Likarda Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická  skupina:  Hormonální  léčiva  používaná  v onkologii.  Antagonisté  hormonů 
a příbuzná léčiva: inhibitory aromatázy, ATC kód: L02BG04. 
 
Farmakodynamické účinky
V případech, kde je růst nádorové tkáně závislý na přítomnosti estrogenů a kde je použita endokrinní 
terapie,  je  vyloučení  stimulačního  účinku  estrogenů  nezbytným  předpokladem  pro  nádorovou 
odpověď. U žen v postmenopauze vznikají estrogeny především působením  enzymu aromatázy na 
nadledvinkové  androgeny,  primárně  na  androstendion  a  testosteron,  které  jsou  tímto  enzymem 
konvertovány na estron a estradiol. Potlačení biosyntézy estrogenů v periferních tkáních a nádorové 
tkáni samotné, je proto možné dosáhnout specifickou inhibicí enzymu aromatázy. 
 
Letrozol je nesteroidní inhibitor aromatázy. Inhibuje enzym aromatázu kompetitivní vazbou na hem 
podjednotku cytochromu P450 aromatázy, což vede k redukci biosyntézy estrogenu ve všech tkáních, 
ve kterých je přítomen. 
 
U zdravých žen v postmenopauze poklesla po jednorázovém podání dávek 0,1 mg,  0,5 mg  a  2,5 mg 
letrozolu hladina estronu a estradiolu v séru oproti výchozí hodnotě o 75 %,  78 %, respektive  78 %. 
Maximálního snížení bylo dosaženo za 48-78 hodin. 
 
U pacientek v postmenopauze s pokročilým karcinomem prsu došlo po denních dávkách 0,1 mg až 
5,0 mg  ke  snížení  plazmatické  koncentrace  estradiolu,  estronu  a  estron-sulfátu  o  75–95 %  proti 
 
 
 
výchozí hodnotě u všech léčených pacientek. S dávkami 0,5 mg a vyššími byla většina hodnot estronu 
a estron-sulfátu pod limitem detekovatelnosti, což znamená, že s těmito dávkami bylo dosaženo vyšší 
suprese estrogenů. Suprese estrogenů byla u těchto pacientek udržována po celou dobu léčby. 
 
Letrozol je vysoce specifický inhibitor aktivity aromatázy. Poškození nadledvinkové steroidogeneze 
nebylo dosud pozorováno. U pacientek v postmenopauze léčených denní dávkou letrozolu 0,1 mg až 
5,0 mg  nebyly  nalezeny  klinicky  relevantní  změny  v  plazmatických  koncentracích  kortizolu, 
aldosteronu,  11-deoxykortizolu,  17-dehydroxyprogesteronu  a  ACTH  nebo  v  plazmatické  aktivitě 
reninu. ACTH stimulačním testem, provedeným po 6 a 12 týdnech léčby letrozolem denními dávkami 
0,1  mg;  0,25 mg;  0,5  mg;  1,0  mg;  2,5  mg  a  5,0 mg,  nebylo  zjištěno  žádné  snížení  produkce 
aldosteronu a kortizolu, a proto doplňková terapie glukokortikoidy a mineralokortikoidy není nutná. 
 
U zdravých žen v postmenopauze nebyly po jednorázovém podání letrozolu v dávkách 0,1 mg; 0,5 mg 
a 2,5 mg nalezeny žádné změny v plazmatické koncentraci androgenů (androstendionu a testosteronu). 
Obdobně tomu bylo i u pacientek v postmenopauze léčených denními  dávkami 0,1 mg až 5,0 mg 
letrozolu,  kdy  také  nebylo  pozorováno  zvýšení  plazmatické  koncentrace  androstendionu,  což 
znamená, že blokáda syntézy estrogenů nevede ke kumulaci androgenních prekurzorů. U pacientek 
léčených letrozolem nebyly ovlivněny ani plazmatické hladiny LH a FSH ani funkce štítné žlázy, která 
byla stanovena vychytáváním TSH, T4 a T3. 
 
