Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
Sorafenib Teva 200 mg potahované tablety 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
Jedna potahovaná tableta obsahuje sorafenibum 200 mg (jako sorafenibi tosilas).  
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta obsahuje 5,37 mg sodíku.  
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
Potahovaná tableta (tableta).  
 
Růžové, kulaté, bikonvexní potahované tablety. Na jedné straně tablety vyraženo „TV“, na druhé 
straně „S3“.  
Rozměry: Přibližně 11 mm v průměru. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
4.1 Terapeutické indikace 
Hepatocelulární karcinom  
Přípravek Sorafenib Teva je indikován k léčbě hepatocelulárního karcinomu (viz bod 5.1).  
 
Renální karcinom  
Přípravek Sorafenib Teva je indikován k léčbě pacientů s pokročilým karcinomem ledvin, u nichž 
předchozí léčba založená na interferonu-alfa nebo interleukinu-2 nebyla úspěšná nebo je pro ně 
nevhodná.  
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
Léčba přípravkem Sorafenib Teva má probíhat pod dohledem lékaře, který má zkušenosti s použitím 
protinádorové terapie.  
Dávkování
Doporučená dávka přípravku Sorafenib Teva pro dospělé je 400 mg sorafenibu (dvě tablety po 
200 mg) dvakrát denně (to odpovídá celkové denní dávce 800 mg).  
 
 
 
Léčba má pokračovat tak dlouho, dokud je pozorován klinický benefit, nebo dokud nenastane 
neakceptovatelná toxicita. 
 
Úprava dávkování 
 
V případě výskytu očekávaných nežádoucích účinků může být nezbytné přechodně léčbu přerušit nebo 
dávky sorafenibu snížit. 
 
Jestliže je snížení dávky během léčby hepatocelulárního karcinomu (HCC) a pokročilého renálního 
karcinomu (RCC) nezbytné, má být dávka přípravku Sorafenib Teva redukována na dvě tablety o 
obsahu 200 mg sorafenibu jednou denně (viz bod 4.4). 
 
Pokud je nezbytné další snížení dávky, může být dávka přípravku Sorafenib Teva snížena na 400 mg 
sorafenibu denně v rozdělených dávkách (dvě tablety o obsahu 200 mg s odstupem 12 hodin) a pokud 
je to nutné, pak lze dále snížit dávku na jednu tabletu 200 mg jednou denně. Po zlepšení 
nehematologických nežádoucích účinků může být dávka přípravku Sorafenib Teva zvýšena. 
 
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Sorafenib Teva u pediatrické populace nebyla dosud stanovena. 
Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Starší populace
Není třeba žádná úprava dávkování u starších pacientů (pacienti ve věku nad 65 let). 
 
Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin není třeba dávku upravovat. 
Nejsou dostupné žádné údaje o podávání u pacientů, jejichž stav vyžaduje dialýzu (viz bod 5.2).  
 
U pacientů s rizikem poruchy funkce ledvin se doporučuje monitorovat bilanci tekutin a elektrolyty. 
 
Porucha funkce jater
Dávkování není třeba upravovat pro pacienty s Child Pugh A nebo B (lehké až středně těžké) 
zhoršenou funkcí jater. Nejsou dostupné žádné údaje o podávání u pacientů s Child Pugh C (těžkou) 
poruchou funkce jater (viz body 4.4 a 5.2). 
 
Způsob podání 
Perorální podání.  
Doporučuje se, aby sorafenib byl podáván bez jídla, nebo s nízkotučným, případně mírně tučným 
jídlem. Jestliže pacient zamýšlí jíst jídlo bohaté na tuky, tablety sorafenibu je třeba užít nejméně hodinu před jídlem, nebo 2 hodiny po jídle. Tableta má být zapita sklenicí vody. 
 
4.3 Kontraindikace 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
Dermatologická toxicita
Kožní reakce na dlaních a chodidlech (palmoplantární erytrodysestezie) a vyrážka představují 
nejčastější nežádoucí účinky při léčbě sorafenibem. Vyrážka a kožní reakce na dlaních a chodidlech 
jsou obvykle CTC (Common Toxicity Criteria) třídy 1 a 2 a obvykle se vyskytují v průběhu prvních 
šesti týdnů léčby sorafenibem. Léčba dermatologické toxicity může zahrnovat lokální terapii kvůli 
 
