Strana 1 (celkem 22)
Sp. zn. suklsa k sp. zn. sukls 
 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Rileptid 1 mg potahované tablety
Rileptid 2 mg potahované tablety
Rileptid 3 mg potahované tablety 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Rileptid 1 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje 1 mg risperidonu 
Rileptid 2 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje 2 mg risperidonu 
Rileptid 3 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje 3 mg risperidonu 
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta Rileptid 1 mg, 2 mg, 3 mg obsahuje 76 mg monohydrátu laktosy. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Potahované tablety. 
 
Rileptid 1 mg potahované tablety
Podlouhlé, nepatrně bikonvexní, bílé až téměř bílé potahované tablety bez zápachu, z jedné strany 
vyraženo stylizované „E 751“, z druhé strany půlicí rýha, na lomu bílé. Délka potahované tablety je 
asi 9,5 mm a šířka je asi 4,5 mm. 
 
Rileptid 2 mg potahované tablety
Podlouhlé, nepatrně bikonvexní, žluté potahované tablety, bez zápachu, z jedné strany vyraženo 
stylizované „E 752“, z druhé strany půlicí rýha, na lomu bílé. Délka potahované tablety je asi 9,5 mm 
a šířka je asi 4,5 mm. 
 
Rileptid 3 mg potahované tablety
Podlouhlé, nepatrně bikonvexní, světle zelené potahované tablety, bez zápachu, z jedné strany 
vyraženo stylizované „E 753“, z druhé strany půlicí rýha, na lomu bílé. Délka potahované tablety je 
asi 9,5 mm a šířka je asi 4,5 mm. 
 
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
 
Strana 2 (celkem 22)
Rileptid je indikován k léčbě schizofrenie. 
 
Rileptid je indikován k léčbě středně závažných až závažných manických epizod provázejících 
bipolární poruchy. 
 
Rileptid je indikován ke krátkodobé léčbě (do 6 týdnů) přetrvávající agrese u pacientů se středně 
závažnou až závažnou Alzheimerovou demencí, kteří neodpovídají na nefarmakologické postupy a u 
kterých hrozí riziko sebepoškození nebo poškození ostatních. 
 
Rileptid je indikován ke krátkodobé symptomatické léčbě (až do 6 týdnů) přetrvávající agrese při 
poruchách chování u dětí od 5 let věku a dospívajících s podprůměrnými intelektuálními funkcemi 
nebo mentální retardací diagnostikovanými na základě DSM-IV kritérií, u kterých závažnost 
agresivity nebo jiné formy destruktivního chování vyžadují farmakologickou léčbu. Farmakologická 
léčba musí být součástí rozsáhlého léčebného programu, který zahrne i psychosociální a vzdělávací 
intervence. Doporučuje se, aby byl risperidon předepsán specialistou v dětské neurologii a psychiatrii 
pro děti a dospívající nebo lékařem, který je dobře seznámen s léčbou poruch chování u dětí a 
dospívajících. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Dávkování 
 
Schizofrenie 
 
Dospělí 
Rileptid je možno užívat jednou nebo dvakrát denně. 
 
Léčba se zahajuje dávkou 2 mg risperidonu denně. Druhý den je možno dávku zvýšit na 4 mg.  
Tuto dávku lze ponechat nezměněnou nebo ji v případě potřeby dále individuálně upravovat. Pro 
většinu pacientů činí optimální denní dávka 4 až 6 mg. U některých pacientů může být vhodná 
pomalejší titrační fáze, nižší úvodní dávka a tomu odpovídající udržovací dávka. 
 
Dávky nad 10 mg denně již nemají vyšší účinnost ve srovnání s nižšími dávkami a mohou vést ke 
zvýšenému výskytu extrapyramidových symptomů. Bezpečnost dávek nad 16 mg denně nebyla 
ověřena, a proto se tyto dávky nedoporučují. 
 
Starší pacienti 
Léčba se zahajuje doporučenou dávkou 0,5 mg dvakrát denně. Toto dávkování lze individuálně 
přizpůsobovat zvyšováním o 0,5 mg dvakrát denně na 1 až 2 mg dvakrát denně. 
 
Pediatrická populace 
Rileptid se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku se schizofrenií vzhledem k nedostatku 
údajů o účinnosti. 
 
Manické epizody u bipolární poruchy 
 
Dospělí 
Rileptid by měl být užíván jednou denně, počáteční dávka 2 mg risperidonu. Tuto dávku lze v případě 
potřeby individuálně upravovat zvyšováním o 1 mg denně, avšak ne častěji než v 24hodinových 
intervalech. Risperidon může být podáván ve flexibilních dávkách v rozmezí od 1 do 6 mg tak, aby u 
každého pacienta byla optimalizována hladina účinnosti a snášenlivosti. Denní dávky nad 6 mg 
risperidonu nebyly u pacientů s manickými epizodami zkoušeny. 
 
 
Strana 3 (celkem 22)
Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby přípravkem Rileptid průběžně 
hodnotit a posuzovat. 
 
Starší pacienti
Doporučená úvodní dávka je 0,5 mg dvakrát denně. Tuto dávku lze individuálně upravovat o 0,5 mg 
dvakrát denně do 1 až 2 mg dvakrát denně. Vzhledem k tomu, že klinické zkušenosti s podáváním 
starším osobám jsou omezené, je nutno věnovat tomuto podávání zvýšenou pozornost. 
 
Pediatrická populace 
Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku s bipolární mánií vzhledem k nedostatku 
klinických údajů.  
 
Přetrvávající agrese u pacientů se středně závažnou až závažnou Alzheimerovou demencí 
 
Úvodní doporučená dávka činí 0,25 mg dvakrát denně. Toto dávkování může být individuálně 
upravováno zvyšováním o 0,25 mg dvakrát denně, ale ne častěji než obden. Pro většinu pacientů činí 
optimální denní dávka 0,5 mg dvakrát denně. Někteří pacienti však mohou vyžadovat dávkování až do 
mg dvakrát denně. 
Při použití přípravku Rileptid není možné dosáhnout nižších dávek než 0,5 mg. Pro tyto dávky (např. 
0,25 mg nebo 0,75 mg) použijte jiný léčivý přípravek obsahující risperidon takové síly. 
 
U pacientů s přetrvávající agresí u Alzheimerovy demence by se Rileptid neměl používat déle než 
týdnů. Během léčby je zapotřebí pacienty často a pravidelně hodnotit a posuzovat nutnost další 
léčby. 
 
Poruchy chování 
Děti a dospívající ve věku od 5 do 18 let 
U pacientů ≥50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,5 mg jednou denně. Tato dávka může být 
v případě potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,5 mg jednou denně, ne častěji než obden. 
Optimální dávka pro většinu pacientů představuje 1 mg jednou denně. Pro některé pacienty však může 
být vhodná dávka od 0,5 mg jednou denně, zatímco pro jiné 1,5 mg jednou denně. U pacientů <50 kg 
činí úvodní doporučená dávka 0,25 mg jednou denně. Tato dávka může být v případě potřeby 
individuálně upravována zvyšováním o 0,25 mg jednou denně, ne častěji než obden. Optimální dávka 
pro většinu pacientů představuje 0,5 mg jednou denně. Pro některé pacienty však může být vhodná 
dávka od 0,25 mg jednou denně, zatímco pro jiné 0,75 mg jednou denně. 
Při použití přípravku Rileptid není možné dosáhnout nižších dávek než 0,5 mg. Pro tyto dávky (např. 
0,25 mg nebo 0,75 mg) použijte jiný léčivý přípravek obsahující risperidon takové síly. 
 
Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby přípravkem Rileptid průběžně 
hodnotit a posuzovat nutnost další léčby. 
 
Rileptid se nedoporučuje u dětí mladších než 5 let, protože u této poruchy není u dětí do 5 let žádná 
zkušenost. 
 
Porucha funkce ledvin a jater 
Pacienti s poruchou funkce ledvin vykazují nižší schopnost eliminovat účinnou antipsychotickou 
složku než dospělí s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené 
plazmatické koncentrace volné frakce risperidonu. 
 
Nezávisle na indikaci by měly být u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater sníženy úvodní a 
následné dávky na polovinu a zpomalena titrace dávky. 
 
Rileptid by měl být u těchto skupin pacientů užíván s opatrností. 
 
Strana 4 (celkem 22) 
 
Způsob podání  
Rileptid je určen k perorálnímu podání. Potrava neovlivňuje absorpci přípravku Rileptid. 
 