Adjuvantní léčba
Studie BIG 1-Studie  BIG  1-98 byla multicentrická, dvojitě zaslepená studie, ve které bylo náhodně zařazeno více 
než 8 000 žen v postmenopauze s časným karcinomem prsu s pozitivními hormonálními receptory do 
jedné z následujících skupin léčby: 
A.  tamoxifen  po  dobu  5 let;  B.  letrozol  po  dobu  5 let;  C.  tamoxifen  po  dobu  2 let  následovaný 
letrozolem po dobu 3 let; D. letrozol po dobu 2 let následovaný tamoxifenem po dobu 3 let. 
 
Primárním cílem studie bylo stanovení přežití bez příznaků onemocnění (DFS = disease-free survival), 
sekundárními  cíli  bylo  zjištění  období  do  výskytu  vzdálených  metastáz  (TDM = time  to  distant 
metastasis), přežití bez vzdálených metastáz (DDFS = distant disease free survival), celkové přežití 
(OS = overall survival), přežití bez systémových příznaků (SDFS = systemic  disease-free  survival), 
invazivní kontralaterální karcinom prsu a období do recidivy karcinomu prsu. 
 
Výsledky účinnosti při mediánu doby sledování 26 měsíců a 60 měsíců 
Údaje v Tabulce 4 shrnují výsledky primární analýzy (Primary Core Analysis [PCA]), zahrnující data 
z ramen monoterapie (skupiny A a B) a ze dvou převáděcích ramen (C a D) při  mediánu trvání léčby 
24  měsíců  a  při  mediánu  doby  sledování  26  měsíců  a  při  mediánu  trvání  léčby  32  měsíců  a  při 
mediánu doby sledování 60 měsíců. 
 
Poměr DFS po 5 letech byl 84 % pro letrozol a 81,4 % pro tamoxifen. 
 
Tabulka 4 Primární analýza: Přežití bez příznaků onemocnění a celkové přežití při mediánu 
doby sledování 26 měsíců a 60 měsíců (ITT populace) 
 
Primární analýza 
 Medián sledování 26 měsíců Medián sledování 60 měsíců 
 letrozol 
N=tamoxifen 
N=HR (95% CI) 
P 
letrozol 
N=tamoxifen
N=HR (95% CI) 
P 
Přežití       bez 
příznaků 
onemocnění
(primární) - 
351 428 0,(0,70; 0,93) 
0,585 664 0,(0,77; 0,96) 
0, 
 
 
příhody 
(definované 
protokolem 2) 
Celkové    přežití 
(sekundární) - 
počet úmrtí
166 192 0, 
(0,70; 1,06) 
330 374 0, 
(0,75; 1,01) 
HR = poměr rizika; CI = interval spolehlivosti
Log rank test, stratifikováno dle randomizace a použití chemoterapie (ano/ne) 
DFS  příhody:  loko-regionální  rekurence,  vzdálené  metastázy,  invazivní  kontralaterální  karcinom 
prsu, další primární malignita (jiná než karcinomu prsu), úmrtí z jakékoli příčiny bez předchozího 
výskytu karcinomu. 
 
Výsledky účinnosti při mediánu doby sledování 96 měsíců (pouze ramena s monoterapií) 
Analýza monoterapie (Monotherapy Arms Analysis [MAA]) poskytla aktualizované údaje dlouhodobé 
klinické  účinnosti  monoterapie  letrozolem  v porovnání  s monoterapií  tamoxifenem  (medián  doby 
trvání léčby 5 let) viz Tabulka 5. 
 
Tabulka 5 Analýza ramen s monoterapií: Přežití bez příznaků onemocnění a celkové přežití při 
mediánu doby sledování 96 měsíců (ITT populace) 
 
 Letrozol 
N=Tamoxifen 
N=Poměr 
rizika(95% CI) 
P-hodnota
Přežití  bez  příznaků  onemocnění
(primární) 626 698 0,87 (0,78; 
0,97) 
0,Období   do   výskytu   vzdálených 
metastáz (sekundární) 
301 342 0,86 (0,74; 
1,01) 
0,Celkové  přežití  (sekundární) - počet 
úmrtí 
393 436 0,89 (0,77; 
1,02) 
0,Cenzurovaná analýza DFS 3 626 649 0,83 (0,74; 
0,92) 
 
