Lamotrix Interakce
Studie interakcí byly provedeny pouze na dospělých. 
Bylo prokázáno, že za metabolismus lamotriginu jsou odpovědné enzymy uridin 5‘-difosfo  (UDP)- 
glukuronyl transferázy (UGT).  
Léky, které indukují nebo inhibují glukuronidaci mohou proto zřetelně ovlivnit vylučování lamotriginu. 
Silné nebo středně silné induktory enzymu cytochrom P450 3A4 (CYP3A4), o kterých je rovněž známo, 
že indukují UGT, mohou také zvýšit metabolismus lamotriginu. 
Tato léčiva, u kterých bylo prokázáno, že mají klinicky významný vliv na metabolismus lamotriginu, 
jsou uvedena v tabulce 6. Specifické pokyny pro dávkování těchto léčiv jsou uvedeny v bodě 4.2. 
Navíc tato tabulka uvádí také léčiva, u nichž bylo prokázáno, že mají malý nebo žádný vliv na hladinu 
lamotriginu. Obecně se neočekává, že souběžné podávání těchto léčiv bude mít jakýkoli klinický dopad. 
Je to však třeba zvážit u pacientů, jejichž epilepsie je obzvláště citlivá na kolísání hladiny lamotriginu. 
Tabulka 6: Působení jiných přípravků na glukuronidaci lamotriginu 
Léčivé přípravky, které 
zvyšují hladinu lamotriginu
Léčivé přípravky, které snižují 
hladinu lamotriginu
Účinné látky, které nemají 
signifikantní inhibiční ani 
indukční účinek na 
glukuronidaci lamotriginu 
valproát fenytoin oxkarbazepin 
 karbamazepin felbamát 
 fenobarbital gabapentin 
 primidon levetiracetam 
 rifampicin pregabalin 
 lopinavir/ritonavir topiramát 
 kombinace 
ethinylestradiol/levonorgestrel* 
zonisamid 
 atazanavir/ritonavir* lithium 
  bupropion 
  olanzapin 
  aripiprazol 
  lakosamid 
  perampanel 
  paracetamol 
* Doporučení pro dávkování viz bod 4.2 a pro ženy užívající hormonální antikoncepci, viz Hormonální 
antikoncepce v bodě 4.Není  prokázáno,  že  by  lamotrigin  způsoboval  klinicky  významnou  indukci  nebo  inhibici  enzymů 
cytochromu  P450.  Lamotrigin může indukovat svou vlastní metabolizaci, avšak tento efekt je mírný 
a není pravděpodobné, že by měl významné klinické důsledky. 
Interakce zahrnující antiepileptika
Valproát, který inhibuje glukuronidaci lamotriginu, zpomaluje metabolismus lamotriginu a přibližně na 
dvojnásobek  prodlužuje  průměrný  poločas  lamotriginu.  U  pacientů  užívajících  souběžnou  léčbu 
s valproátem je třeba užít vhodný léčebný režim (viz bod 4.2). 
Antiepileptika s vlastnostmi induktorů enzymů cytochromu P450 (jako  je  fenytoin,  karbamazepin, 
fenobarbital a primidon) rovněž indukují UGT, a proto urychlují metabolizaci lamotriginu. U pacientů 
souběžně užívajících léčbu s fenytoinem, karbamazepinem, fenobarbitalem nebo primidonem je třeba 
užít vhodný léčebný režim (viz bod 4.2). 
U pacientů užívajících karbamazepin byly po doplňkovém zavedení lamotriginové terapie hlášeny 
nežádoucí  příznaky  týkající  se  centrálního  nervového  systému  zahrnující  závrať,  ataxii,  diplopii, 
rozmazané vidění a nauzeu. Tyto příznaky obvykle ustoupí po snížení dávky karbamazepinu. Podobné 
účinky  byly  pozorovány  během  studií  s  lamotriginem  a  oxkarbazepinem  u  zdravých  dospělých 
dobrovolníků, ale snížené dávkování nebylo zkoumáno. 
Z literárních údajů vyplývá, že při užívání lamotriginu v kombinaci s oxkarbazepinem dochází ke 
snížení hladiny lamotriginu. V prospektivní studii na zdravých dospělých dobrovolnících užívajících 
dávky 200 mg lamotriginu a 1200 mg oxkarbazepinu se však prokázalo, že oxkarbazepin neovlivňuje 
metabolizmus lamotriginu a lamotrigin neovlivňuje metabolizmus oxkarbazepinu. Proto u pacientů 
užívajících souběžnou léčbu s oxkarbazepinem má být použít léčebný režim pro lamotrigin v podpůrné 
léčbě bez valproátu a bez induktorů lamotriginové glukuronidace (viz bod 4.2). 
Ve studiích na zdravých dospělých dobrovolnících se současné užívání felbamátu (1200 mg dvakrát 
denně) s lamotriginem (100 mg dvakrát denně po dobu 10 dnů) neprojevilo klinicky významným 
účinkem na farmakokinetiku lamotriginu. 
