Escepran Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická  skupina:  Antagonisté  hormonů  a  příbuzná  léčiva, enzymové  inhibitory,  ATC 
kód: L02BG06. 
 
Mechanismus účinku
Exemestan je ireverzibilní steroidní inhibitor aromatázy, strukturou připomínající přírodní substrát 
androstendion.  U  žen  po  menopauze  se  estrogeny  produkují  primárně  konverzí  androgenů  na 
estrogeny  prostřednictvím  enzymu  aromatázy  v  periferních  tkáních.  Potlačení  tvorby  estrogenu 
pomocí inhibice aromatázy je efektivní a selektivní léčba u hormonálně dependentního karcinomu 
prsu u postmenopauzálních žen. U postmenopauzálních žen exemestan významně snižuje sérovou 
koncentraci estrogenu již při počínající dávce 5 mg. Maximální suprese (> 90 %) je dosaženo dávkou 
10 – 25 mg. Při léčbě karcinomu prsu dávkou 25 mg denně byla u postmenopauzálních žen celková 
tělesná aromatizace snížena o 98 %. 
 
 
Exemestan  nemá  žádnou  progesteronovou  nebo  estrogenovou  aktivitu.  Slabá  androgenní  aktivita, 
způsobená pravděpodobně jeho 17-hydroderivátem, byla pozorována zejména při vysokých dávkách. 
Ve  studii  opakovaného  denního  dávkování  neměl  exemestan  prokazatelný  účinek  na  adrenální 
biosyntézu kortizolu nebo aldosteronu, stanovených před nebo po stimulaci ACTH, přesto prokázal 
svoji selektivitu vzhledem k jiným enzymům, které se účastní steroidogeneze. 
 
Proto není nutná náhrada glukokortikoidů nebo mineralokortikoidů. Lehké zvýšení sérové hladiny LH 
a FSH nezávislé na dávce bylo zjištěno i u nízkých dávek: tento efekt je však očekáván v rámci 
farmakologické skupiny a je pravděpodobně výsledkem zpětné vazby na úrovni hypofýzy vzhledem 
ke  snížení  hladiny  estrogenů,  která  stimuluje  hypofyzární  sekreci  gonadotropinů  také 
u postmenopauzálních žen. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Adjuvantní léčba časného karcinomu prsu 
Multicentrické,  randomizované,  dvojitě  zaslepené  klinické  studie (IES) se  zúčastnilo  4 postmenopauzálních  pacientek  s  primárním  karcinomem  prsu  estrogen  receptor-pozitivním  nebo 
primárním  karcinomem  neznámého  typu.  Pacientky,  které  zůstávaly  bez příznaků  nemoci  po 
tamoxifenové adjuvantní léčbě trvající 2 až 3 roky, byly randomizovány na dvě skupiny. Jedna z nich 
užívala po dobu 2 až 3 let exemestan (25 mg/den) a druhá tamoxifen (20 nebo 30 mg/den) tak, aby 
celková doba trvání hormonální léčby dosáhla 5 let. 
 
Studie IES s mediánem doby následného sledování 52 měsíců 
Z výsledků zjištěných po průměrné době léčby cca 30 měsíců a následném sledování průměrně cca 
52 měsíců vyplývá, že následná léčba exemestanem, jíž předcházely 2 až 3 roky adjuvantní léčby 
tamoxifenem, vykazuje klinicky a statisticky významné prodloužení doby přežití bez příznaků nemoci 
(PBN,  v  angličtině  DFS)  ve  srovnání  s  pokračující  léčbou  tamoxifenem.  Analýza  ukázala,  že 
ve sledovaném období klinické studie exemestan snížil riziko recidivy nádorového onemocnění prsu 
o 24 % ve srovnání s tamoxifenem (poměr rizika 0,76; p = 0,00015). Prospěšný účinek exemestanu 
ve srovnání s tamoxifenem, pokud jde o PBN, je patrný bez ohledu na nodální status nebo předchozí 
chemoterapii. 
 
Exemestan   rovněž  významně  snížil  riziko  kontralaterálního  karcinomu  prsu  (poměr  rizika 
0,57; p = 0,04158). 
 
