Meaxin Dávkování a způsob podání
 
Dávkování 
Léčbu má zahájit lékař s odpovídajícími zkušenostmi v léčbě pacientů s hematologickými malignitami 
a maligními sarkomy. 
 
Pro dávkování 400 mg a více (viz doporučené dávkování níže) je dostupná tableta 400 mg (nelze půlit). 
Pro dávkování jiné než 400 mg a 800 mg (viz doporučené dávkování níže) je dostupná tableta 100 mg, 
kterou lze půlit. 
 
Předepsaná  dávka  má  být  podávána  perorálně  s  jídlem  a zapíjena  velkou  sklenicí  vody,  aby  se 
minimalizovalo riziko gastrointestinálního podráždění. Dávky 400 mg nebo 600 mg mají být podávány 
jednou denně, zatímco dávka 800 mg má být podávána rozděleně na 400 mg dvakrát denně ráno a večer. 
 
Pro pacienty, kteří nemohou polykat potahované tablety celé, je možné tablety rozpustit ve sklenici 
neperlivé vody nebo jablečného džusu. Požadovaný počet tablet se vhodí do přiměřeného množství 
tekutiny (přibližně 50 ml pro 100mg tabletu a 200 ml pro 400mg tabletu) a zamíchá se lžičkou. 
Připravená suspenze se musí podat ihned poté, co dojde k úplnému rozpuštění tablet/tablety. 
 
Dávkování u CML u dospělých pacientů 
Doporučená dávka přípravku Meaxin je pro dospělé pacienty v chronické fázi CML 400 mg/den. 
Chronická fáze CML je definována dosažením všech následujících kriterií: blasty v krvi a kostní dřeni 
< 15 %, basofily v periferní krvi < 20 %, trombocyty > 100 × 109/l. 
 
U  dospělých  pacientů  s  akcelerovanou  fází  je  doporučená  dávka přípravku  Meaxin 600  mg/den. 
Akcelerovaná fáze onemocnění je určena přítomností kteréhokoli z následujících projevů: blasty v krvi 
nebo kostní dřeni ≥ 15 %  ale  <  30 %,  blasty  a  promyelocyty  v  krvi nebo kostní dřeni ≥ 30 %  (za 
předpokladu < 30 % blastů), basofily v periferní krvi ≥ 20 %,  trombocyty  <  100 × 109/l  bez  vztahu 
k léčbě. 
 
U dospělých pacientů v blastické krizi je doporučená dávka přípravku Meaxin 600 mg/den. Blastická 
krize je definována počtem blastů v krvi nebo kostní dřeni ≥ 30 % nebo extramedulárním postižením 
jiným než je hepatosplenomegalie. 
 
Délka léčby: V  klinických  studiích pokračovala  léčba  imatinibem  do  progrese  onemocnění.  Efekt 
 
zastavení léčby po dosažení kompletní cytogenetické odpovědi nebyl zkoumán. 
 
U pacientů v chronické fázi onemocnění je možno uvažovat o vzestupu dávky z 400 mg na 600 mg nebo 
800  mg, u pacientů s akcelerovanou fází onemocnění nebo v blastické krizi je možné zvýšit dávku 
z 600 mg na maximum 800 mg (podáváno 2krát denně 400 mg), při absenci závažných nežádoucích 
účinků  nebo  závažné  neutropenii  či  trombocytopenii  nesouvisející  s  leukemií,  za  následujících 
okolností:  při  progresi  onemocnění  (kdykoliv);  pokud  nebylo  ani  po  3  měsících  léčby  dosaženo 
uspokojivé  hematologické  odpovědi;  pokud  nebylo  po  12  měsících  léčby  dosaženo  cytogenetické 
odpovědi;  nebo  při  ztrátě  předtím  dosažené  hematologické  a/nebo  cytogenetické  odpovědi.  Při 
zvyšování podávané dávky by měli být pacienti pečlivě sledováni kvůli možnosti zvýšeného výskytu 
nežádoucích reakcí při vyšších dávkách. 
 