 
symptomatické úlevě, přechodné přerušení léčby a/nebo úpravou dávky sorafenibu, případně v 
případech těžkých či přetrvávajících příznaků trvalé přerušení léčby sorafenibem (viz bod 4.8). 
Hypoglykemie
V průběhu léčby sorafenibem bylo zaznamenáno snížení glykemie, v některých případech klinicky 
symptomatické a vyžadující hospitalizaci v důsledku ztráty vědomí. V případě symptomatické 
hypoglykemie musí být léčba sorafenibem dočasně přerušená. Hladiny glukózy v krvi u diabetických 
pacientů musí být pravidelně kontrolovány, aby se zjistilo, zda je třeba upravit dávkování 
antidiabetického léčivého přípravku. 
Hypertenze
Byla pozorována zvýšená incidence arteriální hypertenze u pacientů léčených sorafenibem. 
Hypertenze byla většinou lehkého až středně těžkého stupně, k jejímu vzniku docházelo brzy po 
započetí léčby a bylo jí možné upravit standardní antihypertenzní terapií. Krevní tlak má být 
pravidelně sledován a v případě potřeby upravován v souladu se standardními léčebnými postupy. V 
případech těžké či přetrvávající hypertenze, nebo při hypertenzní krizi, kdy selhala antihypertenzní 
terapie, má být zváženo trvalé přerušení léčby sorafenibem (viz bod 4.8). 
Krvácení
Po podání sorafenibu může dojít k zvýšení rizika krvácení. Jestliže dojde k výskytu krvácení 
vyžadující léčbu, doporučuje se zvážit trvalé přerušení léčby sorafenibem (viz bod 4.8). 
Srdeční ischémie a/nebo infarkt
V rámci randomizované, placebem kontrolované, dvojitě zaslepené studie (studie 1, viz bod 5.1) byl 
zaznamenán zvýšený výskyt (4,9 %) případů srdeční ischémie/infarktu, vyžadujících okamžitou léčbu 
u skupiny pacientů léčených sorafenibem, oproti výskytu takových případů v placebo skupině (0,4 %). 
Ve studii 3 (viz bod 5.1) byla incidence případů srdeční ischémie/infarktu, které měly souvislost s 
léčbou, u skupiny pacientů léčených sorafenibem 2,7 % ve srovnání s 1,3 % v placebo skupině. 
Pacienti s nestabilním onemocněním koronárních tepen nebo nedávným infarktem myokardu byli z 
těchto studií vyloučeni. U pacientů, u kterých dojde ke vzniku srdeční ischémie a/nebo infarktu má být 
zváženo přechodné nebo trvalé přerušení léčby sorafenibem (viz bod 4.8). 
Aneurysmata a arteriální disekce
Používání inhibitorů dráhy VEGF u pacientů s hypertenzí nebo bez hypertenze může přispět k tvorbě 
aneurysmat a/nebo arteriálních disekcí. U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou hypertenze nebo 
aneurysma v anamnéze, se má před zahájením užívání přípravkuSorafenib Teva toto riziko pečlivě 
zvážit. 
Prodloužení QT intervalu
Ukázalo se, že sorafenib prodlužuje QT/QTc interval (viz bod 5.1), což může vést ke zvýšenému 
riziku komorových arytmií. Sorafenib je třeba podávat s opatrností pacientům, u kterých se rozvinulo 
nebo u kterých by se mohlo rozvinout prodloužení intervalu QTc, jako jsou pacienti se syndromem 
vrozeného dlouhého QT, pacienti léčení vysokými kumulativními dávkami antracyklinové terapie, 
pacienti užívající určité antiarytmické léčivé přípravky nebo jiné léčivé přípravky vedoucí k 
prodloužení QT a pacienti s poruchou elektrolytů jako hypokalemie, hypokalcemie nebo 
hypomagnesemie. Pokud se těmto pacientům sorafenib podává, je nutné zvážit pravidelné 
monitorování s kontrolou elektrokardiogramu a hodnot elektrolytů (magnesium, kalium, kalcium) 
během léčby. 
Gastrointestinální perforace
Gastrointestinální perforace je méně často se vyskytující příhodou a její výskyt byl hlášen u méně než 
1% pacientů užívajících sorafenib. V některých případech nebyla spojena se zjevným 
intraabdominálním tumorem. Terapie sorafenibem má být přerušena (viz bod 4.8). 
 
 
Porucha funkce jater
Nejsou dostupné žádné údaje o podávání přípravku u pacientů s těžkou (Child Pugh C) poruchou 
funkce jater. Protože se sorafenib eliminuje převážně játry, expozice může být zvýšená u pacientů 
s těžkou poruchou funkce jater (viz body 4.2 a 5.2). 
 
Syndrom nádorového rozpadu (tumour lysis syndrome, TLS)
V rámci sledování po uvedení přípravku na trh byly u pacientů léčených sorafenibem hlášeny případy 
TLS, z nichž některé byly fatální. Mezi rizikové faktory TLS patří vysoká nádorová zátěž, již 
existující chronická renální insuficience, oligurie, dehydratace, hypotenze a kyselá moč. Tito pacienti 
mají být pečlivě sledováni a okamžitě léčeni dle klinické indikace a je u nich třeba zvážit 
profylaktickou hydrataci. 
 
Společné podávání s warfarinem 
Občasné krvácivé příhody nebo zvýšené INR (International Normalized Ratio) bylo zjištěno u 
některých pacientů, kteří užívali warfarin a zároveň sorafenib. U pacientů, kteří současně užívají 
warfarin nebo fenprokumon, je třeba pravidelně sledovat změny protrombinového času, INR nebo 
klinické epizody krvácení (viz body 4.5 a 4.8). 
 
Zhoršení hojení ran 
Nebyly vykonány žádné formální studie na zjištění efektu sorafenibu na hojení ran. Přechodné 
přerušení léčby sorafenibem se doporučuje z preventivních důvodů u pacientů podstupujících 
rozsáhlejší chirurgický zákrok. Pro určení doby obnovení léčby po rozsáhlejších chirurgických 
zákrocích je klinická zkušenost omezená. Proto musí být rozhodnutí opět začít terapii sorafenibem po 
rozsáhlejších chirurgických zákrocích provedeno na základě klinického posouzení adekvátního 
zahojení ran. 
 
Starší populace
Byly hlášeny případy renálního selhání. Monitorování funkce ledvin má být zváženo. 
 
Interakce s jinými léčivými přípravky  
Obezřetnost se doporučuje při současném podávání sorafenibu společně s látkami, které jsou 
metabolizovány/eliminovány převážně cestou UGT1A1 (např. irinotecan) nebo cestou UGT1A9 (viz 
bod 4.5).  
 
Při současném podávání sorafenibu a docetaxelu se doporučuje obezřetnost (viz bod 4.5).  
 
Současné podávání neomycinu nebo jiných antibiotik, která způsobují výrazné ekologické poruchy 
gastrointestinální mikroflóry, může vést ke snížení biologické dostupnosti sorafenibu (viz bod 4.5). 
Před zahájením léčby antibiotiky je třeba zvážit riziko snížení plasmatické koncentrace sorafenibu.  
V případě pacientů s karcinomem plic z dlaždicových buněk, kteří byli léčeni sorafenibem a současně 
chemoterapiemi založenými na platině, byla hlášena vyšší mortalita. Ve dvou randomizovaných 
studiích s pacienty s nemalobuněčným karcinomem plic byla v podskupině pacientů s karcinomem z 
dlaždicových buněk, léčených sorafenibem v kombinaci s paklitaxelem/karboplatinou, zjištěna 
hodnota HR pro celkové přežití 1,81 (95% CI 1,19;2,74) a v případě kombinace sorafenibu s 
gemcitabinem/cisplatinou 1,22 (95% CI 0,82; 1,80). Nepřevažovala jednotná příčina úmrtí, nicméně u 
pacientů léčených sorafenibem a současně chemoterapiemi založenými na platině byla pozorována 
zvýšená incidence těchto nežádoucích účinků: respirační selhání, krvácení a infekce. 
 
 
 
Upozornění specifická pro určitá onemocnění 
Renální karcinom 
Vysoce rizikoví pacienti podle prognostické skupiny MSKCC (Memorial Sloan Kettering Cancer 
Center) nebyli zařazeni do studie fáze III u renálního karcinomu (viz studie 1 v bodě 5.1) a vztah 
přínos-riziko u těchto pacientů nebyl hodnocen. 
 