Cenzurovaná analýza OS 3 393 419 0,81 (0,70; 
0,93) 
Log rank test, stratifikováno dle randomizace a použití chemoterapie (ano/ne) 
DFS  příhody:  loko-regionální  rekurence,  vzdálené  metastázy,  invazivní  kontralaterální  karcinom 
prsu, další primární malignita (jiná než karcinomu prsu), úmrtí z jakékoli příčiny bez předchozího 
výskytu karcinomu 
Pozorování v  rameni s tamoxifenem cenzurované selektivně v době převodu na letrozol 
 
 
Analýzy sekvenční léčby (STA)
Analýzy sekvenční léčby (Sequential Treatments Analysis [STA]) hodnotily druhý primární cíl studie 
BIG 1-98, zejména zda fázování tamoxifenu a letrozolu může být účinnější než monoterapie. Nebyly 
zjištěny významné rozdíly v DFS, OS, SDFS, nebo DDFS z převodu s ohledem na monoterapii (viz 
Tabulka 6). 
 
Tabulka  6  Analýzy  sekvenční  léčby:  Přežití  bez  příznaků  onemocnění  s letrozolem   jako 
počátečním endokrinním agens (STA populace s fázovanou léčbou) 
 
 N Počet událostí1 Poměr rizika2 (97,5% 
interval 
spolehlivosti) 
P-hodnota 
Cox 
model
[Letrozol →]Tamoxifen 1460 254 1,03 (0,84; 1,26) 0,Letrozol 1464 249    
Definice v protokolu, zahrnuje další primární  malignity jiné než karcinom prsu, po převodu / za 
 
 
 
roky 
Upravené použitím chemoterapie 
Nebyly  zjištěny  významné  rozdíly  v DFS,  OS,  SDFS  nebo  DDFS  v žádném  párovém  porovnání 
analýz sekvenční léčby od randomizace (Tabulka 7). 
 
Tabulka 7 Analýza sekvenční léčby od randomizace (STA-R) přežití bez příznaků onemocnění 
(ITT STA-R populace) 
 
                                                                                   Letrozol → Tamoxifen Letrozol 
Počet pacientek
Počet  pacientek  s výskytem  DFS  (definice  dle
protokolu) 
Poměr rizik1 (99% CI) 1,04 (0,85; 1,27)
                                                                                   Letrozol → Tamoxifen Tamoxifen Počet pacientek 
Počet  pacientek  s výskytem  DFS  (definice  dle
protokolu) 
Poměr rizik1 (99% CI) 0,92 (0,75; 1,12)
Upravené použitím chemoterapie (ano/ne)
624 (40 %) pacientek selektivně převedených na letrozol po odslepení ramene s tamoxifenem v roce 
 
Studie DStudie  D2407  je  otevřená,  randomizovaná,  multicentrická  postmarketingová  bezpečnostní  studie 
uspořádaná  za  účelem  porovnání  účinků  adjuvantní  léčby  letrozolem  a  tamoxifenem  na  denzitu 
kostního minerálu (BMD) a lipidových profilů v séru. Celkem 262 pacientkám byl přiřazen letrozol po 
dobu 5 let nebo tamoxifen po dobu 2 let následovaný letrozolem po dobu 3 let. 
 
Po 24 měsících byl statisticky významný rozdíl v primárních cílech; BMD lumbálních obratlů (L2-L4) 
v  rameni  s  letrozolem vykazovala medián snížení o 4,1 % oproti mediánu zvýšení o 0,3 % v rameni 
s tamoxifenem. 
 
U žádné pacientky s normální vstupní hodnotou BMD se neobjevila během 2 let léčby osteoporóza 
a pouze u 1 pacientky s osteopenií při vstupu do studie (T score -1,9) se objevila během doby léčby 
osteoporóza (hodnoceno centrálně). 
 
Výsledky  celkové  hodnoty  BMD  celkového  proximálního  femuru  byly  obdobné  výsledkům  BMD 
lumbální páteře, ale méně výrazné. 
 
Mezi léčebnými rameny nebyl významný rozdíl ve výskytu zlomenin – 15 %  v rameni  s  letrozolem, 
17 % v rameni s tamoxifenem. 
 
