Platel Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Antiagregancia kromě heparinu, ATC kód: B01AC04. 
Mechanismus účinku
Klopidogrel je proléčivo, jedním z jeho metabolitů je inhibitor agregace trombocytů. Klopidogrel musí 
být metabolizován enzymy CYP450, aby se vytvořil aktivní metabolit, který inhibuje agregaci destiček. 
Aktivní metabolit klopidogrelu selektivně inhibuje vazbu adenosin difosfátu (ADP) na jeho destičkový 
receptor  P2Y12 a následně ADP-zprostředkovanou aktivaci glykoproteinového komplexu GPIIb/IIIa, 
čímž je inhibována agregace destiček. Protože vazba je ireverzibilní, ovlivňuje destičky po celou délku 
jejich života (přibližně 7–10 dní) a k obnově normální agregační funkce dochází se stejnou rychlostí, 
s jakou probíhá tvorba nových destiček. Agregace destiček, navozená agonisty jinými než je ADP, je 
rovněž inhibována zablokováním amplifikace aktivace destiček uvolněným ADP. 
 
Vzhledem k tomu, že aktivní metabolit je tvořen enzymy CYP450, z nichž některé jsou polymorfní nebo 
mohou být inhibovány jinými léčivými přípravky, nedochází u všech pacientů k adekvátní inhibici 
agregace destiček. 
Farmakodynamické účinky
Opakované dávky 75 mg denně vyvolaly podstatnou inhibici ADP-indukované agregace trombocytů již 
od prvního dne; tato inhibice se progresivně zvyšovala a dosáhla rovnovážného stavu mezi 3. a 7. dnem 
podávání. Průměrná míra inhibice pozorovaná po dosažení rovnovážného stavu činila při denní dávce 
75 mg 40–60 %. Agregace destiček a doba krvácivosti se obvykle vrátily k původním hodnotám během 
dnů po ukončení terapie. 
Klinická účinnost a bezpečnost
Bezpečnost a účinnost klopidogrelu byla vyhodnocena v 7 dvojitě zaslepených studiích, ve kterých bylo 
zahrnuto  přes 100 000  pacientů:  studie  CAPRIE,  porovnávající  klopidogrel  a  ASA, a  CURE, 
CLARITY, COMMIT, CHANCE, POINT a ACTIVEA-A studie porovnávající klopidogrel a placebo, 
přičemž byly oba léčivé přípravky podávány v kombinaci s ASA a jinou standardní terapií. 
Nedávný  infarkt  myokardu  (IM),  nedávná  cévní  mozková  příhoda  nebo  prokázané  onemocnění 
periferních tepen 
Do studie CAPRIE bylo zahrnuto 19 185 pacientů s aterotrombózou projevující se nedávným infarktem 
myokardu (<35 dní), nedávnou cévní mozkovou příhodou (mezi 7 dny a 6 měsíci) nebo prokázaným 
onemocněním  periferních  tepen (PAD).  Pacienti  byli  randomizováni  do  skupin  užívajících  buď 
klopidogrel v dávce 75 mg denně nebo ASA v dávce 325 mg denně a byli sledováni po dobu 1 až 3 let. 
V podskupině po prodělaném infarktu myokardu většina pacientů užívala po dobu prvních několika dnů 
po akutním infarktu myokardu ASA. 
Klopidogrel signifikantně snížil incidenci nových ischemických příhod (kombinovaný cílový parametr 
zahrnoval: infarkt myokardu, ischemickou cévní mozkovou příhodu nebo vaskulární smrt) ve srovnání 
s ASA. V analýze “intention to treat“ bylo 939 příhod pozorováno ve skupině klopidogrelu a příhod ve skupině ASA (relativní snížení rizika (RRR) dosáhlo 8,7 %, [95% interval spolehlivosti IS: 
0,2–16,4]; p=0,045), což odpovídá 10 pacientům navíc na každých 1000 léčených po dobu 2 let [interval 
spolehlivosti IS:  0–20], u kterých se zabránilo vzniku nové ischemické příhody. Analýza celkové 
úmrtnosti, jako druhého cílového parametru, nevykázala žádný významný rozdíl mezi klopidogrelem 
(5,8 %) a ASA (6,0 %). 
