Paroxetin +pharma Interakce
může vést k prodloužení QTc intervalu ve spojení se závažnou komorovou arytmií, jako je torsades de 
pointes, a náhlou smrtí.  
 
Paroxetin nesmí být používán v kombinaci  s pimozidem  (viz  bod  4.5  Interakce  s jinými léčivými 
přípravky a jiné formy interakce). 
 
4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
   
Léčbu paroxetinem lze opatrně začít až po dvou týdnech po ukončení léčby ireverzibilním IMAO 
anebo po 24 hodinách po ukončení léčby reverzibilním IMAO. Dávky paroxetinu se mají postupně 
zvyšovat do té doby, než se dosáhne optimální odpovědi (viz bod 4.3 Kontraindikace a bod 4.Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).   
  
Pediatrická populace
Paroxetin se nemá používat k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o 
sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a hněv) byly v 
klinických  studiích  mnohem  častěji  pozorovány  u  dětí  a  dospívajících  léčených  antidepresivy  v 
porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně jestliže je na základě klinické potřeby přesto 
rozhodnuto o léčbě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů. 
Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících 
týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.   
  
Sebevražda/myšlenky na sebevraždu nebo zhoršení klinického stavu 
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem myšlenek na sebevraždu, sebepoškozování a sebevraždy 
(příhod souvisejících se sebevraždou). Riziko přetrvává až do doby, dokud nedojde k významné 
remisi. Jelikož se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, měli by 
být pacienti pečlivě sledováni až do té doby, dokud k tomuto zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou 
zkušeností je, že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit. 
 
Také další psychiatrická onemocnění, u nichž je paroxetin předepisován, mohou být doprovázeny 
zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc mohou být tyto stavy komorbidní s 
depresivní  epizodou.  Při  léčbě  pacientů  s  dalšími  psychiatrickými  onemocněními  se  proto  musí 
dodržovat stejná opatření, jako při léčbě pacientů s depresivní epizodou.  
 
Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou, nebo ti kteří 
vykazují  významný  stupeň  sebevražedné  představivosti  před  zahájením  léčby,  mají  vyšší  riziko 
sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni. 
Meta-analýza  placebem  kontrolovaných  klinických  studií  prováděných  na  dospělých  trpících 
psychiatrickými poruchami prokázala ve srovnání s placebem vyšší riziko sebevražedného chování 
u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy (viz bod 5.1).  
 
Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to 
především na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být 
upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování 
nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě 
vyhledat lékařskou pomoc.  
 
Akatizie/psychomotorický neklid
Použití paroxetinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, která je charakterizována vnitřním pocitem 
neklidu a psychomotorickou agitovaností jako je neschopnost sedět nebo stát v klidu, obvykle spojené 
se subjektivní tísní. Akatizie je nejčastější během prvních týdnů léčby. U pacientů u nichž se rozvinou 
takové symptomy, může být zvyšování dávky škodlivé.   
  
Serotoninový syndrom/Maligní neuroleptický syndrom  
Ve vzácných případech může v souvislosti s léčbou paroxetinem dojít k rozvoji serotoninového 
syndromu nebo příznaků podobných malignímu neuroleptickému syndromu, zvláště pokud se podává 
v  kombinaci  s  dalšími  serotonergními  a/nebo  neuroleptickými  léky.  Vzhledem  k  tomu,  že  tyto 
syndromy mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, musí se léčba paroxetinem přerušit, 
pokud se takové  příznaky  (charakterizované skupinou  symptomů jako  jsou  hypertermie,  rigidita, 
myoklonie, autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy vitálních funkcí, změny v duševním 
stavu  zahrnující  zmatenost,  podrážděnost,  extrémní  agitovanost  s  progresí  do  deliria  a  komatu) 
vyskytnou a musí být zahájena podpůrná symptomatická léčba.   
Paroxetin se nesmí používat s prekurzory serotoninu (jako je L-tryptofan, oxitriptan) z důvodu rizika 
serotoninového syndromu (viz bod 4.3 Kontraindikace a bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky 
a jiné formy interakce).   
  
Mánie  
Stejně jako u všech antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s mánií v anamnéze.  
Podávání paroxetinu se musí přerušit u každého pacienta, u něhož začne manická fáze.   
  
Porucha funkce ledvin/jater  
Opatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů s poruchou 
funkce jater (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání).   
  
Diabetes  
U pacientů s diabetem může léčba selektivními inhibitory vychytávání serotoninu (SSRI) změnit 
kontrolu glykémie. Může být nutné upravit dávkování inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik. Navíc 
existují studie, které naznačují, že ke zvýšení hladiny glukózy v krvi může dojít v případě současného 
podávání paroxetinu a pravastatinu (viz bod 4.5). 
 
Epilepsie  
Stejně jako u ostatních antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s epilepsií.   
  
Záchvaty  
Celkový výskyt záchvatů je u pacientů léčených paroxetinem menší než 0,1 %. Podávání léku se musí 
přerušit u každého pacienta, u kterého dojde k záchvatu.   
  
Elektrokonvulzivní léčba (ECT)  
Se souběžným použitím paroxetinu a ECT je málo klinických zkušeností.   
  
Glaukom  
Stejně jako u ostatních léků ze skupiny SSRI může paroxetin způsobovat mydriázu, a proto se musí u 
pacientů, kteří trpí glaukomem s úzkým úhlem nebo s glaukomem v anamnéze, používat s opatrností.   
  
Onemocnění srdce  
U pacientů s onemocněním srdce je nutné dodržovat obvyklá opatření.   
  
Hyponatrémie  
Hyponatrémie byla hlášena vzácně, a to především u starších lidí. Opatrnosti je potřeba i u pacientů 
vystavených  riziku  vzniku  hyponatrémie,  např.  z  důvodu  současně  používaných  léků  a  cirhózy. 
Hyponatrémie po přerušení léčby paroxetinem obvykle odezní.   
  
Krvácení  
U léků ze skupiny SSRI byly hlášeny případy krvácení do kůže jako je ekchymóza a purpura. Hlášeny 
byly i další projevy krvácení, např. gastrointestinální a gynekologické krvácení. U starších pacientů 
může být zvýšené riziko krvácení, které nesouvisí s menstruací. SSRI/SNRI mohou zvýšit riziko 
poporodního krvácení (viz body