Pro ukončení léčby se doporučuje postupné snižování dávky. Po náhlém vysazení vysokých dávek 
antipsychotických léčivých přípravků byly velmi vzácně popsány abstinenční příznaky, které 
zahrnovaly nauzeu, zvracení, pocení a nespavost (viz bod 4.8). Může se také vyskytnout návrat 
psychotických příznaků a byl hlášen také výskyt mimovolních pohybů (jako akatizie, dystonie a 
dyskineze). 
 
Převádění z léčby ostatními antipsychotiky. 
 
V lékařsky odůvodněných případech se doporučuje předchozí medikaci postupně snižovat a současně 
zavádět léčbu přípravkem Rileptid. Pacienty dosud léčené depotními antipsychotiky lze v lékařsky 
odůvodněných případech převádět na Rileptid namísto příští plánované injekce. Nutnost pokračování 
zavedené medikace antiparkinsoniky je zapotřebí průběžně posuzovat.  
 
4.3 Kontraindikace 
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Starší pacienti s demencí 
Zvýšení mortality u starších osob s demencí 
V meta-analýze 17 kontrolovaných klinických studií atypických antipsychotik včetně risperidonu u 
starších pacientů s demencí léčených atypickými antipsychotiky byla ve srovnání s placebem zvýšena 
mortalita. V klinických studiích kontrolovaných placebem s perorálním risperidonem byla v této 
populaci incidence mortality 4,0 % u pacientů léčených risperidonem ve srovnání s 3,1 % u skupiny 
léčené placebem. Poměr odds ratio (při 95% intervalu spolehlivosti) byl 1,21 (0,7, 2,1). Průměrný věk 
(rozpětí) pacientů, kteří zemřeli, byl 86 let (rozpětí 67-100). 
 
Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti s demencí léčení klasickými 
antipsychotiky mají mírně zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s těmi, kteří antipsychotika neužívají. 
Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika a i jeho příčina zůstává 
neznámá. Není jasné, v jakém rozsahu lze nálezy zvýšené mortality z observačních studií přičíst 
antipsychotikům v porovnání s některými vlastnostmi pacientů. 
 
Současné užívání furosemidu 
V placebem kontrolovaných klinických studiích s risperidonem u starších osob s demencí byla 
mortalita ve skupině s furosemidem a risperidonem vyšší (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozpětí 75-97) 
než při léčbě risperidonem (3,1 %; průměrný věk 84 let, rozpětí 70-96) nebo samotným furosemidem 
(4,1 %; průměrný věk 80 let, rozpětí 67-90). Zvýšená mortalita pacientů léčených furosemidem spolu 
s risperidonem byla shledána u dvou ze čtyř klinických studií. Současné užívání risperidonu s dalšími 
diuretiky (hlavně thiazidovými diuretiky užívanými v nízké dávce) nebylo s podobnými nálezy 
spojeno. 
Patofyziologický mechanismus k vysvětlení tohoto jevu není znám a žádná konzistentní příčina úmrtí 
nebyla zjištěna. Přesto však je zapotřebí věnovat této kombinaci nebo současnému podávání dalších 
vysoce účinných diuretik zvýšenou pozornost a před zahájením léčby touto kombinací posoudit riziko 
a prospěch. Incidence mortality u pacientů užívajících současně s risperidonem jiná diuretika nebyla 
zvýšena. Nezávisle na léčbě byla obecným rizikovým faktorem mortality dehydratace, a je proto 
zapotřebí ji u starších osob s demencí zamezit.  
 
 
Strana 5 (celkem 22)
Cerebrovaskulární nežádoucí příhody (CVAE) 
V randomizovaných placebem kontrolovaných studiích u pacientů s demencí léčených některými 
atypickými antipsychotiky bylo pozorováno přibližně trojnásobně zvýšené riziko cerebrovaskulárních 
nežádoucích příhod. Data vyplývající ze šesti placebem kontrolovaných studií u převážně starších 
pacientů (>65 let) s demencí ukazují, že cerebrovaskulární nežádoucí účinky (závažné i nezávažné, 
kombinované) se vyskytly u 3,3 % (33/1009) pacientů léčených risperidonem a u 1,2 % (8/712) 
pacientů, kteří užívali placebo. Poměr odds ratio činil (při 95% intervalu spolehlivosti) 2,96 (1,34, 
7,50). Mechanismus tohoto zvýšeného rizika není znám. Zvýšené riziko nelze vyloučit ani pro jiná 
antipsychotika nebo další populace pacientů.  
U pacientů s rizikovými faktory pro cerebrovaskulární příhodu je nutno Rileptid používat s opatrností.  
 
Riziko CVAE bylo významně zvýšeno u pacientů s demencí smíšeného nebo vaskulárního typu ve 
srovnání s Alzheimerovou demencí. Proto by pacienti s jinými typy demence, než Alzheimerovou 
neměli být léčeni risperidonem. 
 
Lékař by měl posoudit rizika a přínosy použití přípravku Rileptid u starších pacientů s demencí a vzít 
v úvahu rizikové faktory pro cerebrovaskulární příhodu u konkrétního pacienta. Pacient nebo osoba 
poskytující péči by měli být upozorněni, aby neprodleně hlásili známky a příznaky možných 
cerebrovaskulárních příhod jako je náhlá slabost nebo znecitlivění ve tváři, horních nebo dolních 
končetinách a obtíže s řečí nebo poruchy vidění. V takovém případě by měly být neprodleně 
posouzeny všechny léčebné možnosti, včetně vysazení risperidonu. 
 
Rileptid je možno u přetrvávající agrese u pacientů se středně těžkou až těžkou Alzheimerovou 
demencí použít pouze krátkodobě jako náhradu nefarmakologických přístupů, které měly pouze 
omezenou nebo žádnou účinnost a existuje-li potenciální riziko sebepoškození nebo poškození 
ostatních. 
 
Pacienty je nutno opakovaně kontrolovat a nutnost léčby opakovaně přehodnocovat. 
 
Ortostatická hypotenze 
Vzhledem k blokádě alfa-aktivity způsobené risperidonem může docházet k (ortostatické) hypotenzi, 
zvláště během počáteční titrační fáze. V post-marketingu byla pozorována významná hypotenze při 
současném podávání risperidonu a antihypertenziv. Rileptid by měl být podáván s opatrností 
pacientům se známým kardiovaskulárním onemocněním (např. při srdečním selhání, infarktu 
myokardu, poruchách vodivosti, dehydrataci, hypovolémii nebo cerebrovaskulárním onemocnění); zde 
je zapotřebí dávky postupně titrovat dle doporučení (viz bod 4.2). Pokud se v průběhu léčby vyskytne 
hypotenze, je zapotřebí snížit dávkování. 
 
Leukopenie, neutropenie a agranulocytóza 
V souvislosti s užíváním antipsychotik včetně risperidonu se vyskytly případy leukopenie, neutropenie 
a agranulocytózy. Během postmarketingového sledování byla agranulocytóza hlášena velmi vzácně 
(<1/10 000 pacientů). 
Pacienti s klinicky významným nízkým počtem bílých krvinek (WBC) nebo léky vyvolanou 
leukopenií/neutropenií v anamnéze by měli být v průběhu několika prvních měsíců léčby sledováni a 
při prvním náznaku klinicky významného poklesu WBC je při absenci jiných příčinných faktorů třeba 
zvážit vysazení risperidonu. 
U pacientů s klinicky signifikantní neutropenií by měla být pečlivě sledována horečka nebo jiné 
příznaky nebo známky infekce, a pokud se tyto příznaky objeví, mají být neprodleně léčeny. 
U pacientů s těžkou neutropenií (absolutní počet neutrofilů <1x109/l) má být přerušena léčba 
risperidonem a sledován WBC dokud se buňky neobnoví. 
 
Tardivní dyskineze/Extrapyramidové příznaky (TD/EPS) 
 
Strana 6 (celkem 22)
Léčba přípravky s antagonistickým účinkem na dopaminové receptory je spojena s rizikem rozvoje 
tardivní dyskineze charakterizované rytmickými mimovolními pohyby, především svalů jazyka a/nebo 
obličeje. 
Nástup extrapyramidových příznaků je rizikovým faktorem pro tardivní dyskinezi. Pokud se objeví 
příznaky tardivní dyskineze, mělo by být zváženo vysazení všech antipsychotik. 
 
