Fluoxetine vitabalans Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. ATC kód: N06A B03. 
 
Fluoxetin  je  selektivní inhibitor zpětného  vychytávání  serotoninu,  což  je  pravděpodobně  hlavním 
mechanismem jeho účinku. Fluoxetin nemá prakticky žádnou afinitu k dalším receptorům, jako jsou α1-, α2- 
a β-adrenergní, serotoninergní, dopaminergní, histaminergní, muskarinové a GABA receptory. 
 
Depresivní epizody: klinické studie u pacientů s depresivními epizodami byly provedeny proti  placebu  a 
aktivním  kontrolám.  Prokázalo  se,  že  fluoxetin  je významně účinnější  než  placebo, měřeno  pomocí 
Hamiltonovy  stupnice pro posuzování deprese (HAM-D).  V těchto studiích fluoxetin vykazoval významně 
větší podíl odpovědi na léčbu (definovaná jako 50% snížení skóre HAM-D) a remise ve srovnání s placebem. 
 
Odpověď  na  dávku: ve  studiích  s fixními  dávkami  u  pacientů  s depresivními  epizodami byla  křivka 
zachycující  odpověď  na  dávku  plochá,  což  nenaznačuje  výhody  ve  smyslu  vyšší  účinnosti  pro  použití 
vyšších  dávek  než doporučených.  Nicméně  je  klinickou  zkušeností,  že  zvyšování  dávky  může  být 
u některých pacientů prospěšné. 
 
Obsedantně-kompulzivní porucha: v krátkodobých klinických studiích (méně než 24 týdnů) bylo prokázáno, 
že fluoxetin je významně účinnější než placebo. Terapeutický účinek byl při dávce 20 mg/den, nicméně vyšší 
dávky  (40  nebo  60  mg/den)  ukázaly vyšší  četnost  odpovědi  na  léčbu.  V dlouhodobých  studiích  (tři 
pokračovací fáze krátkodobých studií a studie prevence recidivy) nebyla účinnost prokázána. 
 
Mentální bulimie: v krátkodobých klinických studiích (méně než 16 týdnů) byl u ambulantních pacientů 
splňujících kritéria DSM-III-R pro mentální bulimii fluoxetin  v dávce 60 mg/den významně účinnější než 
 
placebo  při  redukci  záchvatovitého  přejídání  a  vyprazdňovacích  aktivit.  Nicméně  ohledně dlouhodobé 
účinnosti nelze činit žádné závěry. 
 
U pacientek splňujících kritéria DSM-IV pro premenstruační dysforickou poruchu (PMDD) byly provedeny 
dvě  placebem  kontrolované  klinické  studie.  Pacientky  byly  zařazeny,  pokud  měly příznaky dostatečné 
závažnosti  narušení  sociálních  a  pracovních  funkcí  a  vztahů  s ostatními. Pacientky  užívající  perorální 
kontraceptiva byly vyloučeny. V první studii s 20 mg denně podávanými kontinuálně po dobu 6 cyklů bylo 
pozorováno zlepšení v primárním parametru účinnosti (podrážděnost, úzkost a  dysforie).  Ve druhé studii 
s přerušením léčby v luteální fázi (20 mg denně po dobu 14 dnů) po dobu 3 cyklů bylo pozorováno zlepšení 
v primárním parametru účinnosti (denní záznam závažnosti na stupnici problémů (Daily Record of Severity 
of Problems score – DRSP)). Nicméně z těchto studií nemohou být odvozeny definitivní závěry týkající se 
účinnosti a trvání léčby. 
 
Depresivní epizody (děti a dospívající): byly provedeny klinické studie u dětí a dospívajících ve věku 8 a 
více let proti placebu. Ve dvou krátkodobých pivotních studiích bylo prokázáno, že fluoxetin je v dávce mg významně účinnější než placebo, a to podle snížení celkového skóre na Dětské stupnici pro posuzování 
deprese – revidované (Childhood Depression Rating Scale-Revised - CDRS-R) a skóre na stupnici Globální 
klinický dojem zlepšení (Clinicla  Global  Impression  of  Improvement - CGI-I).  V obou studiích pacienti 
splňovali kritéria  pro  středně  těžkou  až  těžkou  depresivní  epizodu  (DSM-III  nebo  DSM-IV)  ve  třech 
rozdílných hodnoceních praktikujícími dětskými psychiatry. Účinnost fluoxetinu ve studii může záviset na 
zařazení selektivní populace  pacientů (pacienti, kteří se spontánně neuzdraví v průběhu 3 až 5 týdnů a u 
nichž deprese přetrvává navzdory značné péči). Existují pouze omezená data týkající se bezpečnosti a účinku 
při užívání delším než 9 týdnů. Obecně byla účinnost fluoxetinu mírná. Míry odpovědi na léčbu (primární 
kritérium hodnocení definované jako 30% snížení skóre CDRS-R) prokázaly statisticky významný rozdíl 
v jedné ze dvou pivotních studií (58 % pro fluoxetin oproti 32 % pro placebo, p = 0,013 a 65 % pro fluoxetin 
oproti 54 %  u  placeba,  p = 0,093).  V těchto dvou hodnoceních byly průměrné hodnoty absolutních změn 
skóre CDRS-R od začátku do  konce 20  pro  fluoxetin  oproti  11  pro  placebo, p = 0,002; a 22 pro  fluoxetin 
oproti 15 pro placebo, p < 0,001.