Enalapril vitabalans Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu ATC kód: C09A A 
Enalapril je maleinátová sůl enalaprilu, derivátu dvou aminokyselin, L-alaninu a  L-prolinu.  Angiotenzin 
konvertující  enzym  (ACE)  je  peptidyldipeptidáza,  která  katalyzuje  přeměnu  angiotenzinu  I  na  látku 
zvyšující krevní tlak angiotenzin II. Po absorpci je enalapril hydrolyzován na enalaprilát, který inhibuje 
ACE.  Inhibice  ACE  má  za  následek  pokles  plazmatického  angiotenzinu  II,  který  vede  ke  zvýšení 
plazmatické reninové aktivity a k poklesu sekrece aldosteronu.  
 
ACE je identický s kininázou II. Tímto způsobem může enalapril také blokovat degradaci bradykininu, 
významného vazopresorického peptidu. Avšak úlohu, kterou tato skutečnost hraje v terapeutickém účinku 
Enalapril Vitabalansu, je ještě třeba objasnit. 
 
Mechanismus účinku
I  když  se  uvažuje,  že  enalapril  primárně  snižuje  hypertenzi  potlačením  systému  renin-angiotensin-
aldosteron, působí enalapril proti vysokému tlaku dokonce i u hypertoniků s nízkou hladinou reninu. 
 
Farmakodynamické účinky
Podávání enalaprilu pacientům s hypertenzí snižuje krevní tlak naměřený vestoje i vleže na zádech bez 
významného ovlivnění srdeční tepové frekvence. 
 
Symptomatická posturální hypotenze se nevyskytuje často. U některých pacientů může optimální snížení 
krevního tlaku vyžadovat několik týdnů léčby. Při náhlém vysazení enalaprilu nedošlo k rychlému vzrůstu 
krevního tlaku. 
 
Účinná  inhibice  aktivity  ACE  nastává  obvykle  2-4  hodiny  po perorálním  podání  individuální  dávky 
enalaprilu. Nástup antihypertenzní aktivity byl obvykle pozorován za jednu hodinu s vrcholem snížení 
krevního tlaku za 4 až 6 hodin po podání léku. Trvání účinku souvisí s dávkou. Ukázalo se však, že při 
doporučených dávkách se antihypertenzní a hemodynamické účinky udrží nejméně po dobu 24 hodin. 
 
V hemodynamických studiích u pacientů s esenciální hypertenzí byl pokles krevního tlaku doprovázen 
snížením periferní arteriální rezistence se zvýšením minutového výdeje a malou či žádnou změnou srdeční 
frekvence. Při následujícím podávání enalaprilu byl zvýšen průtok krve ledvinami; glomerulární filtrace 
byla nezměněna. Avšak u pacientů s nízkou úrovní glomerulární filtrace před léčbou nastalo obvykle její 
zvýšení. Nebyla zjištěna retence sodíku či vody. 
 
V krátkodobých klinických studiích u diabetických a nediabetických pacientů s ledvinovým onemocněním 
bylo  pozorováno  snížení  albuminurie  a  vylučování  IgG  močí  a  celkové  bílkoviny  v  moči  po  podání 
enalaprilu.  Pokud  je  enalapril podán společně s thiazidovým diuretikem jsou jejich účinky na snížení 
krevního tlaku nejméně aditivní. Enalapril může snižovat vznik thiazidem navozené hypokalemie nebo ji 
zabránit. 
 
U pacientů se srdečním selháním, léčených digitalisem a diuretiky byla léčba perorálním nebo injekčním 
enalaprilem spojena s poklesem periferní rezistence a krevního tlaku. Minutový výdej vzrostl, zatímco 
srdeční frekvence (která je u pacientů se srdečním selháním obvykle zvýšená) klesla. Plicní kapilární tlak 
v zaklínění byl také snížen. Tolerance zátěže a míra srdečního selhání posuzovaná dle kritérií New York 
Heart Association se zlepšila. Tyto účinky jsou zachovány během chronické léčby. U pacientů s mírným 
až středním stupněm srdečního selhání enalapril zpomaluje progresivní srdeční dilataci/zvětšení a selhání, 
doložené snížením enddiastolických a systolických objemů levé komory a zlepšením ejekční frakce. 
Klinická účinnost a bezpečnost
Multicentrická, randomizovaná, dvojitě slepá, placebem kontrolovaná studie (SOLVD Prevention  trial) 
vyšetřovala  populaci  s asymptomatickou  dysfunkcí  levé  komory  (LVEF<35%).  4228  pacientů  bylo 
randomizováno k užívání buď placeba (n=2117) nebo enalaprilu (n=2111). Ve skupině placeba došlo u 
818 pacientů k srdečnímu selhání nebo k úmrtí (38,6%) oproti 630 pacientům ve skupině enalaprilu (29,%) (snížení rizika: 29 %; 95% CI; 21-36 %; p<0.001). 518 pacientů ve skupině placeba (24,5 %) a pacienti ve skupině enalaprilu (20,6 %) zemřelo nebo bylo hospitalizováno pro nové zhoršení srdečního 
selhání (snížení rizika: 20 %; 95% CI; 9-30 %; p<0.001). 
 
