Perindopril pmcs Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory, samotné, ATC kód: C09AA04. 
 
Mechanismus účinku 
Perindopril-erbumin je  inhibitorem  enzymu,  který  konvertuje  angiotenzin  I  na  angiotenzin  II 
(angiotenzin konvertující enzym – ACE). Konvertující enzym, kináza, je exopeptidáza, která umožňuje 
konverzi angiotenzinu I na vazokonstrikční angiotenzin II a zároveň způsobuje rozklad vazodilatační 
látky bradykininu na neúčinný heptapeptid. Inhibice ACE vede ke snížení angiotenzinu II v plazmě, což 
vede ke zvýšení aktivity reninu v plazmě (inhibicí negativní zpětné vazby uvolnění reninu) a snížení 
sekrece aldosteronu. Jelikož ACE inaktivuje bradykinin, inhibice ACE zároveň vede ke zvýšení aktivity 
cirkulujícího a lokálního systému kalikrein-kinin (a tím k aktivaci prostaglandinového systému). Je 
možné, že tento mechanismus přispívá k účinku inhibitorů ACE na snížení krevního tlaku a že  je 
částečně zodpovědný za jejich nežádoucí účinky (např. kašel). 
Perindopril-erbumin působí  prostřednictvím  svého  účinného  metabolitu  perindoprilátu.  Další 
metabolity nemají in vitro žádnou ACE-inhibiční aktivitu. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
 
Hypertenze
Perindopril-erbumin je účinný u všech stupňů hypertenze: mírné, středně těžké, těžké; způsobuje snížení 
systolického a diastolického tlaku jak vleže, tak vstoje. 
Perindopril-erbumin snižuje periferní cévní odpor, což vede ke snížení krevního tlaku. Následkem toho 
se zvyšuje periferní průtok krve bez účinku na srdeční frekvenci. 
Pravidlem je zvýšení průtoku krve ledvinami, zatímco rychlost glomerulární filtrace (GRF) obvykle 
zůstává nezměněna. 
Maximálního antihypertenzního účinku je dosaženo za 4–6 hodin po podání jedné dávky a přetrvává 
nejméně 24 hodin: účinek v čase minimální účinnosti představuje přibližně 87–100 % účinku v čase 
maximální účinnosti. 
Ke snížení krevního tlaku dochází rychle. U respondentů je normalizace krevního tlaku dosaženo během 
měsíce a přetrvává bez výskytu tachyfylaxe. 
Ukončení léčby nevede k rebound fenoménu. 
Perindopril-erbumin redukuje hypertrofii levé komory. 
U člověka byly prokázány vazodilatační vlastnosti perindopril-erbuminu. Perindopril-erbumin zlepšuje 
elasticitu velkých artérií a snižuje poměr media/lumen malých artérií. 
Současná léčba s thiazidovými diuretiky vede k synergii aditivního typu. Kombinace inhibitoru ACE 
a thiazidu také snižuje riziko hypokalémie vyvolávané diuretickou léčbou. 
 
Srdeční selhání
Perindopril-erbumin snižuje srdeční práci snížením preloadu a afterloadu. 
Studie u pacientů se srdečním selháním prokázaly: 
- Snížení plnícího tlaku levé a pravé komory, 
- Snížení celkového periferního cévního odporu, 
- Zvýšení srdečního výdeje a zlepšení srdečního indexu. 
Ve  srovnávacích  studiích  s placebem a  jinými  ACE  inhibitory nevedlo  podání  první  dávky  2 mg 
perindopril-erbuminu   u pacientů  s mírným  až  středně  závažným  srdečním selháním  k žádnému 
významnému snížení krevního tlaku v porovnání s placebem. 
 
Pacienti se stabilní ischemickou chorobou srdeční
Studie  EUROPA  byla  multicentrická,  mezinárodní,  randomizovaná,  dvojitě  slepá,  placebem 
kontrolovaná klinická studie v délce trvání 4 roky. 
Bylo randomizováno dvanáct tisíc dvě stě osmnáct (12 218) pacientů starších 18 let na léčbu perindopril-
erbuminem 8 mg (n = 6 110) nebo placebem (n = 6 108). 
Populace pacientů zařazených do studie měla prokázanou ischemickou chorobu srdeční bez výskytu 
klinických příznaků srdečního selhání. Celkově 90 % pacientů mělo předchozí infarkt myokardu a/nebo 
předchozí koronární revaskularizaci. 
Většina  pacientů  užívala  studovanou  léčbu  navíc  ke  standardní  terapii  včetně  antiagregancií, 
hypolipidemik a betablokátorů. 
Hlavním  kritériem  účinnosti  byl  kombinovaný  cíl  zahrnující  kardiovaskulární  mortalitu,  nefatální 
infarkt myokardu a/nebo srdeční zástavu s úspěšnou resuscitací. Léčba perindopril-erbuminem v dávce 
mg jednou  denně  vedla k signifikantnímu  absolutnímu  snížení  v primárním cíli  o 1,9 %  (snížení 
relativního rizika o 20 %, 95%CI [9,4; 28,6], p<0,001). 
U pacientů s anamnézou infarktu myokardu a/nebo revaskularizace bylo pozorováno absolutní snížení 
o 2,2 %, což odpovídá RRR o 22,4 %  (95%CI  [12,0;  31,6], p<0,001)  v primárním cíli ve srovnání 
s placebem. 
 
 
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost perindopril-erbuminu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla stanovena.  
V otevřené, nekomparativní klinické studii u 62 dětí s hypertenzí ve věku od 2 do 15 let s glomerulární 
filtrací > 30 ml/min/1,73 m2 byl pacientům podáván perindopril-erbumin v průměrné dávce 0,07 mg/kg. 
Dávka byla individuálně upravena dle profilu jednotlivých pacientů a odpovědi krevního tlaku až do 
maximální dávky 0,135 mg/kg/den.  
59 pacientů dokončilo tříměsíční období studie a 36 pacientů dokončilo prodloužení studie, tj. byli 
sledováni nejméně 24 měsíců (průměrná délka studie: 44 měsíců).  
Systolický a diastolický krevní tlak zůstal stabilní od zařazení do posledního hodnocení u pacientů, kteří 
byli již dříve léčeni jinými antihypertenzivy, a snížil se u dříve neléčených pacientů.  
Více než 75 % dětí mělo při posledním hodnocení systolický a diastolický krevní tlak pod úrovní 95. 
percentilu.  
Bezpečnost odpovídala známému bezpečnostnímu profilu perindopril-erbuminu. 
 
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) – data z klinických studií 
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan 
Alone  and  in  combination with  Ramipril  Global  Endpoint  Trial)  a  VA  NEPHRON-D  (The  Veterans 
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 
receptorů pro angiotenzin II. 
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního 
onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie 
VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií. 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele  a  mortalitu,  ale  v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat současně. 
Studie  ALTITUDE  (Aliskiren  Trial  in  Type  2  Diabetes  Using  Cardiovascular  and  Renal  Disease 
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly 
numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a 
sledované  závažné  nežádoucí  účinky  (hyperkalemie,  hypotenze  a  renální  dysfunkce)  byly  častěji 
hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.