V analýze podskupin podle kvalifikujícího onemocnění (infarkt myokardu, ischemická cévní mozková 
příhoda  a  PAD)  se  ukázalo,  že  největší  přínos  (dosahující  statistické  významnosti,  p=0,003)  je 
u pacientů zahrnutých do studie pro PAD (zvláště pak u těch, kteří měli zároveň v anamnéze infarkt 
myokardu) (RRR = 23,7 %; IS: 8,9–36,2) a slabší přínos (ne významně odlišný od ASA) pak u pacientů 
po cévní mozkové příhodě (RRR=7,3 %;  IS: -5,7–18,7 [p=0,258]). U pacientů, kteří byli do studie 
zahrnuti výhradně pro nedávný infarkt myokardu, byl klopidogrel numericky méně účinný než ASA, 
ale statisticky s ASA shodný (RRR=-4,0 %; IS: -22,5–11,7 [p=0,639]). Dále se při analýze podskupin 
podle věku ukázalo, že přínos klopidogrelu u pacientů starších 75 let byl menší než u pacientů ve věku 
≤75 let. 
Vzhledem k tomu, že studie CAPRIE nebyla cílena na hodnocení účinnosti individuálních podskupin, 
není  jasné,  zda  rozdíly  v  hodnotách  relativního  snížení  rizika,  které  se  objevily  u  jednotlivých 
kvalifikujících onemocnění, skutečně existují nebo zda jsou výsledkem náhody. 
Akutní koronární syndrom
Do  studie  CURE  bylo  zahrnuto  12 562 pacientů s akutním koronárním syndromem bez ST elevace 
(nestabilní angina pectoris nebo non-Q infarkt myokardu), kteří se dostavili k lékaři do 24 hodin od 
počátku poslední epizody bolesti na hrudi nebo obtíží, které odpovídaly ischemii. Pacienti museli mít 
buď EKG změny odpovídající nové ischemii nebo zvýšené hodnoty srdečních enzymů nebo troponinu 
I nebo troponinu T minimálně na dvojnásobek horní hranice normy. Pacienti byli randomizováni do 
skupiny klopidogrelové (úvodní dávka 300 mg následována dávkou 75 mg/den, N=6259) nebo do 
skupiny placebové (N=6303). V obou skupinách byla současně podávána ASA (75–325  mg  jednou 
 
denně) a další standardní léčba. Pacienti byli léčeni po dobu až 1 roku. 823 pacientů ve studii CURE 
(6,6 %) bylo léčeno současně blokátory receptorů GPIIb/IIIa. Více než 90 % pacientů bylo léčeno 
současně i heparinem a relativní riziko krvácení ve skupině pacientů léčených klopidogrelem a skupině 
pacientů léčených placebem nebylo významně ovlivněno současnou léčbou heparinem. 
Primární cílový parametr [kardiovaskulární (CV) smrt, infarkt myokardu (IM) nebo cévní mozková 
příhoda] byl zaznamenán u 582 (9,3 %) pacientů ve skupině léčené klopidogrelem a u 719 (11,4 %) ve 
skupině léčené placebem. Relativní snížení rizika (RRR) bylo ve skupině léčené klopidogrelem 20%, 
(95%  IS  10 %–28 %, p=0,00009) ve prospěch léčby klopidogrelem (17% relativní snížení rizika při 
konzervativní léčbě, 29% když pacienti podstoupili perkutánní transluminární koronární angioplastiku 
(PTCA)  s  implantací  nebo  bez  implantace  stentu  a  10%, když  podstoupili  aortokoronární  bypass 
(CABG)). V časových intervalech 0–1, 1–3, 3–6, 6–9 a 9–12 měsíců bylo relativní snížení rizika vzniku 
nové kardiovaskulární příhody (primární cílový parametr) následující: 22% (IS 8,6–33,4),  32%  (IS: 
12,8–46,4), 4% (IS: -26,9–26,7), 6% (IS: -33,5–34,3) a 14% (IS: -31,6–44,2). Po více než třech měsících 
léčby se tedy prospěch z kombinované léčby klopidogrel + ASA již nadále nezvyšoval, zatímco riziko 
krvácivých komplikací přetrvávalo (viz bod 4.4). 
Užití klopidogrelu v CURE bylo spojeno s nižší potřebou podání trombolytické terapie (RRR=43,3 %; 
IS: 24,3%–57,5%) a inhibitorů GPIIb/IIIa (RRR=18,2%; IS: 6,5%–28,3%). 
