Ferant Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Antiemetika, antagonisté serotoninových 5-HT3 receptorů. 
ATC kód: A04AA05. 
Palonosetron je selektivní vysokoafinitní antagonista 5-HT3 receptoru. 
Ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených studiích celkem s 1 132 pacienty užívajícími středně 
emetogenní chemoterapii, která zahrnovala cisplatinu ≤ 50 mg/m2, karboplatinu, cyklofosfamid ≤ 1 mg/m2 a  doxorubicin ˃ 25 mg/m2, byl porovnáván palonosetron v dávkách 250 mikrogramů a mikrogramů s ondansetronem v dávce 32 mg (poločas 4 hodiny) nebo dolasetronem v dávce 100 mg 
(poločas 7,3 hodin) podávanými intravenózně v den 1, bez dexamethasonu. 
V  randomizované,  dvojitě  zaslepené  studii  celkem  s  667  pacienty  užívajícími  vysoce emetogenní 
chemoterapii, která zahrnovala cisplatinu ≥ 60 mg/m2, cyklofosfamid > 1 500 mg/m2 a dakarbazin, byl 
porovnáván palonosetron v dávkách 250 mikrogramů a 750 mikrogramů podávaných intravenózně 
s intravenózním ondansetronem v dávce 32 mg v den 1. Před chemoterapií byl u 67 % pacientů podáván 
profylakticky dexamethason. 
Pivotní studie  nebyly  navrženy  tak,  aby  hodnotily  účinnost  palonosetronu  při  zpožděném nástupu 
nauzey a zvracení. Antiemetické působení bylo pozorováno během 0–24 hodin, 24–120 hodin a 0–hodin. Výsledky studií se střední emetogenní chemoterapií a studie s vysoce emetogenní chemoterapií 
jsou shrnuty v následujících tabulkách. 
Palonosetron nevykazoval  non-inferioritu  vůči  srovnávaným  léčivům  v  akutní  fázi  zvracení  jak 
u středně, tak u vysoce emetogenního souboru. 
Přestože se neprokázala v kontrolovaných klinických studiích komparativní účinnost palonosetronu ve 
vícenásobných cyklech, 875 pacientů zařazených ve třech klinických hodnoceních fáze 3 pokračovalo v 
otevřené studii bezpečnosti a bylo léčeno palonosetronem v dávce 750 mikrogramů až 9 dalších cyklů 
chemoterapie. Celková bezpečnost byla během všech cyklů zachována. 
Tabulka 1: Procentuální podíl pacientůa citlivých na léčbu podle léčebné skupiny a fáze ve studii 
se středně emetogenní chemoterapií oproti ondansetronu 
 Palonosetron 
250 mikrogramů 
(n=189) 
Ondansetron 
32 miligramů 
(n=185) 
Rozdíl  
 % % % 
Úplná odpověď (žádná emeze a žádná záchranná medikace) 97,5 % CIb 
0–24 hodin 81,0 68,6 12,4 [1,8 %, 22,8 %] 
24–120 hodin 74,1 55,1 19,0 [7,5 %, 30,3 %] 
0–120 hodin 69,3 50,3 19,0 [7,4 %, 30,7 %] 
Úplná kontrola (úplná odpověď a nejvýše slabá nauzea) Hodnota pc 
0–24 hodin 76,2 65,4 10,8 Neuvedeno 
24–120 hodin 66,7 50,3 16,4 0,0–120 hodin 63,0 44,9 18,1 0,Bez nauzey (Likertova stupnice) Hodnota pc 
0–24 hodin 60,3 56,8 3,5 neuvedeno 
24–120 hodin 51,9 39,5 12,4 neuvedeno 
0–120 hodin 45,0 36,2 8,8 neuvedeno 
a Kohorta pacientů randomizovaných podle původního léčebného záměru (Intent-to-treat cohort) 
b Studie byla navržena tak, aby ukazovala non-inferioritu. Dolní hranice větší než -15 % prokazuje non-
inferioritu mezi palonosetronem a srovnávaným léčivem. 
c Test Chí-kvadrát (Chi-square test). Hladina významnosti α=0,05. 
Tabulka 2: Procentuální podíl pacientůa odpovídajících na léčbu podle léčebné skupiny a fáze ve 
studii se středně emetogenní chemoterapií oproti dolasetronu. 
