Midza Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika. 
ATC kód: N03AX 
Mechanismus účinku
Léčivá  látka  lakosamid  (R-2-acetamido-N-benzyl-3-metoxypropionamid)  je  funkcionalizovaná 
aminokyselina. Přesný mechanismus účinku lakosamidu u člověka je třeba ještě plně objasnit. Podle 
elektrofyziologických  studií in  vitro lakosamid  selektivně  zesiluje  pomalou  inaktivaci  napěťově 
řízených ("voltage-gated") sodíkových kanálů a stabilizuje tak hyperexcitabilní membrány neuronů. 
 
Farmakodynamické účinky
Lakosamid  poskytoval  u  širokého  spektra  zvířecích  modelů  ochranu  před  parciálními  i  primárně 
generalizovanými záchvaty a zpomaloval rozvoj "kindlingu". 
V kombinaci s levetiracetamem, karbamazepinem, fenytoinem, valproátem, lamotriginem, topiramátem 
nebo   gabapentinem  vykazoval  lakosamid  v  preklinických  studiích  synergní  nebo  aditivní 
antikonvulzivní účinky. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost (parciální záchvaty)
Dospělá populace  
Monoterapie
Účinnost lakosamidu v monoterapii byla stanovena na základě dvojitě-zaslepené studie non-inferiority 
oproti karbamazepinu s řízeným uvolňováním při paralelním uspořádání skupin u 886 pacientů ve věku 
od  16  let,  u  nichž  byla  nově  či  nedávno  diagnostikována  epilepsie.  Pacienti  museli  vykazovat 
nevyprovokované  parciální  záchvaty  se  sekundární  generalizací  nebo  bez  ní.  Tito  pacienti  byli 
randomizováni v poměru 1:1 k užívání karbamazepinu s řízeným uvolňováním a lakosamidu ve formě 
tablet. Dávkování bylo založeno na odpovědi na dávku a pohybovalo se v rozmezí od 400 do mg/den u karbamazepinu s řízeným uvolňováním a od 200 do 600 mg/den u lakosamidu. Léčba trvala 
až 121 týdnů podle závislosti na odpovědi. 
Odhadovaná frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících byla 89,8 % u pacientů léčených lakosamidem 
a 91,1 % u pacientů léčených karbamazepinem s řízeným uvolňováním za použití analýzy přežití podle 
Kaplana-Meiera. Adjustovaný absolutní rozdíl mezi oběma způsoby léčby byl -1,3 % (95% CI: -5,5, 
2,8). Odhady frekvence stavu bez záchvatů po 12 měsících podle Kaplana-Meiera byly 77,8 % pro 
12/17  
pacienty léčené lakosamidem a 82,7 % pro pacienty léčené karbamazepinem s řízeným uvolňováním. 
Frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících u starších pacientů od 65 let (62 pacientů s lakosamidem, 
57 pacientů s karbamazepinem s řízeným uvolňováním) byly podobné u obou léčebných skupin. 
Frekvence byly také podobné frekvencím pozorovaným u celkové populace. Udržovací dávka u starší 
populace byla 200 mg/den u 55 pacientů (88,7 %), 400 mg/den u 6 pacientů (9,7 %) a u 1 pacienta 
(1,6 %) byla dávka zvýšena na více než 400 mg/den. 
 
Přechod na monoterapii
Účinnost  a  bezpečnost  lakosamidu  při  přechodu  na  monoterapii  byla  hodnocena  v  historicky 
kontrolované, multicentrické, dvojitě zaslepené randomizované studii. 425 pacientů ve věku 16 až let s nekontrolovanými parciálními záchvaty, kteří užívali stabilní dávku 1 nebo 2 registrovaných 
antiepileptik, bylo v této studii randomizováno k přechodu na monoterapii lakosamidem (buď v dávce 
400 mg/den nebo v dávce 300 mg/den v poměru 3:1). U léčených pacientů, plně titrovaných, u kterých 
bylo zahájeno vysazení antiepileptik (284, případně 99), bylo monoterapie dosaženo u 71,5 %, příp. 70,% pacientů po 57-105 dnech (medián 71 dnů), během cíleného sledovacího období 70 dnů. 
 
