Kanilad Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika 
ATC kód: N03AXMechanismus účinku 
Léčivá  látka  lakosamid  (R-2-acetamido-N-benzyl-3-metoxypropionamid)  je  funkcionalizovaná 
aminokyselina. 
Přesný  mechanismus  účinku  lakosamidu  u  člověka  je  třeba  ještě  plně  objasnit.  Podle 
elektrofyziologických  studií in  vitro lakosamid  selektivně  zesiluje  pomalou  inaktivaci  napěťově 
řízených („voltage-gated“) sodíkových kanálů a stabilizuje tak hyperexcitabilní membrány neuronů. 
Farmakodynamické účinky
Lakosamid  poskytoval  u  širokého  spektra  zvířecích  modelů  ochranu  před  parciálními  i  primárně 
generalizovanými  záchvaty  a  zpomaloval  rozvoj  „kindlingu“. V   kombinaci   s   levetiracetamem, 
karbamazepinem, fenytoinem, valproátem, lamotriginem, topiramátem nebo gabapentinem vykazoval 
lakosamid v preklinických studiích synergní nebo aditivní antikonvulzivní účinky. 
Klinická účinnost a bezpečnost (parciální záchvaty)
Dospělá populace 
Monoterapie
Účinnost lakosamidu v monoterapii byla stanovena na základě dvojitě zaslepeného non-inferiorního 
srovnávání s karbamazepinem CR při paralelním uspořádání skupin u 886 pacientů ve věku od 16 let, 
u nichž byla nově či nedávno diagnostikována epilepsie. Pacienti museli vykazovat nevyprovokované 
parciální záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:k užívání karbamazepinu CR a lakosamidu ve formě tablet. Dávkování bylo založeno na odpovědi na 
dávku a pohybovalo se v rozmezí od 400 do 1200 mg/den u karbamazepinu CR a od 200 do 600 mg/den 
u lakosamidu. Léčba trvala až 121 týdnů podle závislosti na odpovědi. 
Odhadovaná frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících byla 89,8 % u pacientů léčených lakosamidem 
a 91,1 % u pacientů léčených karbamazepinem CR za použití analýzy přežití podle Kaplana-Meiera. 
Adjustovaný absolutní rozdíl mezi oběma způsoby léčby byl -1,3  %  (95%  CI: -5,5, 2,8).  Odhady 
frekvence stavu bez záchvatů po 12 měsících podle Kaplana–Meiera byly 77,8 % pro pacienty léčené 
lakosamidem a 82,7 % pro pacienty léčené karbamazepinem CR. 
Frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících u starších pacientů od 65 let (62 pacientů s lakosamidem, 
57 pacientů s karbamazepinem CR) byly podobné u obou léčebných skupin. Frekvence byly také 
podobné  frekvencím  pozorovaným  u  celkové  populace.  Udržovací dávka  u  starší  populace  byla 
200 mg/den u 55 pacientů (88,7 %), 400 mg/den u 6 pacientů (9,7 %) a u 1 pacienta (1,6 %) byla dávka 
zvýšena na více než 400 mg/den. 
Přechod na monoterapii
Účinnost a bezpečnost lakosamidu při přechodu na monoterapii byla hodnocena v dříve provedené 
kontrolované, multicentrické, dvojitě zaslepené randomizované studii. 425 pacientů ve věku 16 až 70 let 
s  nekontrolovanými  parciálními  záchvaty,  kteří  užívali  stabilní  dávku  1  nebo  2  registrovaných 
antiepileptik, bylo v této studii randomizováno k přechodu na monoterapii lakosamidem (buď v dávce 
400 mg/den nebo v dávce 300 mg/den v poměru 3:1). U léčených pacientů, plně titrovaných, u kterých 
bylo zahájeno vysazení antiepileptik (284, případně 99), bylo monoterapie dosaženo u 71,5 %, příp. 
70,7 % pacientů po 57–105 dnech (medián 71 dnů), během cíleného sledovacího období 70 dnů. 