Druhý primární cílový parametr sledování (kardiovaskulární smrt, IM, cévní mozková příhoda nebo 
refrakterní ischemie) byl zaznamenán u 1035 (16,5 %) pacientů ve skupině léčené klopidogrelem a (18,8 %) pacientů ve skupině léčené placebem, což představuje 14% relativní snížení rizika (95% IS, 
6%–21%,  p=0,0005)  ve  skupině  s  klopidogrelem.  Tohoto  prospěchu  bylo  dosaženo  především 
statisticky významným snížením incidence IM [287 (4,6 %) ve skupině léčené klopidogrelem a (5,8 %) ve skupině léčené placebem]. Nebyl pozorován účinek na počet rehospitalizací pro nestabilní 
anginu pectoris. 
Výsledky u skupin pacientů rozdělených podle různých charakteristik (např. nestabilní angina pectoris 
nebo non-Q infarkt myokardu, nízká až vysoká rizikovost, diabetes mellitus, nutnost revaskularizace, 
věk, pohlaví atd.) byly konzistentní s výsledky primární analýzy. Zvláště údaje z post-hoc analýzy 
u 2172  pacientů (17 %  z  celkové  CURE  populace),  kterým  byl implantován  stent  (Stent-CURE), 
prokázaly, že výrazně lepších výsledků bylo dosaženo ve skupině s klopidogrelem: relativní snížení 
rizika (RRR) pro koprimární cílový parametr (kardiovaskulární úmrtí, infarkt myokardu a CMP) dosáhlo 
26,2 % a pro sekundární koprimární cílový parametr (kardiovaskulární úmrtí, infarkt myokardu, CMP 
nebo  refraktorní  ischemie) bylo  dosaženo RRR  23,9 %.  Bezpečnostní  profil  klopidogrelu  v této 
podskupině  pacientů  navíc  neukázal  žádné  zvláštní  riziko.  Proto  jsou  výsledky  z této  podskupiny 
pacientů ve shodě s celkovými výsledky studie. 
Pozorovaný prospěch z léčby klopidogrelem byl nezávislý na jiných akutních či dlouhodobých terapiích 
kardiovaskulárními léčivými přípravky (např. heparin/LMWH, inhibitory GPIIb/IIIa, hypolipidemika, 
beta-blokátory a ACE inhibitory). Účinek klopidogrelu byl nezávislý na dávce ASA (75–325 mg 1 x 
denně). 
U pacientů s akutním infarktem myokardu s ST elevací byla bezpečnost a účinnost klopidogrelu ověřena 
ve   2   randomizovaných,  placebem  kontrolovaných,  dvojitě  zaslepených  studiích,  CLARITY 
a COMMIT. 
Studie CLARITY zahrnovala 3491 pacientů, kteří se dostavili k lékaři do 12 hodin od počátku akutního 
infarktu myokardu s ST elevací, u kterých byla plánována trombolytická léčba. Pacientům byl podáván 
klopidogrel (nárazová dávka 300 mg a následně 75 mg/den, n=1752) nebo placebo (n=1739), oboje 
v kombinaci s ASA (nárazová dávka 150–325 mg, následované 75–162 mg/den), fibrinolytikem a ve 
vhodných  případech  heparinem.  Pacienti  byli  sledováni  30  dní.  Primárním  cílovým  parametrem 
sledování  byl  výskyt  uzavřené  infarktové  tepny  prokázaný  koronarografií,  provedenou  před 
propuštěním  nemocného,  nebo  úmrtí  nebo  rekurence  infarktu  myokardu  před  provedením 
koronarografie.  Pro  ty pacienty, kterým nebyla provedena koronarografie, bylo primárním cílovým 
parametrem  sledování  úmrtí  nebo  rekurence  infarktu  myokardu  do  8.  dne  nebo  do  propuštění 
z nemocnice. V celkové populaci pacientů bylo 19,7 % žen a 29,2 % pacientů bylo ve věku 65 a více 
let. Celkem 99,7 % pacientů bylo léčeno fibrinolytiky (68,7 % fibrin specifickými fibrinolytiky, 31,1 % 
 
fibrin nespecifickými fibrinolytiky), 89,5 % heparinem, 78,7 % betablokátory, 54,7 % ACE inhibitory 
a 63 % statiny. 
