Olssa Interakce

Interakce související s olmesartan-medoxomilem

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

Vliv jiných léčivých přípravků na olmesartan-medoxomil:

Jiná antihypertenziva
Účinek olmesartan-medoxomilu na snížení krevního tlaku může být zvýšen souběžným užíváním
jiných antihypertenziv.

ACE inhibitory, blokátory receptoru pro angiotensin II nebo aliskiren
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotensin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Doplňky draslíku a kalium šetřící diuretika
Na základě zkušeností s používáním jiných léků, které ovlivňují systém renin-angiotensin-aldosteron,
souběžné používání kalium šetřících diuretik, doplňků draslíku, náhrad solí obsahujících draslík nebo
jiných léků, které by mohly zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin), může vést ke zvýšení
hladin draslíku v séru (viz bod 4.4). Souběžné používání se proto nedoporučuje.

Nesteroidní antiflogistika (NSAID)


NSAID (včetně kyseliny acetylsalicylové v dávkách > 3g/den a inhibitorů COX-2) a antagonisté
receptorů pro angiotensin II mohou působit synergicky snižováním glomerulární filtrace. Rizikem
souběžného užívání NSAID a antagonistů angiotensinu II je výskyt akutního selhání ledvin. Z tohoto
důvodu se doporučuje sledování funkcí ledvin na počátku léčby a pravidelná hydratace pacienta.
Kromě toho souběžné užívání může snižovat antihypertenzní působení antagonistů receptorů pro
angiotensin II, což může vést k částečné ztrátě jejich účinnosti.

Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Souběžné podávání sekvestrantu žlučových kyselin kolesevelam-hydrochloridu snižuje systémovou
dostupnost a maximální koncentraci olmesartanu v plasmě a snižuje t1/2. Podávání olmesartan-
medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu snižuje interakci léčiv. Má být
zváženo podávání olmesartan-medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu.
(viz bod 5.2).

Jiné látky
Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické dostupnosti
olmesartanu. Souběžné podávání warfarinu a digoxinu nemělo vliv na farmakokinetiku olmesartanu.

Vliv olmesartan-medoxomilu na jiné léčivé přípravky:

Lithium
Při souběžném podávání lithia a ACE inhibitorů či antagonistů angiotensinu II bylo pozorováno
reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho toxicity. Proto se souběžné používání olmesartan-
medoxomilu a lithia nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je souběžné použití nutné, doporučuje se
pečlivé sledování hladin lithia v séru.

Jiné látky
Látky, které byly zkoumány ve specifických klinických studiích na zdravých dobrovolnících, byly
warfarin, digoxin, antacidum (hydroxid hlinito-hořečnatý), hydrochlorothiazid a pravastatin. Klinicky
významné interakce nebyly pozorovány a zvláště olmesartan-medoxomil neměl významný vliv na
farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu nebo farmakokinetiku digoxinu.

In vitro olmesartan nevykazuje klinicky významné inhibiční účinky na lidské enzymy cytochromu
P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4 a nemá žádné nebo jen minimální
indukční účinky na aktivitu cytochromu P450 potkanů. Proto nebyly provedeny in vivo studie interakcí
se známými inhibitory nebo induktory enzymů cytochromu P450 a klinicky významné interakce mezi
olmesartanem a léky metabolizovanými enzymy cytochromu P450 uvedenými výše se
nepředpokládají.

Interakce související s amlodipinem

Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin

CYP3A4 inhibitory
Souběžné podávání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory
proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo
diltiazem) může významně zvýšit expozici amlodipinu, což vede k zvýšenému riziku hypotenze.
Klinické důsledky těchto farmakokinetických odchylek mohou být výraznější u starších pacientů.
Může být proto nutné pacienty klinicky sledovat a dávku upravit.

CYP3A4 induktory
Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace
amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např.
rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.

Souběžné podávání amlodipinu s grapefruitem či grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože


u některých pacientů může vést k vyšší biologické dostupnosti amlodipinu působící větší pokles
krevního tlaku.

Dantrolen (infuze)
U zvířat byly po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu pozorovány letální ventrikulární
fibrilace a kardiovaskulární kolaps v souvislosti s hyperkalemií. Z důvodu možného rizika
hyperkalemie je nutné se u pacientů náchylných ke vzniku maligní hypertermie a během léčby maligní
hypertermie vyvarovat souběžnému podání blokátorů kalciového kanálu, jako je amlodipin.

Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky

Účinek amlodipinu na snížení krevního tlaku je větší při podání jiných léčivých přípravků
s antihypertenzním účinkem.

Takrolimus
Existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu, pokud se podává souběžně s amlodipinem, avšak
farmakokinetický mechanismus této interakce není plně znám. Aby se zabránilo toxicitě takrolimu, je
nutné při podávání amlodipinu pacientovi léčenému takrolimem sledovat hladinu takrolimu v krvi
a v případě potřeby upravit dávku takrolimu.

mTOR inhibitory (Mechanistic Target of Rapamycin)
mTOR inhibitory, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je
slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití mTOR inhibitorů může amlodipin zvýšit expozici
mTOR inhibitorům.

Cyklosporin
Nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých dobrovolníků
nebo jiných populací vyjma pacientů po renální transplantaci, u nichž byla pozorována variabilní
zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0 % – 40 %). Je třeba uvážit sledování
hladin cyklosporinu u pacientů po renální transplantaci léčených amlodipinem a podle potřeby snížit
dávku cyklosporinu.

Simvastatin
Souběžné podávání vícenásobných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77%
zvýšení expozice simvastatinu v porovnání se samostatným simvastatinem. Limit dávky simvastatinu
je 20 mg denně u pacientů užívajících amlodipin.
V klinických studiích interakcí neovlivnil amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu ani
warfarinu.