Přídatná léčba
Účinnost lakosamidu jako přídatné terapie byla v doporučených dávkách 200 mg/den a 400 mg/den 
prokázána  ve  3  multicentrických,  randomizovaných, placebem  kontrolovaných  klinických  studiích 
s 12týdenní  délkou  trvání.  Lakosamid  v  dávce  600  mg/den  byl  také  účinný  jako  přídatná  terapie 
v kontrolovaných klinických studiích, ale účinnost této dávky se výrazně nelišila od 400 mg/den a byla 
pacienty hůře snášena (vyšší výskyt nežádoucích účinků v CNS a GIT). Proto se podávání dávky 
600 mg/den nedoporučuje. Maximální doporučená dávka je 400 mg/den. Cílem těchto studií, do nichž 
bylo zařazeno 1308 pacientů s průměrnou anamnézou 23 let s parciálními záchvaty, bylo zhodnotit 
účinnost  a  bezpečnost  lakosamidu při  jeho  souběžném  podávání  s 1–3  dalšími  antiepileptiky 
u nemocných  s  nekontrolovanými  parciálními  záchvaty  s  nebo  bez  sekundární  generalizace.  50% 
snížení četnosti záchvatů bylo dosaženo u 23 % pacientů ve skupině placeba, u 34 % pacientů ve skupině 
s dávkou 200 mg/den a u 40 % pacientů ve skupině s dávkou 400 mg/den. 
Farmakokinetika a bezpečnost jednorázové nasycovací dávky intravenózně podávaného lakosamidu 
byly stanoveny v multicentrické, otevřené studii navržené pro zhodnocení bezpečnosti a snášenlivosti 
rychlého  nasazení  lakosamidu  v  jednorázové  intravenózní  nasycovací  dávce  (včetně  200  mg) 
následované perorálním dávkováním dvakrát denně (ekvivalentní intravenózní dávce) jako přídatná 
terapie u dospělých jedinců od 16 do 60 let věku s parciálními záchvaty. 
Pediatrická populace
Parciální záchvaty mají podobnou patofyziologii a klinickou symptomatologii u dětí ve věku od 2 let 
a u dospělých. Účinnost lakosamidu u dětí ve věku od 2 let byla extrapolovaná z údajů u dospívajících 
a dospělých s parciálními záchvaty, u kterých byla očekávána podobná odpověď za předpokladu, že 
byly provedeny úpravy pediatrické dávky (viz bod 4.2) a že byla prokázána bezpečnost (viz bod 4.8). 
Účinnost  podporovaná  výše  uvedeným  principem  extrapolace  byla  potvrzena  dvojitě zaslepenou, 
randomizovanou, placebem kontrolovanou studií. Studie se skládala z 8týdenního výchozího období, po 
kterém následovalo 6týdenní titrační období. Způsobilí pacienti ve stabilním dávkovacím režimu 1 až ≤ 
antiepileptik,  u  nichž stále  docházelo  alespoň  ke 2 parciálním  záchvatům  během  4  týdnů  před 
screeningem s fází bez záchvatů, která nebyla delší než 21 dnů v 8týdenním období před vstupem do 
výchozího období, byli randomizováni k podávání buď placeba (n = 172) nebo lakosamidu (n = 171). 
Dávkování bylo zahájeno dávkou 2 mg/kg/den u subjektů s tělesnou hmotností méně než 50 kg nebo 
100 mg/den u subjektů s tělesnou hmotností 50 kg nebo více ve 2 dílčích dávkách. Během titračního 
období  byly  dávky  lakosamidu  upraveny  v  přírůstcích  1  nebo  2  mg/kg/den  u  subjektů s tělesnou 
hmotností méně než 50 kg nebo 50 nebo 100 mg/den u subjektů s tělesnou hmotností 50 kg nebo více v 
týdenních intervalech, aby se dosáhlo cílového rozsahu dávky pro udržovací období. 