Opatrnost je nutná u pacientů, kteří současně užívají psychostimulanty (např. methylfenidát) a 
risperidon, protože extrapyramidové příznaky by se mohly objevit při úpravě dávky jednoho nebo 
obou přípravků. Doporučuje se postupné vysazení léčby stimulantem (viz bod 4.5). 
 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 
Při léčbě antipsychotiky byl rovněž popsán neuroleptický maligní syndrom projevující se hypertermií, 
svalovou rigiditou, vegetativní labilitou, poruchami vědomí a zvýšenými plazmatickými hladinami 
kreatinfosfokinázy. K dalším příznakům může patřit myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní 
ledvinové selhání. Při výskytu uvedených příznaků je nutné vysadit všechna antipsychotika včetně 
přípravku Rileptid. 
 
Parkinsonova choroba a demence s Lewyho tělísky 
Při předepisování antipsychotik včetně risperidonu pacientům trpícím Parkinsonovou chorobou nebo 
demencí s Lewyho tělísky (DLB) by měli lékaři posoudit poměr rizika a prospěchu. Parkinsonova 
choroba se s risperidonem může zhoršit. U obou skupin může být zvýšené riziko neuroleptického 
maligního syndromu a zvýšená citlivost k antipsychotikům; tito pacienti byli vyloučeni z klinických 
hodnocení. K projevům této zvýšené citlivosti může patřit zmatenost, otupělost, posturální nestabilita 
s častými pády doprovázející extrapyramidové příznaky. 
 
Hyperglykémie a diabetes mellitus 
V průběhu léčby risperidonem byly hlášeny hyperglykémie, diabetes mellitus a zhoršení již 
existujícího diabetu. V některých případech byl hlášen předchozí přírůstek tělesné hmotnosti, což 
mohlo být predispozičním faktorem. Spojení s ketoacidózou bylo hlášeno velmi vzácně a spojení 
s diabetickým kómatem vzácně. Doporučuje se příslušné klinické monitorování v souladu s užívanými 
doporučeními pro antipsychotika. U pacientů léčených jakýmkoli atypickým antipsychotikem, včetně 
risperidonu, je nutno monitorovat příznaky hyperglykémie (jako jsou polydipsie, polyurie, polyfagie a 
slabost) a pacienty s diabetem je nutno pravidelně monitorovat na zhoršení kontroly glukosy. 
 
Přírůstek tělesné hmotnosti 
Při užívání risperidonu byly hlášeny významné přírůstky tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost je nutno 
pravidelně kontrolovat. 
 
Hyperprolaktinémie 
Hyperprolaktinémie je častý nežádoucí účinek během léčby risperidonem. Je doporučeno stanovit 
hladinu prolaktinu v plazmě u pacientů s prokázanými nežádoucími účinky spojených s prolaktinem 
(např. gynekomastie, menstruační poruchy, anovulace, poruchy fertility, snížení libida, poruchy erekce 
a galaktorea).  
 
Studie na tkáňových kulturách ukazují, že buněčný růst v lidských nádorech prsu může být stimulován 
prolaktinem. Ačkoli dosud nebyla v klinických a epidemiologických studiích prokázána přímá 
souvislost s podáváním antipsychotik, u pacientů s příslušnou anamnézou je nutno postupovat opatrně. 
U pacientů s existující hyperprolaktinémií a u pacientů s dokumentovanými tumory závislými na 
prolaktinu je nutno Rileptid používat s opatrností. 
 
Prodloužení QT 
 
 
Strana 7 (celkem 22)
Prodloužení QT intervalu bylo v post-marketingu hlášeno velmi vzácně. Jako u jiných antipsychotik je 
nutno při předepisování risperidonu postupovat opatrně u pacientů se známým kardiovaskulárním 
onemocněním, prodloužením QT intervalu v rodinné anamnéze, při bradykardii nebo poruchách 
elektrolytové rovnováhy (hypokalémie, hypomagnesémie), protože risperidon může zvýšit riziko 
arytmogenního účinku, a také při současném užívání přípravků, které prodlužují QT interval. 
 
Křeče 
Rileptid je nutno používat opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze nebo u jiných stavů, které 
potenciálně snižují křečový práh.  
 
Priapismus 
Během léčby přípravkem Rileptid se může objevit priapismus vzhledem k blokádě alfa-adrenergního 
účinku risperidonu. 
 
Regulace tělesné teploty 
Antipsychotikům je přisuzována vlastnost rušit schopnost těla snižovat tělesnou teplotu. Pacientům, u 
kterých dojde k okolnostem přispívajícím ke zvýšení tělesné teploty, např. intenzivnímu cvičení, 
vystavení extrémním teplotám, současné léčbě přípravky s anticholinergní aktivitou nebo dehydrataci, 
je při předepisováni přípravku Rileptid nutno věnovat příslušnou péči. 
 
Antiemetický účinek 
V preklinických studiích s risperidonem byl pozorován antiemetický účinek. Pokud se tento účinek 
vyskytne u lidí, může maskovat příznaky a projevy předávkování některými léčivými přípravky, nebo 
stavy jako je střevní neprůchodnost, Reyův syndrom a mozkový nádor. 
 
Porucha funkce ledvin a jater 
Pacienti s poruchou funkce ledvin mají nižší schopnost eliminovat účinnou antipsychotickou složku 
než dospělí s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené plazmatické 
koncentrace volné frakce risperidonu (viz bod 4.2). 
 
Žilní tromboembolismus 
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). 
Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory 
pro VTE, měly by být před i během léčby přípravkem Rileptid tyto rizikové faktory rozpoznány a 
následně by měla být uplatněna preventivní opatření. 
 
Peroperační syndrom plovoucí duhovky 
U pacientů léčených léky s alfa1a-adrenergním antagonistickým účinkem, včetně risperidonu (viz bod 
4.8), byl při operaci šedého zákalu pozorován peroperační syndrom plovoucí duhovky (Intraoperative 
Floppy Iris Syndrome - IFIS).  
IFIS může zvýšit riziko očních komplikací v průběhu operace i po operaci. Před chirurgickým 
zákrokem by mělo být očnímu chirurgovi oznámeno současné i minulé užívání léků s alfa1a-
adrenergním antagonistickým účinkem. Potenciální přínos zastavení léčby alfa1 blokátory před operací 
katarakty nebyl stanoven a musí být zvážen proti riziku zastavení antipsychotické léčby. 
 
Pediatrická populace 
Před předepsáním risperidonu dítěti nebo dospívajícímu s poruchou chování je nutno pečlivě zhodnotit 
fyzikální a sociální příčiny agresivního chování jako je bolest nebo nepatřičné požadavky okolí. 
 
 
Strana 8 (celkem 22)
Sedativní účinek risperidonu je nutno u této populace důkladně monitorovat vzhledem k možnému 
vlivu na schopnost učit se. Změna doby podávání risperidonu může u dětí a dospívajících zlepšit vliv 
na útlum pozornosti. 
 
Risperidon byl spojován se středními přírůstky na tělesné hmotnosti a body mass indexu (BMI). 
Doporučuje se zaznamenání výchozí váhy před zahájením léčby a její pravidelné sledování. Změny 
výšky v dlouhodobé otevřené extenzní studii byly v rámci očekávaných věku příslušných norem. 
Dlouhodobý vliv risperidonu na sexuální zrání a růst nebyl plně vyhodnocen. 
 
Vzhledem k potenciálnímu vlivu hyperprolaktinémie na růst a sexuální zrání u dětí a dospívajících je 
nutno uvážit pravidelné klinické posouzení endokrinologického stavu, včetně stanovení výšky, 
hmotnosti, sexuální zralosti, monitorování menstruace a jiných účinků potenciálně spojených 
s prolaktinem. 
 
Výsledky z malé postmarketingové observační studie ukázaly, že jedinci ve věkovém rozmezí 
8−16 let, kteří užívali risperidon, byli v průměru přibližně o 3,0 až 4,8 cm vyšší než ti, kteří užívali 
jinou atypickou antipsychotickou léčbu. Tato studie nebyla dostatečná ke stanovení, zda měla 
expozice risperidonu nějaký vliv na konečnou tělesnou výšku v dospělosti, nebo zda byl výsledek 
způsoben přímým účinkem risperidonu na růst kostí, nebo účinkem základního onemocnění na růst 
kostí nebo důsledek efektivnější kontroly základního onemocnění s následným vzestupem lineárního 
růstu. 
 
Během léčby risperidonem je nutno provádět pravidelná vyšetření extrapyramidových symptomů a 
jiných poruch hybnosti. 
 
Specifická doporučení pro dávkování u dětí a dospívajících jsou uvedena v bodu 4.2. 
 
