Monkasta Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická  skupina: Jiná systémová  léčiva  onemocnění  spojených  s obstrukcí  dýchacích 
cest, Antagonisté leukotrienových receptorů, ATC kód: R03DC03. 
 
Mechanismus účinku
Cysteinyl  leukotrieny  (LTC4,  LTD4,  LTE4) jsou účinné zánětlivé eikosanoidy uvolňované z různých 
buněk včetně žírných buněk a eozinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl 
leukotrienové receptory (CysLT). Receptor CysLT typu 1 (CysLT1) se nachází v  dýchacích cestách 
člověka (včetně  buněk  hladného svalu  dyýchacích  cest a makrofágů  dýchacích  cest)  a  na  dalších 
prozánětlivých buňkách (četně ozinofilů a některých myeloidních kmenových buněk). Byla zjištěna 
korelace mezi CysLT a patofyziologií astmatu a alergické rýmy. Při astmatu patří mezi leukotrieny 
zprostředkované účinky bronchokonstrikce, sekrece hlenu, cévní permeabilita a zmnožení eozinofilů. 
Při alergické rýmě se po expozici alergenu uvolňují CysLT z nosní sliznice během reakce jak časné, 
tak i pozdní fáze, a souvisejí se symptomy alergické rýmy. Bylo zjištěno, že intranazální expozice 
CysLT zvětšuje rezistenci nosní části dýchacích cest a zhoršuje příznaky neprůchodnosti nosu. 
 
Farmakodynamické účinky
Montelukast je perorálně aktivní sloučenina, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou na CysLTreceptor.  V klinických  studiích  inhibuje  montelukast  bronchokonstrikci  inhalací  LTD4 v dávkách 
pouhých 5 mg. 2 h po perorálním podání byla pozorována bronchodilatace. Bronchodilatační účinek 
způsobený  β-agonistou  byl  aditivní  s účinkem  způsobeným  montelukastem.  Léčba  montelukastem 
inhibovala časnou i pozdní bronchokonstrikci následkem zátěže antigenem. Ve srovnání s placebem 
snižoval  montelukast  množství  eozinofilů  v periferní  krvi  u  dospělých  i  pediatrických  pacientů. 
V jedné  oddělené  studii  léčba  montelukastem  významně  snižovala  počet  eozinofilů  v dýchacích 
cestách (měřeno ve sputu a v periferní krvi při zlepšení potlačení astmatu z klinického hlediska. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Ve studiích u dospělých prokázal montelukast 10 mg podávaný jednou denně ve srovnání s placebem 
významné zlepšení ranní hodnoty FEV1 (10,4 % ve srovnání s 2,7 % změny oproti výchozí hodnotě), 
vrcholového  expiračního  průtoku  AM  (PEFR)  (24,5  l/min  ve  srovnání  s 3,3  l/min  změny oproti 
výchozí hodnotě) a významný pokles celkového použití β-agonistů (-26,1 % ve srovnání s -4,6  % 
změny oproti výchozí hodnotě). Zlepšení skóre astmatických symptomů hlášených pacienty pro denní 
dobu a noční dobu byly signifikantně lepší než s placebem. 
 
Studie  u dospělých prokázaly schopnost montelukastu přispívat ke klinickému účinku inhalačních 
kortikosteroidů  (%  změny  oproti  výchozí  hodnotě  pro  inhalovaný  beklometason  plus  montelukast 
 
 
Stránka 7 z 
ve srovnání s beklometasonem pro FEV1 : 5,43 % ve srovnání s 1,04 %; použití β-agonistů: -8,70 % 
ve srovnání s 2,64 %). Při srovnání s inhalovaným beklometasonem (200 μg dvakrát denně pomocí 
dávkovacího  zařízení)  prokazoval  montelukast  rychlejší  počáteční  odpověď,  i  když  v průběhu 
12týdenní studie poskytoval beklometason větší průměrný léčebný účinek (% změny oproti výchozí 
hodnotě pro montelukast ve srovnání s beklometasonem  pro  FEV1 : 7,49 % ve srovnání s 13,3  %; 
použití β-agonistů: -28,28 % ve srovnání s -43,89 %). Avšak při srovnání s beklometasonem dosáhlo 
značné  procento  pacientů  léčených  montelukastem  podobných  klinických  odpovědí  (např.  50  % 
pacientů léčených beklometasonem dosáhlo zlepšení FEV1 zhruba 11 % nebo více oproti výchozí 
hodnotě, přičemž zhruba 42 % léčených montelukastem dosáhlo stejné odpovědi). 
 
Byla provedena  klinická  studie  pro  vyhodnocení  montelukastu  jako  symptomatické  léčby  sezónní 
alergické  rinitidy  u  dospělých  a  dospívajících  astmatických  pacientů  ve  věku  15  let  a  více  se 
souběžnou sezónní alergickou rinitidou. V této studii prokázal montelukast tablety 10 mg podávaný 
jednou denně statisticky významné zlepšení denního skóre symptomů rinitidy oproti placebu. Denní 
skóre symptomů rinitidy je průměr denního skóre nasálních symptomů (průměr nasální kongesce, 
výtoku z nosu, kýchání, svědění v nose) a skóre nočních symptomů (průměr nasální kongesce při 
probuzení,  obtíže  s usínáním  a  noční  buzení).  Globální  vyhodnocení  alergické  rinitidy  pacienty  a 
lékaři bylo významně zlepšeno ve srovnání s placebem. Hodnocení účinnosti léčby astmatu nebylo 
primárním záměrem této studie. 
 
V 8týdenní studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let montelukast v dávce 5 mg jednou denně 
v porovnání s placebem významně zlepšoval respirační funkce (FEV1 - změna výchozích hodnot 
v porovnání se stavem před léčbou 8,71 % oproti 4,16 %; změna dopoledního PEFR v porovnání se 
stavem před léčbou 27,9 l/min oproti 17,8 l/min) a snížil používání β-agonistů „podle potřeby“ (změna 
výchozích hodnot -11,7 % oproti +8,2 %). 
 
Významné  snížení  bronchokonstrikce  vyvolané  fyzickou  námahou  (EIB)  bylo  prokázáno  v jedné 
12týdenní studii u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33  %  pro montelukast  oproti  32,40 %  pro 
placebo; čas do zotavení na hodnotu 5 % výchozí FEV1 44,22 min versus 60,64 min). Tento účinek 
byl  konzistentní  po  dobu  celého  období  12týdenní  studie.  U  pediatrických  pacientů  bylo  též 
v krátkodobé studii prokázáno snížení EIB (maximální pokles FEV1 18,27 % versus 26,11 %; doba do 
zotavení do rozmezí 5 % výchozí hodnoty FEV1 17,76  min  versus  27,98  min).  V obou studiích byl 
prokázán účinek na konci jednodenního dávkovacího intervalu. 
 
U  astmatických  pacientů  citlivých  na  aspirin  užívajících souběžně inhalační  a/nebo  perorální 
kortikosteroidy vedla léčba montelukastem ve srovnání s placebem k významnému zlepšení potlačení 
astmatu  (FEV1 8,55 %  versus -1,74 % změny oproti výchozí hodnotě a pokles celkového použití β-
agonistů -27,78 % versus 2,09 % změny oproti výchozí hodnotě).