Informace o pomocných látkách
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je 
v podstatě „bez sodíku“. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
Induktory metabolických enzymů 
Podávání rifampicinu po dobu 5 dnů před podáním jednotlivé dávky sorafenibu mělo za následek 
snížení AUC sorafenibu v průměru o 37 %. Jiné induktory aktivity CYP3A4 a/nebo glukuronidace 
(např. Hypericum perforatum, známé jako třezalka tečkovaná, fenytoin, karbamazepin, fenobarbital a 
dexamethason) mohou také urychlit metabolizmus sorafenibu, a tak snížit jeho koncentraci. 
 
Inhibitory CYP3A4 
Ketokonazol, silný inhibitor CYP3A4, podávaný jednou denně po dobu 7 dnů zdravým 
dobrovolníkům mužského pohlaví nezměnil střední hodnotu AUC po podání jednorázové dávky 50mg 
sorafenibu. Z těchto dat lze usuzovat, že klinická farmakokinetická interakce sorafenibu s CYP3Ainhibitory není pravděpodobná. 
 
Substráty CYP2B6, CYP2C8 a CYP2C
Sorafenib inhibuje in vitro CYP2B6, CYP2C8 a CYP2C19 s podobnou silou. V klinických 
farmakologických studiích však současné podávání sorafenibu v dávce 400 mg dvakrát denně s 
cyklofosfamidem, substrátem pro CYP2B6, nebo s paklitaxelem, substrátem pro CYP2C8, nevedlo ke 
klinicky významné inhibici. Tyto údaje naznačují, že sorafenib v doporučené dávce 400 mg dvakrát 
denně nemusí být in vivo inhibitor CYP2B6 nebo CYP2C8.  
Dále současná léčba sorafenibem spolu s warfarinem, substrátem CYP2C9, nezpůsobila změnu v 
průměrné hodnotě PT-INR oproti placebu. Proto lze také očekávat, že riziko pro klinicky významnou 
in vivo inhibici CYP2C9 sorafenibem je nízké. Přesto je třeba hodnotu INR u pacientů užívajících 
warfarin nebo fenprokumon pravidelně kontrolovat (viz bod 4.4). 
 
Substráty CYP3A4, CYP2D6 a CYP2C
Současné podávání sorafenibu a midazolamu, dextromethorfanu nebo omeprazolu, jež jsou substráty 
pro cytochromy CYP3A4, CYP2D6 a CYP2C19, neovlivnily expozici těchto látek. To ukazuje, že 
sorafenib není ani inhibitorem ani induktorem těchto izoenzymů cytochromu P450. Proto je klinická 
farmakokinetická interakce sorafenibu se substráty těchto enzymů nepravděpodobná. 
 
Substráty UGT1A1 a UGT1A9  
In vitro sorafenib inhibuje glukuronidaci zprostředkovanou UGT1A1 a UGT1A9. Klinický význam 
těchto poznatků není znám (viz níže a bod 4.4). 
 
 
 
In vitro studie indukce CYP enzymů  
Hodnoty aktivit CYP1A2 a CYP3A4 se po léčbě kultivovaných lidských hepatocytů sorafenibem 
nezměnily, což naznačuje, že sorafenib pravděpodobně není induktorem CYP1A2 a CYP3A4.  
 
Substráty P-gp  
In vitro sorafenib prokazoval inhibici transportního proteinu p-glykoproteinu (P-gp). Zvýšení 
plasmatické koncentrace substrátů P-gp, jako je digoxin, nelze při současném podávání sorafenibu 
vyloučit. 
 
Kombinace s jinými antineoplastickými látkami  
V rámci klinických studií byl sorafenib podáván s rozličnými jinými antineoplastickými látkami, jako 
jsou kupříkladu gemcitabin, cisplatina, oxaliplatina, paklitaxel, karboplatina, kapecitabin, doxorubicin, 
irinotekan, docetaxel a cyklofosfamid, přičemž bylo použito jejich běžné dávkování. Sorafenib 
klinicky významně neovlivnil farmakokinetiku gemcitabinu, cisplatiny, karboplatiny, oxaliplatiny ani 
cyklofosfamidu. 
 
Paklitaxel/karboplatina 
• Podání paklitaxelu (225 mg/m2) a karboplatiny (AUC = 6) se sorafenibem (≤ 400 mg dvakrát 
denně), s přerušením podávání sorafenibu na 3 dny (dva dny před a v den podání 
paklitaxelu/karboplatiny), mělo za následek výrazné ovlivnění farmakokinetiky paklitaxelu.  
 
• Současné podávání paklitaxelu (225 mg/m2, jednou za tři týdny) a karboplatiny (AUC = 6) se 
sorafenibem (400 mg dvakrát denně, bez přerušení podávání) mělo za následek 47% zvýšení 
expozice sorafenibu, 29% zvýšení expozice paklitaxelu a 50% zvýšení expozice 6-OH 
paklitaxelu. Farmakokinetika karboplatiny nebyla ovlivněna.  
 
Tato data ukazují, že v případě, když je sorafenib podáván současně s paklitaxelem a karboplatinou s 
třídenní přestávkou podávání sorafenibu (dva dny před a v den podání paklitaxelu/karboplatiny), není 
potřeba úprava dávkování. Klinický význam zvýšení expozice sorafenibu a paklitaxelu po současném 
podávání sorafenibu, bez přestávky v podávání, není znám. 
 
Kapecitabin  
Současné podávání kapecitabinu (750-1050 mg/m2 dvakrát denně, den 1-14 každých 21 dnů) a 
sorafenibu (200 nebo 400 mg dvakrát denně, kontinuální nepřerušené podávání) nemělo za následek 
žádné významné změny v expozici sorafenibu, expozice kapecitabinu se však zvýšila o 15-50 % a 
expozice 5-FU se zvýšila o 0-52 %. Klinický význam tohoto malého až mírného zvýšení expozice 
kapecitabinu a 5-FU při současném podávání se sorafenibem není znám. 
 
Doxorubicin/irinotekan  
Současné podávání sorafenibu vedlo ke zvýšení AUC doxorubicinu o 21 %. Když byl podán s 
irinotekanem, jehož aktivní metabolit SN-38 je následně metabolizován cestou UGT1A1, došlo u SN-
38 k 67 – 120 % vzestupu hodnoty AUC a hodnota AUC irinotekanu se zvýšila o 26 - 42 %. Klinický 
význam těchto poznatků není znám (viz bod 4.4). 
 
