutno vzít v úvahu funkci ledvin. 
 
Pacienti ve věku od 12 let a starší
Doporučená dávka je 15 až 20 mg/kg tělesné hmotnosti každých 8 až 12 hodin (nesmí se 
překročit 2 g na jednu dávku). 
U  vážně  nemocných  pacientů  může  být  použita  nasycovací  dávka  25–30  mg/kg  tělesné 
hmotnosti pro usnadnění dosažení cílové udržovací koncentrace vankomycinu v séru. 
 
Kojenci a děti ve věku od jednoho měsíce do 12 let: 
Doporučená dávka je 10 až 15 mg/kg tělesné hmotnosti každých 6 hodin (viz bod 4.4). 
 
Novorozenci narození v termínu (od narození do postnatálního věku 27 dnů) a novorozenci 
narození předčasně (od narození do předpokládaného data termínu narození plus 27 dnů) 
Pro stanovení dávkovacího režimu pro novorozence je nutné vyžádat radu lékaře zkušeného v 
léčbě novorozenců. Jedna možná cesta dávkování vankomycinu u novorozenců je uvedena v 
následující tabulce: (viz bod 4.4) 
 
PMA (týdny)  Dávka (mg/kg) Interval podávání (h)
<29  15 29-35 15 >35 15 PMA: doba od poslední menstruace (postmenstruační věk - [(doba, která uplynula od prvního 
dne  poslední  menstruace  do  porodu  (gestační  věk)  plus  doba,  která uplynula  po  porodu 
(poporodní věk)]. 
 
Peroperační profylaxe bakteriální endokarditidy ve všech věkových skupinách 
Doporučená  dávka  je iniciální dávka  15  mg/kg před  zahájením  anestezie.  V závislosti  na 
trvání chirurgického výkonu může být vyžádána druhá dávka vankomycinu. 
 
Trvání léčby
Tabulka níže ukazuje navrhované trvání léčby. V jednotlivém případě musí být trvání léčby 
přizpůsobeno typu a závažnosti onemocnění a individuální klinické odpovědi. 
 
Indikace Trvání léčby 
Komplikované infekce kůže a měkkých tkání 
- bez nekrotizace
RRT)  vzhledem  k  mnoha  proměnným  faktorům,  které  u  nich  mohou  ovlivnit  hladiny 
vankomycinu.  
U pacientů s lehkou nebo  středně těžkou poruchou  funkce ledvin se počáteční dávka nesmí 
snižovat. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin je vhodnější raději prodloužit interval 
mezi podáním než podávat nižší denní dávky.  
Musí  se věnovat odpovídající  pozornost  souběžnému podávání  léčivých  přípravků,  které 
mohou snížit clearance vankomycinu a/nebo zesílit jeho nežádoucí účinky (viz bod 4.4).  
Vankomycin je špatně dialyzovatelný intermitentní hemodialýzou. Nicméně použití membrán 
s vysokou propustností (high-flux) a kontinuální léčby nahrazující funkci ledvin (continuous 
renal  replacement  therapy - CRRT)  zvyšuje  clearance  vankomycinu  a  obecně  vyžaduje 
náhradní dávku (obvykle po hemodialýze v případě intermitentní hemodialýzy). 
 
Dospělí 
Úprava dávky u dospělých pacientů může být založena na odhadovaném poměru glomerulární 
filtrace (eGFR) podle následujícího vzorce:  
 
Muži: [tělesná hmotnost (kg) x 140 - věk (roky)]/ 72 x sérový kreatinin (mg/dl)  
Ženy: 0,85 x hodnota vypočtená podle výše uvedeného vzorce.  
 
Obvyklá počáteční dávka pro dospělé pacienty je 15 až 20 mg/kg, má být podána každých hodin u pacientů s clearance kreatininu mezi 20 až 49 ml/min. U pacientů s těžkou poruchou 
funkce ledvin (clearance kreatininu nižší než 20 ml/min) nebo u pacientů na léčbě nahrazující 
funkci ledvin, odpovídající načasování a velikost následných dávek ve velké míře závisí na 
způsobu  RRT  a  má  být  založeno  na  nejnižších  sérových  hladinách  vankomycinu  a  na 
 
reziduální  funkci  ledvin  (viz  bod  4.4).  V  závislosti  na  klinické  situaci  se  musí  zvážit 
pozdržení další dávky po dobu čekání na výsledky stanovení hladin vankomycinu.  
U kriticky nemocných pacientů s poruchou funkce ledvin počáteční nasycovací dávka (25 až 
30 mg/kg) nemá být snižována. 
 
Pediatrická populace 
Úprava  dávky  u  pediatrických  pacientů ve  věku  1  rok  a  starších může  být  založena  na 
odhadované rychlosti glomerulární  filtrace  (eGFR)  pomocí  revidovaného  Schwartzova 
vzorce:  
eGFR (ml/min/1,73m2 ) = (výška cm x 0,413)/ sérový kreatinin (mg/dl)  
eGFR (ml/min/1,73m2) = (výška cm x 36,2)/ sérový kreatinin (μmol/l)  
Pro novorozence a kojence ve věku do 1 roku je potřeba vyhledat radu odborníka, protože 
revidovaný Schwartzův vzorec u nich nelze aplikovat. 
 
Orientační doporučení dávkování pro pediatrickou populaci jsou uvedena v tabulce níže a 
sledují ty samé principy jako u dospělých pacientů. 
 
