Ortanol Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii peptického vředu a refluxní choroby jícnu (GORD), 
inhibitory protonové pumpy, ATC kód: A02BC 
Mechanismus účinku
Omeprazol, racemická směs dvou enantiomerů, snižuje kyselou žaludeční sekreci prostřednictvím 
vysoce cíleného mechanismu účinku. Je to specifický inhibitor protonové pumpy v parietálních 
buňkách. Působí rychle a při dávkování jednou denně poskytuje kontrolu prostřednictvím reverzibilní 
inhibice sekrece žaludeční kyseliny. 
 
Omeprazol je slabá báze a v silně kyselém prostředí intracelulárních kanálků parietálních buněk je 
koncentrován a konvergován na aktivní formu, která inhibuje enzym H+ K+-ATPázu – protonovou 
pumpu. Tento účinek na konečný krok procesu tvorby žaludeční kyseliny je závislý na dávce a 
poskytuje vysoce účinnou inhibici jak bazální, tak stimulované sekrece kyseliny, bez ohledu na 
vyvolávající podnět. 
 
Farmakodynamické účinky
Všechny pozorované farmakodynamické účinky lze vysvětlit účinkem omeprazolu na sekreci kyseliny. 
 
Účinky na kyselou žaludeční sekreci  
Perorální podávání omeprazolu jednou denně poskytuje rychlou a účinnou inhibici denní a noční 
sekrece žaludeční kyseliny, přičemž maximálního účinku se dosáhne za 4 dny léčby. Při dávce 
omeprazolu 20 mg se poté u pacientů s duodenálním vředem dosahuje střední hodnoty poklesu 
žaludeční acidity během 24 hodin alespoň 80 %, přičemž střední hodnota poklesu maximálního výdeje 
kyseliny 24 hodin po podání dávky po stimulaci pentagastrinem je asi 70 %. 
 
Perorální podávání omeprazolu v dávce 20 mg udržuje u pacientů s duodenálním vředem žaludeční 
hodnotu pH ≥ 3 v průměru po dobu 17 hodin v rámci 24hodinového období. 
 
V důsledku snížené sekrece kyseliny a žaludeční acidity snižuje/normalizuje omeprazol u pacientů s 
refluxní chorobou jícnu způsobem závislým na dávce expozici jícnu kyselinám. 
Inhibice sekrece kyseliny souvisí s plochou pod křivkou popisující průběh koncentrace omeprazolu v 
čase (AUC) a nikoli se skutečnou koncentrací v plasmě v daný čas. 
 
Během léčby omeprazolem nebyl pozorován vznik tachyfylaxe. 
 
Účinek na H. pylori 
Výskyt infekce H. pylori souvisí s vředovou chorobou, včetně duodenální a žaludeční vředové 
choroby. H. pylori je hlavním faktorem vzniku gastritidy. H. pylori je spolu se žaludeční kyselinou 
hlavním faktorem vzniku peptické vředové choroby. H. pylori je hlavním faktorem vzniku atrofické 
gastritidy, která je spojena se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu žaludku. 
 
Eradikace H. pylori pomocí kombinace omeprazolu a antimikrobiálních látek je spojena s vysokou 
mírou vyhojení a dlouhodobou remisí peptických vředů. 
 
Byly testovány duální terapie a bylo zjištěno, že jsou méně účinné než terapie trojkombinační. Lze je 
však zvážit v případech, kdy známá přecitlivělost vylučuje použití kterékoli z trojkombinace. 
 
Další účinky související s inhibicí kyselé žaludeční sekrece 
Během dlouhodobé léčby byly s mírně zvýšenou četností hlášeny žaludeční glandulární cysty. Tyto 
změny jsou fyziologickým důsledkem výrazné inhibice sekrece kyseliny, jsou benigní a zdá se, že 
jsou reverzibilní. 
 
Snížená acidita prostředí v žaludku, navozená jakýmkoliv vlivem, včetně inhibice protonové pumpy, 
má za následek zvýšení počtu bakterií, které jsou normálně přítomny v gastrointestinálním traktu. 
Léčba léčivými přípravky snižujícími aciditu může vést k mírnému zvýšení rizika gastrointestinálních 
infekcí, jako je Salmonella a Campylobacter a, u hospitalizovaných pacientů, případně také 
Clostridium difficile. 
 
V průběhu léčby antisekretoriky dochází v reakci na sníženou sekreci žaludeční kyseliny ke zvýšení 
sérové hladiny gastrinu. V důsledku snížené žaludeční acidity se zvyšuje též koncentrace CgA. 
Zvýšená hladina CgA může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů. 
Z dostupných publikovaných důkazů vyplývá, že léčba inhibitory protonové pumpy má být přerušena 
dnů až 2 týdny před měřením CgA. To umožní, aby se hladiny CgA, které mohou být falešně 
zvýšeny v důsledku léčby inhibitory protonové pumpy, navrátily do referenčního rozmezí. 
 
V průběhu dlouhodobé léčby omeprazolem byl u některých pacientů (dětí i dospělých) pozorován 
zvýšený počet ECL buněk pravděpodobně související se zvýšením sérových hladin gastrinu. Tyto 
nálezy jsou považovány za klinicky bezvýznamné. 
 
Pediatrická populace
V nekontrolované klinické studii na dětech (ve věku 1 rok až 16  let)  s těžkou refluxní ezofagitidou 
omeprazol  v dávkách 0,7 až 1,4 mg/kg zlepšoval úroveň ezofagitidy v 90 % případů a významně 
snižoval refluxní symptomy. V jednoduše zaslepené studii byly děti ve věku 0 až 24 měsíců s klinicky 
diagnostikovanou  refluxní chorobou  jícnu léčeny  0,5,  1,0  nebo  1,5 mg  omeprazolu/kg.  Četnost 
zvracení/regurgitace poklesla po 8 týdnech léčby o 50 % bez ohledu na dávku.  
  
Eradikace H. pylori u dětí  
Randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie (studie Héliot) vedla ohledně účinnosti a přijatelné 
bezpečnosti omeprazolu ve spojení se dvěma antibiotiky (amoxicilin a klarithromycin) při léčbě 
infekce Helicobacter pylori u dětí ve věku 4 roky a starších s gastritidou k následujícím závěrům: míra 
eradikace Helicobacter  pylori:  74,2 % (23/31 pacientů) při kombinaci omeprazol + amoxicilin + 
klarithromycin  v porovnání  s 9,4 %  (3/32  pacientů)  při  kombinaci  amoxicilin  + klarithromycin. 
Ohledně dyspeptických symptomů však nebyl prokázán žádný klinický přínos. Tato studie nedává 
žádné informace o dětech mladších 4 let.