sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Stadamet 500 mg potahované tablety
Stadamet 850 mg potahované tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Stadamet 500: Jedna potahovaná tableta obsahuje metformini hydrochloridum 500 mg (odpovídá
metforminum 390 mg).
Stadamet 850: Jedna potahovaná tableta obsahuje metformini hydrochloridum 850 mg (odpovídá
metforminum 662,9 mg).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety

Popis přípravku:
Stadamet 500: bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety
Stadamet 850: bílé, oválné, potahované tablety se zkosenými hranami a půlicí rýhou na obou stranách.

Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snažší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné
dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Stadamet je indikován k léčbě dospělých, dětí ve věku od 10 let a dospívajících k léčbě diabetu mellitu
II. typu (Non inzulin dependentní diabetes mellitus - NIDDM, DM II. typu), který nemůže být
dostatečně kontrolován příslušnými dietními opatřeními a cvičením, a to zvláště u pacientů
s nadváhou.

Dospělí: Stadamet může být používán v monoterapii nebo v kombinaci s ostatními perorálními
antidiabetiky nebo s inzulínem.

Děti ve věku od 10 let a dospívající: Stadamet může být používán v monoterapii nebo v kombinaci s
inzulínem.

Bylo prokázáno snížení diabetických komplikací u obézních dospělých pacientů s diabetem 2. typu
léčených metforminem v léčbě první volby po selhání dietních opatření (viz bod 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí s normální funkcí ledvin (GFR ≥ 90 ml/min)

Monoterapie a kombinace s jinými perorálními antidiabetiky

Stanovení přesné dávky Stadametu musí být vždy spojeno s příslušnými dietními opatřeními a musí
být stanoveno na základě laboratorní kontroly glykémie (hladina glukózy v krvi a v moči).

Léčba se obvykle zahajuje postupným zvyšováním dávky při použití počáteční dávky 500 mg nebo
850 mg metformin-hydrochloridu 2x až 3x denně v průběhu jídla či po jídle.

Po 10 až 15 dnech má být dávka upravena podle hladiny glykemie. Pomalé zvyšování dávky může
snížit výskyt nežádoucích účinku v gastrointestinálním traktu.

Maximální doporučená dávka metformin-hydrochloridu je 3 g denně, užívaná ve 3 dílčích dávkách.

Pokud se zvažuje převedení z jiného perorálního antidiabetika, je třeba přerušit jeho užívání a zahájit
léčbu metforminem v dávkách uvedených výše.

Potahované tablety se polykají celé, nerozkousané, během jídla či po jídle a zapíjejí se sklenicí vody.

Jestliže potřebná denní dávka je 2 nebo více tablet denně, užívají se tyto ve dvou nebo třech
rozdělených dávkách s jídlem či po jídle. Rozdělení dávek zlepší snášenlivost léčby metfominem spíše
než glykemickou kontrolu. Délka léčby závisí na průběhu onemocnění.

Kombinace s inzulínem
Pro dosažení lepší kontroly glykemie mohou být metformin a inzulín používány v kombinaci. Obvyklá
počáteční dávka metformin-hydrochloridu je 500 mg nebo 850 mg, 2x až 3x denně, zatímco
dávkování inzulínu se upraví podle hladiny glykemie.

Starší pacienti
Vzhledem k možnosti snížení renálních funkcí u pacientů vyššího věku má být dávkování metforminu
upraveno podle renálních funkcí. Je nutné provádět pravidelné hodnocení renálních funkcí (viz bod
4.4).

Porucha funkce ledvin
Rychlost glomerulární filtrace má být vyšetřena před zahájením léčby přípravky s obsahem
metforminu a následně minimálně každý rok. U pacientů se zvýšeným rizikem další progrese poruchy
funkce ledvin a u starších pacientů má být renální funkce vyšetřována častěji, např. každých 3-měsíců.

GFR ml/min Celková maximální denní dávka
(bude rozdělena do 2–3 denních dávek)
Další skutečnosti ke zvážení
60-89 3 000 mg V souvislosti se zhoršením funkce
ledvin může být zváženo snížení
dávky.
45-59 2 000 mg Před zahájením léčby metforminem
mají být znovu vyhodnoceny faktory,
které mohou zvyšovat riziko laktátové
acidózy (viz bod 4.4).
Úvodní dávkou je nejvýše polovina
maximální dávky.
30-44 1 000 mg
< 30 - Metformin je kontraindikován.