V  celkové  populaci  studie  byl  zaznamenán  trend  ke  zlepšení  celkového  přežití  u  exemestanu 
(222 úmrtí)  v  porovnání  s  tamoxifenem  (262  úmrtí)  s  poměrem  rizika  0,85 (log-rank   test: 
p = 0,07362), což představuje 15% snížení rizika úmrtí ve prospěch exemestanu. Statisticky významné 
23% snížení rizika úmrtí (poměr rizika pro celkové přežití 0,77; Wald chi square test: p = 0,0069) bylo 
pozorováno  u exemestanu  v  porovnání s  tamoxifenem  po  úpravě  na  předem  specifikované 
prognostické  faktory  (tj. ER  status,  stav  uzlin,  předchozí  chemoterapie,  užívání  HRT  a  užívání 
bisfosfonátů). 
 
Hlavní výsledky účinnosti u všech pacientek („intention-to-treat“) a u pacientek s karcinomem 
prsu s pozitivní expresí estrogenového receptoru po 52 měsících 
 
Cílová skupina Exemestan 
Událostí /N (%) 
Tamoxifen
Událostí /N (%) 
Poměr   rizika 
(95% CI) 
Hodnoty p*
Přežití bez příznaku nemoci a 
Všechny 
pacientky
354 /2352 (15,1%) 453 /(19,1%) 
0,76 (0,67-0,88) 0,ER+ pacientky 289 /2023 (14,3%) 370 /(18,3%) 
0,75 (0,65-0,88) 0, 
Kontralaterální karcinom prsu 
Všechny 
pacientky
20 /2352 (0,9%) 35 /2372 (1,5%) 0,57 (0,33-0,99) 0,ER+ pacientky 18 /2023 (0,9%) 33 /2021 (1,6%) 0,54 (0,30-0,95) 0,Přežití bez karcinomu prsu b 
Všechny 
pacientky 
289 /2352 (12,3%) 373 /(15,7%)
0,76 (0,65-0,89) 0,ER+ pacientky 232 /2023 (11,5%) 305 /(15,1%) 
0,73 (0,62-0,87) 0,Přežití bez vzdálené recidivy c 
Všechny 
pacientky 
248 /2352 (10,5%) 297 /(12,5%)
0,83 (0,70-0,98) 0,ER+ pacientky 194 /2023 (9,6%) 242 /(12,0%) 
0,78 (0,65-0,95) 0,Celkové přežití d 
Všechny 
pacientky 
222 /2352 (9,4%) 262 /(11,0%)
0,85 (0,71-1,02) 0,ER+ pacientky 178 /2023 (8,8%) 211 /(10,4%) 
0,84 (0,68-1,02) 0,* Log-rank test; ER+ pacientky = estrogen receptor-pozitivní pacientky; 
a Přežití  bez  příznaků  nemoci je definováno jako doba  do  prvního  výskytu  místní  nebo  vzdálené 
recidivy, kontralaterálního karcinomu prsu, nebo do úmrtí z jakékoli příčiny; 
b Přežití bez nádoru prsu je definováno jako doba do prvního výskytu místní nebo vzdálené recidivy, 
kontralaterálního karcinomu prsu nebo do úmrtí na karcinom prsu; 
c Přežití bez vzdálené recidivy je definováno jako doba do prvního výskytu vzdálené recidivy nebo do 
úmrtí na karcinom prsu; 
d Celkové přežití je definováno jako doba do úmrtí z jakékoli příčiny. 
 
V  další  analýze  podskupiny  pacientek  s estrogen pozitivními  nebo  neznámými  receptory  byl 
neupravovaný poměr rizika pro celkové přežití 0,83 (log-rank  test:  p = 0,04250), což představuje 
klinicky i statisticky významné 17% snížení rizika úmrtí. 
 
Výsledky IES hodnocení vlivu na kosti ukazují, že u žen, které po 2 až 3 letech léčby tamoxifenem 
užívaly exemestan, nastalo mírné snížení BMD (bone mineral density). Četnost zlomenin u pacientek 
léčených  exemestanem  hodnocená  v  průběhu  30  měsíců  léčby  byla  v  celé  klinické  studii  vyšší 
u pacientek  užívajících  exemestan  v  porovnání  s  pacientkami  užívajícími  tamoxifen  (4,5 %,  resp. 
3,3 %, p = 0,038). 
 