Docetaxel  
 
 
Společné podání docetaxelu (75 nebo 100 mg/m2, podávané jednou za 21 dní) se sorafenibem (200 mg 
dvakrát denně nebo 400 mg dvakrát denně, podávaným ode dne 2 do dne 19 v rámci 21denního cyklu, 
s 3denní přestávkou podávání okolo dne, kdy byl podán docetaxel) mělo za následek zvýšení AUC 
docetaxelu o 36 - 80 % a zvýšení Cmax docetaxelu o 16 - 32 %. Při současném podávání sorafenibu a 
doxetacelu se doporučuje postupovat s opatrností (viz bod 4.4). 
 
Kombinace s dalšími látkami  
Neomycin
Současné podání neomycinu, nesystémové antimikrobiální látky používané k eradikaci 
gastrointestinální flory, interferuje s enterohepatální recyklací sorafenibu (viz bod 5.2 Metabolizmus a 
eliminace), což má za následek sníženou expozici sorafenibu. U zdravých dobrovolníků, kteří 
podstoupili 5denní léčbu neomycinem, se průměrná expozice sorafenibu snížila o 54 %. Účinky jiných 
antibiotik nebyly zkoumány, ale pravděpodobně budou závislé na jejich schopnosti interferovat s 
mikroorganismy, které vykazují glukuronidázovou aktivitu. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
Těhotenství
Údaje o podávání sorafenibu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly 
reprodukční toxicitu včetně malformací (viz bod 5.3). U potkanů bylo demonstrováno, že sorafenib a 
jeho metabolity prostupují placentou a sorafenib pravděpodobně měl negativní účinky na plod. 
Sorafenib nesmí být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné, a lze tak učinit pouze 
po pečlivém zvážení poměru prospěšnosti pro matku a rizika pro plod.  
Ženy ve fertilním věku musí během léčby používat účinnou antikoncepci.  
 
Kojení
Není známo, jestli se sorafenib vylučuje do lidského mateřského mléka. U zvířat se sorafenib a/nebo 
jeho metabolity do mléka vylučovaly. Protože sorafenib může narušit růst a vývoj dětí (viz bod 5.3), 
ženy během léčby sorafenibem nesmí kojit (viz bod 4.3).  
Fertilita
Výsledky studií na zvířatech dále ukázaly, že sorafenib může narušit fertilitu jak u mužů, tak u žen 
(viz bod 5.3). 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
Nebyly provedeny žádné studie týkající se účinků na schopnost řídit a obsluhovat stroje. O tom, že by 
sorafenib ovlivňoval schopnost řídit a obsluhovat stroje, není nic známo. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
Nejdůležitějšími závažnými nežádoucími účinky, které byly zaznamenány, jsou infarkt 
myokardu/ischémie myokardu, gastrointestinální perforace, léky vyvolaná hepatitida, krvácení a 
hypertenze/hypertenzní krize.  
Nejčastějšími nežádoucími účinky spojenými s podáváním přípravku byly průjem, únava, alopecie, 
infekce, kožní reakce na dlaních a chodidlech (odpovídající syndromu palmoplantární erytrodysestezie 
podle klasifikace MedDRA) a vyrážka. 
Nežádoucí účinky hlášené v mnoha klinických studiích a po uvedení přípravku na trh jsou uvedeny 
níže v tabulce 1 podle tříd orgánových systémů (podle MedDRA) a frekvence. Četnosti jsou 
 
 
definované jako: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), 
vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).  
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. 
Tabulka 1: Všechny nežádoucí účinky hlášené u pacientů v mnoha klinických studiích a po 
uvedení přípravku na trh 
Třídy 
orgánového 
systému  
Velmi časté  Časté  Méně časté  Vzácné  Není známo  
Infekce
 a infestace 
infekce folikulitida  
 
   
Poruchy krve 
a 
lymfatického 
systému  
 
lymfopenie  
leukopenie  
neutropenie  
anemie  
trombocytopenie  
   
Poruchy 
imunitního 
systému  
 
  hypersenzitivní
reakce (včetně 
kožních reakcí a 
kopřivky) 
anafylaktická 
reakce 
angioedém  
 
 
Endokrinní 
poruchy  
 
 hypotyreóza  
 
hypertyreóza  
Poruchy 
metabolismu 
a výživy  
 
anorexie  
hypofosfatemie  
hypokalcemie  
hypokalemie  
hyponatremie 
hypoglykemie  
dehydratace   syndrom 
nádorového 
rozpadu 
Psychiatrické 
poruchy  
 
 deprese  
 
   
Poruchy
nervového 
systému  
 
 periferní 
senzorická 
neuropatie  
 
dysgeuzie 
zadní reverzibilní 
leukoencefalopati
e* 
 
 
 
 encefalopatie°  
 
Poruchy ucha 
a labyrintu  
 
 tinitus    
Srdeční
poruchy  
 
 městnavé srdeční 
selhání*  
 prodloužení QT 
intervalu  
 
 
 
 
Třídy 
orgánového 
systému  
Velmi časté  Časté  Méně časté  Vzácné  Není známo 
ischémie 
myokardu a infarkt 
myokardu*  
Cévní 
poruchy  
 
hemoragie 
(včetně
gastrointestinální
ho krvácení*, 
krvácení do 
respiračního 
traktu* a 
krvácení do 
mozku*)  
hypertenze  
návaly  
 
hypertenzní 
krize*  
 
 Aneurysmata a 
arteriální 
disekce 
Respirační, 
hrudní a 
mediastinální 
poruchy  
 rinorea  
dysfonie  
příhody podobné 
intersticiálnímu 
plicnímu 
onemocnění* 
(pneumonitida, 
radiační 
pneumonitida, 
akutní respirační 
tíseň atd.)  
  