Pomocné látky
Rileptid obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, s úplným 
nedostatkem laktázy nebo s malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.  
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to 
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Interakce související s farmakodynamikou  
Léčivé látky prodlužující QT interval 
Stejně jako u jiných antipsychotik je nutná opatrnost při předepisování risperidonu spolu s léčivými 
přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval, jako jsou antiarytmika (např. chinidin, 
disopyramid, prokainamid, propafenon, amiodaron, sotalol), tricyklickými antidepresivy (např. 
amitriptylin), tetracyklickými antidepresivy (např. maprotilin), některými antihistaminiky, jinými 
antipsychotiky, některými antimalariky (např. chinin, meflochin) a přípravky způsobujícími poruchu 
elektrolytové rovnováhy (hypokalémii, hypomagnesémii), bradykardii nebo přípravky, které inhibují 
metabolismus risperidonu v játrech. Tento seznam je příkladný, nikoli úplný. 
 
Centrálně účinkující léčivé přípravky a alkohol
Risperidon je nutno používat opatrně v kombinaci s dalšími centrálně účinkujícími léčivými přípravky 
včetně alkoholu, opiátů, antihistaminik a benzodiazepinů vzhledem ke zvýšenému riziku sedace. 
 
Levodopa a agonisté histaminu 
Rileptid může zeslabit účinek levodopy a jiných agonistů dopaminu. Je-li tato kombinace nutná, 
zejména v konečném stadiu Parkinsonovy choroby, je nutno předepsat nejnižší účinnou dávku obou 
přípravků. 
 
Léčivé přípravky s hypotenzním účinkem 
Strana 9 (celkem 22)
V post-marketingovém období byla při současném používání risperidonu a antihypertenziv 
pozorována klinicky významná hypotenze. 
 
Paliperidon 
Současné užívání perorálního přípravku Rileptid s paliperidonem se nedoporučuje, protože paliperidon 
je účinným metabolitem risperidonu a jejich kombinace může vést ke zvýšené expozici 
antipsychotické frakce. 
 
Psychostimulancia
Současné užívání psychostimulancií (např. methylfenidátu) a risperidonu může vést ke vzniku 
extrapyramidových symptomů po změně jedné léčby nebo obou (viz bod 4.4). 
 
Interakce související s farmakokinetikou  
Potrava neovlivňuje absorpci přípravku Rileptid.  
 
Risperidon je metabolizován převážně prostřednictvím CYP2D6 a v menší míře prostřednictvím 
CYP3A4. Jak risperidon, tak i jeho aktivní metabolit 9-hydroxyrisperidon jsou substráty P-
glykoproteinu (P-gp). Látky, které ovlivňují aktivitu CYP2D6 nebo silné inhibitory nebo induktory 
aktivity CYP3A4 a/nebo P-gp mohou mít účinek na farmakokinetiku účinné antipsychotické frakce 
risperidonu. 
 
Silné inhibitory CYP2D6 
Současné podávání risperidonu se silným inhibitorem CYP2D6 může zvýšit plazmatické koncentrace 
risperidonu, ale méně už koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky silného inhibitoru 
CYP2D6 mohou zvýšit koncentraci účinné antipsychotické frakce risperidonu (např. paroxetin, viz 
níže). Předpokládá se, že jiné inhibitory CYP2D6, jako je chinidin, mohou mít vliv na plazmatické 
koncentrace risperidonu podobným způsobem. Při zahájení či ukončení léčby a současném užívání 
paroxetinu, chinidinu nebo jiného silného inhibitoru CYP2D6, zvláště při vyšších dávkách, musí lékař 
přehodnotit dávkování risperidonu.  
 
Inhibitory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu 
Současné užívání risperidonu spolu se silnými inhibitory CYP3A4 a/nebo inhibitory P-gp může 
podstatně zvýšit plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je 
zahájena nebo ukončena léčba současně užívaným itrakonazolem a/nebo jiným silným inhibitorem 
CYP3A4 a/nebo P-gp, měl by lékař přehodnotit dávkování risperidonu. 
 
Induktory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu 
Současné užívání risperidon spolu se silnými induktory CYP3A4 a/nebo induktory P-gp může snížit 
plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je zahájena nebo ukončena 
léčba současně užívaným karbamazepinem a/nebo jiným silným induktorem CYP3A4 a/nebo P-gp, 
měl by lékař přehodnotit dávkování risperidonu. Účinky induktorů CYP3A4 se projevují v závislosti 
na čase a může trvat nejméně 2 týdny od zahájení léčby do dosažení maximálního účinku. Naopak při 
ukončení léčby může trvat nejméně 2 týdny, než indukce CYP3A4 poklesne. 
 
Léčivé přípravky s vysokou vazbou na proteiny 
Pokud je risperidon užíván spolu s léčivými přípravky s vysokou vazbou na proteiny, není klinicky 
relevantní vytlačení z vazby na plazmatické bílkoviny ani u jednoho z léčivých přípravků. 
 
Při současném podávání těchto léčivých přípravků je třeba nahlédnout do informací o přípravku pro 
informace o způsobu metabolismu a možné potřebě úpravy dávkování. 
 
Pediatrická populace 
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. Relevance výsledků z těchto studií u pediatrické 
populace není známá.  
Současné užívání psychostimulancií (např. methylfenidátu) spolu s risperidonem u dětí a dospívajících 
neovlivnilo farmakokinetiku a účinnost přípravku Rileptid.  
 
Strana 10 (celkem 22) 
 
Příklady 
Příklady léčivých přípravků, které se mohou potenciálně ovlivňovat, nebo u kterých nebyly prokázány 
interakce s risperidonem jsou uvedeny níže: 
 
Účinky ostatních přípravků na farmakokinetiku risperidonu: 
 
Antibakteriální látky: 
• Erythromycin, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp nemění farmakokinetiku risperidonu a 
účinné antipsychotické frakce. 
• Rifampicin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp snižuje plazmatické koncentrace účinné 
antipsychotické frakce. 
 
Anticholinesterázy: 
• Donepezil a galantamin, oba substráty CYP2D6 a CYP3A4, nevykazují klinicky významný 
účinek na farmakokinetiku risperidonu ani účinné antipsychotické frakce. 
 
Antiepileptika: 
• Karbamazepin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp prokazatelně snižuje plazmatické 
koncentrace antipsychotické frakce risperidonu. Podobný účinek může být pozorován např. u 
rifampicinu, fenytoinu a fenobarbitalu, které také indukují jaterní enzymy CYP3A4 i P-
glykoprotein. 
• Topiramát mírně snižuje biologickou dostupnost risperidonu, nikoli však účinné antipsychotické 
frakce. Proto není pravděpodobné, že by tato interakce měla klinický význam.  
 
Antimykotika:  
• Itrakonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické 
koncentrace účinné psychotické frakce přibližně o 70 % při dávce risperidonu 2 až 8 mg/den.  
• Ketokonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje 
plazmatické koncentrace risperidonu a snižuje plazmatické koncentrace 9-hydroxyrisperidonu.  
 
Antipsychotika:  
• Fenothiaziny mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné 
antipsychotické frakce.  
 
Antivirotika:  
• Inhibitory proteázy: nejsou dostupné údaje z oficiálního hodnocení, nicméně vzhledem k tomu, 
že ritonavir je silným inhibitorem CYP3A4 a slabým inhibitorem CYP2D6, mohou ritonavir a 
ritonavirem zesílené inhibitory proteázy zvýšit koncentrace účinné antipsychotické frakce 
risperidonu.  
 
Betablokátory:  
• Některé betablokátory mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné 
antipsychotické frakce.  
 
Blokátory kalciových kanálů:  
• Verapamil, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, zvyšuje plazmatické koncentrace 
risperidonu a účinné antipsychotické frakce. 
 
Gastrointestinální přípravky: 
• Antagonisté H2-receptorů: cimetidin a ranitidin, oba slabé inhibitory CYP2D6 a CYP3A4, 
zvyšují biologickou dostupnost risperidonu, pouze minimálně však zvyšují dostupnost účinné 
antipsychotické frakce. 
 
SSRI a tricyklická antidepresiva: 
 
Strana 11 (celkem 22)
• Fluoxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatickou koncentraci risperidonu, méně však 
účinné antipsychotické frakce.  
• Paroxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu, ale při dávce 
do 20 mg/den už méně koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky paroxetinu však 
mohou zvýšit plazmatickou koncentraci i u účinné antipsychotické frakce.  
• Tricyklická antidepresiva mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však 
účinné antipsychotické frakce. Amitriptylin neovlivňuje farmakokinetiku risperidonu ani účinné 
antipsychotické frakce.  
• Sertralin, slabý inhibitor CYP2D6, a fluvoxamin, slabý inhibitor CYP3A4, v dávce až do 
100 mg/den nejsou spojovány s klinicky významnými změnami v koncentracích účinné 
antipsychotické frakce risperidonu. Nicméně dávky sertralinu nebo fluvoxaminu vyšší než 
100 mg/den mohou zvýšit koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. 
 
