Lisipril Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: antihypertenzívum, inhibitor ACE,  
ATC kód: C09A A03. 
Lisinopril je inhibitor enzymu konvertujícího angiotensin. In vivo byla zjištěna korelace mezi inhibicí 
aktivity plazmatického ACE a sérovou koncentrací lisinoprilu. 50 % inhibiční koncentrace lisinoprilu 
pro inhibici plazmatického ACE je přibližně 1,4 ng/ml. Hodnota Ki lisinoprilu se v závislosti na 
zvoleném substrátu pohybuje v rozsahu 0,24 až 3,90 nmol/l. 
Příznivé účinky inhibitorů ACE při hypertenzi jsou primárně dány supresí plazmatického systému 
renin-angiotensin-aldosteron. Renin je endogenní enzym, syntetizovaný v ledvinách a uvolňovaný do 
oběhu,  kde  konvertuje  angiotensinogen  na  relativně  inaktivní  dekapeptid  angiotensin  I.  Enzym 
konvertující  angiotensin  je  peptidyldipetidáza,  která  konvertuje  angiotensin  I  na  angiotensin  II. 
Angiotensin II má mohutný vasokonstrikční účinek; vyvolává arteriální vasokonstrikci, zvyšuje krevní 
tlak,  stejně  a  stimuluje  sekreci  aldosteronu  v  nadledvinách.  Inhibice  ACE  sníží  koncentraci 
angiotensinu II v plazmě, tím sníží vazopresorickou aktivitu plazmy a sníží i sekreci aldosteronu. 
Třebaže snížení sekrece aldosteronu je nevelké, může se objevit mírné zvýšení koncentrace draslíku v 
séru spolu se ztrátou natria a tekutiny. Přeruší se negativní zpětná vazba, kdy angiotensin II snižuje 
sekreci reninu; nyní, za nedostatku angiotensinu II, se reninová aktivita plazmy zvýší. 
Další funkce ACE je degradace mohutného vazodepresorického peptidu bradykininu na inaktivní 
metabolity. Inhibice ACE proto zvýší aktivitu cirkulujícího i lokálního kalikrein-kininového systému, 
a  to  přispívá  periferní  vazodilataci  aktivací  prostaglandinového  systému.  Je  možné,  že  tento 
mechanismus  se  účastní  hypotenzívního  účinku  inhibitorů  ACE  a  že je odpovědný  i  za  některé 
nežádoucí účinky. 
Účinky při hypertenzi: 
U pacientů s hypertenzí lisinopril snižuje krevní tlak vleže i vestoje a nevyvolává kompenzační 
tachykardii.  Ve  studiích  hemodynamiky  vyvolal  lisinopril  výrazný  pokles  periferní  arteriální 
rezistence.  Lisinopril  zpravidla  nemá  klinicky  významné  účinky na  průtok  ledvinami  nebo  na 
glomerulární filtraci. 
U většiny pacientů se první antihypertenzívní účinky projeví přibližně za 1 až 2 hodiny po perorálním 
podáním lisinoprilu; maximální účinek jednorázového podání se obvykle dostaví za cca 6 až 8 hodin. 
Maximální hypotenzívní účinek definované dávky lisinoprilu se obvykle projeví po 3 až 4 týdnech 
pravidelného podávání. 
Při doporučované denní dávce se antihypertenzívní účinky udržují i při prolongovaném podávání. 
Dočasné přerušení aplikace lisinoprilu nevyvolá rychlý a nadměrný vzestup krevního tlaku (nevyvolá 
rebound fenomen). 
Účinky při srdečním selhání: 
Hemodynamické  studie  u  pacientů  se  srdečním  selháním  ukázaly,  že  lisinopril  snížil  celkovou 
periferní rezistenci a zvýšil žilní kapacitu. Tak se snížilo i předtížení a dotížení srdce (preload a 
afterload), snížil se plnící tlak komor. Mimoto se v průběhu terapie lisinoprilem zvýšily jak srdeční 
výdej, tak i ejekční frakce a tolerance námahy. 
Další klinické zkušenosti: 
U pacientů s akutním infarktem myokardu a stabilní hemodynamikou může lisinopril zabránit rozvoji 
dysfunkce levé komory a předejít rozvoji srdečního selhání anebo je zmírnit, a zvýšit dobu přežití - 
zejména při aplikaci v kombinaci s nitráty (studie GISSI-III). V této studii pacienti, u nichž se v 
průběhu akutního infarktu vyvinulo akutní srdeční selhání (třída Killip II nebo III), měli z terapie 
lisinoprilem mnohem větší prospěch než pacienti jiných skupin (např. třídy Killip I). Pacienti třídy 
Killip IV byli z účasti na studii vyloučeni, takže u nich nejsou s touto terapií zkušenosti. 
Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS): 
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan 
Alone  and  in  combination with  Ramipril  Global  Endpoint Trial)  a  VA NEPHRON-D  (The Veterans 
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 
receptorů pro angiotensin II. 
Studie  ONTARGET  byla  vedena  u  pacientů  s  anamnézou  kardiovaskulárního  nebo 
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození 
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a 
diabetickou nefropatií. 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat současně. 
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease 
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotensin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda 
byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí 
účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly 
častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 
 
V klinické studii zahrnující 115 pediatrických pacientů ve věku 6-16 let s hypertenzí dostávali pacienti 
s hmotností pod 50 kg 0,625 mg; 2,5 mg nebo 20 mg lisinoprilu jednou denně a pacienti s hmotností 
50 kg a více dostávali 1,25 mg, 5 mg nebo 40 mg lisinoprilu jednou denně. Na konci druhého týdne 
snižoval lisinopril podávaný jednou denně tlak krve v závislosti na dávce s konzistentní 
antihypertenzní účinností při dávkách vyšších než 1,25 mg.  
Účinek byl potvrzený ve fázi vysazení, kde diastolický tlak vzrostl asi o 9 mm Hg více u pacientů 
randomizovaných do placebové skupiny než u pacientů, kteří byli randomizováni k pokračování se 
střední nebo vysokou dávkou lisinoprilu. Na dávce závislý antihypertenzní účinek lisinoprilu byl 
konzistentní v několika demografických podskupinách: věk, stupnice Tanner (Tanner fáze), pohlaví a 
rasa.