Pediatrická populace

Monoterapie a kombinace s inzulínem
• Stadamet mohou užívat děti starší 10 let a dospívající.
• Obvyklá počáteční dávka je 500 mg nebo 850 mg metformin-hydrochloridu jednou denně
podávána během nebo po jídle.

Po 10 až 15 dnech má být dávka upravena podle hladiny glykemie. Pomalé zvyšování dávky může
snížit výskyt nežádoucích účinku v gastrointestinálním traktu. Maximální doporučovaná dávka
metformin-hydrochloridu je 2 g denně, rozdělena do dvou nebo tří dávek.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Jakýkoli typ akutní metabolické acidózy (jako je laktátová acidóza, diabetická ketoacidóza).
• Diabetické prekoma.
• Závažné renální selhání (GFR < 30 ml/min)
• Akutní stav s možností narušení funkce ledvin, například dehydratace, závažná infekce, šok.
• Onemocnění, které může způsobit tkáňovou hypoxii (zejména akutní nebo zhoršující se
chronické onemocnění), například dekompenzované srdeční selhání, respirační selhání, nedávný
infarkt myokardu, šok.
• Nedostatečnost jater, akutní intoxikace alkoholem, alkoholismus.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Laktátová acidóza

Laktátová acidóza je velmi vzácná, ale vážná metabolická komplikace, která se nejčastěji vyskytuje
při akutním zhoršení renální funkce nebo při kardiorespiračním onemocnění či sepsi. K akumulaci
metforminu dochází při akutním zhoršení renální funkce; tím se pak zvyšuje riziko laktátové
acidózy.

V případě dehydratace (závažný průjem nebo zvracení, horečka nebo snížený příjem tekutin) má
být metformin dočasně vysazen a doporučuje se kontakt se zdravotnickým odborníkem.

Podávání léčivých přípravků, které mohou akutně narušit renální funkci (jako jsou antihypertenziva,
diuretika a NSAID), má být u pacientů léčených metforminem zahajováno s opatrností. Další
rizikové faktory laktátové acidózy jsou nadměrné požívání alkoholu, jaterní insuficience,
nedostatečně kontrolovaný diabetes, ketóza, dlouhotrvající hladovění a jakékoli stavy související s
hypoxií, stejně jako souběžné užívání léčivých přípravků, které mohou způsobit laktátovou acidózu
(viz body 4.3 a 4.5).
Pacienti a/nebo pečovatelé mají být informováni o riziku laktátové acidózy. Laktátová acidóza je
charakterizována acidotickou dušností, bolestí břicha, svalovými křečemi, astenií a hypotermií
následovanou kómatem. V případě suspektních příznaků má pacient ukončit užívání metforminu a
vyhledat okamžitě lékařskou pomoc. Diagnostické laboratorní nálezy zahrnují snížené pH krve
(< 7,35), zvýšenou plazmatickou hladinu laktátu (> 5 mmol/l) a zvýšenou aniontovou mezeru a
poměr laktát/pyruvát.
V případě laktátové acidózy musí být pacient neprodleně hospitalizován (viz bod 4.9).

Lékaři musí pacienty upozornit na riziko a symptomy laktátové acidózy.

Renální funkce
Rychlost glomerulární filtrace má být vyšetřena před zahájením léčby a následně v pravidelných
intervalech, viz bod 4.2. Metformin je kontraindikován u pacientů s GFR < 30 ml/min a má být
dočasně vysazen při výskytu stavů, které mění renální funkci, viz bod 4.3.

Srdeční funkce
U pacientů se srdečním selháním je větší riziko hypoxie a poruchy funkce ledvin. Pacienti se stabilním
chronickým srdečním selháním mohou užívat metformin pouze tehdy, jsou-li pravidelně
monitorovány jejich srdeční a renální funkce.
U pacientů s akutním a nestabilním srdečním selháním je metformin kontraindikován (viz bod 4.3).

Podávání jódových kontrastních látek
Intravaskulární podání jódových kontrastních látek může vést k nefropatii indukované kontrastní
látkou s následnou akumulací metforminu a zvýšeným rizikem laktátové acidózy. Metformin má být
vysazen před nebo v době provedení zobrazovacího vyšetření a jeho podávání nesmí být znovu
zahájeno nejméně 48 hodin po provedení vyšetření za předpokladu, že byla znovu vyhodnocena
renální funkce a bylo zjištěno, že je stabilní, viz body 4.2 a 4.5.

