Ritonavir mylan Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antivirotika pro systémovou aplikaci, inhibitory proteázy, ATC kód:
J05AE
Ritonavir podávaný k optimalizaci farmakokinetiky

Ritonavirem indukovaná potenciace farmakokinetiky vychází z působení ritonaviru jakožto silného
inhibitoru metabolismu zprostředkovaného CYP3A. Stupeň potenciace závisí na cestě, kterou je daný
současně užívaný inhibitor proteázy metabolizován a na zásahu současně užívaného inhibitoru
proteázy do metabolismus ritonaviru. Maximální inhibice metabolismu současně užívaného inhibitoru
proteázy je obecně dosaženo při užití ritonaviru v dávkách od 100 mg denně do 200 mg dvakrát denně
a závisí na současně užívaném inhibitoru proteázy. Další informace o účincích ritonaviru na
metabolismus současně užívaného inhibitoru proteázy viz bod 4.5 a také se s nimi seznamte v souhrnu
údajů o přípravku příslušného současně užívaného PI.

Ritonavir podávaný jako antiretrovirotikum

Ritonavir je perorálně účinný peptidomimetický inhibitor aspartyl proteáz HIV-1 a HIV-2. Inhibice
HIV proteázy znemožňuje enzymu zpracovat polyproteinový prekurzor gag-pol, což vede k produkci
HIV partikulí nezralé morfologie, které nejsou schopné zahájit další cykly infekce. Ritonavir působí
selektivně na HIV proteázy a je jen slabě účinný na lidské aspartyl proteázy.

Ritonavir byl prvním inhibitorem proteázy studii s klinickými výstupy. Nicméně z důvodu schopnosti ritonaviru působit inhibičně na
metabolismus, je v klinické praxi užíván převážně k optimalizaci farmakokinetiky jiných inhibitorů
proteázy
Projevy na elektrokardiogramu

QTcF interval byl hodnocen v randomizované, placebem a aktivní látkou 400 mg denněhorní hranici spolehlivostiužívali ritonavir v dávce 400 mg dvakrát denně. Expozice ritonaviru ve dni 3 byla přibližně 1,5krát
vyšší než ta, která byla pozorována v ustáleném stavu při dávkování 600 mg dvakrát denně. U žádného
ze subjektů nedošlo ke zvýšení QTcF o ≥ 60 ms oproti výchozímu stavu nebo k překročení QTcF
intervalu přes potenciálně klinicky významnou hranici 500 ms.

Mírné prodloužení PR intervalu bylo také pozorováno u subjektů užívajících ritonavir ve stejné studii
ve dni 3. Průměrné odchylky PR intervalu od výchozí hodnoty se ve 12hodinovém intervalu po podání
pohybovaly v rozmezí 11,0 až 24,0 ms. Maximální PR interval dosahoval 252 ms, současně nebyla
pozorována žádná srdeční blokáda druhého nebo třetího stupně
Rezistence

In vitro byly od pacientů léčených terapeutickými dávkami ritonaviru vyselektovány a izolovány
ritonavir-rezistentní klony HIV-1.

Redukce antiretrovirální aktivity ritonaviru je primárně spojena s mutací proteázy V82 A/F/T/S a
I84V. Nahromadění jiných mutací genu proteázy může také přispět k rezistenci na ritonavir. Obecně lze říci, že pokud dojde k nahromadění mutací, jež
jsou spojeny s rezistencí na ritonavir, může citlivost k jiným vybraným PI v důsledku zkřížené
rezistence klesat. Seznamte se se specifickými údaji týkajícími se mutací proteázy, jež jsou spojeny se
sníženou odpovědí na tyto léčivé látky v souhrnu údajů o přípravku či v oficiálních kontinuálně
aktualizovaných zprávách, týkajících se ostatních inhibitorů proteázy.

Klinické farmakodynamické údaje

V několika studiích s pacienty infikovanými HIV-1 byly posuzovány účinky ritonaviru nebo v kombinaci s jiným antiretrovirotikemjako jsou počet CD4 lymfocytů a množství virové RNA. Nejvýznamnější z nich jsou uvedeny dále.

Užití u dospělých
Během kontrolované studie, dokončené v roce 1996, s ritonavirem jakožto aditivní terapií HIV-infikovaných pacientů intenzivně léčených nukleosidovými analogy s počtem CD4 lymfocytů
< 100 buněk/μl došlo ke snížení mortality a příznaků onemocnění AIDS. Výchozí hladina HIV RNA
se v průběhu 16 týdnů změnila v průměru o -0,79 log10 skupině užívající ritonavir. V kontrolní skupině to bylo -0,01 log10. Nejčastěji užívanými nukleosidy
byly v této studii zidovudin, stavudin, didanosin a zalcitabin.

Ritonavir sám nebo v kombinaci se zidovudinem snížil virovou nálož v plazmě a zvýšil počet CDlymfocytů ve studii, dokončené v roce 1996, u pacientů s méně pokročilou HIV-1 infekcí HIV RNA za 48 týdnů byla ve skupině léčené jen ritonavirem -0,88 log10 oproti -0,66 log10 ve skupině
léčené kombinací ritonaviru se zidovudinem a oproti -0,42 log10 při podávání samotného zidovudinu.

Pokračování v léčbě ritonavirem je však nutno vyhodnotit podle virové nálože, vzhledem k možnosti
vzniku náhlé rezistence, jak je popsáno v bodě 4.1 Terapeutické indikace.

Užití v pediatrii
V otevřené studii, dokončené v roce 1998, u klinicky stabililizovaných dětí infikovaných virem HIV
byl zjištěn po 48týdenní léčbě signifikantní rozdíl užití léčebného režimu se třemi léčivými látkami
Ve studii, dokončené v roce 2003, byl u 50 dětí ve věku od 4 týdnů do 2 let, infikovaných HIV1,
dosud neléčených inhibitory proteázy a lamivudinem, ritonavir užíván v dávkách 350 nebo 450 mg/mkaždých 12 hodin společně se zidovudinem v dávce 160 mg/m2 každých 8 hodin a lamivudinem
v dávce 4 mg/kg každých 12 hodin. V intent-to-treat analýzách dosáhlo 72 % pacientů snížení HIV-RNA v plazmě na ≤ 400 kopií/ml v 16. týdnu a 36 % pacientů tohoto výsledku ve 104. týdnu.
Odpověď byla podobná u obou dávkovacích režimů a napříč celým věkovým spektrem pacientů.

Ve studii dokončené v roce 2000 byl 76 HIV-1 pozitivním dětem ve věku 6 měsíců až 12 let, které
nebyly předtím inhibitory proteázy či lamivudinem a/nebo stavudinem léčeny, podáván ritonavir
v dávce 350 nebo 450 mg/m2 každých 12 hodin současně s lamivudinem a stavudinem. Dle analýz
„Intent to treat“ užívající dávku 350 mg/m2 a u 57 % dětí ve skupině užívající dávku 450 mg/m2 ke snížení počtu kopií
HIV-1 RNA v plasmě na ≤ 400 kopií/ml.