V rameni s tamoxifenem klesl po 6 měsících medián hladin celkového cholesterolu o 16 % oproti 
vstupnímu stavu, a toto snížení bylo udrženo při následných návštěvách až do 24 měsíců. V rameni 
s letrozolem byly hladiny celkového cholesterolu v průběhu sledování relativně stálé a vykazovaly 
statisticky významný rozdíl ve prospěch tamoxifenu ve všech časových bodech. 
 
Prodloužená adjuvantní léčba (MA-17)
V multicentrické, dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované studii (MA-17) více než 
100 žen v postmenopauze s receptor - pozitivním  nebo neznámým primárním  karcinomem prsu, 
které  dokončily  adjuvantní  léčbu  tamoxifenem  (4,5  až  6  let)  bylo  randomizováno  do  skupiny 
s letrozolem nebo s placebem na dobu 5 let. 
 
Primárním cílem bylo přežití bez projevu  onemocnění, definované  jako interval  mezi randomizací 
a nejčasnějším  výskytem  loko-regionálních  rekurencí,  vzdálených  metastáz  nebo  kontralaterálního 
 
 
 
karcinomu prsu. 
 
První  plánovaná  interim  analýza  při  mediánu  sledování  okolo  28  měsíců  (25 %  pacientů  bylo 
sledováno nejméně 38  měsíců) prokázala, že letrozol významně snížil riziko rekurence  karcinomu 
prsu o 42 % v porovnání s placebem (HR 0,58; 95% CI 0,45; 0,76; P=0,00003). Přínos ve prospěch 
letrozolu byl  pozorován  bez  ohledu  na  nodální  stav.  V  celkovém  přežití  nebyl  významný  rozdíl: 
(letrozol 51 úmrtí; placebo 62; HR 0,82; 95% CI 0,56; 1,19). 
 
Následně byla studie po první interim analýze odslepena a pokračovala jako otevřená a pacientkám 
v rameni  s  placebem  byl  povolen  přechod  na  letrozol  na  dobu  až  do  5  let  léčby.  Více  než  60  % 
vhodných pacientek (bez onemocnění při odslepení) zvolilo přechod na letrozol. Závěrečná analýza 
zahrnovala  1 551  žen,  které  přešly  z  placeba  na  letrozol  s  mediánem  31  měsíců (rozmezí  12  až 
106 měsíců)  po  dokončení  adjuvantní  terapie  tamoxifenem.  Medián  trvání  léčby  pro  letrozol  po 
převodu byl 40 měsíců. 
 
Závěrečná analýza provedená při mediánu doby sledování 62 měsíců potvrdila signifikantní snížení 
rizika rekurence karcinomu prsu u letrozolu. 
 
Tabulka 8 Přežití bez příznaků onemocnění a celkové přežití (modifikovaná ITT populace) 
 
 Medián sledování 28 měsíců1 Medián sledování 62 měsíců Letrozol 
N=Placebo 
N=HR 
(95% CI) hodnota P 
Letrozol 
N=Placebo
N=HR 
(95% CI) hodnota P
Přežití bez příznaků onemocnění Příhody 92 (3,6 %) 155 (6,0 %) 0,(0,45; 0,76) 
0,209 (8,1 %) (11,1 %) 
0,(0,63; 0,89) 
 
