Risedronat teva Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: bisfosfonáty: 
ATC kód:                                 M05BA 
Mechanismus účinku 
Natrium-risedronát je pyridinyl bisfosfonát, který se váže k hydroxyapatitu kosti a inhibuje osteoklasty 
vyvolanou  resorpci  kosti.  Odbourávání  kosti  je  redukováno,  zatímco  aktivita  osteoblastů  a 
mineralizace  kostí  je  chráněna.  V  preklinických  studiích natrium-risedronát  prokázal  silnou 
antiosteoklastickou   a   antiresorpční  aktivitu  a  v  závislosti  na  dávce  zvyšoval  kostní  hmotu  a 
biomechanickou     pevnost     skeletu.     Aktivita natrium-risedronátu   byla   potvrzena   měřením 
biochemických ukazatelů kostního obratu v průběhu farmakodynamických a klinických studií.  Ve 
studiích  u  postmenopauzálních  žen  bylo  snížení  hodnot  biochemických  markerů  kostního  obratu 
pozorováno  během  1  měsíce  a  jejich  maxima  bylo  dosaženo  ve  3 – 6  měsících.  Snížení 
hodnot biochemických markerů kostního obratu bylo po 12 měsících stejné u Risedronatu Teva 35 mg 
podávaného jednou týdně a Risedronatu Teva 5 mg podávaného jednou denně. 
 
Ve  studiích  u  mužů  s  osteoporózou  bylo  snížení  hodnot  biochemických  markerů  kostního  obratu 
pozorováno nejdříve za 3 měsíce a zůstalo pozorovatelné dalších 24 měsíců. 
  
Léčba postmenopauzální osteoporózy: 
S postmenopauzální osteoporózou je spojována řada rizikových faktorů včetně snížení kostní hmoty, 
nízké minerální denzity kosti, časné menopauzy, anamnézy kouření a rodinné dispozice k osteoporóze. 
Klinickými následky osteoporózy jsou fraktury. Riziko fraktur se zvyšuje s počtem rizikových faktorů. 
 
V jednoroční, dvojitě zaslepené, multicentrické studii u postmenopauzálních žen s osteoporózou se 
ukázalo, že účinek na střední změny hodnot BMD v oblasti lumbální páteře je identický při užívání 
Risedronatu Teva 35 mg jednou týdně (n=485) a Risedronatu Teva 5 mg podávaného denně (a=480). 
 
V rámci  klinických  studií  s natrium-risedronátem  podávaným  jednou  denně  byl  sledován  účinek 
natrium-risedronátu na riziko vzniku fraktur kyčelního kloubu a vertebrálních fraktur. Zahrnuty byly 
postmenopauzální  ženy  v časné  i  pozdní  menopauze,  které  prodělaly  frakturu  před  zařazením  do 
studie, i ženy bez prodělané fraktury. Byly hodnoceny denní dávky 2,5 mg a 5 mg a všechny skupiny, 
včetně kontrolních, užívaly kalcium a vitamín D (v případě nízkých výchozích hladin). Absolutní a 
relativní riziko vzniku nové vertebrální fraktury bylo stanoveno použitím metody zhodnocení doby do 
první události (time-to-first event analysis).  
 
• Do  dvou  placebem  kontrolovaných  studií  (n=3 661)  byly  zahrnuty  postmenopauzální  ženy  ve 
věku do 85 let, které prodělaly před zařazením do studie vertebrální frakturu. Natrium-risedronát mg podávaný denně po dobu 3 let snížil v porovnání s kontrolní skupinou riziko vzniku nové 
vertebrální fraktury. U žen, které prodělaly alespoň 2 resp alespoň 1 vertebrální frakturu, bylo 
snížení  relativního  rizika  49 %  resp  41 %  (výskyt  nových  vertebrálních  fraktur  při  užívání 
 natrium-risedronátu  18,1 % resp 11,3 % a placeba 29,0 % resp 16,3 %). Benefit léčby byl patrný 
již na konci prvního roku terapie. Rovněž byl prokázán přínos léčby u žen, které před zařazením 
do studie prodělaly mnohočetné fraktury. Ve skupině léčené natrium-risedronátem 5 mg denně 
došlo ke snížení ročního úbytku výšky v porovnání s kontrolní skupinou. 
 