Účinky risperidonu na farmakokinetiku ostatních přípravků: 
 
Antiepileptika: 
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku valproátu nebo 
topiramátu. 
 
Antipsychotika: 
• Aripiprazol, substrát CYP2D6 a CYP3A4: risperidon v tabletách nebo injekcích neovlivňuje 
farmakokinetiku aripiprazolu a jeho aktivního metabolitu dehydroaripiprazolu. 
 
Digitalisové glykosidy: 
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku digoxinu. 
 
Lithium: 
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku lithia. 
 
Současné užívání risperidonu s furosemidem
• Viz informace v bodě 4.4 týkající se zvýšené úmrtnosti starších pacientů s demencí, užívajících 
současně furosemid. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství
Adekvátní údaje o podávání risperidonu těhotným ženám nejsou k dispozici. Risperidon nebyl ve 
studiích na zvířatech teratogenní, ale byly pozorovány jiné typy reprodukční toxicity (viz bod 5.3). 
Potenciální riziko pro člověka není známo 
U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně 
risperidonu), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků 
z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy 
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu 
potravy. Proto by novorozenci měli být pečlivě monitorováni. 
 
Rileptid nemá být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné. Je-li nutné přerušení 
léčby během těhotenství, nesmí se léčba ukončit náhle. 
 
Kojení
Ve studiích na zvířatech byl risperidon i 9-hydroxy-risperidon vylučován do mléka. Bylo prokázáno, 
že se risperidon a 9-hydroxy-risperidon vylučují v malém množství také do lidského mateřského 
mléka. O nežádoucích účincích na kojené děti nejsou dostupné údaje. Výhody kojení by proto měly 
být posouzeny oproti potenciálnímu riziku pro dítě. 
 
Fertilita 
 
Strana 12 (celkem 22)
Stejně jako jiné léčivé přípravky, které antagonizují dopaminové D2 receptory, risperidon zvyšuje 
hladiny prolaktinu. Hyperprolaktinémie může potlačit hypotalamický GnRH, což vede ke snížení 
sekrece gonadotropinu hypofýzou. Toto může inhibovat reprodukční funkce narušením steroidogeneze 
v gonádách jak u ženských, tak u mužských pacientů. 
 
V neklinických studiích nebyly pozorovány žádné relevantní účinky. 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Rileptid má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje vzhledem k jeho účinku 
na nervový systém a účinku na zrak (viz bod 4.8). Proto by pacienti měli být upozorněni, aby neřídili 
nebo neobsluhovali stroje, dokud nebude známa jejich individuální vnímavost. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky (výskyt ≥10 %) jsou: Parkinsonismus, sedace/ospalost, 
bolest hlavy a nespavost.  
Nežádoucí účinky, které se jevily jako závislé na dávce, zahrnovaly parkinsonismus a akatizii. 
 
Dále jsou uvedeny nežádoucí účinky hlášené z klinických studií a postmarketingových zkušeností 
s risperidonem podle frekvence výskytu stanovené v klinických studiích. Používána je následující 
terminologie a frekvence: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až 
<1/100), vzácné (≥1/10000 až <1/1000) a velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů 
nelze určit). 
 
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. 
 
Třídy 
orgánových 
systémů 
Nežádoucí účinky 
Četnost
 Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není známo 
Infekce a 
infestace 
 pneumonie, 
bronchitida, 
infekce
horních cest 
dýchacích, 
sinusitida, 
infekce 
močového 
ústrojí, infekce 
ucha, chřipka 
infekce 
dýchacích cest, 
cystitida, 
infekce oka, 
tonsilitida, 
onychomykóza, 
celulitida, 
lokalizovaná 
infekce, virová 
infekce, 
akarodermatitida  
infekce   
Poruchy krve 
a 
lymfatického 
systému 
  neutropenie,
snížení počtu 
leukocytů, 
trombocytopenie
, anémie, 
snížený 
hematokrit, 
zvýšený počet 
eozinofilů  
agranulocytóz
ac 
  
Poruchy 
imunitního 
systému
  hypersensitivita anafylaktická 
reakcec 
  
Endokrinní 
poruchy 
 hyperprolaktin
émiea 
 nepřiměřená
sekrece 
  
 
Strana 13 (celkem 22) 
antidiuretické
ho hormonu,
přítomnost 
glukosy 
v moči 
Poruchy 
metabolismu 
a výživy 
 zvýšení 
hmotnosti,
zvýšení chuti 
k jídlu, snížení 
chuti k jídlu 
diabetes mellitus 
b, 
hyperglykémie, 
polydipsie, 
snížení 
hmotnosti, 
anorexie, 
zvýšení 
cholesterolu 
v krvi 
hyperhydrata
ce c, 
hypoglykémi
e, 
hyperinsuliné
miec, zvýšení 
triglyceridů 
v krvi 
diabetická 
ketoacidóza 
 
Psychiatrické 
poruchy 
insomnied porucha 
spánku,
agitovanost, 
deprese, úzkost 
mánie, 
zmatenost, 
snížené libido, 
nervozita, noční 
můry 
katatonie, 
somnabulism
us, porucha 
příjmu 
potravy 
spojená se 
spánkem, 
otupělost, 
anorgasmie 
  
Poruchy 
nervového 
systému 
sedace/ 
somnolence,
parkinsonism
usd, bolest 
hlavy 
akatizied, 
dystonied, 
závrať, 
dyskinezed, 
třes 
tardivní 
dyskineze, 
cerebrální 
ischemie, 
nereagování na 
podněty, ztráta 
vědomí, snížená 
úroveň vnímání, 
křečed, synkopa, 
psychomotorick
á hyperaktivita, 
poruchy 
rovnováhy, 
abnormální 
koordinace, 
posturální 
závratě, poruchy 
pozornosti, 
dysartrie, 
poruchy chuti, 
snížená citlivost, 
parestézie 
neuroleptický 
maligní 
syndrom, 
cerebrovaskul
ární porucha, 
diabetické 
kóma, 
titubace 
závislá na 
poloze hlavy 
  
Poruchy oka  rozmazané 
vidění, 
konjunktivitida
fotofobie, suché 
oko, zvýšená 
tvorba slz, oční 
hyperémie 
glaukom, 
poruchy oční 
hybnosti, 
koulení 
očima, 
strupovitý 
okraj víčka, 
syndrom 
plovoucí 
duhovky 
(peroperační)c 
  
 
Strana 14 (celkem 22) 
Poruchy ucha 
a labyrintu
  vertigo, tinnitus, 
bolest ucha 
   
Srdeční 
poruchy 
 tachykardie atriální fibrilace,
atrioventrikulárn
í blokáda, 
poruchy vedení, 
prodloužení QT 
intervalu na 
EKG, 
bradykardie, 
abnormální 
EKG, palpitace 
sinusová
arytmie 
  
Cévní 
poruchy 
 hypertenze hypotenze, 
ortostatická
hypotenze, 
návaly 
plicní 
embolie, žilní 
trombóza 
  
Respirační, 
hrudní a 
mediastinální 
poruchy 
 dyspnoe,
faryngolarynge
ální bolest, 
kašel, epistaxe, 
ucpaný nos 
aspirační 
pneumonie, 
plicní kongesce, 
kongesce 
dýchacího 
traktu, šelest, 
sípání, dysfonie, 
poruchy dýchání  
syndrom 
spánkové 
apnoe, 
hyperventilac
e 
  
Gastrointestin
ální poruchy 
 bolest břicha, 
abdominální
diskomfort, 
zvracení, 
nevolnost, 
zácpa, průjem, 
dyspepsie, 
sucho v ústech, 
bolest zubů 
inkontinence 
stolice, fekalom, 
gastroenteritida, 
dysfagie, 
flatulence 
pankreatitida, 
obstrukce 
střeva, otok 
rtů, cheilitida 
ileus  
Poruchy jater 
a žlučových 
cest 
  zvýšení 
transamináz,
zvýšení GGT, 
zvýšení jaterních 
enzymů 
žloutenka   
Poruchy kůže 
a podkožní 
tkáně 
 vyrážka, 
erytém
kopřivka, 
pruritus, 
alopecie, 
hyperkeratóza, 
ekzém, suchá 
kůže, změna 
zbarvení 
pokožky, akné, 
seboroická 
dermatitida, 
poruchy kůže, 
kožní léze 
polékový 
exantém, lupy 
angioedém Stevens-
Johnsonův 
syndrom / 
toxická 
epidermální 
nekrolýzac
Poruchy 
svalové a 
kosterní 
soustavy a 
pojivové
tkáně 
 svalové křeče, 
bolesti svalů a 
kostí, bolest 
zad, bolesti 
kloubů 
zvýšení 
kreatinfosfokiná
zy v krvi, 
abnormální 
držení těla, 
ztuhlost kloubů, 
otok kloubů, 
rhabdomyolý
za 
  