Přídatná léčba
Účinnost lakosamidu jako přídatné terapie byla v doporučených dávkách 200 mg/den  a  400  mg/den 
prokázána ve 3 multicentrických, randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studiích s 
12týdenním udržovacím obdobím. Lakosamid v dávce 600 mg/den se také prokázal účinný jako přídatná 
terapie v kontrolovaných klinických studiích, ale účinnost této dávky se výrazně nelišila od 400 mg/den 
a byla pacienty hůře snášena (vyšší výskyt nežádoucích účinků na CNS a GIT). Proto se podávání dávky 
600 mg/den nedoporučuje – maximální doporučenou dávkou je 400 mg/den. Cílem těchto studií, do 
nichž bylo zařazeno 1308 pacientů s průměrnou anamnézou 23 let s parciálními záchvaty, bylo zhodnotit 
účinnost a bezpečnost lakosamidu při jeho souběžném podávání s 1-3 dalšími antiepileptiky u pacientů 
s nekontrolovanými parciálními záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. 50% snížení četnosti 
záchvatů bylo dosaženo u 23 % pacientů ve skupině placeba, u 34 % pacientů ve skupině s dávkou mg/den a u 40 % pacientů ve skupině s dávkou 400 mg/den. 
 
Farmakokinetika a bezpečnost jednorázové nasycovací dávky intravenózně podávaného lakosamidu 
byly stanoveny v multicentrické, otevřené studii navržené pro zhodnocení bezpečnosti a snášenlivosti 
rychlého  nasazení  lakosamidu  v  jednorázové  intravenózní  nasycovací  dávce  (včetně  200  mg) 
následované perorálním dávkováním dvakrát denně (ekvivalentní intravenózní dávce) jako přídatná 
terapie u dospělých jedinců od 16 do 60 let věku s parciálními záchvaty. 
 
Pediatrická populace
Parciální záchvaty mají podobnou patofyziologii a klinickou symptomatologii u dětí ve věku od 2 let a 
u dospělých. Účinnost lakosamidu u dětí ve věku od 2 let byla extrapolovaná z údajů u dospívajících a 
dospělých s parciálními záchvaty, u kterých byla očekávána podobná odpověď za předpokladu, že byly 
provedeny úpravy pediatrické dávky (viz bod 4.2) a že byla prokázána bezpečnost (viz bod 4.8). 
Účinnost  podporovaná  výše  uvedeným  principem  extrapolace  byla  potvrzena  dvojitě  zaslepenou, 
randomizovanou, placebem kontrolovanou klinickou studií. Studie zahrnovala 8týdenní výchozí období 
následované 6týdenním obdobím titrace. Způsobilí pacienti se stabilním režimem 
dávkování 1 až ≤ 3 antiepileptik, u kterých stále docházelo alespoň ke 2 parciálním záchvatům během týdnů před screeningem s fází bez záchvatů, která nebyla delší než 21 dnů v 8týdenním 
období před vstupem do výchozího období, byli randomizováni k léčbě buď placebem (n = 172), nebo 
lakosamidem (n = 171). 
Dávkování bylo zahájeno v dávce 2 mg/kg/den u subjektů s tělesnou hmotností méně než 50 kg 
nebo 100 mg/den u subjektů s tělesnou hmotností 50 kg a více ve 2 dílčích dávkách. Během titračního 
období byly dávky lakosamidu navyšovány o 1 mg nebo 2 mg/kg/den u subjektů s tělesnou hmotností 
méně než 50 kg nebo 50 nebo 100 mg/den u subjektů s tělesnou hmotností 50 kg a více v týdenních 
intervalech tak, aby se dosáhlo cílového rozsahu dávky pro udržovací období. 
Subjekty musely dosáhnout minimální cílové dávky pro svou kategorii tělesné hmotnosti na 
poslední 3 dny titračního období, aby byly způsobilé pro zařazení do 10týdenního udržovacího období. 
Subjekty měly užívat stabilní dávku lakosamidu v průběhu udržovacího období, nebo byly vyřazeny a 
zařazeny do zaslepeného období snižování dávky. 
13/17  
Bylo pozorováno statisticky významné (p = 0,0003) a klinicky relevantní snížení frekvence parciálních 
záchvatů za 28 dnů od výchozího stavu do udržovacího období mezi skupinami lakosamidu a placeba. 
Procentuální snížení oproti placebu na základě analýzy kovariance bylo 31,72 %  (95%  CI:  16,342; 
44,277). 
Zastoupení  subjektů  s  alespoň  50%  snížením  frekvence  parciálních  záchvatů  během  28  dnů  od 
výchozího stavu do udržovacího období bylo celkově 52,9 % ve skupině s lakosamidem a 33,3 % ve 
skupině s placebem. 
Kvalita života posuzovaná pomocí pediatrického inventáře kvality života (Pediatric Quality of Life 
Inventory) ukázala, že subjekty ve skupině s lakosamidem i ve skupině s placebem měly podobnou a 
stabilní kvalitu života související se zdravím v průběhu celého období léčby. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost (primárně generalizované tonicko-klonické záchvaty) 
 