Patnáct procent (15 %)  pacientů v klopidogrelové skupině a 21,7 % pacientů v placebové skupině 
dosáhlo primárního cílového parametru sledování, což znamená 6,7% snížení absolutního rizika a 36% 
relativní snížení rizika ve prospěch klopidogrelu (95% IS: 24–47%; p<0,001). Tento výsledek byl dán 
zejména snížením výskytu uzavřené infarktové tepny. Tento prospěch byl patrný ve všech předem 
specifikovaných  podskupinách  zahrnujících  rozdělení  pacientů  podle  věku  a  pohlaví,  lokalizace 
infarktu, použitého fibrinolytika a heparinu. 
Studie COMMIT měla 2 x 2 faktoriální design a zahrnovala 45 852 pacientů, kteří se dostavili k lékaři 
do 24 hodin od počátku příznaků suspektního infarktu myokardu s abnormálním nálezem na EKG (to 
je elevací ST, depresí ST nebo blokem levého Tawarova raménka). Pacientům byl podáván klopidogrel 
(75 mg/den, n=22 961) nebo placebo (n=22 891) v kombinaci s ASA (162 mg/den) po dobu 28 dní nebo 
do propuštění z nemocnice. Druhým primárním cílovým parametrem sledování bylo úmrtí z jakékoliv 
příčiny a první relaps infarktu, cévní mozková příhoda a úmrtí. V celkové populaci bylo 27,8 % žen, 
58,4 % pacientů bylo ve věku 60 roků a více (26 % 70 roků a více) a 54,5 % pacientů bylo léčeno 
fibrinolytiky. 
Klopidogrel významně snížil relativní riziko úmrtí z jakékoli příčiny o 7 % (p=0,029) a relativní riziko 
kombinovaného výskytu buď relapsu infarktu, cévní mozkové příhody nebo úmrtí o 9 % (p=0,002), což 
představuje snížení absolutního rizika o 0,5 %, resp. 0,9 %. Tento prospěch byl konzistentní bez ohledu 
na věk, pohlaví, podání nebo nepodání fibrinolytik a byl patrný již po 24 hodinách. 
Deeskalace inhibitorů P2Y12 u akutního koronárního syndromu
Ve dvou randomizovaných studiích sponzorovaných zkoušejícími (ISS) - TOPIC a TROPICAL ACS - 
s klinickými výsledky, byl hodnocen přechod od silnějšího inhibitoru receptoru P2Y12 na klopidogrel 
ve spojení s ASA po akutní fázi akutního koronárního syndromu (AKS). 
Klinický přínos silnějších inhibitorů P2Y12, tikagreloru a prasugrelu v pivotních studiích se vztahuje 
k významnému snížení recidivujících ischemických příhod (včetně akutní a subakutní trombózy stentu 
(ST), infarktu myokardu (MI) a urgentní revaskularizace). I když byl přínos u ischemických příhod 
v průběhu  prvního  roku  konzistentní,  větší  snížení  recidivy  ischemických  příhod  po  AKS  bylo 
pozorováno během prvních dnů po zahájení léčby. Naproti tomu post-hoc analýzy prokázaly statisticky 
významné zvýšení rizika krvácení u silnějších inhibitorů P2Y12, vyskytujícího se převážně v průběhu 
udržovací fáze, po prvním měsíci po AKS. Studie TOPIC and TROPICAL ACS byly navrženy tak, aby 
zkoumaly, jak zmírnit krvácivé příhody při zachování účinnosti. 
Studie TOPIC (Timing Of Platelet Inhibition after acute Coronary syndrome) 
Tato  zkoušejícím  sponzorovaná,  randomizovaná,  otevřená  studie  zahrnovala  pacienty  s  AKS 
vyžadujícími perkutánní koronární intervenci (PCI). Pacienti užívající ASA a silnější blokátor P2Ya bez nežádoucího účinku po dobu jednoho měsíce byli určeni k přechodu na léčbu fixní dávkou ASA 
s klopidogrelem (de-escalated dual antiplatelet therapy (DAPT)) nebo pokračovali v jejich původním 
léčebném režimu (nezměněný DAPT). 
