Exferana Farmakodynamické vlastnosti
  
Farmakoterapeutická skupina: Látky tvořící cheláty se železem, ATC kód: V03AC03  
  
Mechanismus účinku 
Deferasirox je perorálně účinná chelatační látka, která je vysoce selektivní pro trojmocné železo. Je to 
trojvazné chelatační činidlo, které váže železo s vysokou afinitou v poměru 2 : 1. Deferasirox podporuje 
vylučování železa, a to převážně do stolice. Deferasirox má nízkou afinitu k zinku a mědi, a nepůsobí 
proto trvale nízké hladiny těchto kovů v séru.  
  
Farmakodynamické účinky 
V bilanční metabolické studii železa provedené u dospělých pacientů trpících talesemií s nadměrnou 
zátěží organismu železem indukoval deferasirox (léková forma dispergovatelné tablety) v denních 
dávkách 10, 20 a 40 mg/kg v průměru čisté vyloučení železa 0,119; 0,329 resp. 0,445 mg Fe/kg tělesné 
hmotnosti a den.  
  
Klinická účinnost a bezpečnost 
Studie klinické účinnosti byly provedeny u deferasiroxu ve formě dispergovatelných tablet.  
  
Deferasirox byl studován u 411 dospělých (ve věku ≥ 16 let) a 292 pediatrických pacientů (ve věku od  
do < 16 let) s chronickým přetížením organismu železem v důsledku krevních transfuzí.  
 
17  
Z pediatrických pacientů bylo 52 ve věku od 2 do 5 let. Mezi základní onemocnění, která vyžadovala 
transfuze, patřila beta-talasemie, srpkovitá anémie a jiné kongenitální a získané anémie  
(myelodysplastický syndrom, Diamond-Blackfanův syndrom, aplastická anémie a jiné velmi vzácné 
anémie).  
  
Denní léčba deferasiroxem ve formě dispergovatelných tablet dávkami 20 a 30 mg/kg po dobu jednoho 
roku dospělým a pediatrickým pacientům s beta-talasemií, kteří dostávali často transfuze, měla za 
následek snížení indikátorů celkového železa v organismu; koncentrace železa v játrech byla v průměru 
snížena o 0,4 resp. 8,9 mg/g jater (suchá hmotnost biopticky získané tkáně), sérový feritin poklesl v 
průměru přibližně o 36 resp. 926 mikrogramů/l. Při těchto stejných dávkách byly poměry vyloučeného 
železa:  příjmu  železa  1,02  (udávající  netto  bilanci  železa)  resp. 1,67  (udávající  hodnotu  netto 
odstraněného železa).  
U pacientů s nadměrnou zátěží železem s jinými anémiemi vyvolal deferasirox podobné terapeutické 
odpovědi. Denní dávky 10 mg/kg (léková forma dispergovatelné tablety) po dobu jednoho roku by 
mohly udržovat hladinu železa v játrech a sérového feritinu a indukovat vyrovnanou bilanci železa u 
pacientů dostávajících transfuze jen vzácně nebo těch, kteří dostávají výměnné transfuze. Sledování 
jednou měsíčně stanovených hodnot sérového feritinu odráží změny koncentrace železa v játrech a 
ukazuje, že trendy hladin  sérového feritinu mohou být použity k monitorování léčebné odpovědi.  
Omezené klinické údaje (29 pacientů s normální srdeční funkcí na počátku) získané při použití MRI 
naznačují, že při léčbě deferasiroxem v dávkách 10 až 30 mg/kg/den (léková forma dispergovatelné 
tablety) po dobu jednoho roku může také dojít ke snížení hladiny železa v srdci (v průměru MRI T2* 
bylo zvýšeno z 18,3 na 23,0 milisekundy).  
  
Hlavní  analýza  pivotní  srovnávací  studie  u  586 pacientů  s  beta-talasemií  a  přetížením  železem 
způsobeným transfuzí neprokázala non-inferioritu deferasiroxu ve formě dispergovatelných tablet oproti 
deferoxaminu  v  analýze  celkové  populace  pacientů.  V  post-hoc  analýze této  studie  u  podskupiny 
pacientů  s  koncentrací  železa  v  játrech  ≥  7  mg  Fe/g sušiny léčených  deferasiroxem ve  formě 
dispergovatelných tablet (20 a 30 mg/kg) nebo deferoxaminem (35 až ≥ 50 mg/kg) byla non-inferiorní 
kritéria dosažena. U pacientů s koncentrací železa v játrech < 7 mg Fe/g sušiny léčených deferasiroxem 
ve formě dispergovatelných tablet (5 a 10 mg/kg) nebo deferoxaminem (20 až 35 mg/kg) však non-
inferiorita  nebyla  prokázána  vzhledem  k  nerovnováze  v  dávkování  obou  chelatačních  látek.  Tato 
nerovnováha vznikla, protože pacientům léčeným deferoxaminem bylo dovoleno setrvat na původní 
podávané dávce, i když ta byla vyšší než dávka stanovená protokolem. Této pivotní studie se účastnilo 
56 pacientů ve věku pod 6 let, z nichž 28 dostávalo deferasirox ve formě dispergovatelných tablet.  
  
