Orcal neo Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: blokátory vápníkového kanálu, selektivní blokátory vápníkového kanálu s 
převážně cévními účinky. 
ATC kód: C 08 CA  
Amlodipin je inhibitor vstupu vápníkových iontů dihydropyridinové skupiny (pomalý blokátor kanálů neboli 
antagonista vápníkových iontů) a inhibuje transmembránový vstup vápníkových iontů do srdečního svalu a 
hladkého svalstva cév.  
 
Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu je založen na přímém relaxačním účinku na hladké 
svalstvo cév. 
 
Přesný mechanismus, jímž amlodipin mírní anginu nebyl dosud plně vysvětlen, nicméně amlodipin 
snižuje celkovou ischemickou zátěž následujícími dvěma účinky: 
 
1. Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly a tím snižuje celkový periferní odpor (afterload), proti 
kterému srdce pracuje. Jelikož srdeční tep zůstává stabilní, toto snížení zátěže srdce vede ke snížení 
spotřeby energie myokardu a potřeby kyslíku. 
2. Mechanismus účinku amlodipinu rovněž pravděpodobně zahrnuje dilataci hlavních koronárních 
arterií a koronárních arteriol, jak v normálních, tak v ischemických oblastech. Toto rozšíření 
zvyšuje myokardu dodávku kyslíku u pacientů se spasmem koronárních arterií (Prinzmetalová 
neboli variantní angina). 
 
U pacientů s hypertenzí dávkování jednou denně poskytuje klinicky významné snížení krevního tlaku jak v 
poloze vleže, tak i ve stoje po dobu 24 hodin. V důsledku pomalého nástupu účinku není předmětem 
podávání amlodipinu akutní hypotenze. 
 
U pacientů s anginou dávkování amlodipinu jednou denně zvyšuje celkovou dobu tolerance tělesné zátěže, 
dobu, za kterou dojde ke vzniku anginy a dobu za kterou dojde k poklesu úseku ST o 1 mm a snižuje jak 
frekvenci anginózních záchvatů, tak spotřebu tablet glycerol-trinitrátu. 
 
Amlodipin nebyl spojen s žádnými metabolickými nežádoucími účinky nebo změnami plasmatických lipidů 
a je vhodný k podávání pacientům s astmatem, diabetem a dnou.  
 
Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) 
Účinnost amlodipinu při prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) byla 
hodnocena v nezávislé, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii u 
1997 pacientů; Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT). 
Z těchto pacientů bylo 663 léčeno amlodipinem v dávce 5 až 10 mg, 673 pacientů bylo léčeno enalaprilem v 
dávce 10 až 20 mg a 655 pacientů bylo léčeno placebem, a to vedle standardní péče statiny, betablokátory, 
diuretiky a kyselinou acetylsalicylovou po dobu 2 let. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny v Tabulce 1. 
Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem byla u pacientů s ICHS spojena s menším počtem hospitalizací 
kvůli angině a revaskularizačních zákroků.  
 
Tabulka 1. Incidence významných klinických výsledků studie CAMELOT  
Míry kardiovaskulárních příhod,
počet (%) Amlopidin vs. placebo 
Výsledky  Amlopidin Placebo Enalapril Poměr rizik (95% CI ) Hodnota P  
Primární kritérium hodnocení  
Nežádoucí
kardiovaskulární příhody  
 
110 (16,6) 
 
151 (23,1) 
 
136 (20,2) 
 
0,69 (0,54-0,88) 
 
, 
Jednotlivé složky 
Koronární revaskularizace  78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,54-0,98) ,Hospitalizace kvůli angině  51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,41-0,82) ,Nefatální IM  14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,37-1,46) ,Mrtvice nebo TIA 6 (0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,19-1,32) ,Kardiovaskulární smrt  5 (0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,46 (0,48-12,7) ,Hospitalizace kvůli CHF  3 (0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,14-2,47) ,Resuscitovaný srdeční 
arest  
 
 
(0,6) 
 
(0,1) 
 
Neuplatní se 
 
,Nový nástup periferní
cévní nemoci 5 (0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,6 (0,50-13,4) ,Zkratky: CHF - městnavé srdeční selhání; CI - interval spolehlivosti; IM - infarkt myokardu; TIA – 
přechodná ischemická příhoda.  
 