Analýza byla provedena celkem u 645 z 646 pacientů s infarktem myokardu s ST elevací (STEMI) nebo 
s infarktem myokardu bez ST elevace (NSTEMI) nebo nestabilní anginou pectoris (deeskalovaná DAPT 
(n=322); nezměněná DAPT (n=323)). V následném roce bylo provedeno sledování u 316 pacientů 
(98,1%) v deeskalované DAPT skupině a u 318 pacientů (98,5%) v nezměněné DAPT skupině. Medián 
doby sledování pro obě skupiny činil 359 dní. Charakteristiky sledovaného souboru byly podobné 
v obou skupinách. 
Primární výstup zahrnující kardiovaskulární smrt, cévní mozkové příhody, urgentní revaskularizace 
a BARC (Bleeding Academic Research Consortium) krvácení ≥2 za jeden rok po AKS se vyskytl u pacientů (13,4 %) v deeskalované DAPT skupině a u 85 pacientů (26,3 %) v nezměněné DAPT skupině 
(p<0,01). Tento statisticky významný rozdíl byl především způsoben menším výskytem krvácivých 
příhod, bez rozdílu zjištěného v ischemických cílových parametrech (p = 0, 36), zatímco BARC ≥krvácení  se  vyskytlo  méně  často  v  deeskalované  DAPT  skupině  (4,0  %)  ve  srovnání  s  14,9 % 
 
v nezměněné DAPT skupině (p<0,01). Krvácivé příhody definované všechny jako BARC se vyskytly 
u 30 pacientů (9,3 %) v deeskalované DAPT skupině a u 76 pacientů (23,5 %) v nezměněné DAPT 
skupině (p<0,01). 
Studie TROPICAL-ACS (Testing  Responsiveness  to  Platelet  Inhibition  on  Chronic  Antiplatelet 
Treatment for Acute Coronary Syndromes)
Tato randomizovaná otevřená studie zahrnovala 2610 pacientů s AKS s pozitivním biomarkerem po 
úspěšném PCI. Pacienti byli randomizováni, aby užívali buď prasugrel 5 nebo 10 mg/den (dny 0–14) 
(n=1306) nebo prasugrel 5 nebo 10 mg/den (dny 0–7), a pak byli deeskalováni na klopidogrel 75 mg/den 
(dny 8–14) (n=1304) v kombinaci s ASA (<100 mg/den). Ve dni 14 byl proveden test funkce krevních 
destiček (PFT). Pouze pacienti užívající prasugrel pokračovali v léčbě 11,5 měsíce. 
Deeskalovaní pacienti podstoupili testování reziduální vysoké reaktivity krevních destiček (HPR - high 
platelet reactivity). Pokud byla HPR ≥ 46 jednotek, pacienti byli převedení zpět na prasugrel 5 nebo 
10 mg/den po  dobu  11,5 měsíce;  pokud  byla  HPR  <  46  jednotek,  pacienti pokračovali  v  užívání 
klopidogrelu 75 mg/den po dobu 11,5 měsíce. Proto rameno řízené deeskalace zahrnovalo pacienty buď 
na  prasugrelu  (40 %)  nebo  klopidogrelu  (60 %). Všichni pacienti pokračovali v léčbě ASA a byli 
sledováni po dobu jednoho roku. 
Primární cíl (kombinovaný výskyt kardiovaskulární smrti, infarktu myokardu, cévní mozková příhoda 
a stupně krvácení BARC ≥2 za 12 měsíců) byl splněn průkazem non-inferiority. 95 pacientů (7 %) 
v řízené deeskalované skupině a 118 pacientů (9 %) v kontrolní skupině (p non-inferiorita=0,0004) mělo 
příhodu. Řízená deeskalace nevyústila ani ve zvýšené kombinované riziko ischemické příhody (2,5 % 
v  deeskalované  skupině  vs  3,2  %  v  kontrolní  skupině;  p  non-inferiorita=0,0115),  ani  v  klíčový 
sekundární cíl, krvácení BARC ≥2 ((5%) v deeskalované skupině oproti 6 % v kontrolní skupině 
(p=0,23)). Kumulativní výskyt všech krvácivých příhod (BARC třída 1 až 5) byl 9 % (114 případů) 
v řízené deeskalované skupině oproti 11 % (137 případů) v kontrolní skupině (p=0,14).  
Duální protidestičková terapie (DAPT) u akutní lehké iCMP nebo středně až vysoce rizikové TIA 
DAPT při kombinaci klopidogrelu a ASA jako preventivní léčba před mozkovou příhodou po akutní 
lehké iCMP nebo středně až vysoce rizikové TIA byla hodnocena ve dvou randomizovaných studiích 
sponzorovaných zkoušejícím (ISS) - CHANCE a POINT - s výsledky klinické bezpečnosti a účinnosti.  