 Palonosetron 
250 mikrogramů 
(n=189) 
Dolasetron 
100 miligramů 
(n=191) 
Rozdíl  
 % % % 
Úplná odpověď (žádná emeze a žádná záchranná medikace) 97,5 % CIb 
0–24 hodin 63,0 52,9 10,1 [-1,7 %, 21,8 %] 
24–120 hodin 54,0 38,7 15,3 [3,4 %, 27,1 %] 
0–120 hodin 46,0 34,0 12,0 [0,3 %, 23,7 %] 
 Palonosetron 
250 mikrogramů 
(n=189) 
Dolasetron 
100 miligramů 
(n=191) 
Rozdíl 
Úplná kontrola (úplná odpověď a nejvýše slabá nauzea) Hodnota pc 
0–24 hodin 57,1 47,6 9,5 Neuvedeno 
24–120 hodin 48,1 36,1 12,0 0,0–120 hodin 41,8 30,9 10,9 0,Bez nauzey (Likertova stupnice) Hodnota pc 
0–24 hodin 48,7 41,4 7,3 neuvedeno 
24–120 hodin 41,8 26,2 15,6 0,0–120 hodin 33,9 22,5 11,4 0,a Kohorta pacientů randomizovaných podle původního léčebného záměru 
b Studie byla navržena tak, aby ukazovala non-inferioritu. Dolní hranice větší než -15 % prokazuje non-
inferioritu mezi palonosetronem a srovnávaným léčivem. 
c Test Chí-kvadrát. Hladina významnosti α=0,05. 
Tabulka 3: Procentuální podíl pacientůa odpovídajících na léčbu podle léčebné skupiny a fáze ve 
studii s vysoce emetogenní chemoterapií oproti ondansetronu. 
 Palonosetron 
250 mikrogramů 
(n= 189) 
Ondansetron 
32 miligramů 
(n= 185) 
Rozdíl  
 % % % 
Úplná odpověď (žádná emeze a žádná záchranná medikace) 97,5 % CIb 
0–24 hodin 59,2 57,0 2,2 [-8,8 %, 13,1 %] 
24–120 hodin 45,3 38,9 6,4 [-4,6 %, 17,3 %] 
0–120 hodin 40,8 33,0 7,8 [-2,9 %, 18,5 %] 
Úplná kontrola (úplná odpověď a nejvýše slabá nauzea) Hodnota pc 
0–24 hodin 56,5 51,6 4,9 neuvedeno 
24–120 hodin 40,8 35,3 5,5 neuvedeno 
0–120 hodin 37,7 29,0 8,7 neuvedeno 
Bez nauzey (Likertova stupnice) Hodnota pc
0–24 hodin 53,8 49,3 4,5 neuvedeno 
24–120 hodin 35,4 32,1 3,3 neuvedeno 
0–120 hodin 33,6 32,1 1,5 neuvedeno 
a Kohorta pacientů randomizovaných podle původního léčebného záměru 
b Studie byla navržena tak, aby ukazovala non-inferioritu. Dolní hranice větší než -15 % prokazuje non-
inferioritu mezi palonosetronem a srovnávaným léčivem. 
c Test Chí-kvadrát. Hladina významnosti α=0,05. 
Vliv palonosetronu na krevní tlak, tep a parametry EKG včetně QTc byl v CINV klinických studiích 
srovnatelný  s  ondansetronem  a  dolasetronem.  V  neklinických  studiích  vykazoval  palonosetron 
schopnost blokovat iontové kanály účastnící se de- a re-polarizace komory, a prodlužovat trvání akčního 
potenciálu. 
Vliv  palonosetronu  na  QTc  interval  byl  hodnocen  u  dospělých  mužů  a  žen  ve  dvojitě  zaslepené 
randomizované paralelní studii kontrolované placebem a pozitivní kontrolou (moxifloxacin). Cílem bylo 
zhodnotit vliv i.v. podaného palonosetronu na EKG v jednotlivě podaných dávkách 0,25, 0,75 nebo 2,mg u 221 zdravých subjektů. Studie prokázala, že dávky do 2,25 mg nemají žádný vliv na QT/QTc ani 
na další intervaly EKG. Nebyly prokázány žádné klinicky významné změny tepu, atrioventrikulární 
(AV) vodivosti ani srdeční repolarizace. 
Pediatrická populace
Prevence chemoterapií navozené nauzey a zvracení (CINV)
Bezpečnost a účinnost intravenózního palonosetronu při jednotlivých dávkách 3 μg/kg a 10 μg/kg byla 
zkoumána v první klinické studii u 72 pacientů v následujících věkových skupinách, > 28 dnů až 
23 měsíců (12 pacientů), 2 až 11 let (31 pacientů) a 12 až 17 let (29 pacientů), podstupujících vysoce 
nebo středně emetogenní chemoterapii. U žádné z hladin dávek nebyly vzneseny bezpečnostní obavy. 
Primární proměnnou účinnosti byl podíl pacientů s úplnou odpovědí (ÚO, definovanou jako žádná 
emetická epizoda, bez použití záchranné medikace) během prvních 24 hodin po začátku podávání 
chemoterapie.  Účinnost  po  podání  palonosetronu  v  dávce  10  μg/kg  ve srovnání s palonosetronem 
v dávce 3 μg/kg byla 54,1 %, respektive 37,1 %. 