Z předklinických i klinických studií se zdá, že deferasirox ve formě dispergovatelných tablet je stejně 
účinný jako deferoxamin, pokud je používán v poměru dávek 2 : 1 (tj. dávka deferasiroxu ve formě 
dispergovatelných tablet  je numerickou polovinou dávky deferoxaminu).  Pro  deferasirox ve formě 
potahovaných tablet platí poměr dávek 3 : 1 (tj. dávka deferasiroxu ve formě potahovaných tablet je 
numerickou jednou třetinou dávky deferoxaminu). Toto doporučené dávkování však nebylo v klinickém 
hodnocení prospektivně vyhodnoceno.  
  
Kromě toho u pacientů s koncentrací železa v játrech ≥ 7 mg Fe/g sušiny s různými vzácnými anémiemi 
nebo srpkovitou anémií způsobil deferasirox ve formě dispergovatelných tablet v dávce do 20 a mg/kg pokles koncentrace železa v jaterní tkáni a sérového feritinu srovnatelný s poklesem u pacientů 
s beta-talasemií.  
 
Byla provedena placebem kontrolovaná randonizovaná studie u 225 pacientů s MDS (nízce/středně 
riziková skupina 1) a potransfuzním přetížením železem. Výsledky této studie naznačují pozitivní vliv 
deferasiroxu na přežití bez příhody (EFS, kombinovaný cíl  složený z nefatální srdeční či jaterní příhody) 
 
18  
a  hladiny  feritinu  v séru. Bezpečnostní profil odpovídal předchozím studiím u dospělých pacientů 
s MDS. 
 
V 5leté observační studii, které se účastnilo 267 dětí ve věku 2 až < 6 let (v době zařazení do studie) s 
transfuzemi podmíněnou hemosiderózou léčených deferasiroxem nebyly zaznamenány žádné klinicky 
významné rozdíly v bezpečnosti a snášenlivosti deferasiroxu u pediatrických pacientů ve věku 2 až < let oproti celkové dospělé či starší pediatrické populaci, včetně zvýšení hladiny sérového kreatininu o > 
33 % při ≥ 2 po sobě jdoucích měřeních, někdy nad horní hranicí normálního rozmezí (3,1 %) a hodnoty 
alaninaminotransferázy (ALT) více než 5násobně převyšující horní hranici normálních hodnot (4,3 %). 
U 145 pacientů, kteří dokončili studii, byla hlášena jednotlivá měření zvýšených hodnot ALT u 20,0 % 
pacientů a aspartát aminotransferázy u 8,3 % pacientů.  
  
V klinické studii týkající se bezpečnosti deferasiroxu ve formě potahovaných a dispergovatelných tablet 
bylo léčeno po dobu 24 týdnů 173 dospělých a pediatrických pacientů se syndromem talasemie závislé 
na podávání krevních transfuzí nebo s myelodysplastickým syndromem. Byl pozorován srovnatelný 
bezpečnostní profil pro potahované i pro dispergovatelné tablety.  
  
U pacientů se syndromy talasemie nezávislé na podávání krevních transfuzí a s přetížením železem byla 
léčba deferasiroxem ve formě dispergovatelných tablet hodnocena v 1leté, randomizované, dvojitě 
zaslepené,  placebem  kontrolované  studii.  Studie  porovnávala  účinnost  dvou  různých  režimů 
deferasiroxu ve formě dispergovatelných tablet (počáteční dávky 5 a 10 mg/kg/den, 55 pacientů v každé 
skupině) a srovnávací skupiny s placebem (56 pacientů). Do studie bylo zařazeno 145 dospělých  
a 21 pediatrických pacientů. Primárním parametrem účinnosti byla změna koncentrace železa v játrech 
(LIC) od výchozího stavu po 12 měsících léčby. Jedním ze sekundárních parametrů účinnosti byla 
změna hladin sérového feritinu mezi výchozím stavem a čtvrtým čtvrtletím. Při počáteční dávce mg/kg/denně vedlo podávání deferasiroxu ve formě dispergovatelných tablet ke snížení parametrů 
celkové hladiny železa v těle. V průměru došlo ke snížení koncentrace železa v játrech o 3,80 mg Fe/g 
suché hmotnosti u pacientů léčených deferasiroxem ve formě dispergovatelných tablet (s počáteční 
dávkou 10 mg/kg/den) a zvýšení o 0,38 mg Fe/g suché hmotnosti u pacientů léčených placebem (p < 
0,001). Hladina érového feritinu v průměru poklesl o 222,0 μg/l u pacientů léčených deferasiroxem ve 
formě dispergovatelných tablet (s počáteční dávkou 10 mg/kg/den) a vzrostl o 115 μg/l u pacientů 
léčených placebem (p < 0,001).