Na  základě  retrospektivních analýz  plazmatických  hladin  u  pacientů,  kteří  užívali  lamotrigin 
s gabapentinem nebo pouze lamotrigin, gabapentin nevedl ke zjevné změně clearance lamotriginu. 
V průběhu placebem kontrolovaných klinických studií byly posouzeny potenciální lékové interakce 
mezi levetiracetamem a lamotriginem pomocí sledování plazmatických koncentrací obou látek.  Tato 
data ukazují, že lamotrigin neovlivňuje farmakokinetiku levetiracetamu a levetiracetam neovlivňuje 
farmakokinetiku lamotriginu. 
Plazmatická koncentrace   lamotriginu v ustáleném  stavu nebyla  ovlivněna  souběžným  podáním 
pregabalinu     (200     mg třikrát   denně).   Mezi   lamotriginem   a   pregabalinem   nedochází 
k farmakokinetickýcm interakcím. 
Topiramát nezměnil plazmatickou koncentraci lamotriginu. Podání lamotriginu mělo za následek 15% 
zvýšení koncentrace topiramátu. 
Ve studii u pacientů s epilepsií při souběžném užití zonisamidu (200 až 400 mg/den) s lamotriginem 
(150  až  500 mg/den)  po  dobu  35  dnů  nebyl  pozorován  signifikantní  účinek  na  farmakokinetiku 
lamotriginu. 
Plazmatické koncentrace lamotriginu nebyly v placebem kontrolovaných klinických studiích u pacientů 
s parciálními záchvaty ovlivněny souběžným podáváním lakosamidu (200, 400 nebo 600 mg/den). 
V  souhrnné  analýze  dat  získaných  ze  tří  placebem kontrolovaných  klinických  studiích  sledujících 
podpůrnou  léčbu  perampanelem  u  pacientů  s  parciálními  a  primárně  generalizovanými  tonicko-
klonickými  křečemi,  zvýšila  nejvyšší  hodnocená  dávka  perampanelu  (12  mg/den)  vylučování 
lamotriginu o méně než 10 %. 
I když byly hlášeny změny plasmatických koncentrací jiných antiepileptik, v kontrolovaných studiích 
nebylo zjištěno,  že  by  lamotrigin  ovlivňoval  plasmatické  koncentrace  souběžně  aplikovaných 
antiepileptik. Výsledky studií in  vitro ukazují, že lamotrigin nevytěsňuje jiná antiepileptika z jejich 
vazby na plasmatické proteiny. 
Interakce zahrnující jiné psychoaktivní přípravky
Farmakokinetika lithia podávaného 20 zdravým dobrovolníkům ve formě 2 g bezvodého glukonátu 
lithia dvakrát denně po dobu šesti dnů nebyla ovlivněna podáním lamotriginu v dávce 100 mg/den. 
Opakované perorální podávání bupropionu nemělo statisticky významný efekt na farmakokinetiku jedné 
dávky  lamotriginu  u  12  dobrovolníků  a  vedlo pouze  k  mírnému  vzestupu  hodnot  AUC 
glukuronidovaného metabolitu lamotriginu. 
Ve studiích na zdravých dospělých dobrovolnících se prokázalo, že 15 mg olanzapinu snižuje AUC 
lamotriginu průměrně o 24 % a Cmax o 20 %. Lamotrigin v dávce 200 mg neovlivňuje farmakokinetiku 
olanzapinu. 
Opakované podání perorální dávky lamotriginu 400 mg denně nemělo klinicky statistický efekt na 
farmakokinetiku jedné dávky 2 mg risperidonu u 14 zdravých dospělých dobrovolníků. Při souběžném 
užití 2 mg risperidonu a lamotriginem, 12 ze 14 dobrovolníků hlásilo ospalost, ve srovnání s 1 z 20, kdy 
risperidon byl podán samostatně a žádné, kdy lamotrigin byl podán samostatně. 
Ve studii hodnotící 18 dospělých pacientů s bipolární afektivní poruchou I, kteří dostávali lamotrigin 
podle  zavedeného  dávkovacího  režimu  (100–400  mg/den),  byly  dávky  aripiprazolu  zvýšeny  z  mg/den na cílovou dávku 30 mg/den v průběhu 7 dnů a poté se aripiprazol podával jednou denně po 
dobu dalších 7 dnů. Bylo pozorováno průměrné snížení Cmax a AUC lamotriginu přibližně o 10 %. 
In  vitro studie ukázaly, že vznik primárního metabolitu  lamotriginu,  2-N-glukuronidu, je minimálně 
inhibován  koinkubací  s  amitriptylinem,  bupropionem,  klonazepamem,  haloperidolem  nebo 
lorazepamem. Výsledky těchto studií rovněž naznačují, že metabolismus lamotriginu pravděpodobně 
není  inhibován  klozapinem,  fluoxetinem,  fenelzinem,  risperidonem,  sertralinem  nebo  trazodonem. 
