Perinpa Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory, kombinace; perindopril a diuretika 
ATC kód: C09BA04. 
Perinpa je kombinovaný přípravek obsahující terc-butylaminovou sůl perindoprilu, inhibitoru 
angiotenzin-konvertujícího enzymu, a indapamid, chlorsulfamoylové diuretikum. Jeho farmakologické 
vlastnosti vyplývají z vlastností jeho jednotlivých složek, k nimž je třeba přidat vlastnosti vyplývající 
z aditivního synergického účinku obou složek přípravku, jsou-li spolu v kombinaci. 
 
Farmakologický mechanismus účinku 
Související s přípravkem Perinpa: 
Perinpa působí prostřednictvím aditivní synergie antihypertenzního účinku obou složek. 
 
Související s perindoprilem: 
Perindopril je inhibitor angiotenzin-konvertujícího enzymu (ACE inhibitor), který konvertuje 
angiotenzin I na vazokonstriktor angiotenzin II; konvertující enzym současně stimuluje sekreci 
aldosteronu kůrou nadledvin, a stimuluje degradaci bradykininu, vazodilatátoru, na inaktivní 
heptapeptidy. 
Z toho vyplývá: 
- snížení sekrece aldosteronu, 
- zvýšení plazmatické aktivity reninu, přičemž aldosteron již neuplatňuje svou negativní zpětnou 
vazbu, 
- pokles celkové periferní rezistence s preferenčním účinkem na cévní řečiště ve svalech a 
ledvinách, aniž by tento pokles byl doprovázen při dlouhodobé léčbě retencí soli a vody nebo 
reflexní tachykardií. 
 
Antihypertenzní účinek perindoprilu se projevuje rovněž u osob s nízkou nebo normální plazmatickou 
koncentrací reninu. 
Perindopril působí prostřednictvím svého aktivního metabolitu, perindoprilátu. Ostatní metabolity jsou 
inaktivní. 
Perindopril snižuje srdeční práci: 
- vazodilatačním účinkem na žíly, který je pravděpodobně způsoben změnami v metabolismu 
prostaglandinů: snížení preloadu, 
- snížením celkové periferní rezistence: snížení afterloadu. 
 
Studie provedené u pacientů se srdeční insuficiencí prokázaly: 
- pokles plnícího tlaku v levé i pravé komoře, 
- snížení celkové periferní vaskulární rezistence, 
- zvýšení srdečního výdeje a zlepšení srdečního indexu, 
- zvýšení regionálního průtoku krve svaly.  
Bylo prokázáno též významné zlepšení zátěžových testů. 
 
Související s indapamidem: 
Indapamid je derivát sulfonamidů s indolovým kruhem, farmakologicky příbuzný thiazidovým 
diuretikům. Indapamid inhibuje reabsorpci sodíku v kortikálním dilučním segmentu. Zvyšuje 
vylučování sodíku a chloridů močí a v menší míře i vylučování draslíku a hořčíku, čímž zvyšuje 
objem moči a má antihypertenzní účinek. 
 
Charakteristika antihypertenzního účinku 
Související s přípravkem Perinpa: 
U hypertoniků jakéhokoli věku vykazuje Perinpa na dávce závislý antihypertenzní účinek na 
diastolický a systolický arteriální tlak v poloze vleže i vestoje. Tento antihypertenzní účinek přetrvává 
24 hodin. Snížení krevního tlaku je dosaženo za necelý měsíc bez tachyfylaxe; ukončení léčby 
neprovází rebound fenomén. V klinických studiích vedlo současné podávání perindoprilu a 
indapamidu ve srovnání s jednotlivě podanými látkami k antihypertenznímu účinku synergistické 
povahy.  
 
Multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, kontrolovaná studie PICXEL echokardiograficky 
hodnotila účinnost kombinace perindopril/indapamid na hypertrofii levé komory v porovnání s 
enalaprilem v monoterapii. 
Ve studii PICXEL byli pacienti s hypertrofií levé komory (definovanou jako index masy levé komory 
(LVMI)  120 g/m2 u mužů a  100 g/m2 u žen) randomizováni buď na perindopril 2 mg/indapamid 
0,625 mg nebo na enalapril 10 mg jednou denně po dobu jednoho roku léčby. Dávka byla upravena 
podle kontroly krevního tlaku až na perindopril 8 mg a indapamid 2,5 mg nebo enalapril 40 mg jednou 
denně. Pouze 34 % pacientů zůstalo léčeno perindoprilem 2 mg/indapamidem 0,625 mg (versus 20 % 
enalaprilem 10 mg). 
 