Multicentrická, randomizovaná, dvojitě slepá, placebem kontrolovaná studie (SOLVD Prevention trial) 
vyšetřovala populaci se symptomatickým městnavým srdečním selháním následkem systolické dysfunkce 
(ejekční  frakce  <35%).  2569  pacientů  dostávajících  konvenční  léčbu  srdečního  selhání  bylo  náhodně 
rozděleno k užívání buď placeba (n=1284) nebo enalaprilu (n=1285). Ve skupině placeba došlo k úmrtím (39,7%) oproti 452 úmrtím (35,2 %) ve skupině enalaprilu (snížení rizika: 16 %; 95% CI; 5-26 %; 
p<0.0036). Ve skupině placeba byl počet kardiovaskulárních úmrtí 461, ve skupině enalaprilu 399 (snížení 
rizika: 18 %; 95% CI; 6-28 %; p<0.002), hlavně díky poklesu úmrtí následkem progresivního srdečního 
selhání (251 ve skupině placeba oproti 209 ve skupině enalaprilu (snížení rizika: 22 %; 95% CI; 6-35%). 
Snížil se počet pacientů, kteří zemřeli nebo byli hospitalizováni následkem zhoršení srdečního selhání 
(736  ve  skupině  placeba  oproti  613  ve  skupině  enalaprilu  (snížení  rizika:  26  %;  95%  CI;  18-34  %; 
p<0.001). Celkově ve studii SOLVD u pacientů s dysfunkcí levé komory enalapril snížil riziko infarktu 
myokardu o 23 % (95% CI; 11-34 %; p<0.001) a snížil riziko hospitalizace pro nestabilní anginu pectoris 
o 20 % (95% CI; 9-29%; p<0.001). 
 
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone 
and  in combination  with  Ramipril  Global  Endpoint  Trial)  a VA  NEPHRON-D (The  Veterans  Affairs 
Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů 
pro angiotenzin II. 
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního 
onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie 
VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií. 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele  a  mortalitu,  ale  v  porovnání  s  monoterapií  bylo  pozorováno  zvýšené  riziko  hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem  k podobnosti farmakodynamických  vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 
Inhibitory  ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat současně. 
Studie  ALTITUDE  (Aliskiren  Trial  in  Type  2  Diabetes  Using  Cardiovascular  and  Renal  Disease 
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 
ACE  nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z 
důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly 
numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a 
sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny 
ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 
 
Pediatrická populace
Zkušenosti  s použitím  u  pacientů  starších  6  letech  jsou  omezené.  V jedné  klinické  studii  s účastí 
pediatrických  pacientů  s hypertenzí  ve  stáří  6  až  16  let  při  tělesné  hmotnosti  >20  kg  a  rychlosti 
glomerulární filtrace >30 ml/min/1,73 m2 dostávali pacienti o tělesné hmotnosti <50 kg 0,625, 2,5 nebo mg enalaprilu a pacienti o tělesné hmotnosti ≥50 kg dostávali 1,25, 5 nebo 40 mg enalaprilu denně. 
Podávání enalaprilu jednou denně snížilo krevní tlak v časové oblasti denního minima účinku způsobem 
závislým na dávce. Tato dávkově závislá antihypertenzní účinnost enalaprilu byla konzistentní napříč 
všemi skupinami  (stáří,  Tannerovo  stadium,  pohlaví,  etnická  příslušnost).  Avšak  nejnižší  studované 
dávky, 0,625 mg a 1.25 mg, odpovídající v průměru 0,02 mg/kg jednou denně, nevykazovaly konzistentní 
antihypertenzní účinnost. Maximální studovaná dávka byla 0,58 mg/kg (do 40 mg) jednou denně. Profil 
nežádoucích účinků u dětí se nelišil od profilu pozorovaného u dospělých.