Chirurgický výkon
Podávání metforminu musí být ukončeno během operace v celkové, spinální nebo epidurální anestézii.
Léčba může být znovu zahájena nejdříve 48 hodin po operaci nebo obnovení perorální výživy a za
předpokladu, že renální funkce byla znovu vyhodnocena a bylo zjištěno, že je stabilní.

Pediatrická populace
Před zahájením léčby metforminem má být potvrzena diagnóza diabetu mellitu 2. typu.
V kontrolovaných klinických studiích trvajících jeden rok nebyl prokázán žádný účinek metforminu
na růst a pubertu, avšak nejsou k dispozici dlouhodobější údaje týkající se těchto specifických účinků.
Proto je tedy doporučováno pečlivé sledování vlivu metforminu na tyto parametry u dětí léčených
metforminem, zvláště u dětí v prepubertě.

Děti ve věku 10 – 12 let
Do kontrolovaných klinických studií provedených u dětí a dospívajících bylo zařazeno pouze
15 jedinců ve věku 10 - 12 let. Ačkoli účinnost a bezpečnost metforminu u dětí tohoto věku se neliší
od účinnosti a bezpečnosti metforminu u starších dětí a dospívajících, je doporučována zvláštní
opatrnost při předepisování metforminu dětem ve věku mezi 10 - 12 lety.

Další opatření
Všichni pacienti mají pokračovat v dietních opatřeních s pravidelným rozložením příjmu cukru
v průběhu dne. Pacienti s nadváhou mají pokračovat v dietě omezující příjem energie.

Pravidelně by mělo být prováděno laboratorní sledování parametrů diabetu mellitu.

Metformin může snižovat sérové hladiny vitaminu B12. Riziko nízkých hladin vitaminu B12 se
zvyšuje se zvyšující se dávkou metforminu, délkou léčby a/nebo u pacientů s rizikovými faktory,
o nichž je známo, že způsobují nedostatek vitaminu B12. V případě podezření na nedostatek vitaminu
B12 (např. anémie nebo neuropatie) je třeba sledovat sérové hladiny vitaminu B12. U pacientů
s rizikovými faktory způsobujícími nedostatek vitaminu B12 může být nutné pravidelné sledování
vitaminu B12. Léčba metforminem by měla pokračovat tak dlouho, dokud je tolerována a není
kontraindikována, a měla by být zajištěna vhodná korekční léčba nedostatku vitaminu B12 v souladu
s aktuálními klinickými pokyny.

Samotný metformin nevyvolává hypoglykemii, je však doporučována opatrnost při používání
v kombinaci s inzulínem nebo jinými perorálními antidiabetiky (např. deriváty sulfonylurey nebo
meglitinidy).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Souběžné použití se nedoporučuje

Alkohol
Intoxikace alkoholem je spojená se zvýšeným rizikem laktátové acidózy, zvláště v případech
hladovění nebo při malnutrici nebo poruše funkce jater.

Jódové kontrastní látky
Metformin musí být vysazen před nebo v době provedení zobrazovacího vyšetření a jeho podávání
nesmí být znovu zahájeno nejméně 48 hodin po provedení vyšetření za předpokladu, že byla znovu
vyhodnocena renální funkce a bylo zjištěno, že je stabilní, viz body 4.2 a 4.4.

Kombinace vyžadující opatrnost při použití

Některé léčivé přípravky mohou nepříznivě ovlivnit renální funkci, což může zvýšit riziko laktátové
acidózy; jsou to např. NSAID, včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy (COX) II, ACE
inhibitory, antagonisté receptoru pro angiotenzin II a diuretika, zvláště kličková. Při zahájení nebo
užívání takových přípravků v kombinaci s metforminem je nutné pečlivé monitorování renální funkce.

Léčivé přípravky s vnitřní hyperglykemickou aktivitou (např. glukokortikoidy (systémové a lokální)
a sympatomimetika)

Může být nutné častější sledování hladiny glykemie, zvláště v úvodu léčby. V případě nutnosti upravte
dávkování metforminu během léčby s příslušným léčivým přípravkem a při jeho vysazení.

Transportéry pro organické kationty (OCT)

Metformin je substrátem pro oba transportéry OCT1 a OCT2.

Souběžné podávání metforminu s
• Inhibitory OCT1 (jako je verapamil) může snížit účinnost metforminu.
• Induktory OCT1 (jako je rifampicin) může zvýšit gastrointestinální absorpci a účinnost
metforminu.
• Inhibitory OCT2 (jako je cimetidin, dolutegravir, ranolazin, trimethoprim, vandetanib,
isavukonazol) může snížit renální vylučování metforminu, což povede ke zvýšení koncentrace
metforminu v plazmě.
• Inhibitory obou OCT1 a OCT2 (jako krizotinib, olaparib) může ovlivnit účinnost a renální
eliminace metforminu.

