Genotropin Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: hormony předního laloku hypofýzy a analoga, ATC kód: H01AC 
Somatropin je účinný metabolický hormon důležitý pro metabolizmus lipidů, cukrů a bílkovin. 
U dětí s nepřiměřenou sekrecí endogenního růstového  hormonu  somatropin stimuluje  a  urychluje 
pravidelný růst. 
 
U dospělých,  stejně tak jako u dětí, udržuje somatropin normální skladbu těla zvyšováním retence 
dusíku, stimulací nárůstu kosterního svalstva a mobilizací tělesného tuku. Viscerální tuková tkáň je 
částečně  citlivá na   somatropin. Kromě  zvýšené  lipolýzy navíc snižuje   somatropin ukládání 
triacylglycerolů do tukových zásob.  Sérové  koncentrace  IGF-I  (inzulin-like  growth factor – I), 
IGFBP3 (inzulin-like growth factor binding protein 3) se účinkem somatropinu zvyšují. Kromě toho 
se prokázalo následující působení: 
 
Metabolizmus tuků
Somatropin indukuje jaterní LDL cholesterolové receptory a ovlivňuje profil sérových lipidů a 
lipoproteinů. 
 
Obecně podávání  somatropinu  pacientům  s  deficitem  růstového  hormonu  vede  ke  snižování 
sérového LDL a apolipoproteinu B. Může se projevit i snížení celkového cholesterolu v séru. 
 
Metabolizmus cukrů
Somatropin zvyšuje  hladinu  inzulinu,  ale hladina glukózy při hladovění se obvykle nemění. Děti 
s hypopituitarismem mohou mít hypoglykemii nalačno. Tyto stavy se po somatropinu upravují.  
 
Metabolizmus vody a minerálů 
Nedostatek růstového hormonu je spojován se sníženým plazmatickým a extracelulárním objemem. 
Po léčbě somatropinem dochází k jejich rychlému zvýšení. Somatropin vyvolává retenci natria, kalia 
a fosforu. 
 
Metabolizmus kostí
Somatropin   zvyšuje  kostní  obrat.  Dlouhodobé  podávání  somatropinu   pacientům s   deficitem 
růstového hormonu s osteopenií vede ke zvýšení BMC a  BMD v kostech a zvýšení v místech, kde 
dochází k zátěži.  
 
Fyzická schopnost
Svalová síla a fyzická schopnost se zlepšuje po dlouhodobé léčbě somatropinem. Somatropin také 
zvyšuje srdeční výdej,  ale  mechanismus  nebyl  dosud  objasněn.  K  tomuto účinku může přispívat 
snížená periferní vaskulární rezistence. 
 
V klinických studiích u dětí s SGA byla v léčbě užita dávka 0,033 a 0,067 mg/kg tělesné hmotnosti 
denně až do dosažení konečné výšky. U 56  pacientů, kteří byli léčeni nepřetržitě a dosáhli (téměř) 
konečnou výšku, byla průměrná změna výšky oproti výchozí hodnotě na počátku léčby +1,90 SDS 
(0,033mg/kg  tělesné hmotnosti denně)  a  +2,19  SDS  (0,067  mg/kg  tělesné hmotnosti denně). 
Literární data týkající se neléčených dětí s SGA bez časného spontánního růstového výšvihu (catch-
up) ukazují na opoždění růstu o 0,5 SDS.