Gastrointestin
ální poruchy  
 
průjem  
nauzea 
zvracení  
zácpa  
stomatitida 
(zahrnující sucho v 
ústech a 
glosodynii)  
dyspepsie  
dysfagie  
refluxní 
onemocnění 
žaludku a jícnu  
pankreatitida  
gastritida  
gastrointestinální 
perforace*  
  
Poruchy jater 
a žlučových 
cest  
 
  vzestup
bilirubinu a 
žloutenka  
cholecystitida  
cholangitida  
léky 
indukovaná 
hepatitida*  
 
 
Poruchy kůže 
a podkožní 
tkáně  
 
suchá kůže  
vyrážka
alopecie  
kožní reakce 
dlaní a 
chodidel**  
erytém  
svědění  
keratoakantom/  
karcinom kůže z 
dlaždicových 
buněk  
exfoliativní 
dermatitida  
akné  
olupování kůže  
hyperkeratóza  
ekzém  
erythema 
multiforme  
znovu vyvolaná 
radiační 
dermatitida 
Stevensův-
Johnsonův 
syndrom 
leukocytoklasti
ká vaskulitida  
 
 
 
Třídy 
orgánového 
systému  
Velmi časté  Časté  Méně časté  Vzácné  Není známo  
toxická
epidermální 
nekrolýza*  
Poruchy 
svalové a 
kosterní 
soustavy a 
pojivové
tkáně  
 
artralgie  myalgie  
svalové spasmy  
 rhabdomyolýza  
 
 
Poruchy 
ledvin a 
močových 
cest  
 
 renální selhání 
proteinurie  
 nefrotický 
syndrom  
 
 
Poruchy 
reprodukčníh
o systému a 
prsu  
 erektilní dysfunkce  
 
gynekomastie  
 
  
Celkové 
poruchy a 
reakce v 
místě aplikace  
 
únava 
bolest (včetně 
úst, břicha, kostí, 
nádorová bolest a 
bolest hlavy)  
horečka  
astenie  
onemocnění 
připomínající 
chřipku  
zánět sliznic  
   
Vyšetření  
 
pokles tělesné 
hmotnosti  
zvýšení amyláz 
zvýšení lipáz  
přechodné zvýšení  
transamináz  
přechodné 
zvýšení alkalické 
fosfatázy v krvi  
abnormální INR 
abnormální 
hladina 
protrombinu  
  
* Tyto nežádoucí účinky mohou mít život ohrožující nebo fatální následky. Tyto účinky jsou buď 
méně časté, nebo se vyskytují s frekvencí nižší než méně časté.  
** Kožní reakce dlaní a chodidel odpovídá syndromu palmoplantární erytrodysestezie podle 
klasifikaci MedDRA.  
° Případy byly hlášeny po uvedení přípravku na trh. 
Další informace o vybraných nežádoucích účincích  
Městnavé srdeční selhání 
V klinických studiích, které sponzorovala společnost, bylo městnavé srdeční selhání hlášeno jako 
nežádoucí příhoda u 1,9 % pacientů léčených sorafenibem (n=2276). Ve studii 11213 (RCC) byly 
nežádoucí příhody odpovídající městnavému srdečnímu selhání hlášeny u 1,7 % pacientů léčených 
 
 
sorafenibem a u 0,7 % pacientů dostávajících placebo. Ve studii 100554 (HCC) byly tyto příhody 
hlášeny u 0,99 % léčených sorafenibem a u 1,1 % dostávajících placebo. 
Další informace, týkající se zvláštních skupin pacientů 
V klinických studiích se vyskytly některé nežádoucí účinky, jako je kožní reakce dlaní a chodidel, 
průjem, alopecie, pokles tělesné hmotnosti, hypertenze, hypokalcemie a kereatoakantom/karcinom 
kůže z dlaždicových buněk podstatně častěji u pacientů s diferencovaným karcinomem štítné žlázy ve 
srovnání s pacienty ve studiích s renálním nebo hepatocelulárním karcinomem. 
Abnormality laboratorních výsledků u pacientů s HCC (studie 3) a RCC (studie 1) 
Velmi často bylo zaznamenáno zvýšení lipáz a amyláz. Zvýšení lipáz stupně 3 nebo 4 dle CTCAE 
(Společná terminologická kritéria pro nežádoucí účinky) nastalo u 11 % a u 9 % pacientů ve skupině 
se sorafenibem ve studii 1 (renální karcinom) a ve studii 3 (hepatocelulární karcinom), oproti tomu ve 
skupině s placebem bylo toto zvýšení zaznamenáno u 7 % a 9 % pacientů. Vzestup amyláz stupně nebo 4 dle CTCAE byl ve skupině se sorafenibem zjištěn u 1 % pacientů ve studii 1 a u 2 % pacientů 
ve studii 3, v placebo skupině byl tento vzestup zjištěn u 3 % pacientů v obou studiích. Klinická 
pankreatitida byla hlášena u 2 ze 451 pacientů léčených sorafenibem (CTCAE stupeň 4) ve studii 1 a u 
pacienta z 297 pacientů léčených sorafenibem ve studii 3 (CTCAE stupeň 2), u 1 ze 451 pacientů v 
placebo skupině (CTCAE stupeň 2) ve studii 1. 
Hypofosfatemie byla častým nálezem při laboratorních vyšetřeních, ve skupině pacientů se 
sorafenibem u 45 % pacientů ve studii 1 a u 35 % pacientů ve studii 3, oproti tomu v placebo skupině 
u 12 % pacientů ve studii 1 a u 11 % pacientů ve studii 3. Hypofosfatemie stupně 3 (1 - 2 mg/dl) dle 
CTCAE se vyskytla ve studii 1 u 13 % pacientů léčených sorafenibem a u 3 % pacientů v placebo 
skupině, ve studii 3 se vyskytla u 11 % pacientů léčených sorafenibem a u 2 % pacientů v placebo 
skupině. Nebyly hlášeny žádné případy hypofosfatemie stupně 4 (< 1 mg/dl) dle CTCAE ani ve 
skupině pacientů léčených sorafenibem ani v placebo skupině ve studii 1, byl hlášen 1 případ v 
placebo skupině ve studii 3. Etiologie hypofosfatemie spojená s podáváním sorafenibu není známa. 
Stupeň 3 nebo 4 dle CTCAE abnormálních klinických nálezů včetně lymfopenie a neutropenie se 
vyskytl u ≥ 5 % pacientů léčených sorafenibem. 
Ve studii 1 a studii 3, v uvedeném pořadí, byla hypokalcemie hlášena u 12 % a 26,5 % pacientů 
léčených sorafenibem, ve srovnání se 7,5 % a 14,8 % pacientů, kteří užívali placebo. Většina hlášené 
hypokalcemie byla nízkého stupně (CTCAE stupeň 1 a 2). Ve studii 1 a 3, v uvedeném pořadí, se 
hypokalcemie stupně 3 podle CTCAE (6,0-7,0 mg/dl) vyskytla u 1,1 % a 1,8 % pacientů léčených 
sorafenibem a u 0,2 % a 1,1 % pacientů ve skupině placeba a hypokalcemie stupně 4 se, podle 
CTCAE (<6,0 mg/dl), vyskytla u 1,1 % a 0,4 % pacientů léčených sorafenibem a u 0,5 % a 0 % 
pacientů ve skupině placeba. Etiologie hypokalcemie související se sorafenibem není známa.  
 