Účinnost lakosamidu jako přídatné léčby u pacientů ve věku od 4 let s idiopatickou generalizovanou 
epilepsií s primárně generalizovanými tonicko-klonickými záchvaty (PGTCS) byla stanovena 
ve 24týdenní dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované multicentrické klinické studii s 
paralelními skupinami. Tato studie zahrnovala 12týdenní anamnestické výchozí období, 4týdenní 
prospektivní výchozí období a 24týdenní období léčby (které zahrnovalo 6týdenní období titrace a 
18týdenní udržovací období). Vhodní pacienti se stabilní dávkou 1 až 3 antiepileptik, u nichž se během 
16týdenního kombinovaného výchozího období vyskytly alespoň 3 zdokumentované PGTCS, byli 
randomizováni 1 ku 1 k užívání lakosamidu nebo placeba (pacienti v celém souboru analýzy: lakosamid 
n = 118, placebo n = 121; z toho 8 pacientů ve skupině ve věku ≥ 4 až < 12 let a 16 pacientů v rozmezí ≥ 
12 až < 18 let bylo léčeno LCM a 9 a 16 pacientů placebem). Pacienti byli titrováni až do cílové dávky v 
udržovacím období 12 mg/kg/den u pacientů s tělesnou hmotností nižší než 30 kg, 8 mg/kg/den u 
pacientů s tělesnou hmotností od 30 do méně než 50 kg nebo 400 mg/den u pacientů s tělesnou 
hmotností 50 kg nebo více. 
 
Proměnná účinnosti 
Parametr 
Placebo 
n = Lakosamid
n = Čas do druhé PGTCS 
Medián (dny) 77,0 - 
95% IS 49,0; 128,0 -
Lakosamid – placebo 
Poměr rizik 0,95% IS 0,377; 0,p-hodnota < 0,Bez záchvatů  
Stratifikovaný odhad metodou Kaplan- 
Meier (%)
17,2 31,95% IS 10,4; 24,0 22,8; 39,Lakosamid – placebo 14,95% IS 3,2; 25,p-hodnota 0,Poznámka: U skupiny s lakosamidem nebylo možné odhadnout medián času do druhého PGTCS podle Kaplan-Meierovy 
metody, protože u > 50 % pacientů nedošlo k druhému PGTCS do 166. dne. 
 
Nálezy v pediatrické podskupině byly konzistentní s výsledky celkové populace pro primární, 
sekundární a další cílové parametry účinnosti.