Účinnost palonosetronu v prevenci chemoterapií navozené nauzey a zvracení u pediatrických pacientů 
s  nádorovým  onemocněním  byla  prokázána  v  druhé  non-inferioritní  pivotní  studii srovnávající 
jednotlivou intravenózní infuzi palonosetronu s i.v. režimem ondansetronu. Celkem 493 pediatrických 
pacientů ve věku 64 dnů až 16,9 let, kteří dostávali středně (69,2 %) nebo vysoce (30,8 %) emetogenní 
chemoterapii, bylo léčeno palonosetronem 10 μg/kg (maximálně 0,75 mg), palonosetronem 20 μg/kg 
(maximálně 1,5 mg) nebo ondansetronem (3 x 0,15 mg/kg, maximální celková dávka 32 mg) 30 minut 
před začátkem emetogenní chemoterapie během Cyklu 1. V rámci všech léčebných skupin většina 
pacientů (78,5 %) nepodstupovala chemoterapii poprvé. Podávaná emetogenní chemoterapie zahrnovala 
doxorubicin,  cyklofosfamid  (< 1 500  mg/m2),  ifosfamid,  cisplatinu, daktinomycin,  karboplatinu  a 
daunorubicin. Adjuvantní kortikosteroidy, včetně dexamethasonu, byly podávány spolu s chemoterapií 
u 55 % pacientů. Primárním cílovým parametrem účinnosti byla úplná odpověď v akutní fázi prvního 
cyklu chemoterapie, definovaná jako stav bez zvracení, bez dávení, a bez nutnosti podání záchranné 
léčby v prvních 24 hodinách od zahájení chemoterapie. Účinnost přípravku byla založena na prokázání 
non-inferiority intravenózního palonosetronu ve srovnání s intravenózním ondansetronem. Kritéria non-
inferiority  by  byla  splněna,  pokud  by  spodní  hranice  97,5% intervalu  spolehlivosti  pro  rozdíl  v 
hodnotách úplné odpovědi po podání intravenózního palonosetronu minus intravenózního ondansetronu 
byla vyšší než -15 %. Ve skupině palonosetronu 10 μg/kg, 20 μg/kg a ondansetronu byl podíl pacientů 
s ÚO0-24h 54,2 %, 59,4 % a 58,6 %. Protože 97,5% interval spolehlivosti (hodnota upravená Mantel-
Haenszelovým testem) pro rozdíl mezi hodnotami ÚO0-24h palonosetronu 20 μg/kg a ondansetronu byl 
[-11,7 %, 12,4 %], dávka 20 μg/kg palonosetronu prokázala non-inferioritu k ondansetronu.  
I když tato studie prokázala, že pediatričtí pacienti potřebují vyšší dávku palonosetronu pro prevenci 
chemoterapií navozené nauzey a zvracení než dospělí, jeho bezpečnostní profil odpovídá prokázanému 
profilu u dospělých (viz bod 4.8). Farmakokinetické informace jsou uvedeny v bodě 5.2. 
Prevence pooperační nauzey a zvracení (PONV)
Byly provedeny dvě pediatrické klinické studie. Bezpečnost a účinnost intravenózního palonosetronu 
při jednotlivých dávkách 1 μg/kg a 3 μg/kg byla srovnávána v první klinické studii u 150 pacientů 
v následujících věkových skupinách, > 28 dnů až 23 měsíců (7 pacientů), 2 až 11 let (96 pacientů) 
a 12 až 16 let (47 pacientů), podstupujících elektivní operaci. Ani v jedné z léčebných skupin nevyvstala 
bezpečnostní rizika.  Podíl  pacientů  bez  emeze  v  období  0–72  hodin  po  operaci  byl po  podání 
palonosetronu v dávce 1 μg/kg nebo 3 μg/kg podobný (88 % vs. 84 %). 
Druhá  pediatrická  klinická  studie byla  multicentrická,  dvojitě  zaslepená,  dvojitě zamaskovaná, 
randomizovaná,  aktivně  kontrolovaná,  non-inferioritní  studie  s  paralelními  skupinami  s podáním 
jednotlivé dávky, srovnávající i.v. palonosetron (1 μg/kg, maximálně 0,075 mg) oproti i.v. ondansetronu. 
Do studie bylo zařazeno celkem 670 pediatrických chirurgických pacientů ve věku 30 dnů až 16,9 let. 
Primárního cílového parametru účinnosti, úplné odpovědi (stav bez zvracení, bez dávení, a bez nutnosti 
podání záchranné antiemetické medikace) během prvních 24 hodin po operaci, bylo dosaženo u 78,2 % 
pacientů  ve  skupině  s  palonosetronem  a  u  82,7  % pacientů ve  skupině  s ondansetronem.  Předem 
stanovená  mez  pro  splnění  non-inferiority  byla -10  %, hodnota  upravená  Mantel-Haenszelovým 
statistickým non-inferioritním intervalem spolehlivosti pro rozdíl v primárním cíli, úplné odpovědi, byla 
[-10,5,  1,7  %],  a  proto  nebyla  non-inferiorita prokázána. Ani  v jedné z léčebných skupin nevyvstala 
bezpečnostní rizika. 
Informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2.