4letý  poměr 
DFS 
94,4 % 89,8 %  94,4 % 91,4 % 
Přežití bez příznaků onemocnění 3, včetně úmrtí z jakékoli příčiny 
Příhody 122 (4,7 %) 193 (7,5 %) 0,(0,49; 0,78) 
(13,3 %)
(15,5 %) 
0,(0,77; 1,03) 
5letý  poměr 
DFS 
90,5 % 80,8 %  88,8 % 86,7 %  
Vzdálené metastázy
Příhody 57 (2,2 %) 93 (3,6 %) 0,(0,44; 0,84)
142 (5,5 %) 169 (6,5 %) 0,(0,70; 1,10) 
Celkové přežití 
Úmrtí 51 (2,0 %) 62 (2,4 %) 0,(0,56; 1,19)
236 (9,1 %) 232 (9,0 %) 1,(0,95; 1,36) 
Úmrtí 4 -- -- -- 236 (9,1 %) 
170 (6,6 %) 
0,(0,64; 0,96) 
HR = poměr rizika; CI = interval spolehlivosti
Po odslepení studie v roce 2003 bylo 1 551 pacientek randomizovaných v rameni s placebem (60 % 
pacientek bylo vhodných k převodu – např. byly bez příznaků onemocnění) převedeno na letrozol 
v mediánu 31 měsíců po randomizaci. Zde uvedené analýzy opomíjí selektivní crossover. 
Stratifikováno podle stavu receptorů, stavu uzlin a předchozí adjuvantní chemoterapie. 
Příhody  DFS  byly  protokolem  definovány:  vznik  loko-regionální  rekurence,  vzdálené  metastázy 
nebo kontralaterální karcinom prsu. 
Výzkumná analýza, cenzurující v rameni s placebem  doby sledování v datu převodu (pokud byl 
proveden). 
Medián sledování 62 měsíců. 
Medián sledování do převodu (pokud byl proveden) 37 měsíců. 
 
 
 
 
V kostní podstudii MA-17, v níž byl souběžně podáván vápník a vitamin D, bylo zjištěno výraznější 
snížení BMD v porovnání s výchozím stavem při podání letrozolu v porovnání s placebem. Jediný 
statisticky významný rozdíl se objevil po 2 letech v celkovém BMD celkového proximálního femuru 
(medián snížení u letrozolu 3,8 % oproti mediánu snížení u placeba o 2,0 %). 
 
V lipidové podstudii MA-17 nebyly zjištěny významné rozdíly mezi letrozolem a placebem v hodnotě 
celkového cholesterolu nebo jakékoli lipidové frakce. 
 
V aktualizované podstudii kvality života nebyly zjištěny  mezi léčbami významné rozdíly ve skóre 
celkového fyzického stavu nebo ve skóre celkového duševního stavu nebo v žádné oblasti stupnice 
skóre  SF-36.  V  MENQOL škále  byl  postižen  výrazně  vyšší  počet  žen  v  rameni  s  letrozolem  než 
v rameni s placebem (obvykle v prvním roce léčby) příznaky odvozenými od estrogenové deprivace – 
návaly horka a suchost vaginy. Příznakem, který postihl většinu pacientek v obou ramenech léčby, 
byla bolest svalů se statisticky významným rozdílem ve prospěch placeba. 
 
Neadjuvantní léčba
Dvojitě zaslepená studie (P024) byla provedená u 337 pacientek v postmenopauze s karcinomem prsu 
náhodně přiřazených k léčbě letrozolem 2,5 mg po dobu 4 měsíců nebo léčbě tamoxifenem po dobu 
měsíců. Na začátku studie měly všechny pacientky nádory ve stádiích T2-T4c, N0-2, M0, ER a/nebo 
PgR  pozitivní  a  žádná  z  pacientek  nebyla  způsobilá  pro  prs  zachovávající  operaci.  Na  základě 
klinického vyhodnocení bylo 55 % objektivních odpovědí v rameni s letrozolem oproti 36 % v rameni 
s  tamoxifenem  (P<0,001).  Tento  nález  byl  shodně  potvrzen  ultrazvukem  (letrozol  35  %  oproti 
tamoxifenu 25 %, P=0,04) a mamografií (letrozol 34 % oproti tamoxifenu 16 %, P<0,001). Celkem %  pacientek  ve  skupině  s  letrozolem  oproti  35  %  pacientek  ve  skupině  s  tamoxifenem  (P=0,02) 
podstoupilo  prs  zachovávající  léčbu).  Podle klinického  vyhodnocení  mělo  během  4měsíční 
předoperační  léčby  progresi  onemocnění  12  %  pacientek  léčených  letrozolem  a  17  %  pacientek 
léčených tamoxifenem. 
 
