Moxifloxacin kabi Interakce
 
Interakce s léčivými přípravky
Aditivní účinek na prodloužení QT intervalu při podávání moxifloxacinu a dalších léčivých přípravků, 
které prodlužují QT interval, není možno vyloučit. To může vést ke zvýšenému riziku ventrikulárních 
arytmií,  včetně  torsade  de  pointes.  Proto  je současné  podání  moxifloxacinu  a  jakéhokoli  z níže 
uvedených léčivých přípravků kontraindikováno (viz také bod 4.3): 
 
• antiarytmika třídy IA (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid),  
• antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),  
• antipsychotika (např. fenothiaziny, pimozid, sertindol, haloperidol, sultoprid),  
• tricyklická antidepresiva,  
• některá antibiotika (sachinavir, sparfloxacin, erythromycin i.v., pentamidin, antimalarika zvláště 
halofantrin),  
• některá antihistaminika (terfenadin, astemizol, mizolastin),  
• další (cisaprid, vinkamin i.v., bepridil, difemanil).  
 
U pacientů užívajících léčivé přípravky, které mohou snižovat hladinu draslíku v krvi (např. kličková a 
thiazidová diuretika, laxativa a klystýr [vysoké dávky], kortikosteroidy, amfotericin B), nebo které jsou 
spojovány s klinicky významnou bradykardií, musí být moxifloxacin používán s opatrností. 
 
Po opakovaném podání zdravým dobrovolníkům moxifloxacin zvyšoval Cmax digoxinu přibližně o 30 % 
bez účinku na AUC a minimální koncentrace. Při současné aplikaci s digoxinem není třeba zvláštních 
opatření. 
 
V  rámci  studií provedených u  dobrovolníků  s  diabetem,  vyústilo  současné perorální podání 
moxifloxacinu s glibenklamidem v  přibližně  21%  snížení maximální  plazmatické  koncentrace 
glibenklamidu.  Kombinace  glibenklamidu  a  moxifloxacinu  může  teoreticky  způsobit  mírnou  a 
přechodnou hyperglykemii. Nicméně, pozorované farmakokinetické změny glibenklamidu nevedly ke 
změnám farmakodynamických parametrů (glukóza v krvi, inzulin). Nebyly tedy pozorovány žádné 
klinicky významné interakce mezi moxifloxacinem a glibenklamidem. 
 
Změny v INR
Ve velkém počtu případů se u pacientů užívajících antibiotika (zvláště fluorochinolony, makrolidy, 
tetracykliny, kotrimoxazol a  některé  cefalosporiny)  projevila  zvýšená  účinnost  perorálních 
antikoagulancií. Infekce, zánětlivé stavy, věk a celkový stav pacienta se jeví jako rizikové faktory. Za 
 
těchto podmínek je obtížné hodnotit, zda jsou poruchy INR (international normalised ratio, mezinárodní 
normalizovaný poměr) způsobeny infekcí nebo antibiotickou léčbou. V rámci preventivního opatření se 
má INR mnohem častěji monitorovat. Pokud je to nutné, má se dávka perorálních antikoagulancií 
vhodně upravit. 
 
Klinické studie neprokázaly žádné interakce při současném podání moxifloxacinu s: ranitidinem, 
probenecidem, perorálními  kontraceptivy, doplňky  stravy  obsahujícími  vápník,  parenterálně 
podávaným morfinem, theofylinem, cyklosporinem nebo itrakonazolem. 
 
Studie in  vitro s  lidskými  enzymy  cytochromu  P450  podporují tato  zjištění.  Vzhledem k těmto 
výsledkům jsou metabolické interakce prostřednictvím enzymů cytochromu P450 nepravděpodobné. 
 
Interakce s jídlem
Moxifloxacin nevykazuje žádné klinicky relevantní interakce s jídlem, a to ani s mléčnými výrobky.