Paracetamol zentiva Předávkování
 
V případě předávkování paracetamolem je nezbytná okamžitá lékařská pomoc, a to i v případě, když 
nejsou přítomny žádné příznaky předávkování. 
 
Symptomy
Předávkování i relativně nízkými dávkami paracetamolu může mít za následek závažné poškození 
jater a někdy akutní renální tubulární nekrózu.  
Během 24 hodin se může objevit nauzea, zvracení, letargie, anorexie, bledost a pocení, nebo mohou 
být pacienti asymptomatičtí. Bolest břicha může být prvním příznakem poškození jater a objevuje se 
za   1–2   dny. Předávkování  paracetamolem  může  způsobit  nekrózu  jaterních  buněk,  která 
pravděpodobně vyvolá kompletní ireverzibilní nekrózu, což vede k hepatocelulární insuficienci, 
metabolické acidóze a encefalopatii, která může vést ke kómatu a smrti. Současně jsou pozorovány 
zvýšené hladiny jaterních aminotransferáz (AST, ALT), laktátdehydrogenázy a bilirubinu spolu 
s prodlouženým protrombinovým časem, který se může objevit za 12 až 48 hodin po podání. 
Prodloužení protrombinového času je jedním z ukazatelů zhoršené funkce jater, a proto se doporučuje 
jeho sledování. Komplikace selhání jater zahrnují edém mozku, krvácení, hypoglykemii, hypotenzi, 
infekci a renální selhání. 
Poškození  jater je pravděpodobnější  u  pacientů,  kteří  užili  větší  než  doporučené  množství 
paracetamolu. Předpokládá se, že nadměrné množství toxického metabolitu se nevratně váže na 
jaterní tkáň. U některých pacientů může být zvýšené riziko poškození jater v důsledku toxicity 
paracetamolu. Mezi rizikové faktory patří: 
− Pacienti s onemocněním jater. 
− Starší pacienti. 
− Malé děti. 
− Pacienti dlouhodobě léčení karbamazepinem, fenobarbitalem,  fenytoinem,  primidonem, 
rifampicinem, třezalkou tečkovanou nebo jinými léky, které indukují jaterní enzymy. 
− Pacienti,  kteří  pravidelně  konzumují  alkohol  v množství překračujícím  doporučené 
množství. 
− Pacienti s deplecí glutathionu, např. při poruchách příjmu potravy, cystické fibróze, infekci 
HIV, hladovění, kachexii.  
  
Akutní selhání ledvin se může vyskytnout i bez přítomnosti závažné poruchy funkce jater. Dalšími 
projevy intoxikace jsou poškození myokardu, srdeční arytmie a pankreatitida. 
 
Opatření
Je nutná hospitalizace. Je třeba provést odběr krve ke stanovení počáteční plazmatické koncentrace 
paracetamolu. V případě jednorázového akutního předávkování má být plazmatická koncentrace 
paracetamolu  změřena  4  hodiny  po  požití. Vyvolání  zvracení,  výplach  žaludku,  zvláště  byl-li 
paracetamol požit před méně než 4 hodinami, poté je nutné podat methionin (2,5 g p. o.), dále jsou 
vhodná podpůrná opatření. Podání aktivního uhlí z důvodů snížení gastrointestinální absorpce je 
sporné. Specifické antidotum N-acetylcystein je nutno podat co nejdříve, do 8–15 hodin po otravě, 
příznivé účinky však byly pozorovány i při pozdějším podání acetylcysteinu. Acetylcystein má být 
podáván v souladu s národními léčebnými pokyny, obvykle se podává dospělým, dospívajícím a 
dětem i. v. v 5% glukóze v počáteční dávce 150 mg/kg tělesné hmotnosti během 15 minut. Dále mg/kg v infuzi 5% glukózy po dobu 4 hodin a poté 100 mg/kg do 16. resp. 20. hodiny od zahájení 
léčby. Acetylcystein lze podat i p. o. do 10 hodin od požití toxické dávky paracetamolu v dávce 140 mg/kg  3krát denně. U  velmi těžkých otrav je možná hemodialýza či hemoperfuze. Má být 
zavedena symptomatická léčba.