Výsledky IES hodnocení  vlivu  na  endometrium  ukazují,  že  po  2  letech  léčby  došlo  u  pacientek 
užívajících exemestan k průměrnému zmenšení tloušťky endometria o 33 % ve srovnání s žádnou 
významnou změnou u pacientek léčených tamoxifenem. Zvětšená tloušťka endometria, zjištěná na 
počátku klinického hodnocení, se u 54 % pacientek užívajících exemestan upravila a její hodnota se 
vrátila k normálu (< 5 mm). 
 
Studie IES s mediánem doby následného sledování 87 měsíců 
Výsledky zjištěné po průměrné době léčby přibližně 30 měsíců a následném sledování průměrně asi 
87 měsíců  ukázaly,  že  následná  léčba exemestanem,  které  předcházely  2-3  roky  adjuvantní  léčby 
tamoxifenem, vykazuje klinicky a statisticky významné prodloužení doby přežití bez příznaků nemoci 
(PBN) v porovnání s pokračující léčbou tamoxifenem. Výsledky ukázaly, že ve sledovaném období 
klinického hodnocení exemestan významně snížil riziko recidivy nádorového onemocnění prsu o 16 % 
v porovnání s tamoxifenem (poměr rizika 0,84; p = 0,002). 
 
Celkově prospěšný účinek exemestanu ve srovnání s tamoxifenem, pokud jde o PBN, je patrný bez 
ohledu na stav uzlin nebo předchozí chemoterapii nebo hormonální terapii. Statistický význam nebyl 
zachován  v  několika  podskupinách  s  malou  velikostí  vzorku.  Ty  naznačovaly  trend  favorizující 
 
exemestan  u  pacientek  s  více  než  9  pozitivními  uzlinami  nebo  s  předchozí  chemoterapií  CMF. 
U pacientek s neznámým stavem uzlin, jinou předchozí chemoterapií, stejně tak s neznámým nebo 
chybějícím  stavem  po  předchozí  hormonální  léčbě  byl  pozorován  statisticky  nevýznamný  trend 
favorizující tamoxifen. 
 
Exemestan  rovněž  významně  prodloužil  dobu  přežití  bez  příznaků nemoci  (poměr  rizika 
0,82, p = 0,00263) a přežití bez vzdáleného relapsu (poměr rizika 0,85, p = 0,02425). 
 
Exemestan rovněž snížil riziko kontralaterálního karcinomu prsu, ale účinek nebyl dále statisticky 
významný ve sledovaném období klinického hodnocení (poměr rizika 0,74, p = 0,12983). V celkové 
populaci  studie  byl  zaznamenán  trend  ke  zlepšení  celkového  přežití  u  exemestanu  (373 úmrtí) 
v porovnání  s  tamoxifenem  (420  úmrtí)  s  poměrem  rizika  0,89  (log  rank  test:  p = 0,08972),  což 
představuje  11%  snížení  rizika  úmrtí  ve  prospěch  exemestanu.  Po  úpravě  podle  předem 
specifikovaných prognostických faktorů (tj. ER stav, stav uzlin, předchozí chemoterapie, užívání HRT 
a  užívání bisfosfonátů),  statisticky  významné  18%  snížení rizika  úmrtí (poměr  rizika  pro celkové 
přežití 0,82;  Wald  chi  square  test:  p = 0,0082)  bylo  pozorováno  u  exemestanu  v  porovnání 
s tamoxifenem u celé studované populace. 
 
V další analýze podskupiny pacientek s karcinomem prsu s pozitivní expresí estrogenového receptoru 
nebo s neznámým stavem byl neupravovaný poměr rizika pro celkové přežití 0,86 (log-rank  test: 
p = 0,04262), což představuje klinicky a statisticky významné 14% snížení rizika úmrtí. 
 