Studie CHANCE (Clopidogrel in High-risk patients with Acute Non-disabling Cerebrovascular Events) 
Tato  randomizovaná,  dvojitě  zaslepená,  multicentrická,  placebem  kontrolovaná  klinická  studie 
zahrnovala 5170 čínských pacientů s akutní TIA (ABCD2 skóre ≥4) nebo akutní lehkou mozkovou 
příhodou (NIHSS ≤3). Pacienti v obou skupinách dostávali první den nezaslepenou ASA (v dávce 75 až 
300  mg,  dle  uvážení  ošetřujícího  lékaře).  Pacienti  náhodně  vybraní  do  skupiny  klopidogrel-ASA 
dostávali první den počáteční dávku 300 mg klopidogrelu, následovanou dávkou 75 mg klopidogrelu 
denně ve dnech 2 až 90 a ASA v dávce 75 mg denně ve dnech 2 až 21. Pacienti, kteří byli náhodně 
zařazeni do skupiny ASA, dostávali placebo verzi klopidogrelu ve dnech 1 až 90 a ASA v dávce 75 mg 
denně ve dnech 2 až 90. 
Primárním ukazatelem účinnosti byla jakákoli nová příhoda (ischemická a hemoragická) v prvních dnech po akutní lehké iCMP nebo vysoce rizikové TIA. K tomu došlo u 212 pacientů (8,2 %) ve skupině 
klopidogrel-ASA ve srovnání s 303 pacienty (11,7 %) ve skupině ASA (poměr rizika [HR], 0,68; 95% 
interval spolehlivosti [CI], 0,57 až 0,81; P<0,001). iCMP se vyskytla u 204 pacientů (7,9 %) ve skupině 
klopidogrel–ASA ve srovnání s 295 (11,4 %) ve skupině ASA (HR, 0,67; 95% CI, 0,56 až 0,81; 
P<0,001).  Hemoragická  cévní  mozková  příhoda  se  vyskytla  u  8  pacientů  v  každé  ze  dvou  studovaných skupin (0,3 % z každé skupiny). Středně těžké nebo těžké krvácení se vyskytlo u sedmi 
pacientů (0,3 %) ve skupině klopidogrel–ASA a u osmi (0,3 %) ve skupině ASA (P = 0,73). Četnost 
krvácivých příhod byla 2,3 % ve skupině klopidogrel–ASA ve srovnání s 1,6 % ve skupině ASA (HR, 
1,41; 95% CI, 0,95 až 2,10; P = 0,09). 
Studie POINT (Platelet-Oriented Inhibition in New TIA and Minor Ischemic Stroke)  
Tato  randomizovaná,  dvojitě  zaslepená,  multicentrická,  placebem  kontrolovaná  klinická  studie 
zahrnovala 4881 mezinárodních pacientů s akutní TIA (ABCD2 skóre ≥4) nebo lehkou mozkovou 
 
příhodou (NIHSS ≤3). Všichni pacienti v obou skupinách dostávali nezaslepenou ASA ve dnech 1-(50-325 mg, dle uvážení ošetřujícího lékaře). Pacienti náhodně vybraní do skupiny s klopidogrelem 
dostávali první den počáteční dávku 600 mg klopidogrelu, následovanou dávkou 75 mg klopidogrelu 
denně ve dnech 2 až 90. Pacienti, kteří byli náhodně zařazeni do placebo skupiny, dostávali placebo 
verzi klopidogrelu ve dnech 1 až 90.  
