Exelon Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Rivastigmin je rychle a úplně absorbován. Maximální plazmatické koncentrace jsou dosaženy
přibližně za 1 hodinu. Následkem interakce rivastigminu s cílovým enzymem je zvýšení biologické
dostupnosti asi 1,5krát větší, než by se očekávalo ze zvýšení dávky. Absolutní biologická dostupnost
po dávce 3 mg je asi 36%13%. Podání rivastigminu s jídlem zpomaluje absorpci snižuje Cmax a zvyšuje AUC přibližně o 30%.

Distribuce

Vazba rivastigminu na bílkoviny je přibližně 40%. Snadno přechází hematoencefalickou bariérou a
jeho distribuční objem se pohybuje v rozmezí 1,8 až 2,7 l/kg.

Biotransformace

Rivastigmin je rychle a rozsáhle metabolizován hydrolýzou prostřednictvím cholinesterázy na dekarbamylovaný metabolit. In vitro tento metabolit jen
minimálně inhibuje acetylcholinesterázu
Na základě studie in vitro se neočekává žádná farmakokinetická interakce s léčivými přípravky, které
jsou metabolizovány těmito izoenzymy cytochromů: CYP1A2, CYP2D6, CYP3A4/5, CYP2E1,
CYP2C9, CYP2C8, CYP2C19, nebo CYP2B6. Na základě důkazů studií na zvířatech se hlavní
izoenzymy cytochrómu P450 podílejí na metabolismu rivastigminu jen minimálně. Celková
plazmatická clearance rivastigminu byla po intravenózní dávce 0,2 mg přibližně 130 l/h a po
intravenózní dávce 2,7 mg se snížila na 70 l/h.

Eliminace

Nezměněný rivastigmin se v moči nenachází; vylučování metabolitů močí představuje hlavní cestu
eliminace. Po podání 14C-rivastigminu byla renální eliminace rychlá a v podstatě úplná 24 hodin. Méně než 1% podané dávky se vyloučí stolicí. U pacientů s Alzheimerovou chorobou
nedochází k akumulaci rivastigminu nebo jeho dekarbamylovaného metabolitu.

Populační farmakokinetická analýza ukázala, že užívání nikotinu zvyšuje perorální clearance
rivastigminu o 23% u pacientů s Alzheimerovou chorobou rivastigminu v perorálních tobolkách až do 12 mg/den.

Zvláštní populace

Starší lidé
Ačkoli je biologická dostupnost rivastigminu ve srovnání s mladými zdravými dobrovolníky větší u
starších lidí, studie u pacientů s Alzheimerovou chorobou ve věku 50 až 92 let neprokázaly žádnou
změnu biologické dostupnosti v souvislosti s věkem.

Porucha funkce jater
Ve srovnání se zdravými subjekty byla u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater
Cmax rivastigminu přibližně o 60% vyšší a AUC rivastigminu více než dvakrát vyšší.

Porucha funkce ledvin
Cmax a AUC rivastigminu byly u pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin více než dvakrát
vyšší ve srovnání se zdravými subjekty; u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin však nedošlo ke
změnám Cmax a AUC rivastigminu.