Sobycor Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory selektivní, ATC kód: C07AB07. 
 
Mechanismus účinku
Bisoprolol je vysoce selektivní beta1-blokátor bez vnitřní sympatomimetické aktivity a membrány 
stabilizujícího účinku. Má jen nízkou afinitu k beta2-receptorům hladkého svalstva bronchů a cév, 
stejně jako k beta2-receptorům ovlivňujícím metabolickou regulaci. Proto se vcelku nedá očekávat, že 
by  bisoprolol  ovlivnil  rezistenci  dýchacích  cest  anebo metabolické účinky zprostředkované  betareceptory. Jeho beta1-selektivita přesahuje hranice terapeutického rozsahu dávek. 
 
Farmakodynamické účinky
Tak  jako  u  ostatních  beta1-sympatolytik  je mechanismus  působení  u hypertenze nejasný.  Je však 
známo, že bisoprolol výrazně snižuje hladiny reninu v plazmě. 
 
 
 
U pacientů s anginou pectoris blokáda beta1-receptorů snižuje srdeční akci a tím se snižuje spotřeba 
kyslíku. Proto je bisoprolol účinný při odstraňování nebo zmírňování příznaků. 
 
U akutního podání u pacientů s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání 
snižuje bisoprolol srdeční frekvenci a tepový objem, čímž snižuje srdeční výdej a spotřebu kyslíku. 
U chronického podávání se úvodní zvýšená periferní rezistence snižuje. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Celkem 2647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II. 83 % (n = 2202) bylo třídy NYHA III a 17 % 
(n  =  445)  třídy  NYHA  IV. Měli stabilizované  symptomatické  systolické  srdeční  selhání  (ejekční 
frakce  ≤  35  %,  na  základě  echokardiografie).  Celková  mortalita  se  snížila  ze  17,3  %  na  11,8 % 
(relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %, relativní 
snížení o 44 %) a snížený počet episod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 % oproti 
17,6 %, relativní snížení o 36 %). Mimoto bylo zjištěno i významné zlepšení funkčního stavu podle 
klasifikace NYHA. V průběhu zahájení a titrace bisoprololu se vyskytly hospitalizace pro bradykardii 
(0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než v placebové 
skupině (0 %, 0,3 % a 6,74 %). Počty fatálních a zneschopňujících iktů v průběhu celého studijního 
období byly 20 v bisoprololové skupině a 15 ve skupině placebové. 
 
Studie CIBIS III sledovala 1010 pacientů ve věku ≥ 65 let  s lehkým až středně těžkým chronickým 
srdečním selháním (třídy NYHA II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory ≤ 35 %, kteří dosud nebyli 
léčeni inhibitory ACE, beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli léčeni 
kombinací bisoprololu a enalaprilu po 6 až 24 měsíců po předchozím úvodním 6měsíčním léčení buď 
bisoprololem, nebo enalaprilem. 
 
Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol 
podáván jako úvodní 6měsíční léčba. V analýze „per protocol“ nebyly prokázány horší výsledky, 
jestliže bisoprolol byl použit jako první oproti výsledkům, kdy jako první byl použit enalapril, obě 
strategie  zahájení  léčby  chronického  srdečního  selhání  vykázaly  podobnou  frekvenci primárního 
kombinovaného  cílového  parametru  úmrtí  a  hospitalizace, ke  konci  studie  (32,4  %  ve  skupině 
s bisoprololem  oproti  33,1 %  ve  skupině  s  enalaprilem  jako  prvním  léčivem,  v  populaci  „per 
protocol“). Studie ukázala, že bisoprolol se může použít také u starších pacientů s lehkým až středně 
těžkým stupněm chronického srdečního selhání.