První linie léčby
Byla  provedena  kontrolovaná,  dvojitě  zaslepená  studie  srovnávající  účinek  letrozolu   2,5   mg 
s tamoxifenem 20 mg jako první linie léčby žen v postmenopauze s pokročilým karcinomem prsu. 
U 907  žen  byl  zjištěn  lepší  účinek  letrozolu  proti  tamoxifenu  v  parametrech  doby  do  progrese 
onemocnění  (primární  cíl)  a  celkové  objektivní  odpovědi,  doby  do  selhání  léčby  a  klinického 
prospěchu. 
 
Výsledky jsou uvedeny v Tabulce 9. 
 
Tabulka 9 Výsledky při mediánu sledování 32 měsíců 
Proměnné Statistika Letrozol 
N=Tamoxifen
N=Doba        do        progrese 
onemocnění
Medián 9,4 měsíce 6,0 měsíců 
(95% CI pro medián) (8,9, 11,6 měsíce) (5,4; 6,3 měsíců)  
Poměr rizika (HR) 0,72  
(95% CI pro HR)  (0,62; 0,83)  
P<0,0001  
Míra objektivní odpovědi 
(ORR)
CR+PR  145 (32 %)  95 (21 %)  
(95% CI pro stupeň)  (28, 36 %)  (17, 25 %)   
poměr pravděpodobnosti 1,78   
(95%   CI   pro   poměr (1,32; 2,40)  
 
 
 
pravděpodobnosti)    
P=0,0002  
Doba do progrese onemocnění i objektivní odpověď byly významně delší/vyšší pro letrozol nezávisle 
na tom, zda byla podávána adjuvantní antiestrogenní léčba nebo ne. Doba do progrese byla významně 
delší  u  letrozolu  bez  ohledu  na  dominující  místo  onemocnění.  Medián  doby  do  progrese  byl 
12,1 měsíce pro letrozol a 6,4 měsíce pro tamoxifen u pacientek s onemocněním pouze měkkých tkání 
a medián 8,3 měsíce pro letrozol a 4,6 měsíce pro tamoxifen u pacientek s viscerálními metastázami. 
 
Uspořádání  studie  dovolovalo  pacientkám  při  progresi  onemocnění  přechod  na  jinou  terapii  nebo 
ukončení účasti ve studii. Přibližně 50 % pacientek přešlo na opačné rameno léčby a přechod byl 
virtuálně ukončen do 36 měsíců. Medián doby do přechodu byl 17 měsíců (letrozol na tamoxifen) 
a 13 měsíců (tamoxifen na letrozol). 
 
Výsledkem léčby letrozolu při léčbě v první linii pokročilého karcinomu prsu byl medián doby přežití 
34  měsíců  ve  srovnání  s  30  měsíci  u  tamoxifenu  (logrank  test  p=0,53,  statisticky  nevýznamné). 
Absence  zvýhodnění  letrozolu  v  parametru  celkového  přežití  může  být  vysvětlena  zkříženým 
uspořádáním studie. 
 
Druhá linie léčby
Byly provedeny dvě dobře kontrolované studie, porovnávající 0,5 mg a 2,5 mg letrozolu s megestrol- 
acetátem  a  aminoglutethimidem  u  žen  v  postmenopauze  s  pokročilým  karcinomem  prsu,  dříve 
léčených antiestrogeny. 
 
Doba  do  progrese  nebyla  mezi  letrozolem  2,5  mg  a  megestrol-acetátem (p=0,07) významně odlišná. 
Statisticky významné rozdíly ve prospěch letrozolu v dávce 2,5 mg při srovnání s megestrol-acetátem 
byly pozorované v parametrech celkové míry objektivní odpovědi (24 % proti 16 %, p=0,04) a doby 
do selhání léčby (p=0,04). Celkové přežití nebylo mezi oběma rameny významně rozdílné (p=0,2). 
 
Ve druhé klinické studii míra odpovědi na léčbu nebyla statisticky významně odlišná mezi letrozolem 
2,5 mg a aminoglutethimidem (p=0,06). Letrozol 2,5 mg byl statisticky lepší než aminoglutethimid 
v parametru  doby  do  progrese  (p=0,008),  doby  do  selhání léčby  (p=0,003)  a  celkového  přežití 
(p=0,002). 
 
Karcinom prsu u mužů
Použití letrozolu u mužů s karcinomem prsu nebylo studováno.