Na konci léčby se index masy levé komory snížil významněji u skupiny užívající 
perindopril/indapamid (-10,1 g/m2), než u skupiny užívající enalapril (-1,1 g/m2) u všech 
randomizovaných pacientů. Rozdíl mezi skupinami ve změně LVMI byl -8,3 (95% CI (-11,5; -5,0), 
p0,0001). 
 
Lepší účinek na LVMI byl dosažen u vyšších dávek perindoprilu/indapamidu, než u dávek u přípravků 
Perinpa 2 mg/0,625 mg a Perinpa 4 mg/1,25 mg. 
 
Co se týče krevního tlaku, odhadnutý průměr rozdílů mezi skupinami u randomizované populace byl -
5,8 mmHg (95% CI (-7,9; -3,7), p0,0001) pro systolický krevní tlak a -2,3 mmHg (95% CI (-3,6; -
0,9), p=0,0004) pro diastolický krevní tlak, ve prospěch skupiny užívající perindopril/indapamid. 
 
Související s perindoprilem: 
Perindopril je účinný ve všech stádiích arteriální hypertenze: mírné, středně těžké i těžké. Vede ke 
snížení systolického a diastolického krevního tlaku v poloze vleže i vstoje. 
Maximální antihypertenzní účinek nastupuje za 4 až 6 hodin po požití jednorázové dávky a trvá 
nejméně po dobu 24 hodin.  
Reziduální blokáda angiotenzin konvertujícího enzymu po 24 hodinách je vysoká: pohybuje se kolem 
80 %. 
U pacientů, kteří odpovídají na léčbu, dochází k normalizaci krevního tlaku po 1 měsíci léčby bez 
následné tachyfylaxe.  
Vysazení léčby neprovází rebound fenomén. 
Perindopril má vazodilatační vlastnosti a obnovuje elasticitu hlavního arteriálního řečiště, koriguje 
histomorfologické změny v rezistentních artériích a vyvolává snížení hypertrofie levé komory. 
V případě potřeby přidání thiazidového diuretika dochází k synergistickému aditivnímu účinku. 
Kombinace inhibitoru angiotenzin-konvertujícího enzymu a thiazidového diuretika snižuje riziko 
hypokalemie vyvolané samotným diuretikem. 
 
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET  (ONgoing  Telmisartan 
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) ) a VA NEPHRON-D (The Veterans 
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 
receptorů pro angiotenzin II. 
Studie     ONTARGET     byla vedena   u   pacientů   s anamnézou   kardiovaskulárního   nebo 
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus  2. typu se známkami poškození 
cílových  orgánů.  Studie  VA  NEPHRON-D  byla  vedena  u  pacientů  s diabetes  mellitus  2.  typu  a 
diabetickou nefropatií.  
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele  a  mortalitu,  ale  v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat současně. 
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease 
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda 
byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí 
účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly 
častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 
 
Související s indapamidem: 
V monoterapii má indapamid antihypertenzní účinek trvající po dobu 24 hodin. Tento účinek se 
objevuje v dávkách, kdy jsou diuretické vlastnosti již minimální. 
Antihypertenzní účinek souvisí se zlepšením arteriální compliance a se snížením celkové a arteriolární 
periferní vaskulární rezistence.  
Indapamid redukuje hypertrofii levé komory. 
U thiazidových a podobných diuretik se terapeutický účinek nad určitou dávkou již dále nezvyšuje, 
dosáhne rovnovážného stavu, zatímco nežádoucí účinky se dále zhoršují. Je-li léčba neúčinná, dávka 
by neměla být zvyšována.  
U hypertoniků bylo při krátkodobém, středně - a dlouhodobém pozorování zjištěno, že indapamid: 
- neovlivňuje metabolismus lipidů: triglyceridy, LDL- a HDL-cholesterol, 
- neovlivňuje glycidový metabolismus, a to dokonce ani u diabetiků s hypertenzí.