Nucala Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Jiná systémová léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích 
cest, ATC kód: R03DX09. 
 
Mechanismus účinku 
Mepolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka a specificitou cílená k interleukinu-5 a diferenciaci, nábor, aktivaci a přežití eosinofilů. Mepolizumab inhibuje biologickou aktivitu IL-s nanomolární potencí blokováním vazby IL-5 na alfa řetězec komplexu IL-5 receptoru umístěného na 
povrchu eosinofilní buňky. Tím inhibuje signalizační funkci IL-5 a snižuje produkci a přežití 
eosinofilů. 
 
Farmakodynamické účinky 
 
Těžké eosinofilní astma 
U pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem subkutánní dávky 100 mg každé 4 týdny po dobu 32 týdnů došlo ke snížení hodnot geometrického 
průměru počtu eosinofilů v krvi z 290 buněk/μl na počátku léčby na 40 buněk/μl v týdnu 32 což znamenalo pokles oproti placebu o 84 %. Tato velikost redukce eozinofilů v krvi byla udržována 
u pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem 2,8 let  
U dětí ve věku 6 až 11 let s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem, kterým byl podáván 
mepolizumab subkutánně každé 4 týdny po dobu 52 týdnů, došlo ke snížení hodnot geometrického 
průměru počtu eosinofilů v krvi z 306 52. při dávce 40 mg U dospělých, dospívajících a dětí bylo toto snížení pozorováno během 4 týdnů léčby. 
 
CRSwNP 
U pacientů s CRSwNP došlo po podávání dávky 100 mg mepolizumabu subkutánně každé 4 týdny po 
dobu 52 týdnů ke snížení geometrického průměru počtu eosinofilů v krvi z 390 buněk/μl počátku léčby na 60 buněk/μl v týdnu 52 průměru oproti placebu o 83 %. Pokles tohoto rozsahu byl pozorován po 4 týdnech léčby a přetrvával 
po celou dobu léčby 52 týdnů. 
 
EGPA 
U pacientů s EGPA došlo po podávání dávky 300 mg subkutánně každé 4 týdny po dobu 52 týdnů ke 
snížení geometrického průměru počtu eosinofilů v krvi ze 177 buněk/μl 38 buněk/μl průměru o 83 % a pokles tohoto rozsahu byl pozorován po 4 týdnech léčby. 
 
HES 
U pacientů s HES každé 4 týdny po dobu 32 týdnů pozorován pokles eosinofilů v krvi po 2 týdnech léčby. Ke 32. týdnu 
došlo ke snížení geometrického průměru počtu eosinofilů v krvi na 70 buněk/μl průměru o 92 %. U pacientů, kteří pokračovali v léčbě mepolizumabem v otevřené návazné studii, 
pokles tohoto rozsahu přetrvával i po dobu dalších 20 týdnů. 
 
Imunogenicita 
Těžké eosinofilní astma, CRSwNP, EGPA a HES 
Vzhledem k potenciálním imunogenním vlastnostem bílkovinných a peptidických léčiv se mohou 
v průběhu léčby u pacientů vyvinout protilátky proti mepolizumabu. V placebem kontrolovaných 
klinických studiích byly po podání alespoň jedné dávky mepolizumabu detekovatelné protilátky proti 
mepolizumabu u 15 z 260 astmatem léčených dávkou 100mg, u 6 ze 196 u 1 z 68 a dospívajících s HES léčených dávkou 300mg mepolizumabu subkutánně. 
Profil imunogenicity mepolizumabu u pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem 
pozorován v placebem kontrolovaných studiích. 
U dětí ve věku 6 až 11 let s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem po podání dávky buď 40 mg 
subkutánně detekovatelné protilátky proti mepolizumabu u 2 z 35 mepolizumabu během krátké úvodní fáze studie. Žádné děti neměly detekovatelné protilátky proti 
mepolizumabu během dlouhodobé fáze studie.  
Neutralizující protilátky byly detekovány u jednoho dospělého pacienta s těžkým refrakterním 
eosinofilním astmatem a u žádného pacienta s CRSwNP, EGPA nebo HES. U většiny pacientů 
neovlivnily protilátky proti mepolizumabu znatelně farmakokinetiku ani farmakodynamiku 
mepolizumabu a nebyl zaznamenán vztah mezi titry protilátek a změnou počtu eosinofilů v krvi. 
 
