Egiramlon Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory a blokátory kalciových kanálů  
ATC kód: C09BB 
Mechanismus účinku ramiprilu: 
Ramiprilát,  aktivní  metabolit  proléčiva  ramiprilu,  inhibuje  enzym  dipeptidylkarboxypeptidázu  I 
(synonyma: angiotenzin konvertující enzym, kinináza II). V plazmě a ve tkáních tento enzym katalyzuje 
přeměnu angiotenzinu I na aktivní vazokonstrikční látku angiotenzin II a štěpí aktivní vazodilatátor 
bradykinin. Snížená tvorba angiotenzinu II a inhibice štěpení bradykininu vedou k vazodilataci.  
Protože angiotenzin II  stimuluje také  uvolňování  aldosteronu,  vyvolává ramiprilát snížení  sekrece 
aldosteronu. Průměrná odpověď na monoterapii ACE inhibitorem byla nižší u černošské (afrokaribské) 
populace s hypertenzí (obvykle jde o populaci s nízkoreninovou hypertenzí) než u jiné populace. 
 
Farmakodynamické účinky ramiprilu
Podání ramiprilu vyvolává výrazné snížení periferní arteriální rezistence. Obvykle nedochází k velkým 
změnám v renálním plazmatickém průtoku a v glomerulární filtraci. Podávání ramiprilu pacientům 
s hypertenzí vede ke snížení krevního tlaku vleže a vestoje bez kompenzace zvýšením tepové frekvence.  
U většiny pacientů dochází po jednorázovém perorálním podání k nástupu antihypertenzního účinku 
během 1 až 2 hodin, maximálního účinku je obvykle dosaženo během 3 až 6 hodin. Antihypertenzní 
účinek jedné dávky obvykle trvá 24 hodin.  
Maximální antihypertenzní účinek při kontinuálním podávání ramiprilu je obvykle pozorován po 3 až 
týdnech. Bylo prokázáno, že antihypertenzní účinek přetrvává při dlouhodobém podávání po dobu 
let.  
Náhlé vysazení ramiprilu nevyvolává rychlý a výrazný vzestup krevního tlaku. 
 
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS), údaje z klinických studií: 
Stránka 14 (celkem 19)
Ve  dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan 
Alone  and  in  combination with  Ramipril  Global  Endpoint  Trial)  a  VA  NEPHRON-D  (The  Veterans 
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 
receptorů pro angiotenzin II. 
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního 
onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. 
Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a diabetickou nefropatií. 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele  a  mortalitu,  ale  v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko  hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat současně. 
Studie  ALTITUDE  (Aliskiren  Trial  in  Type  2  Diabetes  Using  Cardiovascular  and  Renal  Disease 
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a chronickým 
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly 
numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a 
sledované  závažné  nežádoucí  účinky  (hyperkalemie,  hypotenze  a  renální  dysfunkce)  byly  častěji 
hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 
 
Pediatrická populace: 
V randomizované,   dvojitě   zaslepené,   placebem   kontrolované   klinické   studii   zahrnující 
244 pediatrických pacientů s hypertenzí (73 % s primární hypertenzí) ve věku 6-16 let dostávali pacienti 
buď nízkou, střední či vysokou dávku ramiprilu pro dosažení plazmatické koncentrace ramiprilátu 
odpovídající rozmezí  dávek  u  dospělých  1,25 mg, 5 mg  a  20 mg  dle  tělesné  hmotnosti.  Na  konci 
4týdenního období podávání ramiprilu nebylo dosaženo cíle sledování ve snížení systolického krevního 
tlaku, ale při nejvyšší dávce se snížil diastolický krevní tlak. Jak střední, tak vysoká dávka ramiprilu 
vykázaly významné snížení systolického i diastolického krevního tlaku u dětí s potvrzenou hypertenzí. 
 
Tento  účinek  nebylo  možné  pozorovat  během  4týdenní,  randomizované,  dvojitě  zaslepené  studie 
zaměřené na zvyšování dávky s následným vysazením přípravku. Studie zahrnovala 218 pediatrických 
pacientů od 6 do 16 let věku (75 % s primární hypertenzí), kde oba krevní tlaky, systolický i diastolický, 
vykázaly mírný rebound, ale nevykázaly statisticky významný návrat k základní hodnotě, při všech třech 
velikostech zkoušené dávky ramiprilu [nízká dávka (0,625 mg až 2,5 mg); střední dávka  (2,5 mg až 
10 mg); nebo vysoká dávka (5 mg až 20 mg)] v závislosti na hmotnosti. Ramipril nevykázal lineární 
odpověď na dávku u studované pediatrické populace. 
 
Mechanismus účinku amlodipinu: 
Amlodipin  je  inhibitorem  transportu  kalciových  iontů ze  skupiny  dihydropyridinů (blokátorem 
pomalých kalciových kanálů neboli antagonistou kalciových iontů) a inhibuje tedy transmembránový 
transport kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cévních stěn. 
 
Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na 
hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginózních bolestí, 
nebyl  dosud  zcela  poznán,  avšak  je  známo,  že  amlodipin  snižuje  rozsah  ischemického  poškození 
myokardu dvěma mechanismy: 
 
1) Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tím redukuje celkovou periferní rezistenci (afterload), proti 
níž musí srdce přečerpávat krev. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence při tom zůstává stabilní, snížení 
dotížení vede k odlehčení práce srdce a snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků v myokardu. 
 
2) Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních větví koronárních 
tepen a koronárních arteriol, a to jak v normálních, tak i v ischemií postižených oblastech. Důsledkem 
této dilatace je zlepšená dodávka kyslíku k myokardu u pacientů s koronárními spasmy (Prinzmetalovou 
čili variantní anginou pectoris). 
Stránka 15 (celkem 19) 
Amlodipin při dávkování jednou denně u pacientů s hypertenzí klinicky významně snižuje krevní tlak 
vleže i vestoje po celých 24 hodin.  Vzhledem  k pomalému nástupu účinku však podání amlodipinu 
nevede k akutní hypotenzi. 
 
Jedna denní dávka amlodipinu zvyšuje u pacientů s anginou pectoris celkovou dobu tolerance fyzické 
zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku 1 mm depresí úseku ST na EKG a snižuje 
jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu nitroglycerinu. 
 
Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky na lipidy ani změny jejich 
plazmatických koncentrací; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou. 
 
Použití u pacientů se srdečním selháním 
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II-
IV podle NYHA podstoupili zátěžový test, ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického stavu 
hodnoceného pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické symptomatologie.  
 
Z placebem kontrolované studie (PRAISE) vyplynulo, že u pacientů s chronickým srdečním selháním 
stupně  III-IV  dle  NYHA  léčených  digoxinem,  diuretiky  a  inhibitory  ACE, nedošlo  po  podání 
amlodipinu ke zvýšení rizika mortality nebo rizika kombinované mortality a morbidity u pacientů se 
srdečním selháním.  
 
V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2)  s amlodipinem u pacientů se 
srdečním selháním NYHA III a IV bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu svědčícího 
pro  probíhající  ischemickou  chorobu,  kteří  užívali  stabilní  dávky  ACE  inhibitorů, digitálisu nebo 
diuretik,  neměl  amlodipin  žádný  vliv  na  celkovou  kardiovaskulární  mortalitu.  Ve  stejné  skupině 
pacientů bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému.  
 
Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)
Randomizovaná, dvojitě zaslepená, studie morbidity a mortality ALLHAT (Antihypertensive and Lipid-
Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial), sledovala srovnání léčby novějšími léky: amlodipin 
2,5 až 10 mg/den (blokátor kalciového kanálu), lisinopril 10 až 40 mg/den (ACE inhibitor), jako léčba 
první volby proti léčbě thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5 až 25 mg/den při léčbě mírné až 
středně závažné hypertenze. 
Celkem 33357 pacientů s hypertenzí od 55 let věku bylo randomizováno a následně sledováno průměrně 
4,9 roku. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: infarktu myokardu nebo 
cévní mozkové příhody v anamnéze (>6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiného dokumentovaného 
aterosklerotického onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu 2. typu (36,1 %), HDL cholesterolu <35 mg/dl 
(11,6 %),  hypertrofie levé komory diagnostikované na EKG či echokardiografií (20,9 %), současné 
kouření cigaret (21,9 %). 
 
Hlavní sledovaný parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů myokardu. 
V tomto  sledovaném  parametru  nebyl  statisticky  významný  rozdíl  mezi  léčbou  amlodipinem  a 
chlortalidonem:  RR  0,98  95%  CI  [0,90-1,07]  p=0,65. Mezi sekundárními cílovými parametry byla 
incidence  srdečního  selhání  (součást  kombinovaného  kardiovaskulárního  cílového  parametru) 
významně vyšší ve skupině užívající amlodipin v porovnání se skupinou užívající chlortalidon (10,2 % 
vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% CI [1,25-1,52] p<0,001). Nicméně, nebyl zjištěn žádný statisticky významný 
rozdíl v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem. RR 0,96 95% CI [0,89-1,02] p=0,20. 
 
Pediatrická populace (od 6 let věku) 
Ve studii s 268 dětmi ve věku 6 až 17 let s predominantní sekundární hypertenzí bylo prokázáno, že obě 
dávky amlodipinu, 2,5 mg a 5 mg, snižovaly systolický krevní tlak významně více než placebo. Rozdíl 
mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.  
Dlouhodobý  účinek  amlodipinu  na  růst,  dospívání  a  celkový  rozvoj  nebyl  studován.  Dlouhodobá 
účinnost léčby amlodipinem  v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti 
nebyla rovněž vyhodnocena. 
 
Stránka 16 (celkem 19)