Monkasta Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická  skupina: Jiná systémová  léčiva  onemocnění  spojených  s obstrukcí  dýchacích 
cest, Antagonisté leukotrienových receptorů. ATC kód: R03DC03. 
 
Mechanismus účinku
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou vysoce účinné zánětlivé eikosanoidy uvolňované 
z různých buněk včetně žírných buněk a eozinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou 
na  cysteinyl  leukotrienové  receptory  (CysLT)  přítomné  v lidských  dýchacích  cestách  a  způsobují 
účinky na dýchací cesty zahrnující bronchokonstrikci, sekreci hlenu, cévní permeabilitu a mobilizaci 
eozinofilů. 
 
Farmakodynamické účinky
Montelukast je perorálně aktivní sloučenina, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou na CysLTreceptor. 
 
V klinických studiích inhibuje montelukast bronchokonstrikci inhalací LTD4 v dávkách pouhých 5 mg. 
h po perorálním podání byla pozorována bronchodilatace. Bronchodilatační účinek způsobený β-
agonistou  byl  aditivní  s účinkem  způsobeným  montelukastem.  Léčba  montelukastem  inhibovala 
časnou i pozdní bronchokonstrikci následkem zátěže antigenem. Ve srovnání s placebem montelukast 
snižoval eozinofily v periferní krvi u dospělých i pediatrických pacientů. V jedné oddělené studii léčba 
montelukastem  významně  snižovala  množství  eozinofilů  v dýchacích  cestách  (měřeno  ve  sputu  a 
v periferní krvi při zlepšení potlačení astmatu z klinického hlediska. 
 
 
Stránka 7 z  
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Ve studiích u dospělých montelukast podávaný v dávce 10 mg jednou denně prokázal oproti placebu 
významná  zlepšení  v ranní  hodnotě  FEV1 (10,4 % versus  2,7  %  změny  oproti  výchozímu  stavu), 
vrcholový expirační průtok AM (PEFR) (24,5 l/min versus 3,3 l/min změny oproti výchozí hodnotě) a 
významně snižoval celkové použití β-agonistů (-26,1 % versus -4,6 % změny oproti výchozí hodnotě). 
Zlepšení pacienty hlášených skóre astmatických symptomů ve dne a v noci bylo signifikantně lepší 
než při použití placeba. 
 
Studie  u  dospělých  prokázaly  schopnost  montelukastu  přispět  ke  klinickému  účinku  inhalačních 
kortikosteroidů  (%  změny  oproti  výchozí  hodnotě  pro  inhalovaný  beklometason  plus  montelukast 
versus beklometason, pro FEV1 : 5,43 % versus 1,04 %; použití β-agonistů: -8,70 % versus 2,64 %). 
Ve srovnání s inhalovaným beklometasonem (200 μg dvakrát denně pomocí dávkovacího zařízení) 
prokazoval  montelukast  rychlejší  počáteční  odpověď,  i  když  ve  12týdenní  studii  beklometason 
poskytoval vyšší průměrný léčebný efekt (% změny oproti výchozí hodnotě pro montelukast versus 
beklometason, FEV1 : 7,49 % versus 13,3 %; použití β-agonistů: -28,28 % versus -43,89 %). Avšak ve 
srovnání  s beklometasonem  dosáhlo  vysoké  procento  pacientů  léčených  montelukastem  podobné 
klinické odpovědi (např. 50 % pacientů léčených beklometasonem dosáhlo zlepšení FEV1 zhruba 11 % 
nebo více oproti výchozí hodnotě, zatímco stejné odpovědi dosáhlo zhruba 42 % pacientů léčených 
montelukastem). 
 
V 8týdenní studii pediatrických pacientů ve věku 6 až 14 let zlepšoval montelukast podávaný v dávce 
mg jednou denně ve srovnání s placebem významně respirační funkci (FEV1 8,71 % versus 4,16 % 
změny oproti výchozí hodnotě; AMPEFR 27,9 l/min versus 17,8 l/min změny oproti výchozí hodnotě) 
a snižoval použití β-agonistů „podle potřeby“ (-11,7 % versus +8,2 % změny oproti výchozí hodnotě). 
 