Dávkování u CML u dětí
Dávkování pro děti má být stanoveno podle plochy povrchu těla (mg/m2). Dávka 340 mg/m2 denně se 
doporučuje dětem a dospívajícím s chronickou fází CML nebo v pokročilé fázi CML (nepřekročit 
celkovou dávku 800 mg). Lék může být podáván jednou denně nebo může být celková denní dávka 
rozdělena do dvou částí – jedna ráno a druhá večer. Doporučené dávkování je v současnosti založeno 
na malém počtu pediatrických pacientů (viz body 5.1 a 5.2). 
 
S léčbou dětí do 2 let věku nejsou zkušenosti. 
 
U dětí a dospívajících je možno uvažovat o vzestupu dávky z 340 mg/m2 denně na 570 mg/m2 denně 
(nepřekročit  celkovou  dávku  800  mg)  při  absenci  závažných  nežádoucích  účinků  nebo  závažné 
neutropenii  či  trombocytopenii  nesouvisející  s  leukemií  za  následujících  okolností:  při  progresi 
onemocnění (kdykoliv), pokud nebylo ani po 3 měsících léčby dosaženo uspokojivé hematologické 
odpovědi, pokud nebylo po 12 měsících léčby dosaženo cytogenetické odpovědi, nebo při ztrátě před 
tím dosažené hematologické a/nebo cytogenetické odpovědi. Při zvyšování podávané dávky mají být 
pacienti pečlivě sledováni kvůli možnosti zvýšeného výskytu nežádoucích reakcí při vyšších dávkách. 
 
Dávkování u Ph+ ALL u dospělých pacientů
U dospělých pacientů s Ph+ ALL je doporučená dávka přípravku Meaxin 600 mg/den. Hematologičtí 
odborníci pro léčbu tohoto onemocnění by měli terapii sledovat během všech fází péče. 
 
Léčebný režim: Podle dosavadních údajů byla prokázána účinnost a bezpečnost imatinibu u dospělých 
pacientů s nově diagnostikovanou Ph+ ALL, pokud se podával v dávce 600 mg/den v kombinaci 
s chemoterapií v indukční fázi, v konsolidační a udržovací fázi po chemoterapii (viz bod 5.1). Délka 
léčby imatinibem se může lišit s vybraným léčebným programem, ale obecně delší expozice imatinibu 
přináší lepší výsledky. 
 
Pro dospělé pacienty s recidivující nebo refrakterní Ph+ ALL je monoterapie imatinibem při dávce 
600 mg/den bezpečná, účinná a může být podávána, dokud se neobjeví progrese onemocnění. 
 
Dávkování u Ph+ ALL u dětí
Dávkování pro děti má být stanoveno podle plochy povrchu těla (mg/m2). U dětí s Ph+ ALL se 
doporučuje dávka 340 mg/m2 denně (nepřekročit celkovou dávku 600 mg). 
 
Dávkování u MDS/MPD
U dospělých pacientů s MDS/MPD je doporučená dávka přípravku Meaxin 400 mg/den. 
 
Délka léčby: V jediné dosud provedené klinické studii pokračovala léčba imatinibem do progrese 
onemocnění (viz bod 5.1). V čase analýzy byl medián trvání léčby 47 měsíců (24 dnů – 60 měsíců). 
 
Dávkování u HES/CEL
U dospělých pacientů s HES/CEL je doporučená dávka přípravku Meaxin 100 mg/den. 
 
Zvýšení dávky z 100 mg na 400 mg lze zvažovat při absenci nežádoucích účinků léčiva, a jestliže je při 
 
hodnocení léčby prokázána nedostatečná odpověď na léčbu. 
 
Léčba by měla pokračovat tak dlouho, dokud je pro pacienta přínosná. 
 
Dávkování u GIST
U dospělých pacientů s inoperabilním a/nebo metastatickým maligním GIST je doporučená dávka 
přípravku Meaxin 400 mg/den. 
 
Existuje pouze omezené množství údajů o účinku zvýšení dávky ze 400 mg na 600 mg nebo 800 mg 
u pacientů s progresí při užívání nižší dávky (viz bod 5.1). 
 
Délka léčby: v klinických studiích pokračovala léčba pacientů s GIST do progrese onemocnění. V době 
analýzy byl medián trvání léčby 7 měsíců (7 dní až 13 měsíců). Efekt zastavení léčby po dosažení 
odpovědi nebyl studován. 
 