 
Strana 15 (celkem 22) 
svalová slabost, 
bolesti krční
páteře 
Poruchy 
ledvin a 
močových cest 
 inkontinence 
moči
polakisurie, 
retence moči, 
dysurie 
   
Stavy spojené 
s těhotenstvím
, šestinedělím 
a
perinatálním 
obdobím 
   syndrom 
z vysazení 
léku u 
novorozencůc 
  
Poruchy 
reprodukčníh
o systému a 
prsu 
  erektilní
dysfunkce, 
porucha 
ejakulace, 
amenorea, 
poruchy 
menstruaced, 
gynekomastie, 
galaktorea, 
sexuální 
dysfunkce, 
bolest prsu, 
prsní 
diskomfort, 
výtok z pochvy 
priapismusc, 
opožděná 
menstruace, 
překrvení 
prsů, zvětšení 
prsů, výtok 
z prsů 
  
Celkové 
poruchy a 
reakce v místě 
aplikace 
 edémd,
horečka, bolest 
na hrudi, 
slabost, únava, 
bolest 
otok obličeje, 
zimnice, 
zvýšená tělesná 
teplota, poruchy 
chůze, žízeň, 
tíže na hrudi, 
malátnost, 
abnormální 
pocit, 
diskomfort 
hypotermie, 
snížená 
tělesná 
teplota, 
studené konce 
končetin, 
syndrom 
z vysazení 
léku, 
induracec 
  
Poranění, 
otravy a 
procedurální 
komplikace
 pád procedurální 
bolest 
   
 
a Hyperprolaktinémie může v některých případech vést ke gynekomastii, poruchám menstruace, 
amenoree, anovulaci, galaktoree, poruše fertility, sníženému libidu, či erektilní dysfunkci. 
b V placebem kontrolovaných studiích byl diabetes mellitus hlášen u 0,18 % osob léčených 
risperidonem v porovnání s 0,11 % ve skupině s placebem. Celková incidence ze všech klinických 
studií byla 0,43 % u všech osob léčených risperidonem. 
c Nebyly pozorovány v klinických studiích, ale při použití risperidonu po uvedení na trh. 
d Mohou se objevit extrapyramidové příznaky: Parkinsonismus (hypersekrece slin, muskuloskeletální 
ztuhlost, parkinsonismus, slinění, fenomén ozubeného kola, bradykineze, hypokineze, ztuhlost 
obličejových svalů, svalové napětí, akineze, ztuhlost šíje, svalová ztuhlost, parkinsonská chůze a 
abnormální glabelární reflex, parkinsonský klidový třes), akatizie (akatizie, neklid, hyperkineze a 
syndrom neklidných nohou), třes, dyskineze (dyskineze, svalové záškuby, choreoatetóza, atetóza a 
myoklonus), dystonie. Dystonie zahrnuje dystonii, hypertonii, tortikolis, mimovolní svalové 
kontrakce, svalové kontrakce, blefarospasmus, okulogyraci, paralýzu jazyka, faciální spasmus, 
laryngospasmus, myotonii, opistotonus, orofaryngeální spasmus, pleurototonus, spasmus jazyka a 
trismus. Je nutno poznamenat, že je zahrnuto širší spektrum příznaků, které nemusejí být nutně 
 
Strana 16 (celkem 22)
extrapyramidového původu. Insomnie zahrnuje počáteční nespavost, střední nespavost; konvulze 
zahrnují křeče typu Grand mal; menstruační poruchy zahrnují nepravidelnou menstruaci, 
oligomenorea; edém zahrnuje generalizovaný edém, periferní edém, důlkový edém. 
 
Nežádoucí účinky zaznamenané u paliperidonu 
Paliperidon je účinným metabolitem risperidonu, a proto jsou profily nežádoucích účinků těchto 
sloučenin (včetně orální i injekční formy) navzájem relevantní. Kromě výše uvedených nežádoucích 
účinků, byly následující nežádoucí účinky zaznamenány při použití paliperidonu a lze očekávat, že se 
objeví i v případě použití risperidonu. 
 
Srdeční poruchy: syndrom posturální ortostatické tachykardie 
 
Účinky třídy 
Podobně jako u jiných antipsychotik byly po uvedení na trh hlášeny velmi vzácné případy prodloužení 
QT intervalu. Další účinky na srdce spojené s touto skupinou přípravků hlášené u antipsychotik, které 
prodlužují QT interval, zahrnují ventrikulární arytmii, ventrikulární fibrilaci, ventrikulární tachykardii, 
náhlé úmrtí, zástavu srdce a torsade de pointes. 
 
Žilní tromboembolismus
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu včetně případů 
plicní embolie a případů hluboké žilní trombózy (četnost není známa). 
 
Přírůstek tělesné hmotnosti
Podíl pacientů se schizofrenií léčených risperidonem a placebem, kteří dosáhli přírůstku na tělesné 
hmotnosti ≥7 %, byl porovnán v souhrnné analýze 6–8týdenních placebem kontrolovaných klinických 
hodnocení; závěrem byl statisticky významně větší přírůstek na tělesné hmotnosti u pacientů léčených 
risperidonem (18 %) oproti placebu (9 %). V souhrnné analýze 3týdenních studií u dospělých pacientů 
s akutní mánií byl výskyt přírůstku na tělesné hmotnosti ≥7 % v závěru studie srovnatelný u skupiny 
s risperidonem (2,5 %) a u skupiny s placebem (2,4 %) a byl mírně vyšší u skupiny s aktivní kontrolou 
(3,5 %). 
 
V populaci dětí a dospívajících s poruchami chování a jinými disruptivními poruchami chování byl 
v dlouhodobých klinických studiích střední nárůst tělesné hmotnosti 7,3 kg po 12 měsících léčby.  
Očekávaný přírůstek na tělesné hmotnosti normálních dětí mezi 5–12 lety je 3 až 5 kg za rok. Mezi 
12.–16. rokem věku je přírůstek na tělesné hmotnosti 3 až 5 kg za rok zachován u dívek, zatímco u 
chlapců je přírůstek přibližně 5 kg za rok. 
 
Další informace u zvláštních populací
Nežádoucí účinky, které byly hlášeny s vyšším výskytem u starších pacientů s demencí nebo 
pediatrických pacientů než u dospělé populace, jsou uvedeny níže: 
 
Starší pacienti s demencí
Frekvence transientních ischemických příhod a cerebrovaskulárních příhod hlášených jako nežádoucí 
účinky v klinických hodnoceních u starších pacientů byly 1,4 %, resp. 1,5 %. Dále byly s frekvencí 
≥5 % a s nejméně dvojnásobnou frekvencí, než u dospělé populace hlášeny u starších pacientů 
s demencí tyto nežádoucí účinky: infekce močových cest, periferní otok, letargie a kašel. 
 
Pediatrická populace
Obecně lze očekávat, že nežádoucí účinky u dětí budou podobné nežádoucím účinkům pozorovaným u 
dospělých. 
U pediatrických pacientů (5 až 17 let) byly s frekvencí ≥ 5 % a s nejméně dvojnásobnou frekvencí než 
v klinických studiích u dospělé populace hlášeny tyto nežádoucí účinky: somnolence/sedace, únava, 
bolest hlavy, zvýšení chuti k jídlu, zvracení, infekce horních cest dýchacích, kongesce nosní sliznice, 
bolest břicha, závrať, kašel, pyrexie, tremor, průjem a enuréza. 
Vliv dlouhodobé léčby risperidonem na sexuální zrání a růst nebyl dostatečně studován (viz bod 4.4, 
oddíl Pediatrická populace). 
 
