Palexia retard Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti
 
Absorpce
Průměrná  biologická dostupnost  po jednotlivé  dávce  přípravku PALEXIA  retard (nalačno)  je v 
důsledku rozsáhlého first-pass efektu přibližně 32%. Maximální sérové koncentrace tapentadolu jsou 
pozorovány 3 až 6 hodin po podání tablet s prodlouženým uvolňováním. Nárůst hodnoty AUC závislý 
na   dávce  byl  pozorován  po  podání  tablet  s prodlouženým  uvolňováním přesahujících  rozmezí 
perorálních terapeutických dávek.  
Studie opakovaných dávek s dávkováním dvakrát denně za použití 86 a 172 mg tapentadolu ve formě 
tablet  s prodlouženým uvolňováním prokázaly míru akumulace přibližně 1,5 u původní léčivé látky, 
která je dána především dávkovacím intervalem a zjištěným poločasem tapentadolu. Koncentrace 
tapentadolu v séru dosáhne rovnovážného stavu druhý den léčby. 
 
Vliv stravy
Po podání přípravku PALEXIA retard po vysoce kalorické snídani s velkým obsahem tuků se AUC a 
Cmax zvýšily  o  8 %,  resp.  18 %.  Toto  zvýšení  spadá  do  normální  interindividuální  variability 
farmakokinetických parametrů tapentadolu, a proto není považováno za klinicky relevantní. 
Přípravek PALEXIA retard lze užívat nezávisle na jídle. 
 
Distribuce
Tapentadol  je  v organismu rozsáhle distribuován. Distribuční objem tapentadolu po intravenózním 
podání je 540±98 l. Vazba na sérové proteiny je nízká a činí asi 20 %. 
 
Metabolismus 
Tapentadol je u lidí rozsáhle metabolizován. Je metabolizováno asi 97 % původní látky. Hlavní cesta 
metabolismu   tapentadolu   je   konjugace   s kyselinou   glukuronovou   s tvorbou  glukuronidů. Po 
perorálním podání je přibližně 70 % dávky vyloučeno močí v konjugované formě (55 % glukuronidů a 
15 %  sulfátu  tapentadolu).  Nejdůležitější  enzym  účastnící  se  glukuronidace  je  uridindifosfát 
glukuronosyltransferáza (UGT), zejména její izoformy UGT1A6, UGT1A9 a  UGT2B7. Celkem 3 % 
 
 léčivé látky jsou vyloučena močí v nezměněné podobě. Tapentadol je navíc metabolizován pomocí 
CYP2C9  a  CYP2C19  na  N-desmethyltapentadol  (13 %) a pomocí CYP2D6  na  hydroxytapentadol 
(2 %),  které  jsou  dále  metabolizovány  konjugací.  Metabolismus léčivé látky prostřednictvím 
cytochromu P450 má proto menší význam než glukuronidace.  
Žádný z metabolitů nemá analgetický účinek.  
 
Eliminace 
Tapentadol  a  jeho  metabolity jsou vylučovány téměř výhradně ledvinami (99 %). Celková clearance 
po intravenózním podání je 1530±177 ml/min. Terminální poločas po perorálním podání je průměrně 
5-6 hodin.  
Zvláštní skupiny pacientů 
Starší pacienti
Průměrná  expozice  (AUC)  tapentadolu  je  u  starších pacientů (65  až  78 let věku)  ve  srovnání 
s mladými dospělými pacienty (19 až 43 let) podobná, Cmax byla u skupiny starších pacientů oproti 
mladým dospělým pacientům snížena o 16 %. 
 
 
Porucha funkce ledvin
U pacientů s různým stupněm poruchy funkce ledvin (od normální funkce po těžkou poruchu 
funkce) byly AUC a  Cmax tapentadolu srovnatelné. Naproti tomu při zvyšujícím se stupni poruchy 
funkce ledvin byla pozorována narůstající expozice (AUC) tapentadol-O-glukuronidu. U pacientů s 
mírnou,  středně  těžkou  a  těžkou  poruchou  funkce  ledvin  je  AUC  tapentadol-O-glukuronidu 
1,5násobně, resp. 2,5 a 5,5násobně vyšší než u pacientů s normální funkcí ledvin. 
 
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater  vedlo podání tapentadolu k vyšším expozicím a sérovým 
hladinám  tapentadolu  oproti  pacientům  s  normální  funkcí  jater  . Poměry  farmakokinetických 
parametrů u skupin s mírnou a středně těžkou poruchou  funkce jater v porovnání se skupinou s 
normální funkcí jater byly AUC 1,7 a 4,2; Cmax 1,4 a 2,5; t1/2 1,2 a 1,4. Stupeň tvorby tapentadol-O- 
glukuronidu byl nižší u pacientů s vyšším stupněm poruchy funkce jater. 
 
 
Farmakokinetické interakce
Tapentadol je metabolizován hlavně glukuronidací a pouze malé množství je metabolizováno oxidací.  
Glukuronidace je proces s vysokou kapacitou / nízkou afinitou, které není dosaženo ani při nemoci, a 
terapeutické koncentrace léčiv jsou navíc obecně mnohem nižší než koncentrace potenciálně nutné pro 
inhibici    glukuronidace,    takže  klinicky  relevantní  interakce  vyvolané glukuronidací nejsou 
pravděpodobné. V klinických farmakokinetických studiích interakcí léčiv byl hodnocen případný vliv 
paracetamolu,  naproxenu,  kyseliny  acetylsalicylové  a  probenecidu  na  glukuronidaci  tapentadolu. 
V klinických studiích s naproxenem (500 mg dvakrát denně 2 dny) a  probenecidem  (500 mg dvakrát 
denně 2 dny) se prokázalo zvýšení AUC tapentadolu o 17 %, resp. 57 %. Při těchto klinických studiích 
nebyly celkově zjištěny žádné klinicky relevantní účinky na sérové koncentrace tapentadolu.  
Studie  interakcí tapentadolu s metoklopramidem a omeprazolem dále hodnotily případný vliv těchto 
léčivých látek na absorpci tapentadolu. Ani při těchto klinických studiích nebyly zjištěny žádné 
klinicky relevantní účinky na sérové koncentrace tapentadolu. 
Studie in vitro neodhalily žádný potenciál tapentadolu inhibovat nebo indukovat enzymy cytochromu 
P450. Klinicky  relevantní interakce  zprostředkované  systémem   cytochromu   P450   jsou   proto 
nepravděpodobné. 
Vazba   tapentadolu na   plazmatické  bílkoviny  je  nízká  (asi  20 %).  Proto  je  pravděpodobnost 
farmakokinetických lékových interakcí v důsledku substituce na vazebných místech proteinů nízká.