Doporučená  dávka přípravku Meaxin k  adjuvantní  léčbě  dospělých  pacientů  po  resekci  GIST  je 
400 mg/den. Optimální délka trvání léčby dosud není stanovena. Délka léčby v klinických studiích, které 
byly podkladem pro tuto indikaci, byla 36 měsíců (viz bod 5.1). 
 
Dávkování u DFSP
U dospělých pacientů s DFSP je doporučená dávka přípravku Meaxin 800 mg/den. 
 
Úprava dávkování pro nežádoucí účinky 
Nehematologické nežádoucí účinky
Jestliže se při léčbě imatinibem vyskytnou závažné nehematologické nežádoucí účinky, musí být léčba 
do jejich zvládnutí přerušena. Potom může být léčba přiměřeně obnovena v závislosti na počáteční 
závažnosti příhody. 
 
Při zvýšení hladiny bilirubinu > 3násobek stanoveného horního limitu normálu (IULN) nebo při zvýšení 
hladin jaterních aminotransferáz >  5násobek  IULN  má  být  léčba imatinibem přerušena,  dokud  se 
hladiny bilirubinu nevrátí k < 1,5násobku IULN a hladiny aminotransferáz k < 2,5násobku IULN. Léčba 
imatinibem potom může pokračovat nižšími denními dávkami. U dospělých má být dávka snížena 
z 400 na 300 mg, nebo z 600 na 400 mg nebo z 800 mg na 600 mg a u dětí z 340 na 260 mg/m2/den. 
 
Hematologické nežádoucí účinky
Při závažné neutropenii nebo trombocytopenii se doporučuje snížení dávky nebo přerušení léčby tak, 
jak je uvedeno v následující tabulce. 
 
Úprava dávkování při neutropenii nebo trombocytopenii: 
 
HES/CEL  (zahajovací  dávka 
100 mg) 
ANC < 1,0 × 109/l
a/nebo 
trombocyty < 50 × 109/l 
1. Přerušte podávání 
imatinibu, dokud není ANC 
≥ 1,5 × 109/l a trombocyty 
≥ 75 × 109/l. 
2. Obnovte léčbu imatinibem 
na úroveň předchozí dávky 
(tj. před vážnými 
nežádoucími reakcemi). 
Chronická fáze CML, 
MDS/MPD a GIST (zahajovací
dávka 400 mg) 
HES/CEL (v dávce 400 mg) 
ANC < 1,0 × 109/l 
a/nebo
trombocyty < 50 × 109/l 
1. Přerušte podávání 
imatinibu, dokud není ANC 
≥ 1,5 × 109/l a trombocyty 
≥ 75 × 109/l. 
2. Obnovte léčbu imatinibem 
na úroveň předchozí dávky 
(tj. před vážnými 
nežádoucími reakcemi). 
 
3. V případě opakování ANC 
< 1,0 × 109/l a/nebo 
trombocytů < 50 × 109/l, 
opakujte bod 1 a léčbu 
imatinibem obnovte 
sníženou dávkou 300 mg. 
Chronická  fáze  CML  u  dětí 
(v dávce 340 mg/m2)
ANC < 1,0 × 109/l 
a/nebo 
trombocyty < 50 × 109/l
1. Přerušte podávání 
imatinibu, dokud není ANC 
≥ 1,5 × 109/l a trombocyty 
≥ 75 × 109/l. 
2. Obnovte léčbu imatinibem 
na úroveň předchozí dávky 
(tj. před vážnými 
nežádoucími reakcemi). 
3. V případě opakování ANC 
< 1,0 × 109/l a/nebo 
trombocytů k < 50 × 109/l, 
opakujte bod 1 a léčbu 
imatinibem obnovte 
sníženou dávkou 
260 mg/m2. 
Akcelerovaná  fáze  CML  a 
blastická krize CML a Ph+ ALL
(zahajovací dávka 600 mg) 
aANC   < 0,5 × 109/l   a/nebo 
trombocyty < 10 × 109/l 
1. Zjistěte, zda cytopenie 
souvisí s leukemií (aspirací 
kostní dřeně nebo biopsií). 
2. Pokud cytopenie nesouvisí 
s leukemií, snižte dávku 
imatinibu na 400 mg. 
3. Pokud cytopenie přetrvává 
po 2 týdny, snižte dále 
dávku na 300 mg. 
4. Pokud cytopenie přetrvává 
po 4 týdny a stále nesouvisí 
s leukemií, přerušte 
podávání imatinibu, dokud 
není ANC ≥ 1 × 109/l a 
trombocytů ≥ 20 × 109/l, 
potom obnovte léčbu 
dávkou 300 mg. 
Akcelerovaná  fáze  CML  a
blastická  krize  u  dětí  s  CML 
(zahajovací dávka 340 mg/m2) 
aANC < 0,5 × 109/l 
a/nebo trombocyty < 10 × 109/l 
1. Zjistěte, zda cytopenie 
souvisí s leukemií (aspirací 
kostní dřeně nebo biopsií). 
2. Pokud cytopenie nesouvisí 
s leukemií, snižte dávku 
imatinibu na 260 mg/m2. 
3. Pokud cytopenie přetrvává 
po 2 týdny, snižte dále 
dávku na 200 mg/m2. 
4. Pokud cytopenie přetrvává 
po 4 týdny a stále nesouvisí 
s leukemií, přerušte 
podávání imatinibu, dokud 
není ANC ≥ 1 × 109/l a 
trombocyty ≥ 20 × 109/l, 
potom obnovte léčbu 
dávkou 200 mg/m2. 
 