 
Strana 17 (celkem 22) 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48 
100 41 Praha 10  
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9 Předávkování 
 
Příznaky 
Všeobecně se jedná o příznaky vyplývající z vystupňování známých farmakologických účinků 
risperidonu. Patří k nim ospalost a sedace, tachykardie a hypotenze a extrapyramidové symptomy. Při 
předávkování byly hlášeny případy prolongace QT intervalu a křečí. Torsade de pointes byly hlášeny 
v souvislosti s kombinovaným předávkováním risperidonem a paroxetinem. 
 
V případě akutního předávkování je zapotřebí zjistit, zda se nejedná o současné předávkování více 
přípravky. 
 
Léčba 
Je nutné udržovat průchodnost dýchacích cest a zajistit adekvátní okysličení a ventilaci. Podání 
živočišného uhlí společně s laxativem, pokud byl příjem léčivého přípravku méně než před jednou 
hodinou. Okamžitě je nutno zahájit monitorování kardiovaskulárních funkcí a udržovat je kontinuálně 
s cílem detekce možných arytmií. 
 
Specifické antidotum přípravku Rileptid není známo, proto je zapotřebí zahájit podpůrnou léčbu. 
Hypotenzi a cirkulační kolaps je nutno léčit adekvátním způsobem – intravenózním podáním tekutin 
a/nebo sympatomimetiky. Při závažných extrapyramidových příznacích by měla být podávána 
anticholinergika. Pacient by měl být podroben pečlivému lékařskému dohledu a monitorován až do 
normalizace stavu. 
 
Pediatrická populace
Data týkající se dětí a dospívajících nejsou k dispozici. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: Psycholeptika, jiná antipsychotika 
ATC kód: N05AX 
Mechanismus účinku 
Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Vyznačuje se vysokou 
afinitou k serotoninergnímu 5-HT2 a dopaminergnímu D2 receptoru. Risperidon se rovněž váže na 
alfa1-adrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní receptory. 
Risperidon nemá afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon velmi silným Dantagonistou, s čímž souvisí jeho terapeutický účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání 
s klasickými antipsychotiky způsobuje nižší útlum psychomotorické aktivity a méně často navozuje 
katalepsii. Vyvážený centrální serotoninový a dopaminový antagonismus může snižovat pohotovost 
 
Strana 18 (celkem 22)
k nežádoucím extrapyramidovým účinkům a současně rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a 
afektivní symptomy schizofrenie. 
 
Farmakodynamické účinky  
 
Klinická účinnost a bezpečnost
 
Schizofrenie 
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích s trváním až 8 týdnů, do kterých bylo zahrnuto více než 2500 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro 
schizofrenii. V 6týdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu v dávkách 
až do 10 mg/den podávaných dvakrát denně, byl risperidon účinnější než placebo v celkovém 
hodnocení na Brief Psychiatric Rating Scale (BPRS). V 8týdenní placebem kontrolované klinické 
studii zahrnující 4 fixní dávky risperidonu (2, 6, 10 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily 
všechny čtyři skupiny s risperidonem placebo v celkovém hodnocení na Positive and Negative 
Syndrome Scale (PANSS). V 8týdenní studii porovnávající dávky, která zahrnovala pět fixních dávek 
risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily skupiny se 4, 8 a 16 mg 
risperidonu za den skupinu s 1 mg risperidonu v celkovém hodnocení na PANSS. Ve 4týdenní 
placebem kontrolované studii porovnávající dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky risperidonu (4 a 
mg/den podávaných jednou denně), převýšily skupiny s oběma dávkami risperidonu placebo 
v několika PANSS kritériích, včetně celkového PANSS a hodnocení odpovědi (> 20% snížení 
celkového PANSS skóre). V dlouhodobém hodnocení byli dospělí ambulantní pacienti splňující DSM-
IV kritéria pro schizofrenii a klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny na antipsychotické léčbě 
randomizováni do skupiny s risperidonem 2 až 8 mg/den nebo haloperidolem na pozorování relapsu 
po dobu 1 až 2 let. Během srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů léčených 
risperidonem signifikantně delší než u pacientů s haloperidolem. 
 
Manické epizody u bipolární poruchy 
Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními 
poruchami I byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích s monoterapií 
u přibližně 820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I, založeno na DSM-IV kritériích. Ve třech 
studiích byl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 3 mg ve dvou studiích a 2 mg v jedné 
studii) významně účinnější než placebo podle předem stanoveného výstupu, tj. změny od původního 
stavu v celkovém skóre Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. týdnu. Sekundární výstupy 
prokazující účinnost byly konzistentní s primárním výstupem. Procento pacientů s poklesem ≥ 50 % 
celkového YMRS skóre od počátečního stavu do hodnocení po 3. týdnu bylo signifikantně vyšší u 
risperidonu než u placeba. Jedna z těchto studií zahrnovala i větev s haloperidolem a 9týdenní dvojitě 
slepou udržovací fázi. Účinnost byla zachována po celé 9týdenní sledované období. Změna celkového 
YMRS od výchozího stavu se stále zlepšovala a ve 12. týdnu byla srovnatelná pro risperidon a 
haloperidol. 
 
Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla doložena 
v jedné ze dvou 3týdenních dvojitě slepých studií u přibližně 300 pacientů, kteří splňovali DSM-IV 
kritéria pro bipolární poruchu I. V jedné 3týdenní studii byl risperidon podáván v dávce 1 až 6 mg/den 
(počáteční dávka 2 mg/den) spolu s lithiem nebo valproátem; kombinace s risperidonem byla účinnější 
než samotné lithium nebo valproát v předem stanoveném výstupu, tj. změně od výchozího stavu 
v celkovém YMRS skóre ve 3. týdnu. Ve druhé 3týdenní studii nebyl risperidon v dávce 1 až 
mg/den (počáteční dávka 2 mg/den) kombinovaný s lithiem, valproátem nebo karbamazepinem lepší 
v redukci celkového YMRS skóre než lithium, valproát nebo karbamazepin jako monoterapie. 
Možným zdůvodněním selhání této studie byla indukce clearance risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu 
karbamazepinem, která vedla k subterapeutickým hladinám risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu. Po 
vyloučení skupiny s karbamazepinem v dodatečné analýze, byl risperidon podaný spolu s lithiem nebo 
valproátem účinnější ve snížení celkového YMRS skóre než samotné lithium nebo valproát. 
 
Přetrvávající agrese při demenci 
 
Strana 19 (celkem 22) 
Účinnost risperidonu při léčbě behaviorálních a psychologických symptomů deprese (Behavioural and 
Psychological Symptoms of Dementia=BPSD), které zahrnují poruchy chování jako je agresivita, 
agitovanost, psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem 
kontrolovaných studiích u 1150 starších pacientů se střední nebo těžkou demencí. Jedna studie byla 
s fixními dávkami risperidonu 0,5, 1 a 2 mg/den. Dvě studie byly s proměnlivými dávkami, kde byly 
skupiny s dávkou risperidonu v rozmezí 0,5 až 4 mg/den, resp. 0,5 až 2 mg/den. U risperidonu se 
prokázala statisticky významná a klinicky důležitá účinnost při léčbě agrese a méně konsistentní 
účinnost při léčbě agitovanosti a psychózy u starších pacientů s demencí (měřeno pomocí Behavioural 
Pathology in Alzheimer’s Disease Rating Scale [BEHAVE-AD] a Cohen Mansfield Agitation 
Inventory [CMAI]). Léčebný účinek risperidonu nebyl závislý na skóre Mini-Mental State 
Examination (MMSE) (a tím na závažnosti demence), na sedativních vlastnostech risperidonu, na 
přítomnosti nebo absenci psychózy a na typu demence, Alzheimerova typu, vaskulární nebo smíšené 
(viz také bod 4.4). 
 
Pediatrická populace 
 
Porucha chování 
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivního chování (DBD) byla prokázána ve dvou dvojitě 
slepých placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5 až 12 let s DSM-IV 
diagnózou DBD a hraničními intelektuálními funkcemi nebo slabou až střední mentální 
retardací/poruchou učení. Ve dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02 až 0,06 mg/kg/den významně 
účinnější než placebo v předem stanoveném parametru, tj. změně oproti výchozímu stavu u 
podstupnice problematického chování v Nisonger-Child Behaviour Rating Form (N-CBRF) 
v 6. týdnu. 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Risperidon je metabolizován na 9-hydroxy-risperidon, který má podobnou farmakologickou účinnost 
jako risperidon (viz Biotransformace a eliminace). 
 