Ve studiích 1 and 3 bylo pozorováno snížení hladiny draslíku u 5,4 % a 9,5 % pacientů léčených 
sorafenibem ve srovnání s 0,7 % a 5,9 % pacientů na placebu, v uvedeném pořadí. Většina hlášených 
případů hypokalemie byla nízkého stupně (CTCAE stupeň 1). V těchto studiích se stupeň 3 podle 
CTCAE vyskytl u 1,1 % a 0,4 % pacientů léčených sorafenibem a u 0,2 % a 0,7 % pacientů ve skupině 
placeba. Nebyla zaznamenána žádná hlášení hypokalemie stupně 4 podle CTCAE. 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
Státní ústav pro kontrolu léčiv 
Šrobárova  
100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek  
 
4.9 Předávkování 
Pro předávkování sorafenibem není žádná specifická léčba. Nejvyšší dávka sorafenibu, která byla v 
rámci klinických studií zkoumána, byla 800 mg 2x denně. Nežádoucí účinky, které byly pozorovány 
při této dávce, byly především průjem a dermatologické nežádoucí účinky. V případě podezření na 
předávkování má být podávání sorafenibu přerušeno a v případě potřeby má být zahájena podpůrná 
léčba. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika, inhibitory proteinkináz, ATC kód: L01EX02  
Sorafenib je multikinázový inhibitor, má jak antiproliferační tak antiangiogenní vlastnosti, což bylo 
prokázáno jak in vitro, tak in vivo. 
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky
Sorafenib je multikinázový inhibitor, který snižuje proliferaci nádorových buněk in vitro. Sorafenib 
inhibuje růst nádorů u širokého spektra štěpů lidské nádorové tkáně u myší bez thymu a zároveň 
redukuje nádorovou angiogenezi. Sorafenib inhibuje aktivitu cílových receptorů přítomných v 
nádorových buňkách (CRAF, BRAF, V600E BRAF, c-KIT, a FLT-3) a v cévním systému tumoru 
(CRAF, VEGFR – 2, VEGFR – 3 a PDGFR – β). RAF kinázy jsou serin/treoninkinázy, zatímco c-
KIT, FLT – 3, VEGFR – 2, VEGFR-3 a PDGFR – β jsou receptory tyrozinkináz.  
Klinická účinnost 
Klinická bezpečnost a účinnost sorafenibu byla studována u pacientů s hepatocelulárním karcinomem 
(HCC) a u pacientů s pokročilým renálním karcinomem (RCC).  
Hepatocelulární karcinom  
Studie 3 (studie 100554), mezinárodní, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem 
kontrolované studie fáze III se zúčastnilo 602 pacientů s hepatocelulárním karcinomem. Demografické 
charakteristiky a charakteristiky základního onemocnění byly ve skupině pacientů léčených 
sorafenibem a v placebo skupině srovnatelné s ohledem na výkonnostní stav dle ECOG škály 
(výkonnostní stav 0: 54 % vs. 54 %; výkonnostní stav 1: 38 % vs. 39 %; výkonnostní stav 2: 8 % vs. %), TNM klasifikaci (stadium I: < 1 % vs. < 1 %; stadium II: 10,4 % vs. 8,3 %; stadium III: 37,8 % vs. 
43,6 %; stadium IV: 50,8 % vs. 46,9 %) a BCLC skóre (stadium B: 18,1 % vs. 16,8 %; stadium C: 
81,6 % vs. 83,2 %; stadium D: < 1 % vs. 0 %).  
 
Studie byla zastavena poté, kdy hodnota OS (celkové přežití) v plánované interim analýze překročila 
předem stanovené hranice účinnosti. Tato analýza OS prokázala statisticky signifikantně lepší 
výsledky celkového přežití (OS) při léčbě sorafenibem, v porovnání s placebem (HR: 0,69; p = 
0,00058, viz tabulka 2).  
 
Studie poskytla jen omezené údaje o pacientech s jaterním postižením Child-Pugh B a do studie byl 
zařazen pouze jeden pacient s jaterním postižením Child-Pugh C. 
 
 
Tabulka 2: Přehled výsledků účinnosti ze studie 3 (studie 100554) u pacientů  
s hepatocelulárním karcinomem 
Parametr účinnosti  Sorafenib  
(n=299)  
Placebo 
(n=303)  
p-hodnota  HR  
(95% CI)  
Celkové přežití  
(Overall Survival - 
OS) 
[medián, týdny (95% 
CI]  
46,3  
(40,9; 57,9)  
34,4  
(29,4; 39,4) 
0,00058*  0,69  
(0,55; 0,87)  
Doba do progrese  
(Time to Progression 
- TTP) 
[medián, týdny (95% 
CI] **  
24,0  
(18,0; 30,0)  
12,3  
(11,7; 17,1) 
0,000007  0,58  
(0,45; 0,74)  
CI = interval spolehlivosti, HR = Hazard ratio (sorafenib oproti placebu)  
* statisticky signifikantní, protože p-hodnota leží pod předem stanovenou hranicí statistické 
významnosti dle O‘Brien Fleming 0,0077.  
** nezávislé radiologické hodnocení 
Druhá mezinárodní, multicentrická randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie 
fáze III (studie 4, 11849) hodnotila klinický přínos sorafenibu u 226 pacientů s pokročilým 
hepatocelulárním karcinomem. Tato studie, která se prováděla v Číně, Koreji a na Tchaj-wanu, 
potvrdila nálezy získané ve studii 3 ohledně příznivého poměru prospěšnosti/rizik sorafenibu 
(HR(OS): 0,68, p = 0,01414).  
 Dle předem stanovených stratifikačních faktorů (výkonnostní stav dle ECOG škály, přítomnost nebo 
nepřítomnost makroskopické vaskulární invaze a/nebo extrahepatální šíření tumoru) byl poměr rizik 
(hazard ratio - HR) ve studii 3 i 4 setrvale příznivější při podávání sorafenibu než při podávání 
placeba. Explorativní analýzy zkoumaných podskupin naznačily, že pacienti, u kterých byly na 
začátku studie přítomny vzdálené metastázy, vykazovali méně výrazný léčebný účinek. 
Renální karcinom  
Bezpečnost a účinnost sorafenibu při léčbě pokročilého karcinomu ledvin (RCC, renal cell carcinoma) 
byla studována v rámci dvou klinických studií:  
 
