Montelukast medreg Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté leukotrienových receptorů, ATC kód: R03DC03.

Mechanismus účinku
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy uvolňované různými
buňkami, včetně žírných buněk a eozinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na
cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory. Receptor CysLT typu 1 (CysLT1) se nachází v dýchacích
cestách člověka (včetně buněk hladké svaloviny dýchacích cest a makrofágů dýchacích cest) a na dalších
prozánětlivých buňkách (včetně eozinofilů a některých myeloidních kmenových buněk). Byla zjištěna
korelace mezi CysLTS a patofyziologií astmatu a alergické rýmy. Při astmatu patří mezi leukotrieny
zprostředkované účinky bronchokonstrikce, sekrece hlenu, vaskulární permeabilita a zmnožení
eozinofilů. Při alergické rýmě se po expozici alergenu uvolňují CysLTs z nosní sliznice během reakce
jak časné, tak i pozdní fáze, a souvisejí se symptomy alergické rýmy. Bylo zjištěno, že intranazální
expozice CysLTs zvětšuje rezistenci nosní části dýchacích cest a zhoršuje příznaky nazální obstrukce.

Farmakodynamické účinky
Montelukast je sloučenina účinná po perorálním podání, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou
na receptor CysLT1. V klinických studiích inhiboval montelukast v dávkách pouhých 5 mg
bronchokonstrikci vyvolanou inhalací LTD4. K bronchodilataci došlo během 2 hodin od perorálního
podání. Bronchodilatační účinek beta-agonistů byl aditivní k účinku vyvolanému montelukastem. Léčba
montelukastem inhibovala jak časnou, tak pozdní fázi bronchokonstrikce vyvolané antigenním
podnětem. Montelukast v porovnání s placebem snižoval množství eozinofilů v periferní krvi u
dospělých a pediatrických pacientů. Ve zvláštní studii léčba montelukastem významně snížila množství
eozinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu) a v periferní krvi za zlepšení klinické kontroly
astmatu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Ve studiích u dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně významně zlepšoval v porovnání s
placebem ranní FEV1 (změna z výchozích hodnot o 10,4 % oproti 2,7 %), dopolední maximální
výdechovou rychlost (PEFR) (změna z výchozích hodnot o 24,5 l/min oproti 3,3 l/min) a významně
snižoval celkovou spotřebu beta-agonistů (změna z výchozích hodnot o -26,1 % oproti -4,6 %). Zlepšení
v pacienty udávaném skóre denních a nočních astmatických příznaků bylo významně větší než u
placeba.

Studie u dospělých prokázaly schopnost montelukastu zvýšit klinický účinek inhalačních
kortikosteroidů (změna z výchozích hodnot v % u inhalačního beklometasonu a montelukastu v
porovnání s beklometasonem, co se týče FEV1: 5,43 % oproti 1,04 %, užití beta-agonistů: -8,70 % oproti
2,64 %). Ve srovnání s inhalačním beklometasonem (200 μg dvakrát denně s použitím spaceru) prokázal
montelukast mnohem rychlejší počáteční odezvu, ačkoli během 12týdenní studie vykázal beklometason
vyšší průměrný terapeutický účinek (změna z výchozích hodnot v % u montelukastu v porovnání s

beklometasonem, co se týče FEV1: 7,49 % oproti 13,3 %, užití beta-agonistů: -28,28 % oproti -
43,89 %). U vysokého procenta pacientů léčených montelukastem byla nicméně dosažena podobná
klinická odezva jako u beklometasonu (např. 50 % pacientů léčených beklometasonem dosáhlo přibližně
11% nebo vyššího zlepšení FEV1 v porovnání se stavem před léčbou, přičemž přibližně 42 % pacientů
léčených montelukastem dosáhlo stejné odezvy).

U dospělých a dospívajících pacientů ve věku 15 let a starších s astmatem a současně se sezónní
alergickou rýmou byla provedena klinická studie, která hodnotila účinek montelukastu při
symptomatické léčbě sezónní alergické rýmy. V této studii montelukast podávaný jednou denně
v tabletách v dávce 10 mg prokázal statisticky významné zlepšení skóre denních symptomů rýmy v
porovnání s placebem. Skóre denních symptomů rýmy je průměrem skóre denních nosních symptomů
(střední hodnota nazálního překrvení, rinorey, kýchání a nosního svědění) a skóre nočních symptomů
(střední hodnota nazálního překrvení při probuzení, potíže s usínáním a probouzení se v noci). Celkové
hodnocení alergické rýmy pacienty a lékaři se v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo. Hodnocení
antiastmatické účinnosti nebylo primárním cílem této studie.

V 8týdenní studii u pediatrických pacientů ve věku od 6 do 14 let montelukast v dávce 5 mg jednou
denně v porovnání s placebem signifikantně zlepšil respirační funkce (změna z výchozích hodnot FEVo 8,71 % oproti 4,16 %; změna z výchozích hodnot dopolední PEFR o 27,9 l/min oproti 17,8 l/min) a
snížil používání beta-agonistů „podle potřeby“ (změna z výchozích hodnot o -11,7 % oproti +8,2 %).

Signifikantní snížení námahou indukované bronchokonstrikce (EIB) bylo prokázáno ve 12týdenní studii
u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba, doba nutná k
zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou s odchylkou do 5 % 44,22 minut oproti 60,64 minut).
Tento účinek se neměnil během celých 12 týdnů trvání studie. Snížení EIB bylo rovněž prokázáno v
krátkodobé studii u pediatrických pacientů (maximální pokles FEV1 18,27 % oproti 26,11 %, doba nutná
k zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou s odchylkou do 5 % 17,76 minut oproti 27,98 minut).
Účinek v obou studiích byl prokázán na konci dávkovacího intervalu s dávkováním jednou denně.

U pacientů s astmatem vyvolaným kyselinou acetylsalicylovou současné podávání inhalačních nebo
perorálních kortikosteroidů s montelukastem v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo kontrolu
astmatu (změna z výchozích hodnot FEV1 o 8,55 % oproti -1,74 % a snížení celkové potřeby beta-
agonistů – změna z výchozích hodnot o -27,78 % oproti 2,09 %).