GFR (ml/min/1,73 m2) IV dávka Frekvence
50-30 15 mg/kg po 12 hodinách 
29-10 15 mg/kg po 24 hodinách 
< 10 10-15 mg/kg Opakovaná dávka na základě 
hladin* Intermitentní hemodialýza 15 mg/kg 
Peritoneální dialýza 10-15 mg/kg 
Kontinuální terapie
nahrazující funkci ledvin 
15 mg/kg Opakovaná dávka na základě 
hladin* 
*Odpovídající načasování a velikost následných dávek ve velké míře závisí na způsobu RRT 
a má být založeno na sérových hladinách vankomycinu získaných před podáním dávky a na 
reziduální funkci ledvin. V závislosti na klinické situaci se musí zvážit pozdržení další dávky 
po dobu čekání na výsledky stanovení hladin vankomycinu. 
 
 
Porucha funkce jater 
U pacientů s poruchou funkce jater není zapotřebí žádná úprava dávky.  
 
Těhotenství 
U těhotných žen mohou být potřebné signifikantně vyšší dávky pro dosažení terapeutických 
sérových koncentrací (viz bod 4.6).  
 
Obézní pacienti 
U obézních pacientů  musí  být  úvodní  dávka  individuálně upravena  podle celkové tělesné 
hmotnosti jako u neobézních pacientů. 
 
Perorální podání  
 
Pacienti ve věku od 12 let a starší  
Léčba infekce vyvolané bakterií Clostridium difficile (CDI):  
Doporučená dávka vankomycinu je 125 mg každých 6 hodin po dobu 10 dní u první epizody 
nezávažné  infekce  způsobené bakterií Clostridium  difficile (CDI).  Tato  dávka  může  být 
 
zvýšena  až  na  500  mg  každých  6  hodin  po  dobu  10  dní  v  případě  závažného  nebo 
komplikovaného onemocnění. Maximálni denní dávka nemá přesáhnout 2 g.  
U pacientů s mnohočetnými rekurencemi infekce se má zvážit léčba probíhajíci epizody CDI 
vankomycinem 125 mg čtyřikrát denně po dobu 10 dní následovaná buď snížením dávky, 
např. postupně snižovanou dávkou až na 125 mg denně nebo pulsním režimem, např. 125-mg/den každé 2-3 dny po dobu nejméně 3 týdnů.  
 
Novorozenci, kojenci a děti ve věku do 12 let 
Doporučená dávka vankomycinu je 10 mg/kg perorálně každých 6 hodin po dobu 10 dnů. 
Maximální denní dávka nemá přesáhnout 2 g.  
Může být nutné přizpůsobit délku léčby vankomycinem klinickému průběhu u jednotlivých 
pacientů. Kdykoliv je to možné, má být ukončena léčba antibakteriálním léčivem podezřelým 
ze zapříčinění CDI. Má být zahájeno odpovídající doplnění tekutin a elektrolytů. 
 
Monitorování sérových koncentrací vankomycinu 
Frekvence monitorování léčivého přípravku (therapeutic drug monitoring - TDM) je potřeba 
individualizovat  na  základě  klinické  situace  a  odpovědi  na  léčbu,  v  rozmezí  od  denních 
vzorků, které mohou být vyžadovány u některých hemodynamicky nestabilních pacientů, až 
po vzorky nejméně jednou týdně u stabilních pacientů, vykazujících terapeutickou odpověď. 
U pacientů s normální funkcí ledvin má být sérová hladina vankomycinu monitorována druhý 
den léčby těsně před podáním další dávky.  
U pacientů s intermitentní hemodialýzou mají být hladiny vankomycinu  obvykle vyšetřeny 
před hemodialýzou.  
Po perorálním podání se má provádět monitorování sérových hladin vankomycinu u pacientů 
se zánětlivými střevními onemocněními (viz bod 4.4). 
Minimální  terapeutické  hladiny  vankomycinu v  krvi  mají  normálně  být  10-20  mg/l,  v 
závislosti  na  místě  infekce  a  citlivosti  patogenu.  Klinickými  laboratořemi  jsou  obvykle 
doporučovány  nejnižší  hladiny  15-20  mg/l, aby  lépe  pokryly  patogeny  klasifikované  jako 
citlivé s MIC ≥1 mg/l (viz body 4.4 a 5.1).  
Metody založené na modelech mohou být užitečné v předpovědi individuálního dávkovacího 
režimu pro dosažení odpovídající AUC. Přístup založený na modelu může být užitečný jak 
pro výpočet personalizované úvodní dávky, tak pro úpravu dávky  založené na výsledcích 
TDM (viz bod 5.1). 
 
Způsob podání  
 
Intravenózní podání 
Intravenózní  vankomycin  je  obvykle  podáván  jako  intermitentní  infuze  a  dávkovací 
doporučení uvedená v tomto bodě pro intravenózní podání odpovídají tomuto typu podání.  
Vankomycin  se  musí  podávat  pouze  pomalou intravenózní  infuzí  v  trvání  nejméně  jedné 
hodiny nebo rychlostí nejvýše 10 mg/min (podle toho, co je delší) jež je dostatečně naředěna 
(nejméně 100 ml na 500 mg nebo nejméně 200 ml na 1000 mg) (viz bod 4.4).  
Pacienti, jejichž příjem tekutin musí být omezen, mohou rovněž dostat roztok 500 mg/50 ml 
nebo  1000  mg/100  ml,  ačkoliv  riziko  nežádoucích  účinků  vyvolaných  infuzí  může  být  u 
těchto vyšších koncentrací zvýšeno.  
Návod k rekonstituci tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.  
Kontinuální infuze vankomycinu může být zvážena např. u pacientů s nestabilní clearance 
vankomycinu. 
 
 
 
Perorální podání
Roztok se podá pacientovi k vypití anebo se může podat nasogastrickou sondou (viz bod 
6.6). Příprava roztoku pro perorální podání je uvedena v bodě 6.