Absorpce 
Risperidon je po perorálním podání úplně vstřebán, vrcholových plazmatických koncentrací dosahuje 
během 1 až 2 hodin. Absolutní biologická dostupnost risperidonu po perorálním podání je 70 % 
(CV=25 %). Relativní biologická dostupnost risperidonu z tablet je 94 % (CV=10 %) ve srovnání 
s roztokem. Absorpce není ovlivněna potravou a risperidon tak lze užívat s jídlem nebo nalačno. 
Rovnovážného stavu je u většiny pacientů dosaženo během 1 dne. Rovnovážného stavu 9-hydroxy-
risperidonu je dosaženo během 4–5 dní po podání. 
 
Distribuce  
Risperidon je rychle distribuován. Distribuční objem činí 1–2 l/kg. V plazmě se risperidon váže na 
albumin a kyselý alfa1-glykoprotein. Podíl risperidonu vázaného na plazmatické proteiny představuje 
90 %, u 9-hydroxy-risperidonu 77 %. 
 
Biotransformace a eliminace  
Risperidon je metabolizován cytochromem CYP2D6 na 9-hydroxy-risperidon, jehož farmakologický 
účinek je podobný risperidonu. Risperidon a 9-hydroxy-risperidon tvoří účinnou antipsychotickou 
frakci. CYP2D6 je předmětem genetického polymorfismu. Rychlí CYP2D metabolizátoři přeměňují 
risperidon na 9-hydroxy-risperidon rychle, zatímco pomalí CYP2D metabolizátoři jej přeměňují 
mnohem pomaleji. Ačkoli rychlí metabolizátoři mají nižší hladinu risperidonu a vyšší hladinu hydroxy-risperidonu než pomalí metabolizátoři, farmakokinetika kombinace risperidonu a 9-hydroxy-
risperidonu (tj. aktivní antipsychotické frakce) po jednorázovém a opakovaném podání je obdobná jak 
u rychlých, tak i pomalých metabolizátorů CYP2D6. 
 
Strana 20 (celkem 22) 
Další cestou metabolizace risperidonu je N-dealkylace. In vitro studie na lidských jaterních 
mikrozomech ukázaly, že risperidon v klinicky významných koncentracích neinhibuje podstatně 
metabolismus látek metabolizovaných izoenzymy cytochromu P450 včetně CYP1A2, CYP2A6, 
CYP2C8/9/10, CYP2D6, CYP2E1, CYP3A4 a CYP3A5. Jeden týden po podání je 70 % dávky 
vyloučeno močí a 14 % stolicí. V moči představují risperidon a 9-hydroxy-risperidon 35–45 % dávky. 
Zbývající podíl tvoří neaktivní metabolity. Po perorálním podání psychotickým pacientům je 
risperidon eliminován s poločasem přibližně 3 hodiny. Eliminační poločas 9-hydroxy-risperidonu a 
aktivní antipsychotické frakce činí 24 hodin. 
 
Linearita/nelinearita 
Koncentrace risperidonu v plazmě jsou v rámci terapeutického rozmezí odpovídající dávce. 
 
Starší pacienti, porucha funkce jater a ledvin 
Studie farmakokinetiky s jednorázovým podáním perorálního risperidonu prokázala v průměru o 43 % 
vyšší plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce, o 38 % delší poločas a snížení clearance 
účinné antipsychotické frakce o 30 % u starších pacientů. U dospělých se středně závažnou poruchou 
funkce ledvin byla clearance aktivní složky ~48 % hodnoty clearance u mladých zdravých dospělých. 
U dospělých se závažnou poruchou funkce ledvin byla clearance aktivní složky ~31 % hodnoty 
clearance u mladých zdravých dospělých. Poločas aktivní složky byl 16,7 hod. u zdravých mladých 
dospělých; 24,9 hod. u dospělých se středně závažnou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,5krát delší 
než u mladých dospělých) a 28,8 hod. u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,7krát 
delší než u mladých dospělých). U pacientů s jaterní insuficiencí byly plazmatické koncentrace 
risperidonu normální, ale průměrná volná plazmatická frakce risperidonu byla zvýšena přibližně o 
37,1 %. 
 
Clearance po perorálním podání a eliminační poločas risperidonu a jeho aktivní složky u dospělých se 
středně závažnou a závažnou poruchou funkce jater nebyly významně odlišné od těchto parametrů u 
mladých zdravých dospělých osob. 
 
Pediatrická populace 
Farmakokinetika risperidonu, 9-hydroxy-risperidonu a účinné antipsychotické frakce je u dětí obdobná 
jako u dospělých. 
 
Pohlaví, rasa a kouření 
Analýza farmakokinetiky u populace neprokázala žádný významný vliv pohlaví, rasy nebo kouření na 
farmakokinetiku risperidonu nebo účinné antipsychotické frakce. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti  
 
Ve studiích (sub)chronické toxicity, kdy bylo dávkování zahájeno u pohlavně nezralých laboratorních 
potkanů a psů, byly v závislosti na dávce shledány účinky na samčí a samičí pohlavní ústrojí a mléčné 
žlázy. Tyto účinky souvisely se zvýšenou hladinou prolaktinu způsobenou blokádou dopaminového 
D2 receptoru risperidonem. Studie na tkáňových kulturách dále naznačují, že by buněčný růst 
v lidských tumorech prsu mohl být stimulován prolaktinem. Risperidon nebyl teratogenní u potkanů a 
králíků. V reprodukčních studiích s risperidonem u potkanů byly pozorovány nežádoucí účinky na 
páření a na porodní hmotnost a přežití mláďat. U potkanů byla intrauterinní expozice risperidonu 
spojena s kognitivním deficitem v dospělosti. Další antagonisté dopaminu měli při podání březím 
zvířatům negativní vliv na učení a motorický vývoj mláďat. Ve studiích toxicity u mláďat potkanů 
byly pozorovány vyšší mortalita mláďat a zpožďování fyzického vývoje. Ve 40týdenní studii u štěňat 
bylo zpožděno pohlavní zrání. Podle AUC nebyl růst dlouhých kostí dotčen u psů při 3,6násobku 
maximální humánní expozice pro dospívající (1,5 mg/den); účinky na dlouhé kosti a pohlavní zrání 
byly pozorovány při 15násobku maximální humánní expozice pro dospívající. 
 
Strana 21 (celkem 22) 
Risperidon nebyl genotoxický podle celé řady testů. Ve studiích kancerogenity u perorálního podání 
risperidonu potkanům a myším byl pozorován nárůst adenomu hypofýzy (myši), endokrinního 
adenomu slinivky (potkani) a adenomu mléčné žlázy (oba druhy). Tyto nádory mohou být spojeny 
s prodlouženým antagonismem dopamin D2 a hyperprolaktinémií. Význam nálezů těchto nádorů u 
hlodavců pro člověka není znám. In vitro a in vivo modely na zvířatech ukazují, že vysoké dávky 
risperidonu mohou způsobit prodloužení QT intervalu, což bylo u pacientů spojováno s teoreticky 
zvýšeným rizikem torsade de pointes. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Monohydrát laktosy, 
kukuřičný škrob,
mikrokrystalická celulosa, 
magnesium-stearát, 
koloidní bezvodý oxid křemičitý, 
natrium-lauryl-sulfát. 
 
Potahová vrstva: 
Rileptid 1 mg potahované tablety
Potahová soustava Opadry Y-1-7000 bílá: hypromelosa, oxid titaničitý (E171), makrogol 400. 
Rileptid 2 mg potahované tablety
Potahová soustava Opadry 03B220015 žlutá: hypromelosa, oxid titaničitý (E171), makrogol 400, 
hlinitý lak chinolinové žluti (E104). 
Rileptid 3 mg potahované tablety
Potahová soustava Opadry 03B21372 zelená: hypromelosa, oxid titaničitý (E171), makrogol 400, 
hlinitý lak indigokarmínu (E132), hlinitý lak chinolinové žluti (E104). 
 
6.2 Inkompatibility 
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
roky 
 
Číslo šarže, datum výroby a doba použitelnosti přípravku jsou vytištěny na balení. Nepoužívejte tyto 
tablety po uplynutí doby použitelnosti uvedené na balení. 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení 
 
10, 20 nebo 60 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Al blistru a papírové krabičce. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 
 
Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci. 
 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky. 
 
Strana 22 (celkem 22) 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
Egis Pharmaceuticals PLC
1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38. 
Maďarsko 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA 
 
Rileptid 1 mg potahované tablety: 68/237/06-C 
Rileptid 2 mg potahované tablety: 68/238/06-C 
Rileptid 3 mg potahované tablety: 68/239/06-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
Datum první registrace: 4. 7. Datum posledního prodloužení registrace: 25. 5.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
17. 6.