Opatrnost je proto doporučována, a to zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin, kdy tyto léky jsou
podávány současně s metforminem, protože koncentrace metforminu v plazmě se může zvýšit. Jestliže
je potřebné, úprava dávky metforminu může být zvažována, jelikož inhibitory OCT / induktory mohou
mít vliv na účinnost metforminu.

Hladinu glykemie snižující účinek metforminu může být zvýšen při současném použití těchto
přípravků:
- inzulin, antidiabetické přípravky (sulfonylmočovina, akarbóza)
- nesteroidní protizánětlivé látky (salicyláty nebo pyrazolonové deriváty)
- inhibitory MAO
- oxytetracyklin
- ACE inhibitory
- fibráty
- cyklofosfamid a látky typu cyklofosfamidu tak, že může dojít k hypoglykemickým epizodám.

Chronické použití betablokátorů nebo sympatolytických přípravků jako klonidin, reserpin a
guanethidin může snížit glykémii, ale větší klinický význam má snížení hormonální a nervové
kontraregulace při hypoglykemii spolu s poruchou vnímání známek hypoglykémie.

Léky, které prodlužují vylučování metforminu, např. cimetidin, zvyšují riziko laktátové acidózy.

Hladinu glykémie snižující účinek metforminu může být snížen při současném použití těchto
přípravků:
- glukokortikoidy
- adrenalin a jiná sympatomimetika
- kombinované přípravky obsahující estrogeny a progesteron, perorální antikoncepce
- glukagon
- thyreoidální hormony
- thiazidová a kličková diuretika
- diazoxid
- fenothiazinové deriváty
- nikotináty

Léky, které snižují vstřebávání metforminu, např galaktomanan guar nebo cholestyramin, snižují
účinek přípravku Stadamet.

Podíl eliminace fenprokumonu a snad i jiných kumarinových derivátů je zvýšen během léčby
přípravkem Stadamet. V případě počátku nebo ukončení léčby přípravkem Stadamet u pacientů, kteří
užívají kumarinová antikoagulancia, musí být srážení krve pečlivě monitorováno.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Nekontrolovaná hyperglykémie v perikoncepční fázi a během těhotenství je spojena se zvýšeným
rizikem vrozených vad, potratu, hypertenze vyvolané těhotenstvím, preeklampsie a perinatální
úmrtnosti.
Během těhotenství je důležité udržovat hladinu glukózy v krvi co nejblíže normálu, aby se snížilo
riziko nepříznivých následků hyperglykémie pro matku a její dítě.

Metformin prochází placentou a dosahuje stejně vysokých hladin jako u matky.

Velké množství údajů u těhotných žen (více než 1 000 výsledků expozice) z kohortové studie založené
na registru a z publikovaných údajů (metaanalýzy, klinické studie a registry) nenaznačuje zvýšené
riziko vrozených abnormalit nebo fetální/neonatální toxicity po expozici metforminu v perikoncepční
fázi a/nebo během těhotenství.

Existují omezené a neprůkazné důkazy o vlivu metforminu na dlouhodobý výsledek tělesné hmotnosti
dětí exponovaných in utero. Zdá se, že metformin neovlivňuje motorický a sociální vývoj do 4 let
věku dětí exponovaných během těhotenství, ačkoli údaje o dlouhodobých výsledcích jsou omezené.
Pokud je to z klinického hlediska nezbytné, lze zvážit použití metforminu během těhotenství
a v perikoncepční fázi jako doplňku nebo alternativy k inzulínu.

Kojení

Metformin je vylučován do mateřského mléka. U kojených novorozenců/dětí nebyly pozorovány
žádné nežádoucí účinky. Protože však jsou k dispozici pouze omezené údaje, není kojení doporučeno
během léčby metforminem. Rozhodnutí, zda přerušit kojení má být provedeno po zvážení přínosu
kojení a možného rizika nežádoucích účinků pro dítě.