Výsledky hodnocení vlivu na kosti naznačují, že léčba exemestanem po 2 až 3 roky, po předcházející 
léčbě tamoxifenem po dobu 3 až 2 let zvýšila ztrátu kostní hmoty během léčby (průměrná změna 
od výchozí  hodnoty  hustoty  kosti  za 36  měsíců  vyjádřená  v  %: -3,37  [páteř], -2,96  [kyčel] 
u exemestanu  a -1,29 [páteř], -2,02 [kyčel] u tamoxifenu). Nicméně ke konci 24měsíčního období 
po léčbě  byly  ve  změně  kostní  density  proti  výchozím  hodnotám  minimální  rozdíly  mezi  oběma 
skupinami, v rameni s tamoxifenem bylo finální snížení kostní hustoty ve všech lokalitách mírně vyšší 
(průměrná  změna  od  výchozí  hodnoty  hustoty  kosti  za  24  měsíců  po  léčbě  vyjádřená  v  %: -
2,17 [páteř], -3,06 [kyčel] u exemestanu a -3,44 [páteř], -4,15 [kyčel] u tamoxifenu). 
 
Počet všech fraktur hlášených při léčbě a během následného sledování byl významně vyšší ve skupině 
s exemestanem  oproti skupině s tamoxifenem (169 [7,3 %]  versus  122  [5,2 %]; p = 0,004), ovšem 
v počtu fraktur hlášených jako osteoporotických nebyl zaznamenán žádný rozdíl. 
 
Studie IES s finální dobou následného sledování 119 měsíců 
Výsledky zjištěné po době léčby s mediánem přibližně 30 měsíců a následném sledování s mediánem 
asi 119 měsíců ukázaly, že následná léčbaexemestanem , které předcházely 2–3 roky adjuvantní léčby 
tamoxifenem, vykazuje klinicky a statisticky významné prodloužení doby přežití bez příznaků nemoci 
(PBN) v porovnání s pokračující léčbou tamoxifenem. Analýza ukázala, že ve sledovaném období 
klinického  hodnocení  exemestan  snížil  riziko  recidivy  nádorového  onemocnění  prsu  o  14  % 
v porovnání  s  tamoxifenem  (poměr  rizika  0,86;  p  =  0,00393).  Prospěšný  účinek  exemestanu 
ve srovnání s tamoxifenem, pokud jde o PBN, je patrný bez ohledu na stav uzlin nebo předchozí 
chemoterapii.  
 
Exemestan   rovněž  významně  prodloužil  dobu  přežití  bez  příznaků  nemoci  (poměr   rizika 
0,83,p < 0,00152),  a  přežití  bez  vzdáleného  relapsu  (poměr  rizika  0,86,  p  =  0,02213).  Exemestan 
rovněž  snížil  riziko  kontralaterálního  karcinomu  prsu,  ale  účinek  nebyl  dále  statisticky významný 
(poměr rizika 0,75, p = 0,10707).  
 
V celkové populaci studie se celkové přežití mezi oběma skupinami statisticky nelišilo. Ve skupině 
s exemestanem došlo k 467 úmrtím (19,9 %) a ve skupině s tamoxifenem k 510 úmrtím (21,5 %) 
(poměr rizika 0,91, p = 0,15737, bez korekce na vícenásobné testování). U podskupiny pacientek 
s pozitivní expresí estrogenového receptoru nebo s neznámým stavem byl neupravovaný poměr rizika 
 
pro  celkové  přežití  0,89  (log-rank  test:  p  =  0,07881)  ve  skupině  s  exemestanem  v  porovnání  se 
skupinou s tamoxifenem.  
 
V  celkové  populaci  studie  bylo  u  exemestanu  v  porovnání  s  tamoxifenem  pozorováno  statisticky 
významné 14% snížení rizika úmrtí (poměr rizika pro celkové přežití 0,86;  Wald  chi  square  test: 
p = 0,0257)  po  úpravě  na  předem specifikované  prognostické  faktory  (t.j.  ER  status,  stav  uzlin, 
předchozí chemoterapie, užívání HRT a užívání bisfosfonátů).  
 
U pacientek léčených exemestanem byl pozorován nižší výskyt dalšího primárního nádoru (jiného než 
karcinomu prsu) v porovnání s pacientkami léčenými pouze tamoxifenem (9,9 % versus 12,4 %).  
 
V hlavní studii, ve které byl  medián doby následného sledování všech pacientek 119 měsíců (163,94) a medián léčby exemestanem 30 měsíců (0–40,41), byla incidence zlomenin kostí hlášena 
u 169 (7,3  %)  pacientek  ve  skupině  s  exemestanem  a  u  122  (5,2  %)  pacientek  ve  skupině 
s tamoxifenem (p = 0,004). 
 
