Spironolactone orion Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Diuretika, antagonisté aldosteronu 
ATC kód: C03DA 
Spironolakton je kompetitivní antagonista aldosteronu. Váže se kompetitivně na receptory v distálních 
tubulech a tak brání syntéze proteinu důležitého pro transport K+ a Na+ iontů. 
 
Spironolakton má diuretický a draslík šetřící účinek, zvyšuje exkreci sodíku a vody a zadržuje draslík 
a hořčík. Spironolakton také inhibuje adrenokortikální biosyntézu aldosteronu u pacientů s primárním 
hyperaldosteronismem.  Účinek spironolaktonu  závisí  na  aldosteronu:  čím  vyšší  je  koncentrace 
aldosteronu v organizmu, tím silnější je odpověď na spironolakton. 
 
Účinky spironolaktonu jsou účinky léčivé látky i jejích aktivních metabolitů, jako je kanrenon. Pokud 
je  exkrece  aldosteronu nadměrná, např. kvůli jaterní cirhóze nebo při užívání diuretik, spironolakton 
zvyšuje exkreci sodíku a vody a snižuje exkreci draslíku. Pokud je exkrece aldosteronu normální, 
diuretický a draslík šetřící účinek spironolaktonu je slabý. Koncentrace krevního cukru, cholesterolu a 
triglyceridů  zůstávají  nezměněny.  Spironolakton  má  také  antiandrogenní  účinek:  slabě  zabraňuje 
androgenům  vazbě  na  jejich  receptory  a  inhibuje  enzym  17-α-hydroxylázu  důležitý  pro  syntézu 
androgenů. 
 
Chronické  srdeční  selhání:  Randomizovaná  Aldactonová  Evaluační  Studie  (RALES)  byla 
multinárodní, dvojitě zaslepená studie s 1 663 pacienty s injekční frakcí ≤ 35%, se srdečním selháním 
NYHA IV v minulých 6 měsících, se srdečním selháním NYHA III-IV v době randomizace. U všech 
pacientů bylo předepsáno užívání kličkových diuretik a, pokud byl tolerován, ACE inhibitor. 
Pacienti s výchozí hladinou sérového kreatininu > 220 mikromolů/l nebo s nedávným zvýšením o 25% 
nebo s výchozí hladinou sérového draslíku > 5,0 mmol/l byli vyloučeni. Pacienti byli randomizováni v 
poměru 1 : 1 na skupinu užívající spironolakton 25 mg perorálně jednou denně a na skupinu s 
placebem. Pacientům, kteří snášeli dávku 25 mg jednou denně, byla podle klinické indikace dávka 
zvýšena na 50 mg jednou denně. Pacientům, kteří nesnášeli dávku 25 mg jednou denně, byla dávka 
snížena na 25 mg každý druhý den. Primárním cílem studie RALES bylo hodnocení doby do úmrtí z 
jakékoli příčiny. Studie RALES  byla  ukončena předčasně, s průměrnou dobou sledování 24 měsíců, 
vzhledem k významnému vlivu na mortalitu zjištěnému v plánované předběžné analýze. 
 
 
Spironolakton ve srovnání s placebem snížil riziko úmrtí o 30% (p<0,001; 95% konfidenční interval 
18%  až 40%).  Spironolakton  snížil  riziko  srdečního  úmrtí,  především  náhlého  úmrtí  a  úmrtí  z 
progresivního srdečního selhání ve srovnání s placebem o 31% (p<0,001; 95% konfidenční interval 
18% až 42%). 
 
Spironolakton rovněž snížil riziko hospitalizace ze srdeční příčiny (definována jako zhoršení srdečního 
selhání,  angina  pectoris,  ventrikulární  arytmie  nebo  infarkt  myokardu)  o  30%  (p<0,001;  95% 
konfidenční interval 18% až 41%). Ve skupině spironolaktonu se skupina NYHA na konci studie 
zlepšila u 41% pacientů a zhoršila u 38% ve srovnání s placebovou skupinou, u které bylo zlepšení u 
33% a zhoršení u 41% (p<0,001). 
 
Pediatrická populace
O použití spironolaktonu u dětí není k dispozici dostatek podstatných údajů z klinických studií. To je 
způsobeno různými faktory: omezeným počtem provedených studií u dětí, použitím spironolaktonu 
v kombinaci s dalšími látkami, omezeným počtem pacientů hodnocených v jednotlivých studiích a 
různými studovanými indikacemi. Doporučení pro dávkování u pediatrických pacientů jsou založena 
na klinické zkušenosti a případových studiích zdokumentovaných ve vědecké literatuře.