Studie I (studie 11213) byla fáze III, multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem 
kontrolovaná studie s 903 pacienty. Do studie byli zahrnuti pouze pacienti s karcinomem z jasných 
renálních buněk a nízkým nebo středním rizikem MSKCC (Memorial Sloan Kettering Cancer Center). 
Primárním cílovým parametrem bylo celkové přežití a přežití bez progrese (PFS – progression-free 
survival).  
Přibližně polovina pacientů byla dle klasifikace ECOG klasifikována jako stupeň 0 (ECOG 
performance status = 0), polovina byla v prognostické skupině s nízkým rizikem dle klasifikace 
MSKCC.  
PFS bylo hodnoceno pomocí zaslepeného nezávislého radiologického posudku s použitím RECIST 
kritérií. PFS analýza byla provedena u 769 pacientů ve 342 případech. Medián PFS byl 167 dní u 
pacientů randomizovaných do skupiny se sorafenibem v porovnání s 84 dny u pacientů v placebo 
skupině (HR = 0,44; 95 % interval spolehlivosti: 0,35 - 0,55; p < 0,000001). Věk, MSKCC 
prognostická skupina, ECOG PS a předchozí terapie neovlivnila rozsah léčebného účinku.  
 
Předběžná analýza (druhá předběžná analýza) celkového přežití byla provedena u 367 úmrtí z pacientů. Nominální alfa hodnota pro tuto analýzu byla 0,0094. Medián přežití byl 19,3 měsíců u 
pacientů randomizovaných do skupiny sorafenibu ve srovnání s 15,9 měsíci u pacientů v placebo 
 
 
skupině (HR = 0,77; 95 % interval spolehlivosti: 0,63 - 0,95; p = 0,015). V době této analýzy přešlo 
okolo 200 pacientů z placebo skupiny do skupiny sorafenibu.  
 
Studie 2 byla fáze II, studie s přerušením léčby s pacienty s metastazujícími malignitami včetně RCC. 
Pacienti se stabilním onemocněním léčení sorafenibem byli randomizováni do placebo skupiny nebo 
pokračovali v terapii sorafenibem. Přežití bez progrese u pacientů s RCC bylo výrazně delší ve 
skupině sorafenibu (163 dní), než ve skupině s placebem (41 dní) (p = 0,0001; HR = 0,29). 
Prodloužení intervalu QT  
V klinické farmakologické studii bylo u 31 pacienta zaznamenáváno měření QT/QTc před léčbou 
(výchozí hodnota) a po léčbě. Po jednom 28denním léčebném cyklu, v době nejvyšší koncentrace 
sorafenibu, byla hodnota QTcB prodloužena o 4 ± 19 ms a QTcF o 9 ± 18 ms ve srovnání s výchozí 
hodnotou (placebo). U žádného ze subjektů nebyly nalezeny během EKG monitorování po léčbě 
hodnoty QTcB a QTcF >500 ms (viz bod 4.4). 
Pediatrická populace 
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií u 
všech podskupin pediatrické populace pro karcinom ledvin a karcinom ledvinné pánvičky (kromě 
nefroblastomu, nefroblastomatózy, sarkomu z jasných buněk, mesoblastického nefromu, medulárního 
karcinomu ledvin a rhabdoidního nádoru ledvin), karcinom jater, karcinom intrahepatálních žlučových 
cest (kromě hepatoblastomu) a diferencovaný karcinom štítné žlázy (viz bod 4.2, informace o 
podávání dětem).  
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
Absorpce a distribuce 
Po podání tablet sorafenibu je průměrná relativní biologická dostupnost 38 - 49 % v porovnání s 
perorálním roztokem. Absolutní biologická dostupnost není známa. Po perorálním podání sorafenibu 
je maximální plasmatické koncentrace dosaženo přibližně za 3 hodiny. Když byl sorafenib podán 
společně s velmi tučným jídlem, jeho absorpce se snížila o 30 % ve srovnání s absorpcí při podání 
nalačno.  
Po překročení dávky 400 mg dvakrát denně střední Cmax a AUC narůstají pomaleji než přímou 
úměrou. In vitro se sorafenib váže na lidské proteiny z 99,5 %.  
Opakované dávkování sorafenibu po dobu 7 dní vedlo k 2,5-7násobné kumulaci ve srovnání s 
podáním jedné dávky. Ustáleného stavu dosahuje plasmatická hladina sorafenibu do 7 dní s tím, že 
maximální průměrná koncentrace nedosahuje dvojnásobku.  
 
Ustálené koncentrace sorafenibu podávaného v dávce 400 mg dvakrát denně byly hodnoceny u 
pacientů s DTC, RCC a HCC. Nejvyšší průměrná koncentrace byla pozorována u pacientů s DTC 
(přibližně dvakrát vyšší než u pacientů s RCC a HCC), ačkoli variabilita byla vysoká pro všechny typy 
nádorů. Důvod zvýšené koncentrace u pacientů s DTC není znám.  
 
Biotransformace a eliminace 
Poločas eliminace sorafenibu je přibližně 25 - 48 hodin. Sorafenib je metabolizován primárně v 
játrech, kde podléhá oxidační přeměně, pomocí CYP3A4, stejně jako glukuronidaci prostřednictvím 
UGT1A9. Konjugáty sorafenibu mohou být štěpeny v gastrointestinálním traktu glukuronidázovou 
aktivitou bakterií, dovolující reabsorpci nekonjugované léčivé látky. Ukázalo se, že současné podávání 
neomycinu s tímto procesem interferuje a že dochází ke snížení průměrné biologické dostupnosti 
sorafenibu o 54 %.  
 
 
 
Sorafenib tvoří přibližně 70 – 85 % z analytů cirkulujících v krevní plazmě v ustáleném stavu.  
Bylo identifikováno 8 metabolitů sorafenibu, přitom pět z nich bylo detekováno v plazmě. Hlavní 
metabolit sorafenibu přítomný v plazmě, pyridin-N-oxid, vykazuje in vitro podobné vlastnosti jako 
sorafenib. Tento metabolit tvoří přibližně 9 - 16 % analytů v oběhu v ustáleném stavu.  
 