Ve  12měsíční  studii  srovnávající  účinnost  montelukastu  s účinností  inhalovaného  flutikasonu  na 
potlačení astmatu u pediatrických pacientů ve věku 6 až 14 let s mírným přetrvávajícím astmatem 
neměl  montelukast  nižší  hodnotu  než  flutikason  při  zvyšování  procenta  dnů  bez  záchranné 
antiastmatické medikace (RFD), což je primární kritérium účinnosti. V průměru během 12měsíčního 
období léčby procento astmatického RFD vzrostlo z 61,6 na 84,0 % ve skupině montelukastu a z 60,na  86,7  ve  skupině  flutikasonu.  Rozdíl  mezi  skupinami  procentuálního  průměrného  vzrůstu  LS 
astmatických RFD byl statisticky významný (-2,8  s  95%  CI -4,7, -0.9), nicméně v limitu, který byl 
předem  definován  jako  klinicky  nikoli  horší.  Montelukast  i  flutikason  též  zlepšovaly  potlačení 
sekundárních proměnných hodnocených během 12měsíčního období léčby: 
 
FEV1 vzrostl  z 1,83 l na 2,09 l ve skupině montelukastu a z 1,85 l na 2,14 l ve skupině flutikasonu. 
Rozdíl mezi skupinami ve středním vzrůstu LS FEV1 byl -0,02 l s 95% CI -0,06, 0,02. Střední vzrůst 
oproti výchozí hodnotě v procentu předpovědi FEV1 byl 0,6 % ve skupině léčené montelukastem a 
2,7 % ve skupině léčené flutikasonem. Rozdíl ve středních hodnotách LS pro změnu oproti výchozí 
hodnotě v procentu předpovědi FEV1 byl významný: -2,2 % s 95% CI -3,6, -0,7. 
 
Procento dnů s použitím β-agonisty  kleslo  z 38,0  na  15,4  ve skupině montelukastu a z 38,5  na  12,ve skupině  flutikasonu.  Rozdíl  mezi  skupinami  ve středních  hodnotách  LS  pro  procento  dnů 
s použitím β-agonisty byl významný: 2,7 s 95% CI 0,9, 4,5. 
 
Procento  pacientů  s astmatickým  záchvatem  (astmatický  záchvat se  definuje jako  období zhoršení 
astmatu,  které  si  vyžádalo  léčbu  perorálními  steroidy,  neplánovanou  návštěvu  lékaře,  návštěvu 
pohotovosti nebo hospitalizaci) bylo 32,2 ve skupině montelukastu a 25,6 ve skupině flutikasonu; 
poměr šancí (95 % CI) byl významný: roven 1,38 (1,04, 1,84). 
 
Procento pacientů se systémovým (hlavně perorálním) použitím kortikosteroidů během období studie 
bylo  17,8  %  ve  skupině  montelukastu  a  10,5  %  ve  skupině  flutikasonu.  Rozdíl  mezi skupinami 
ve středních hodnotách LS byl významný: 7,3 % s 95% CI 2,9; 11,7. 
 
Významné  snížení  bronchokonstrikce  vyvolané  fyzickou  námahou  (EIB)  bylo  prokázáno  v jedné 
 
 
Stránka 8 z 
12týdenní studii u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33  %  pro montelukast  oproti  32,40 %  pro 
placebo; čas do zotavení na hodnotu 5 % výchozí FEV1 44,22 min versus 60,64 min). Tento účinek 
byl  konzistentní  po  dobu  celého  období  12týdenní  studie.  U  pediatrických  pacientů  bylo  též 
v krátkodobé studii prokázáno snížení EIB (maximální pokles FEV1 18,27 % versus 26,11 %; doba do 
zotavení do rozmezí 5 % výchozí hodnoty FEV1 17,76  min  versus  27,98  min).  V obou studiích byl 
prokázán účinek na konci jednodenního dávkovacího intervalu. 
 
U  astmatických  pacientů  citlivých  na  aspirin  užívajících souběžně inhalační  a/nebo  perorální 
kortikosteroidy vedla léčba montelukastem ve srovnání s placebem k významnému zlepšení potlačení 
astmatu  (FEV1 8,55  %  versus -1,74 % změny oproti výchozí hodnotě a pokles celkového použití β-
agonistů -27,78 % versus 2,09 % změny oproti výchozí hodnotě).