DFSP 
(v dávce 800 mg) 
ANC < 1,0 × 109/l 
a/nebo
trombocyty < 50 × 109/l 
1. Přerušte podávání 
imatinibu, dokud není ANC 
≥ 1,5 × 109/l a trombocyty 
≥ 75 × 109/l. 
2. Obnovte léčbu imatinibem 
v dávce 600 mg. 
3. V případě opakování ANC 
< 1,0 × 109/l a/nebo 
trombocytů < 50 × 109/l, 
opakujte bod 1 a léčbu 
imatinibem obnovte se 
sníženou dávkou 400 mg. 
ANC = absolutní počet neutrofilů
a vyskytující se po alespoň 1 měsíci léčby 
 
Zvláštní populace 
Pediatrická populace
Nejsou žádné zkušenosti s podáváním u dětí s CML mladších než 2 roky a u dětí s Ph+ALL mladších 
než 1 rok (viz bod 5.1). Zkušenosti u dětí s MDS/MPD, DFSP, GIST a HES/CEL jsou velmi omezené. 
 
Bezpečnost a účinnost imatinibu u dětí a dospívajících mladších než 18 let s MDS/MPD, DFSP, GIST 
a  HES/CEL  nebyla  v klinických studiích stanovena. V současnosti dostupné publikované údaje jsou 
shrnuty v bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování. 
 
Porucha funkce jater
Imatinib je metabolizován především játry. Pacientům s lehkou, středně těžkou až těžkou poruchou 
funkce jater má být podávána minimální doporučená dávka 400 mg denně. Dávka může být snížena, 
pokud není tolerována (viz body 4.4, 4.8 a 5.2). 
 
Klasifikace poruchy funkce jater: 
 
Porucha funkce jater Vyšetření jaterních funkcí
Lehká Celkový bilirubin: = 1,5 ULN 
AST: > ULN (může být normální nebo < ULN 
pokud celkový bilirubin je > ULN) 
Středně těžká Celkový bilirubin: > 1,5–3,0 ULN 
AST: jakákoliv 
Těžká Celkový bilirubin: > 3–10 ULN 
AST: jakákoliv 
ULN = horní hranice normy 
AST = aspartátaminotransferáza 
Porucha funkce ledvin
U pacientů s dysfunkcí ledvin nebo u dialyzovaných pacientů má být použita počáteční minimální dávka 
400 mg denně. U těchto pacientů se však doporučuje opatrnost. Pokud dávka není tolerována, může být 
snížena. Pokud je tolerována, může být v případě nedostatečné účinnosti zvýšena (viz bod 4.4 a 5.2). 
 
Starší osoby
U  starších  osob  nebyla  farmakokinetika  imatinibu  cíleně  studována.  V  klinických  studiích,  které 
zahrnovaly 20 % pacientů ve věku 65 let a starších, nebyly u dospělých pacientů pozorovány významné 
rozdíly ve farmakokinetice v závislosti na věku. U starších osob není nutné doporučovat zvláštní 
dávkování.