Oxykodon stada Interakce
 
Depresivní účinek na centrální nervovou soustavu (CNS) může být umocněn při souběžné terapii s 
léčivými přípravky, které ovlivňují CNS jako např. jiné opioidy, sedativa, hypnotika, antidepresiva, 
fenothiaziny a neuroleptika. Inhibitory MAO jsou známy svou interakcí s opioidními analgetiky. 
Inhibitory MAO způsobují excitaci nebo depresi CNS spojenou s hypertenzní nebo hypotenzní krizí 
(viz bod 4.4). Oxykodon se má používat s opatrností u pacientů, kteří užívají inhibitory MAO nebo 
kteří dostali inhibitory MAO během posledních dvou týdnů (viz bod 4.4). 
Alkohol může zvýraznit farmakodynamické účinky Oxykodonu Stada; souběžnému podání je nutné se 
vyhnout. 
 
Sedativa, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky: 
Současné užívání opioidů spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, 
zvyšuje riziko sedace, respirační deprese, kómatu a smrti v důsledku aditivního tlumivého účinku na 
CNS. Je nutné omezit dávku a délku trvání jejich současného užívání (viz bod 4.4). 
 
Anticholinergika (např. neuroleptika, antihistaminika, antiemetika, antiparkinsonika) mohou zvýšit 
anticholinergní nežádoucí účinky oxykodonu (např. zácpu, sucho v ústech nebo poruchy močení). 
 
Oxykodon je metabolizován převážně pomocí CYP3A4 a částečně pomocí CYP2D6. Aktivity těchto 
metabolických cest mohou být inhibovány nebo indukovány společným podáváním s různými 
léčivými látkami (léčivými přípravky) nebo doplňky stravy. 
 
Inhibitory CYP3A4, jako např. makrolidová antibiotika (např. klarithromycin, erythromycin a 
telithromycin), azolová antimykotika (např. ketokonazol, vorikonazol, itrakonazol a posakonazol), 
inhibitory proteáz  (např. boceprevir, ritonavir, indinavir, nelfinavir a sachinavir), cimetidin a 
grapefruitová šťáva mohou způsobit snížení clearance oxykodonu, což může vést ke zvýšení 
plazmatických koncentrací oxykodonu. Proto může být nutné dávku oxykodonu odpovídajícím 
způsobem upravit. 
 
Některé konkrétní příklady jsou uvedeny níže: 
 
• Itrakonazol, silný inhibitor CYP3A4, podávaný v dávce 200 mg perorálně po dobu pěti dnů, 
zvýšil AUC perorálně podávaného oxykodonu. AUC byla v průměru přibližně 2,4krát vyšší (rozmezí 
1,5 - 3,4). 
 
• Vorikonazol, inhibitor CYP3A4, podávaný v dávce 200 mg dvakrát denně po dobu čtyř dnů (v 
prvních dvou dávkách podáno 400 mg), zvýšil AUC perorálně podávaného oxykodonu. AUC byla v 
průměru přibližně 3,6krát vyšší (rozmezí 2,7 - 5,6). 
 
• Telithromycin, inhibitor CYP3A4, podávaný v dávce 800 mg perorálně po dobu čtyř dnů, zvýšil 
AUC perorálně podávaného oxykodonu. AUC byla v průměru přibližně 1,8krát vyšší (rozmezí 1,3 - 
2,3). 
 
• Grapefruitová šťáva, inhibitor CYP3A4, podávaná v dávce 200 ml třikrát denně po dobu pěti 
dnů, zvýšila AUC perorálně podávaného oxykodonu. AUC byla v průměru přibližně 1,7krát vyšší 
(rozmezí 1,1 - 2,1). 
 
Induktory CYP3A4, např. rifampicin, karbamazepin, fenytoin a třezalka tečkovaná, mohou indukovat 
metabolismus oxykodonu a způsobit zvýšení clearance oxykodonu, což může způsobit snížení 
plazmatických koncentrací oxykodonu. Může být nutné dávku oxykodonu odpovídajícím způsobem 
upravit. 
 
Některé konkrétní příklady jsou uvedeny níže: 
 
• Třezalka tečkovaná, induktor CYP3A4, podávaná v dávce 300 mg třikrát denně po dobu 
patnácti dnů, snížila AUC perorálně podávaného oxykodonu. AUC byla v průměru přibližně o 50 % 
nižší (rozmezí 37-57 %). 
 
• Rifampicin, induktor CYP3A4, podávaný v dávce 600 mg jednou denně po dobu sedmi dnů, 
snížil AUC perorálně podávaného oxykodonu. AUC byla v průměru přibližně o 86 % nižší. 
 
Léčivé přípravky, které inhibují aktivitu CYP2D6, jako paroxetin a chinidin, mohou způsobit snížení 
clearance oxykodonu, což může vést ke zvýšení plazmatických koncentrací oxykodonu. 
 
U jednotlivých pacientů byly při současném podávání oxykodon-hydrochloridu a kumarinových 
antikoagulancií pozorovány klinicky relevantní změny v mezinárodním normalizovaném poměru 
(INR) v obou směrech. 
 
Současné podávání oxykodonu se serotonin ovlivňujícími látkami, jako je selektivní inhibitor 
zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a 
noradrenalinu (SNRI), může způsobit serotoninovou toxicitu. Příznaky serotoninové toxicity mohou 
zahrnovat změny v psychickém stavu (např. agitovanost, halucinace, kóma), nestabilitu autonomního 
nervového systému (např. tachykardie, nestálý tlak krve, hypertermie), neuromuskulární abnormality 
(např. hyperreflexie, ztráta koordinace, ztuhlost) a/nebo gastrointestinální příznaky (např. nauzea, 
zvracení, průjem). U pacientů užívajících tato léčiva je třeba používat oxykodon s opatrností a může 
být nutné snížení dávky.