• Do dvou dalších placebem kontrolovaných studií byly zahrnuty postmenopauzální ženy ve věku 
nad 70 let, které před zařazením do studie prodělaly vertebrální frakturu, i ženy bez vertebrální 
fraktury. Pacientky ve věku 70-79 let byly zahrnuty v případě, že hodnoty minerální denzity kosti 
(dále  BMD – z angl.  bone  mineral  density)  vyjádřené  pomocí  T-skóre  činily  v oblasti  krčku 
femuru <-3 SD (hodnoty udávané výrobcem, tj. -2.5 SD podle NHANES III) a ženy měly alespoň 
jeden další rizikový faktor. Ženy ≥ 80 let mohly být zařazeny na základě přítomnosti alespoň 
jednoho nonskeletálního rizikového faktoru pro frakturu kyčelního kloubu nebo v případě nízké 
hodnoty  BMD  v oblasti  krčku  femuru.  Statisticky  významného  rozdílu  v  účinnosti natrium-
risedronátu oproti placebu bylo dosaženo při provedení pooled analýzy dvou léčebných skupin 2,mg a 5 mg. Následující výsledky jsou založeny na a-posteriori analýze podskupin definovaných 
klinickou praxí a současnými definicemi osteoporózy: 
- V podskupině  pacientek,  které  měly  BMD  T-skóre  v oblasti  krčku  femuru  ≤ -2,5  SD 
(NHANES III) a prodělaly alespoň jednu vertebrální frakturu před zařazením do studie, snížil 
natrium-risedronát podávaný po dobu 3 let riziko fraktury kyčelního kloubu o 46 %  oproti 
kontrolní skupině (výskyt fraktury kyčelního kloubu u skupin léčených natrium-risedronátem 
byl 3,8 %, u placeba 7,4 %); 
- Získaná data naznačují, že u velmi starých pacientek (≥ 80 let) může být význam ochranného 
působení léčby limitovanější, což je možno vysvětlit vzrůstající důležitostí nonskeletálních 
faktorů pro vznik fraktury kyčelního kloubu ve stáří. 
Údaje analyzované v těchto studiích jako sekundární výstupy ukazují pokles rizika vzniku nové 
vertebrální fraktury u pacientek s nízkým BMD krčku femuru, které před zařazením do studie 
prodělaly vertebrální frakturu, i u pacientek bez prodělané vertebrální fraktury. 
 
• Natrium-risedronát 5 mg denně podávaný po dobu 3 let zvýšil BMD v oblasti bederní páteře, 
krčku femuru, trochanteru a zápěstí a zabránil úbytku kostní denzity ve střední části diafýzy radia 
v porovnání s kontrolní skupinou. 
 
 • Rok  po  ukončení  tříleté  léčby natrium-risedronátem  5  mg  denně  došlo  k  rychlé  reverzibilitě 
supresivního účinku natrium-risedronátu na kostní obrat. 
 
• Bioptické vzorky kosti postmenopauzálních žen léčených natrium-risedronátem 5 mg denně po 
dobu 2 až 3 let ukázaly očekávaný střední stupeň snížení kostního obratu. Kost utvářená během 
léčby natrium-risedronátem měla normální lamelární strukturu a kostní mineralizaci. Tato  data 
spolu  se  sníženým  výskytem  osteoporotických  vertebrálních  fraktur  u  žen  s  osteoporózou 
nenaznačují žádný škodlivý účinek na kvalitu kosti. 
 
• Endoskopické nálezy mnoha pacientů s řadou středně závažných až těžkých gastrointestinálních 
obtíží jak u pacientů užívajících natrium-risedronát, tak u kontrolních skupin nenaznačují žádný 
důkaz souvislosti mezi léčbou a výskytem žaludečních, duodenálních nebo esofageálních vředů v 
obou skupinách, třebaže duodenitida byla ve skupině s natrium-risedronátem vzácně pozorována. 
 
Léčba osteoporózy u mužů 
Natrium-risedronát 35 mg podávaný jednou týdně prokázal svou účinnost u mužů s osteoporózou (ve 
věku od 36 do 84 let) ve dvouleté, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii na 284 pacientech 
(natrium-risedronát 35 mg n = 191). Všichni pacienti dostávali navíc kalcium a vitamín D. 
 
Zvýšení  BMD  bylo  zaznamenáno  za  6  měsíců  následně  po  iniciaci  léčby natrium-risedronátem. 
Natrium-risedronát 35 mg podávaný jednou týdně vyvolal průměrné zvýšení BMD v bederní páteři, 
krčku stehenní kosti, trochanteru a celkově v kyčlích v porovnání s placebem po 2 letech léčby. 
Antifrakturní účinnost nebyla prokázána v této studii. Kostní efekt (zvýšení BMD a snížení BTM) 
natrium-risedronátu je u mužů a u žen podobný.  
 
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost natrium-risedronátu byla zkoumána v 3leté studii (randomizované, dvojitě 
zaslepené, placebem kontrolované, multicentrické studii paralelních skupin, trvající jeden rok a 
následované 2 letou nezaslepenou léčbou) u pediatrických pacientů ve věku 4 až 16 let, s mírnou až 
středně závažnou osteogenesis imperfecta. Pacientům vážícím 10-30 kg bylo podáváno v této studii 
denně 2,5 mg risedronátu a pacienti vážící více než 30 kg  5 mg risedronátu denně. Po dokončení 1leté 
randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované fáze bylo prokázáno statisticky 
signifikantní zvýšení denzity kostní hmoty (BMD) bederní páteře ve skupině léčené risedronátem v 
porovnání se skupinou užívající placebo; avšak byl zjištěn zvýšený počet pacientů s nejméně jednou 
novou morfometrickou (RTG prokázanou) frakturou obratle ve skupině léčené risedronátem 
v porovnání se skupinou užívající placebo. Během jednoletého dvojitě zaslepeného období bylo 
procento pacientů, kteří hlásili klinickou frakturu, 30,9% ve skupině léčené risedronátem a 49 % ve 
skupině užívající placebo. 
V nezaslepeném období, kdy všichni pacienti dostávali risedronát (měsíc 12 až měsíc 36), byly 
hlášeny klinické fraktury u 65,3 % pacientů původně randomizovaných ve skupině užívající placebo a 
u 52,9 % pacientů původně randomizovaných ve skupině užívající risedronát. Souhrnně, výsledky 
nedostačují k podpoře užívání natrium-risedronátu u pediatrických pacientů s mírnou nebo středně 
závažnou osteogenesis imperfecta.