Výsledky účinnosti ve studii IES u postmenopauzálních žen s časným karcinomem prsu (ITT)   
Počet příhod Poměr rizika
Exemestan Tamoxifen Poměr rizika Hodnota p
Medián doby léčby 30 měsíců a medián doby následného sledování 34,5 měsíců 
Přežití bez příznaku nemocia 213 306 0.69 (95% CI: 0.58-0.82) 0.Přežití bez karcinomu prsub 171 262 0.65 (95% CI: 0.54-0.79) <0.Kontralaterální karcinom prsu  8 25 0.32 (95% CI: 0.15-0.72) 0.Přežití bez vzdáleného relapsuc 142 204 0.70 (95% CI: 0.56-0.86) 0.Celkové přežitíd 116 137 0.86 (95% CI: 0.67-1.10) 0.Medián doby léčby 30 měsíců a medián doby následného sledování 52 měsíců 
Přežití bez příznaku nemocia 354 453 0.77 (95% CI: 0.67-0.88) 0.Přežití bez karcinomu prsub 289 373 0.76 (95% CI: 0.65-0.89) 0.Kontralaterální karcinom prsu  20 35 0.57 (95% CI: 0.33-0.99) 0.Přežití bez vzdáleného relapsuc 248 297 0.83 (95% CI: 0.70-0.98) 0.Celkové přežitíd 222 262 0.85 (95% CI: 0.71-1.02) 0.Medián doby léčby 30 měsíců a medián doby následného sledování 87 měsíců 
Přežití bez příznaku nemocia 552 641 0.84 (95% CI: 0.75-0.94) 0.Přežití bez karcinomu prsub 434 513 0.82 (95% CI: 0.72-0.94) 0.Kontralaterální karcinom prsu  43 58 0.74 (95% CI: 0.50-1.10) 0.Přežití bez vzdáleného relapsuc 353 409 0.85 ((95% CI: 0.74-0.98) 0.Celkové přežitíd 373 420 0.89 (95% CI: 0.77-1.02) 0.Medián doby léčby 30 měsíců a medián doby následného sledování 119 měsíců  
Přežití bez příznaku nemocia 672 761 0.86 (95% CI: 0.77-0.95) 0.Přežití bez karcinomu prsub 517 608 0.83 (95% CI: 0.74-0.93) 0.Kontralaterální karcinom prsu  57 75 0.75 (95% CI: 0.53-1.06) 0.Přežití bez vzdáleného relapsuc 411 472 0.86 (95% CI: 0.75-0.98) 0.Celkové přežitíd 467 510 0.91 (95% CI: 0.81-1.04) 0.CI = interval spolehlivosti; IES = Intergroup Exemestane Study; ITT = „intention-to-treat“.  
a. Přežití  bez  příznaků  nemoci:  doba  do  prvního  výskytu  místního  nebo  vzdáleného  relapsu, 
kontralaterálního karcinomu prsu nebo do úmrtí z jakékoli příčiny.  
b.  Přežití  bez  karcinomu  prsu:  doba  do  prvního  výskytu  místního  nebo  vzdáleného  relapsu, 
kontralaterálního karcinomu prsu nebo do úmrtí na karcinom prsu.  
 
c.  Přežití  bez  vzdáleného  relapsu:  doba  do  prvního  výskytu  vzdáleného  relapsu  nebo  do  úmrtí  na 
karcinom prsu.  
d. Celkové přežití: doba do úmrtí z jakékoli příčiny.  
 
Léčba pokročilého karcinomu prsu
V randomizovaném,  kontrolovaném  klinickém  hodnocení  vykázal  exemestan  v  dávce  25  mg/den 
statisticky  významné  prodloužení  doby  přežití,  doby  do  progrese  onemocnění  (TTP,  Time  to 
Progession) i doby do selhání léčby (TTF, Time to Treatment Failure) ve srovnání se standardní 
hormonální léčbou megestrol-acetátem u postmenopauzálních pacientek s pokročilým  karcinomem 
prsu, který se rozvinul po léčbě tamoxifenem nebo během ní, ať už tamoxifen sloužil jako adjuvantní 
nebo primární léčba pokročilého onemocnění.