Po perorálním podání dávky 100 mg ve formě roztoku sorafenibu bylo 96 % dávky vyloučeno během 
14 dní, přitom se 77 % dávky vyloučilo stolicí a 19 % močí ve formě glukuronidovaných metabolitů. 
Nezměněný sorafenib, v množství 51 % z dávky, byl nalezen ve stolici, ale ne v moči, což naznačuje, 
že biliární exkrece nezměněné léčivé látky může přispět k eliminaci sorafenibu. 
 
Farmakokinetika u zvláštních populací  
Analýza demografických dat ukazuje, že není žádný vztah mezi farmakokinetikou a věkem (až do let), pohlavím nebo tělesnou hmotností.  
 
Pediatrická populace 
Nebyly provedeny žádné studie zkoumající farmakokinetiku sorafenibu u pediatrických pacientů.  
 
Rasy 
Mezi subjekty-bělochy a asijskými subjekty nejsou klinicky relevantní rozdíly ve farmakokinetice. 
 
Porucha funkce ledvin  
Ve čtyřech klinických studií fáze I byla expozice sorafenibu v ustáleném stavu u pacientů s lehkou 
nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin podobná expozicím u pacientů s normální funkcí ledvin. 
Ve studii klinické farmakologie (jednotlivá dávka 400 mg sorafenibu) nebyla pozorována souvislost 
mezi expozicí sorafenibem a renální funkcí u subjektů s normální renální funkcí a u subjektů s 
lehkým, středně těžkým nebo těžkým renálním postižením. Nejsou dostupné žádné údaje u 
dialyzovaných pacientů.  
 
Porucha funkce jater  
U pacientů s hepatocelulárním karcinomem (HCC) s Child-Pugh A nebo B (lehkou až středně těžkou) 
poruchou funkce jater byly hodnoty expozice srovnatelné a v rozmezí hodnot pozorovaných u pacientů 
bez poruchy funkce jater. Farmakokinetika sorafenibu u pacientů s Child-Pugh A a B bez 
hepatocelulárního karcinomu byla podobná farmakokinetice u zdravých dobrovolníků. Nejsou k 
dispozici žádné údaje týkající se pacientů s Child Pugh C (těžkou) poruchou funkce jater. Sorafenib je 
převážně eliminován játry a expozice může být u těchto pacientů zvýšena.  
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
Předklinický bezpečnostní profil sorafenibu byl hodnocen u myší, psů a králíků.  
Studie zaměřená na vznik toxicity po opakovaném podávání odhalila změny (degenerativní a 
regenerativní) na mnoha orgánech při expozici nižší, než je očekávaná klinická expozice (založeno na 
porovnání AUC).  
Po opakovaném podávání byly u mladých a rostoucích psů pozorovány změny na kostech a zubech při 
expozicích nižších, než je klinická expozice. Změny spočívaly v nepravidelném ztluštění femorálních 
růstových plotének, v hypocelularitě kostní dřeně přiléhající ke změněným růstovým ploténkám a ve 
změnách složení dentinu. Podobné účinky u dospělých psů indukovány nebyly.  
 
Byla provedena standardní série genotoxických studií, byly získány pozitivní výsledky jako nárůst 
počtu strukturálních chromozomálních aberací, který byl pozorován při in vitro testech na savčích 
 
 
buňkách (vaječník čínského křečíka) na klastogenitu za použití metabolické aktivace. Při Amesově 
testu ani při in vivo testu myšího mikronukleu nebyla pozorována genotoxicita sorafenibu. Pro jeden 
meziprodukt, který vzniká v rámci výrobního procesu a ve finální léčivé látce je také přítomen (< 0,%), byly získány pozitivní výsledky pro mutagenitu v rámci in vitro testů bakteriálních buněk 
(Amesův test). Mimoto šarže sorafenibu testovaná v standardních genotoxických sériích obsahovala 
0,34 % PAPE.  
Studie kancerogenity nebyly pro sorafenib provedeny.  
 
Nebyly prováděny žádné specifické studie na zvířatech pro zjištění vlivu sorafenibu na fertilitu. 
Nicméně se může očekávat nežádoucí účinek na mužskou a ženskou fertilitu, neboť při studiích 
opakovaného podávání na zvířatech byly objeveny změny na samčích a samičích orgánech při 
expozicích nižších, než jsou očekávané klinické expozice (založeno na AUC). Typické změny se 
projevovaly známkami degenerace a retardace ve varlatech, nadvarlatech, prostatě a semenných 
váčcích u potkanů. Samičky potkanů vykazovaly centrální nekrózu corpora lutea a přerušení vývoje 
folikulů v ovariích. Psi vykazovali tubulární degeneraci varlat a oligospermii.  
 
Při podávání potkanům a králíkům v dávkování nižším než při klinické expozici měl sorafenib 
embryotoxické a teratogenní účinky. Pozorované účinky zahrnovaly pokles tělesné hmotnosti jak 
matky, tak plodu, zvýšený počet resorpcí zárodků a zvýšení množství jak externích, tak viscerálních 
malformací.  
 
Studie hodnotící riziko pro životní prostředí prokázaly, že sorafenib-tosylát může přetrvávat v 
životním prostředí, může docházet k jeho biologické kumulaci a může být toxický pro životní 
prostředí. Informace o posouzení rizika pro životní prostředí jsou k dispozici v EPAR zprávě o tomto 
léčivém přípravku (viz bod 6.6).  
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
Jádro tablety: 
Mikrokrystalická celulosa  
Natrium-lauryl-sulfát
Sodná sůl kroskarmelosy 
Hypromelosa 
Magnesium-stearát 
 
Potahová vrstva tablety: 
Hypromelosa  
Makrogol 
Oxid titaničitý (E 171)
Červený oxid železitý (E 172) 
6.2 Inkompatibility 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
 
roky 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. Uchovávejte v 
původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení 
PVC/Aclar/PVC-Al blistry a OPA/Al/PVC-Al blistry. 
Velikost balení 28, 30, 56 a 112 potahovaných tablet v blistrech nebo 112 x 1 potahovaná tableta 
v perforovaných jednodávkových blistrech. 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.  
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky. 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Radlická 3185/1c, Praha 5, 150 00 Česká republika 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 
44/492/17-C 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
Datum první registrace: 20. 3.  
10. DATUM REVIZE TEXTU 
3. 5.