Navíc studie metabolismu bufuralolu s použitím lidských jaterních mikrozomů prokazují, že lamotrigin 
nevede k redukci clearance léčiv vylučovaných převážně pomocí CYP2D6. 
Interakce zahrnující hormonální antikoncepci
Účinek hormonální antikoncepce na farmakokinetiku lamotriginu 
Ve  studii na 16 dobrovolnicích, kterým byla podávána kombinace perorálních kontraceptiv 30 μg 
ethinylestradiolu/150 μg levonorgestrelu v jedné tabletě, došlo k přibližně dvojnásobnému zvýšení 
clearance perorálně podávaného lamotriginu, které se projevilo průměrně 52 % a 39 % poklesem hodnot 
AUC a Cmax lamotriginu. Koncentrace sérového lamotriginu se postupně zvyšovaly v průběhu týdne 
bez aktivní medikace (“týden bez tablet”), přičemž koncentrace na konci týdne bez aktivní medikace 
byly před podáním další dávky dvojnásobně vyšší než při současném podávání lamotriginu a perorálních 
kontraceptiv (viz bod 4.4). Nemělo by být nutné upravovat doporučení pro eskalaci dávek lamotriginu 
pouze na základě užívání hormonální antikoncepce, ale udržovací dávku lamotriginu bude většinou 
třeba zvýšit nebo snížit při zahájení nebo ukončení podávání hormonální antikoncepce (viz bod 4.2). 
Účinek lamotriginu na farmakokinetiku hormonálních kontraceptiv 
Ve studii na 16 dobrovolnicích neměla dávka 300 mg lamotriginu při ustáleném stavu žádný účinek na 
farmakokinetiku  ethinylestradiolové  složky  kombinovaných  perorálních  kontraceptiv.  Byl  však 
pozorován mírný vzestup perorální clearance levonorgestrelu vedoucí ke snížení AUC levonorgestrelu 
v průměru o 19 % a Cmax levonorgestrelu o 12 %. Plazmatické hodnoty FSH, LH a estradiolu během 
studie ukazovaly u některých žen na částečnou ztrátu suprese ovariální hormonální aktivity, ačkoliv 
sérové hodnoty progesteronu ukazovaly, že nebyl přítomen hormonální důkaz ovulace u žádné z dobrovolnic. Dopad mírného zvýšení clearance levonorgestrelu a změny FSH a LH v séru na ovariální 
ovulační aktivitu není znám (viz bod 4.4). Účinky dávek lamotriginu jiných než 300 mg/den nebyly 
studovány a studie s jinými ženskými hormonálními přípravky nebyly prováděny. 
Interakce zahrnující jiná léčiva
Ve studiích na 10 mužských dobrovolnících zvyšoval rifampicin clearance lamotriginu a snižoval 
poločas lamotriginu vzhledem k indukci jaterních enzymů odpovědných za glukuronidaci. U pacientů, 
kterým je současně podáván rifampicin, má být použit vhodný léčebný režim (viz bod 4.2). 
Ve studiích na zdravých dobrovolnících snížily lopinavir/ritonavir přibližně na polovinu plazmatické 
koncentrace lamotriginu pravděpodobně indukcí glukuronidace. U pacientů užívajících současně léčbu 
s lopinavirem/ritonavirem má být použit vhodný léčebný režim (viz bod 4.2). 
Ve  studii  se  zdravými  dospělými  dobrovolníky  snižoval  atazanavir/ritonavir  (300  mg/100  mg), 
podávaný po dobu 9 dnů, plasmatické AUC a Cmax lamotriginu (jednotlivá dávka 100 mg) průměrně 
o 32 % resp. 6 %. U pacientů, kteří dostávají souběžnou léčbu atazanavirem/ritonavirem, je třeba použít 
vhodný režim léčby (viz bod 4.2). 
Ve studii se zdravými dospělými dobrovolníky snižoval paracetamol 1 g (čtyřikrát denně) plazmatickou 
AUC a Cmin lamotriginu v průměru o 20 %, resp. 25 %. 
Údaje z  hodnocení in  vitro ukazují,  že lamotrigin, nikoliv však metabolit  N(2)-glukuronid, je  při 
potenciálně klinicky významných koncentracích inhibitorem organických kationtových transportérů (organic cationic transporter 2, OCT 2). Tyto údaje ukazují, že lamotrigin je inhibitor OCT 2, s hodnotou 
IC50: 53,8 μM. Společné podávání lamotriginu s léčivými přípravky vylučovanými ledvinami, které 
jsou  substráty  OCT  2  (např.  metformin,  gabapentin  a  vareniklin),  může  mít  za  následek  zvýšení 
plazmatických hladin těchto léčivých přípravků. Klinický význam tohoto nálezu nebyl jasně stanovený, 
avšak u pacientů, kterým jsou tyto léčivé přípravky podávány současně, je třeba postupovat s opatrností.