Primárním ukazatelem účinnosti byl komplex závažných ischemických příhod (iCMP, IM nebo úmrtí z 
důvodu ischemické cévní příhody) ke dni 90.  K tomu došlo u 121 pacientů (5,0 %), kteří dostávali 
klopidogrel plus ASA ve srovnání se 160 pacienty (6,5 %), kteří dostávali ASA samostatně (HR, 0,75; 
95% CI, 0,59 až 0,95; P = 0,02). K sekundárnímu ukazateli iCMP došlo u 112 pacientů (4,6 %) , kteří 
dostávali klopidogrel plus ASA ve srovnání se 155 pacienty (6,3 %), kteří dostávali ASA samostatně 
(HR, 0,72; 95% CI, 0,56 až 0,92; P = 0,01). Primární bezpečnostní ukazatel těžkého krvácení se vyskytl 
u 23 z 2432 pacientů (0,9 %), kteří užívali klopidogrel plus ASA a u 10 z 2449 pacientů (0,4 %), kteří 
dostávali ASA samostatně (HR, 2,32; 95% CI, 1,10 až 4,87; P = 0,02). Lehké krvácení se vyskytlo u pacientů (1,6 %), kteří dostávali klopidogrel plus ASA a u 13 (0,5 %), kteří dostávali ASA samostatně 
(HR, 3,12; 95% CI, 1,67 až 5,83; P < 0,001) 
Analýza časového průběhu studie CHANCE a studie POINT
Po uplynutí 21 dnů nebyl při pokračování DAPT žádný přínos v účinnosti. Bylo provedeno časové 
rozložení těžkých ischemických příhod a těžkých krvácení přiřazením léčby, aby se analyzoval vliv 
krátkodobé časové úpravy DAPT. 
Tabulka 1 - Distribuce časového průběhu závažných ischemických příhod a těžkých krvácení 
přiřazením léčby u studie CHANCE a studie POINT 
Počet událostí 
Výsledek 
studie 
CHANCE 
a studie
POINT 
Léčba Celkem První 
týden 
Druhý 
týden
Třetí týden 
Těžké 
ischemické 
příhody
ASA (n=5,035) 458 330 36 klopidogrel+ASA 
(n=5,016)
328 217 30 Rozdíl 130 113 6 Těžké 
krvácení 
ASA (n=5,035) 18 4 2 klopidogrel+ASA(n=5,016) 30 10 4 Rozdíl -12 -6 -2 - 
Fibrilace síní
Studie  ACTIVE-W  a  ACTIVE-A, které  byly samostatné  v rámci  programu ACTIVE, zahrnovaly 
pacienty s fibrilací síní (FS) a alespoň jedním rizikovým faktorem pro cévní příhodu. Na základě 
vstupních kritérií lékaři zařadili pacienty, kteří byli kandidáty na léčbu antagonisty vitamínu K (VKA) 
(jako  je  warfarin),  do  studie  ACTIVE-W.  Studie  ACTIVE-A  zahrnovala pacienty, kteří nemohli být 
léčeni VKA, protože nebyli schopni či ochotni léčbu přijmout. 
ACTIVE-W studie prokázala, že antikoagulační léčba antagonisty vitaminu K byla účinnější, než léčba 
klopidogrelem a ASA. 
ACTIVE-A  studie  (N  =  7554)  byla  multicentrická,  randomizovaná,  dvojitě  zaslepená,  placebem 
kontrolovaná studie, která srovnávala klopidogrel 75 mg/den + ASA (n = 3772) s placebem + ASA (n = 
3782). Doporučená dávka pro ASA byla 75 až 100 mg/den. Pacienti byli léčeni po dobu až 5 let. 
 
Pacienti randomizovaní v rámci programu ACTIVE měli dokumentovanou FS, tj. buď permanentní FS, 
nebo  nejméně  2  epizody  intermitentních  FS  během  uplynulých  6  měsíců,  a  měli  alespoň  jeden 
z následujících rizikových faktorů: věk ≥ 75 let nebo věk 55 až 74 let a buď diabetes mellitus vyžadující 
farmakologickou léčbu,  nebo dokumentovaný  předchozí  infarkt  myokardu;  dokumentovanou 
ischemickou chorobu srdeční; léčbu pro systémovou hypertenzi; v minulosti utrpěli cévní mozkovou 
příhodu,  tranzitorní  ischemickou  ataku (TIA)  nebo  systémovou  embolii  nepostihující  CNS;  měli 
dysfunkci levé komory s ejekční frakcí levé komory < 45 %; nebo dokumentovanou periferní cévní 
chorobu. Střední hodnota skóre CHADS2 byla 2,0 (rozsah 0–6). 
Hlavní  kritéria  vylučující  účast  pacienta  byla následující:  dokumentovaný  peptický  vřed  během 
posledních 6 měsíců, intracerebrální krvácení v anamnéze; významná trombocytopenie (počet destiček 
<50x109/l); nutnost léčby klopidogrelem nebo perorálními antikoagulancii (OAC) nebo intolerance 
jakékoli z obou látek. 