 
Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II-IV 
podle NYHA ukázaly, že amlodipin nevede ke klinickému zhoršení hodnocenému na základě kapacity 
fyzické zátěže, levé ventrikulární ejekční frakce a klinické symptomatologie. 
 
Studie PRAISE kontrolovaná placebem, navržená pro hodnocení srdečního selhání u pacientů se srdečním 
selháním třídy III až IV NYHA dostávajících digoxin, diuretika a inhibitory ACE ukázala, že amlodipin 
nezpůsobil zvýšení rizika mortality nebo kombinovaného rizika mortality a morbidity se srdečním 
selháním. 
 
Následná  dlouhodobá,  placebem  kontrolovaná  studie  (PRAISE-2)  amlodipinu  u  pacientů  se srdečním 
selháním  třídy  III-IV  podle  NYHA bez  klinických  symptomů  nebo  objektivních  nálezů  nasvědčujících 
základnímu  ischemickému  onemocnění,  kteří  užívali stabilní  dávky  ACE  inhibitorů,  digitalisu  a  diuretik 
ukázala, že amlodipin neměl účinek na celkovou kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné studii byl amlodipin 
spojován se zvýšeným výskytem plicního edému. 
Klinické hodnocení léčby s cílem zabránit infarktu myokardu (ALLHAT)  
Byla provedena randomizovaná, dvojitě zaslepená studie morbidity-mortality nazvaná Antihypertensive and 
Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT) s cílem porovnat novější 
farmakoterapie: amlodipin v dávce 2,5 až 10 mg/d (blokátor vápníkového kanálu) nebo lisinopril v dávce až 40 mg/d (ACE inhibitor) jako terapie první volby s léčbou thiazidovým diuretikem, chlorthalidonem v 
dávce 12,5 až 25 mg/d při mírné až středně těžké hypertenzi.  
 
Celkem 33 357 hypertenzních pacientů ve věku 55 let a více bylo randomizováno a sledováno po střední 
hodnotu doby 4,9 roku. Pacienti měli nejméně jeden další rizikový faktor ICHS včetně: předchozího infarktu 
myokardu nebo mrtvice (> 6 měsíců před zařazením) nebo doloženou jinou kardiovaskulární 
aterosklerotickou nemoc (celkem 51,5 %), diabetes typu 2 (36,1 %), HDL-C < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofii 
levé komory diagnostikovou elektrokardiogramem nebo echokardiograficky (20,9 %), kouření cigaret v 
současnosti (21,9 %).  
 
Primární kritérium hodnocení bylo složeno z fatální ICHS nebo nefatálního infarktu myokardu. V primárním 
kritériu hodnocení nebyl mezi léčbou založenou na amlodipinu a chlorthalidonu žádný rozdíl: RR 0,98 95% 
interval spolehlivosti (0,90-1,07) p=0,65. Mezi sekundárními kritérii hodnocení byla incidence srdečního 
selhání (složka složeného kardiovaskulárního kritéria hodnocení) významně vyšší ve skupině léčené 
amlodipinem v porovnání se skupinou léčenou chlorthalidonem (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% interval 
spolehlivosti [1,25-1,52] p<0,001). Mezi skupinou léčenou amlodipinem a skupinou léčenou 
chlorthalidonem však nebyl žádný významný rozdíl v mortalitě ze všech příčin. RR 0,96 95% interval 
spolehlivosti [0,89-1,02] p=0,20.  
 
Použití u dětí (ve věku 6 let a více)
Studie 268 dětí ve věku 6-17 let s převážně sekundární hypertenzí porovnávající dávky 2,5 mg a 5,0 mg 
amlodipinu s placebem prokázala, že obě dávky snížily systolický krevní tlak významně více než placebo. 
Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný. 
Dlouhodobý vliv amlodipinu na růst, pubertu a obecný vývoj nebyl zkoumán. Dlouhodobý vliv léčby 
amlodipinem u dětských pacientů na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti rovněž 
nebyl stanoven.