Kanilad Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Po perorálním podání se lakosamid vstřebává rychle a úplně. Perorální biologická dostupnost tablet 
lakosamidu  je  přibližně  100 %.  Po  perorálním  podání  se  plazmatická  koncentrace  nezměněného 
lakosamidu rychle zvyšuje a Cmax dosahuje přibližně 0,5 až 4 hodiny po podání dávky. Tablety a sirup 
obsahující lakosamid jsou bioekvivalentní. Potrava neovlivňuje rychlost ani rozsah vstřebávání. 
Distribuce
Distribuční objem lakosamidu je přibližně 0,6 l/kg, na plazmatické bílkoviny se váže z méně než 15 %. 
Biotransformace
95 % dávky se vylučuje močí buď jako lakosamid nebo ve formě metabolitů. Celý průběh metabolismu 
lakosamidu nebyl zcela charakterizován. 
Hlavními sloučeninami v moči je nezměněný lakosamid (asi 40 % dávky) a O-desmethyl  metabolit 
lakosamidu (méně než 30 % dávky). 
Polární frakce, pravděpodobně serinové deriváty, tvoří v moči přibližně 20 %, v plazmě byla ale zjištěna 
pouze v malých množstvích (0–2 %), a to jen u některých jedinců. Další metabolity byly nalezeny 
v moči pouze v malých množstvích (0,5–2 %). 
In vitro údaje ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopny katalyzovat tvorbu O-desmethyl 
metabolitu,  ale  hlavní  isoenzym,  který  se  na  reakci  podílel,  nebyl in vivo potvrzen.  Při srovnání 
farmakokinetiky lakosamidu mezi jedinci s intenzivním metabolismem (s funkčním CYP2C19) a jedinci 
s nízkým stupněm metabolismu (s nefunkčním CYP2C19) nebyl pozorován žádný klinicky významný 
rozdíl.  Ve  studii  interakcí  s  omeprazolem  (inhibitorem CYP2C19)  nebyly  navíc  prokázány  žádné 
klinicky významné změny v plazmatických koncentracích lakosamidu, což dokazuje zanedbatelnou 
důležitost této  metabolické  cesty.  Plazmatická  koncentrace O-desmethyllakosamidu  tvoří asi  15 % 
plazmatické hladiny lakosamidu. Tento hlavní metabolit lakosamidu nemá vlastní farmakologickou 
účinnost. 
Eliminace
Lakosamid je ze systémového oběhu vylučován primárně ledvinami a biotransformací. Po perorálním 
a intravenózním podání radioaktivně značeného lakosamidu bylo přibližně 95 % radioaktivity zjištěno 
v  moči  a  méně  než  0,5 %  ve  stolici.  Eliminační  poločas lakosamidu je  přibližně  13  hodin. 
Farmakokinetika je úměrná dávce a je časově konstantní s nízkou intra- a interindividuální variabilitou. 
Při dávkování dvakrát denně je po 3 dnech dosaženo rovnovážné plazmatické koncentrace („steady-
state“). Plazmatická koncentrace se zvyšuje s akumulačním faktorem 2. 
Jednorázová nasycovací dávka 200 mg se v koncentracích ustáleného stavu přibližuje ke srovnatelnému 
perorálnímu podávání 100 mg dvakrát denně. 
Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů 
Pohlaví
Klinické  studie  prokázaly,  že  pohlaví  klinicky  významně  neovlivňuje  plazmatické  koncentrace 
lakosamidu. 
Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou a středně těžkou poruchou funkce ledvin se AUC lakosamidu v porovnání se 
zdravými jedinci zvětšila přibližně o 30 %, u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů 
s terminálním  selháním  ledvin  s  potřebou  hemodialýzy  přibližně  o  60  %,  hodnota  maximální 
koncentrace Cmax však nebyla ovlivněna. 
Lakosamid  je  z  plazmy  účinně  odstraňován  hemodialýzou.  Po  4hodinové  hemodialýze  se  AUC 
lakosamidu zmenší přibližně o 50 %, proto se doporučuje po hemodialýze doplnit dávkování (viz bod 
4.2). U pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce  ledvin  se několikanásobně zvýšila 
koncentrace  O-desmethyl  metabolitu.  Pokud  se  u  pacientů  s terminálním renálním  onemocněním 
neprováděla hemodialýza, zvýšené hladiny metabolitu neustále rostly během 24hodinového odebírání 
vzorků. Zatím není známo, že by u pacientů s terminálním renálním onemocněním tyto zvýšené hladiny 
vyvolaly nějaké nežádoucí účinky. Vlastní farmakologická účinnost metabolitu nebyla prokázána. 
Porucha funkce jater
Jedinci  s lehkou poruchou  funkce  jater  (Child-Pugh  B)  vykazovali  vyšší  plazmatické  koncentrace 
lakosamidu (AUCnorm zvýšena asi o 50 %), což bylo zčásti důsledkem snížené funkce ledvin u těchto 
jedinců. Podle odhadu vedl pokles nerenální clearance u pacientů ve studii k přibližně 20% zvětšení 
AUC lakosamidu. Farmakokinetika lakosamidu nebyla u těžké poruchy funkce jater hodnocena (viz bod 
4.2). 
Starší pacienti (ve věku nad 65 let)
AUC byla ve studii se staršími muži a ženami (věk 4 pacientů byl vyšší než 75 let) v porovnání s mladou 
populací zvětšena o 30 % u mužů a o 50 % u žen, což bylo částečně způsobeno nižší tělesnou hmotností. 
Pokud je tento rozdíl spočten s ohledem na tělesnou hmotnost, činí 26 % u mužů a 23 % u žen. 
Pozorována byla také zvýšená variabilita v plazmatických koncentracích lakosamidu. Renální clearance 
byla v této studii u starších pacientů jen mírně snížena. 
Plošné snížení dávky se nepovažuje za nutné, pokud není indikováno z důvodu poruchy funkce ledvin 
(viz bod 4.2). 
Pediatrická populace
Pediatrický farmakokinetický profil lakosamidu byl stanoven v populační farmakokinetické analýze 
využívající  údaje  o  koncentraci  z  příležitostně  odebraných  vzorků  získaných  v  šesti  placebem 
kontrolovaných, randomizovaných klinických studiích a pěti otevřených studiích u 1 655 dospělých 
a pediatrických pacientů s epilepsií ve věku od 1 měsíce do 17 let. Tři z těchto studií byly provedeny 
u dospělých pacientů, 7 u pediatrických pacientů a 1 u smíšené populace. Podávané dávky lakosamidu 
se pohybovaly od 2 do 17,8 mg/kg/den při podávání 2x denně a nepřekročily 600 mg/den. 
Typická plazmatická clearance byla odhadnuta na 0,46 l/h u pediatrických pacientů s tělesnou hmotností 
10 kg, 0,81 l/h u pediatrických pacientů s tělesnou hmotností 20 kg, 1,03 l/h u pediatrických pacientů 
s tělesnou hmotností 30 kg a 1,34 l/h u pediatrických pacientů s tělesnou hmotností 50 kg. Ve srovnání 
s tím byla plazmatická clearance u dospělých odhadnuta na 1,74 l/h (tělesná hmotnost 70 kg). 
Populační farmakokinetická analýza pomocí řídkých farmakokinetických vzorků ze studie  PGTCS 
ukázala podobnou expozici u pacientů s PGTCS a u pacientů s parciálními záchvaty.