U sedmdesáti tří procent (73 %) pacientů zahrnutých do studie ACTIVE-A nebylo možné podávat VKA 
z  důvodu  rozhodnutí  lékaře,  nemožnosti  splnit  kontroly  INR  (international  normalised  ratio), 
predispozice k pádům nebo traumatu hlavy nebo existence specifického rizika krvácení; u 26 % pacientů 
vycházelo rozhodnutí lékaře z neochoty pacienta užívat VKA. 
Populace pacientů zahrnovala 41,8 % žen. Průměrný věk byl 71 let, 41,6 % pacientů bylo ve věku ≥ let. Celkem 23,0 % pacientů dostávalo antiarytmika, 52,1 % betablokátory, 54,6 % ACE inhibitory 
a 25,4 % statiny. 
Počet pacientů, kteří dosáhli primárního cílového parametru studie (doba do prvního výskytu cévní 
mozkové příhody, IM, systémové embolie nepostihující CNS či úmrtí z vaskulárních příčin) byl (22,1 %) ve skupině léčené klopidogrelem + ASA a 924 (24,4 %) ve skupině dostávající placebo + ASA 
(snížení relativního rizika o 11,1 %; 95% IS = 2,4 až 19,1 %, p=0,013), primárně kvůli velkému snížení 
incidence cévních mozkových příhod. Cévní mozkové příhody se vyskytly u 296 (7,8 %) pacientů 
léčených klopidogrelem + ASA a u 408 (10,8 %) pacientů dostávajících placebo + ASA (snížení 
relativního rizika o 28,4 %, 95% IS = 16,8 % až 38,3 %, p=0,00001). 
Pediatrická populace
Ve studii zvyšování dávky, která zahrnovala 86 novorozenců nebo kojenců ve věku do 24 měsíců 
s rizikem trombózy (PICOLO), bylo hodnoceno podávání klopidogrelu v následných dávkách 0,01; 0,a 0,2 mg/kg u novorozenců a kojenců, a 0,15 mg/kg pouze u novorozenců. Při dávce 0,2 mg/kg bylo 
dosaženo průměrné inhibice o 49,3 % (5 μM ADP-indukovaná agregace destiček), což bylo srovnatelné 
s podáváním klopidogrelu v dávce 75 mg/den u dospělých. 
V randomizované, dvojitě zaslepené klinické studii s paralelní skupinou (CLARINET), která zahrnovala 
906  pediatrických pacientů (novorozenců a kojenců) s cyanotickými vrozenými srdečními vadami, 
kterým byl proveden shunt systémové a plicní tepny, byli pacienti randomizováni k léčbě klopidogrelem 
0,2 mg/kg (n=467) nebo placebem (n=439) při současném podávání základní léčby až do doby druhé 
fáze chirurgické léčby. Průměrná doba od provedení shuntu do prvního podání léčby v rámci studie byla 
20 dní. Přibližně 88 % pacientů dostávalo současně ASA (v rozmezí od 1 do 23 mg/kg/den).  Mezi 
skupinami nebyl zjištěn signifikantní rozdíl z hlediska primárního složeného cíle studie, tj. úmrtí, 
trombóza shuntu nebo intervence z důvodu kardiální indikace před dosažením 120 dnů věku, které 
následovaly po události trombotického původu (89 [19,1 %] ve skupině léčené klopidogrelem a  [20,5 %] ve skupině s placebem) (viz bod 4.2). Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem ve skupině 
s klopidogrelem i placebem bylo krvácení, nicméně v četnosti výskytu krvácení nebyl mezi oběma 
skupinami statisticky významný rozdíl. V dlouhodobém sledování bezpečnosti v této studii dostávalo 
26 pacientů, kteří měli shunt i v jednom roce věku, klopidogrel až do věku 18 měsíců. Během tohoto 
dlouhodobého sledování po léčbě nebyla zaznamenána žádná nová podezření ohledně bezpečnosti 
přípravku. 
CLARINET a PICOLO studie byly provedeny za použití vytvořených roztoků klopidogrelu. Ve studii 
relativní biologické dostupnosti u dospělých, naředěný roztok klopidogrelu prokázal podobný rozsah 
a mírně  vyšší  rychlost  absorpce  hlavního  cirkulujícího  (neaktivního)  metabolitu  ve  srovnání 
s registrovanými tabletami.