Klinická účinnost 
 
Těžké eosinofilní astma 
Účinnost mepolizumabu v léčbě cílové skupiny pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem 
byla hodnocena ve 3 randomizovaných dvojitě zaslepených klinických studiích s paralelními 
skupinami trvajících 24 – 52 týdnů, provedených u pacientů ve věku 12 let a starších. Tito pacienti 
buď neměli astma pod kontrolou 12 měsícůvysoké dávky inhalačních kortikosteroidů podávání systémových kortikosteroidů. Přidaná udržovací léčba zahrnovala dlouhodobě působící 
beta2-adrenergní agonisty antagonisty  
Dvě studie sledující výskyt exacerbací astmatu MEA112997 a MEA115588 celkově zahrnovaly 
192 pacientů, v průměrném věku 49 let pacientů na udržovací OCS léčbě byl 31 %, resp. 24 %. Pro zařazení do studie bylo požadováno, aby 
pacienti měli v anamnéze dvě nebo více těžkých exacerbací astmatu vyžadujících léčbu perorálními 
nebo systémovými kortikosteroidy během posledních 12 měsíců a sníženou funkci plic před začátkem 
léčby mepolizumabem u dospívajícíchFEV1 byla 60 % náležité hodnoty. V průběhu studií pacienti pokračovali v již zavedené léčbě astmatu. 
 
Do studie MEA115575 sledující perorální kortikosteroidy šetřící efekt bylo zařazeno celkem 
135 pacientů denně 
Studie MEA112997 
Ve studii MEA112997, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, multicentrické 
studii s paralelními skupinami trvající 52 týdnů se zařazením 616 pacientů s těžkým refrakterním 
eosinofilním astmatem, mepolizumab v dávce 75 mg, 250 mg nebo 750 mg podané intravenózně ve 
srovnání s placebem významně snižoval výskyt klinicky významných exacerbací astmatu 
kortikosteroidů a/nebo hospitalizaci a/nebo návštěvy na pohotovostním oddělení 
Tabulka 1: Četnost klinicky významných exacerbací v 52. týdnu u populace Intent to Treat 
 
 Intravenózní mepolizumab75 
Výskyt 
exacerbací/rok 
1,24Poměr výskytu
exacerbací CI     p- K R G Q R W D < 0,001 < 0,001 < 0,001  
 
Studie MEA115588 
MEA115588 byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, multicentrická studie 
s paralelními skupinami, která hodnotila účinnost a bezpečnost mepolizumabu jako přídavné léčby 
u 576 pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem, při kterém byl počet eosinofilů 
v periferní krvi vyšší nebo rovný 150 buňkám/μl na počátku léčby nebo počet eosinofilů v krvi vyšší 
nebo rovný 300 buňkám/μl během posledních 12 měsíců. 
 
Pacientům byl podáván mepolizumab 100 mg subkutánně, mepolizumab 75 mg intravenózně nebo 
placebo jednou za 4 týdny po dobu 32 týdnů. Primární cíl, snížení četnosti výskytu klinicky 
významných exacerbací astmatu, byl dosažen u obou skupin léčených mepolizumabem; ve srovnání 
s placebem bylo dosaženo statistické významnosti primární a sekundární cíle u pacientů léčených mepolizumabem podaným subkutánně nebo placebem. 
 
Tabulka 2: Výsledky primárního a sekundárních cílů ve 32. týdnu u populace Intent to Treat 
 Mepolizumab 
n = Placebo 
 
 
Frekvence klinicky významných exacerbací
Výskyt exacerbací za rokPoměr výskytu exacerbací
0,47 p-hodnota < 0,001  
Sekundární cíle
Frekvence exacerbací vyžadujících hospitalizaci nebo návštěvu na lékařské pohotovosti 
Výskyt exacerbací za rok 0,08 0,Procento snížení
Poměr výskytu exacerbací 
61 %