Rapoxol Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Trávicí trakt a metabolismus, léčiva k terapii peptického vředu a 
refluxní choroby jícnu, inhibitory protonové pumpy. 
ATC kód: A02B C04  
 
Mechanismus účinku
Sodná sůl rabeprazolu patří do skupiny antisekrečních látek, substituovaných benzimidazolů, které 
nevykazují anticholinergní vlastnosti ani vlastnosti antagonistů H2 histaminového receptoru, ale 
potlačují  sekreci  žaludeční  kyseliny specifickou inhibicí  enzymu H+/K+-ATPázy (kyselá neboli 
protonová pumpa). Účinek je závislý na dávce a vede k inhibici jak bazální, tak stimulované sekrece 
kyseliny bez ohledu na podnět. Studie na zvířatech ukazují, že po podání sodná sůl rabeprazolu rychle 
zmizí jak z plazmy, tak ze žaludeční sliznice. Jako slabá báze se rabeprazol ve všech dávkách rychle 
vstřebá a koncentruje se v kyselém prostředí parietálních buněk. Rabeprazol se přeměňuje na aktivní 
sulfenamidovou formu protonací a následně reaguje s dostupnými cysteiny protonové pumpy.  
 
Antisekreční aktivita
Po perorálním podání 20 mg  dávky sodné soli rabeprazolu antisekreční účinek nastoupí do jedné 
hodiny, přičemž maximální účinek se objeví za dvě až čtyři hodiny.  Inhibice bazální a potravou 
stimulované sekrece kyseliny 23 hodin po první dávce sodné soli rabeprazolu je 69%, respektive 82 % 
a trvá až 48 hodin. Inhibiční účinek sodné soli rabeprazolu na sekreci kyseliny se při opakovaném 
podávání jednou denně mírně zvyšuje, přičemž inhibice v rovnovážném stavu se dosáhne za tři dny. 
Při vysazení léčivého přípravku se sekreční aktivita normalizuje za 2 až 3 dny.  
 
 
Snížená kyselost žaludečního obsahu, ať je navozena jakkoli – včetně inhibitorů protonové pumpy 
jako je rabeprazol – zvyšuje počet bakterií normálně přítomných v gastrointestinálním traktu. Léčba 
inhibitory protonové pumpy, včetně přípravku Rapoxol, může pravděpodobně vést k zvýšenému 
riziku gastrointestinálních infekcí, jako je Salmonella, Campylobacter a Clostridium difficile. 
 
Účinky na sérový gastrin 
V klinických hodnoceních byli pacienti léčeni jednou denně dávkou 10 nebo 20 mg sodné soli 
rabeprazolu, a to až po dobu 43 měsíců. Zvýšené hladiny gastrinu v séru během prvních 2 až 8 týdnů 
odrážely inhibiční účinky na sekreci kyseliny a během léčby zůstávaly stabilní. Hodnoty  gastrinu  se 
vrátily na úroveň před léčbou, obvykle během 1 až 2 týdnů po ukončení léčby.  
 
Lidské bioptické vzorky žaludeční tkáně z antra a fundu získané od více než 500 pacientů léčených 
rabeprazolem nebo komparátorem po dobu až 8 týdnů nedetekovaly žádné změny v histologii ECL 
buněk, stupni gastritidy,  incidenci atrofické gastritidy,  intestinální metaplazii  ani  v  distribuci  infekce 
H.  pylori. U více než 250 pacientů sledovaných po dobu 36 měsíců kontinuální léčby nebyly 
pozorovány žádné významné změny nálezů oproti výchozímu stavu.  
 
Další účinky
Systémové účinky sodné soli rabeprazolu v CNS, kardiovaskulárním a respiračním systému dosud 
nebyly zjištěny. Sodná sůl rabeprazolu podávaná v  perorálních dávkách 20 mg po dobu 2 týdnů 
neměla žádné účinky na funkci štítné žlázy,  metabolismus cukrů, ani  na  hladiny parathyreoidního 
hormonu, kortisolu, estrogenu,  testosteronu,  prolaktinu,  cholecystokininu,  sekretinu,  glukagonu, 
folikuly  stimulujícího hormonu (FSH),   luteinizačního hormonu (LH),   reninu,   aldosteronu či 
somatotropního hormonu v oběhu.  
 
Studie u zdravých osob prokázaly, že sodná sůl rabeprazolu nemá klinicky významné interakce s 
amoxicilinem.   Rabeprazol nemá  nepříznivý  vliv  na plazmatické  koncentrace amoxicilinu   ani 
klarithromycinu, pokud se podává za účelem eradikace infekce H. pylori v horní části trávicího traktu. 
 
V průběhu léčby antisekretoriky dochází v reakci na sníženou sekreci žaludeční kyseliny ke zvýšení 
sérové hladiny gastrinu. V důsledku snížené žaludeční acidity se zvyšuje též koncentrace CgA. 
Zvýšená hladina CgA může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů. 
 
Z dostupných publikovaných důkazů vyplývá, že léčba inhibitory protonové pumpy má být přerušena 
dnů až 2 týdny před měřením CgA. To umožní, aby se hladiny CgA, které mohou být falešně zvýšeny 
v důsledku léčby inhibitory protonové pumpy, navrátily do referenčního rozmezí.