Subjekty musely dosáhnout minimální cílové dávky pro svou kategorii tělesné hmotnosti na dobu 
posledních 3 dnů titračního období, aby byly způsobilé pro vstup do 10týdenního udržovacího období. 
Subjekty měly setrvat na stabilní dávce lakosamidu po celé udržovací období nebo  byly vyřazeny 
a zařazeny do zaslepeného období snižování dávky. 
Mezi skupinou  s lakosamidem a skupinou s placebem bylo pozorováno statisticky významné (p = 
0,0003) a klinicky relevantní snížení frekvence parciálních záchvatů za 28 dní od výchozího stavu do 
udržovacího období. Procento snížení oproti placebu na základě analýzy kovariance bylo 31,72 % (95% 
CI: 16,342; 44,277). 
Celkově byl podíl subjektů s alespoň 50% snížením frekvence parciálních záchvatů za 28 dní výchozího 
stavu do udržovacího období 52,9% ve skupině s lakosamidem ve srovnání s 33,3% ve skupině s 
placebem. 
Kvalita života hodnocená dotazníkem Pediatric  Quality  of Life Inventory ukázala, že subjekty ve 
skupině s lakosamidem  a  skupině s placebem měly po celou dobu léčby podobnou a stabilní kvalitu 
života související se zdravím. 
Klinická účinnost a bezpečnost (primárně generalizované tonicko-klonické záchvaty) 
Účinnost lakosamidu jako přídatné léčby u pacientů ve věku od 4 let s idiopatickou generalizovanou 
epilepsií  s  primárně  generalizovanými  tonicko-klonickými  záchvaty  (PGTCS)  byla  stanovena  ve 
24týdenní dvojitě zaslepené, randomizované, placebem  kontrolované multicentrické klinické studii 
s paralelními skupinami. Tato studie zahrnovala 12týdenní anamnestické výchozí období, 4týdenní 
prospektivní  výchozí  období  a  24týdenní  období  léčby  (které  zahrnovalo  6týdenní  období  titrace 
a 18týdenní udržovací období). Vhodní pacienti se stabilní dávkou 1 až 3 antiepileptik, u nichž se během 
16týdenního  kombinovaného  výchozího  období  vyskytly  alespoň  3  zdokumentované  PGTCS,  byli 
randomizováni 1 ku 1 k užívání lakosamidu nebo placeba (pacienti v celém souboru analýzy: lakosamid 
n = 118, placebo n = 121; z toho 8 pacientů ve skupině ve věku ≥ 4 až <12 let a 16 pacientů v rozmezí 
≥ 12 až < 18 let bylo léčeno lakosamidem 9 a 16 pacientů placebem). 
Pacienti byli titrováni až do cílové dávky v udržovacím období 12 mg/kg/den u pacientů s tělesnou 
hmotností nižší než 30 kg, 8 mg/kg/den u pacientů s tělesnou hmotností od 30 do méně než 50 kg nebo 
400 mg/den u pacientů s tělesnou hmotností 50 kg nebo více. 
Proměnná účinnosti 
Parametr
Placebo n=121 Lakosamid n=Čas do druhé PGTCS
Medián (dny) 77,0 - 
95% IS 49,0; 128,0 -
Lacosamidum – Placebo 
  Poměr rizik 0,95% IS 0,377; 0,p-hodnota < 0,Bez záchvatů 
Stratifikovaný odhad metodou 
Kaplan-Meier (%)
17,2 31,95% CI 10,4; 24,0 22,8; 39,Lacosamidum – Placebo 14,95% IS 3,2; 25,p-hodnota 0,Poznámka: U skupiny s lakosamidem nebylo možné odhadnout medián času do druhého PGTCS podle 
Kaplan-Meierovy metody, protože u > 50 % pacientů nedošlo k druhému PGTCS do 166. dne. 
Nálezy  v  pediatrické  podskupině  byly  konzistentní  s  výsledky  celkové  populace  pro  primární, 
sekundární a další cílové parametry účinnosti.