Fertilita

Fertilita samců a samic potkanů nebyla ovlivněna metforminem, který byl podáván v dávkách
dosahující 600 mg/kg/den, což je přibližně trojnásobek maximální denní dávky pro člověka vztažené
k povrchu lidského těla.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Metformin sám při monoterapii nezůsobuje hypoglykémii, a proto nemá žádný vliv na schopnost řídit
a obsluhovat stroje.
Jestliže je metformin užíván v kombinaci s jinými přípravky snižujícími hladinu glukózy v krvi (např.
deriváty sulfonylurey, inzulín nebo meglitinidy), pacienti mají být upozorněni na riziko
hypoglykemické epizody, která může snížit schopnost řídit a obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastější nežádoucí účinky během zahájení léčby jsou nevolnost, zvracení, průjem, bolest břicha a
ztráta chuti k jídlu, které spontánně ve většině případů vymizí. Pro zabránění těmto nežádoucím
účinkům se doporučuje užívat metformin ve 2 nebo 3 denních dávkách a dávky zvyšovat pomalu.

Při léčbě metforminem se mohou vyskytnout následující nežádoucí účinky. Četnost výskytu je
definována následovně: velmi časté (≥1/10); časté (≥ 1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až
<1/100): vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000): velmi vzácné (<1/10 000); není známo (z dostupných údajů
nelze určit).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Poruchy metabolismu a výživy
Časté
• Snížení/nedostatek vitaminu B12 (viz bod 4.4)

Velmi vzácné
• Laktátová acidóza (viz bod 4.4).

Poruchy nervového systému
Časté
• Poruchy chuti

Gastrointestinální poruchy
Velmi časté
• Gastrointestinální poruchy jako nevolnost, zvracení, průjem, bolesti břicha a ztráta chuti k jídlu.
Tyto nežádoucí účinky se nejčastěji objevují při zahájení léčby a ve většině případů spontánně
ustoupí. Aby se jim předešlo, doporučuje se užívat metformin ve dvou nebo třech denních
dávkách během jídla nebo po jídle. Pomalé navyšování dávek může také zvýšit
gastrointestinální toleranci.

Poruchy jater a žlučových cest
Velmi vzácné
• Ojedinělý výskyt abnormalit jaterních funkčních testů nebo hepatitidy, které se upraví po
vysazení metforminu.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi vzácné
• Kožní reakce jako erytém, pruritus a kopřivka

Pediatrická populace

Ve zveřejněných a postmarketingových údajích a v kontrolovaných klinických studiích u omezené
pediatrické populace ve věku 10 až 16 let, léčené po dobu 1 roku, odpovídaly nežádoucí případy svojí
povahou a závažností těm, které byly pozorovány i u dospělých.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nepříznivé účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

a) příznaky předávkování

Hypoglykemie nebyla při dávkách metformin-hydrochloridu do 85 g pozorována, ačkoliv laktátová
acidóza se za takových podmínek vyskytovala.
Výrazné předávkování metforminem nebo současný výskyt rizikových faktorů mohou vést k laktátové
acidóze.

Nejčastější příčinou laktátové acidózy je rozvoj rizikových faktorů, takových jako porucha ledvinných
funkcí (viz bod 4.3 Kontraindikace), spíše než akutní předávkování.

Známky počínající laktátové acidózy zahrnují nauzeu, zvracení, průjem, abdominální bolest, svalovou
bolest následovanou hyperventilací, zastřeným vědomím a komatem. Klinicky manifestní
metforminem indukovaná laktátová acidóza je smrtelná v 50% případů.

V případě podezření na laktátovou acidózu nebo při podezření na předávkování metforminem, např.
při sebevražedném úmyslu, je třeba pacienta neodkladně převézt do nemocnice.

b) léčba předávkování

Laktátová acidóza vyžaduje rychlou lékařskou pomoc a hospitalizaci.
Hemodialýza je nejúčinnější způsob odstranění laktátu a metforminu z krevního oběhu. Dále musí být
zajištěna podpora oběhu a musí být upravena acidóza a hypoxie. Diagnóza musí být potvrzena
vyšetřením sérového laktátu a stanovením metforminu. Koncentrace metforminu v erytrocytech je
dobrým ukazatelem akumulace a potřeby opakované dialýzy.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antidiabetika - léky snižující hladinu cukru v krvi. Biguanidy.
ATC kód: A10BA
Mechanismus účinku

Metformin patří mezi biguanidy s antihyperglykemickými účinky na bazální i postprandiální
hyperglykemii. Nestimuluje sekreci inzulinu, a proto nezpůsobuje hypoglykemii. Metformin snižuje
bazální hyperinzulinemii a v kombinaci s inzulinem snižuje potřebu inzulinu.

Metformin uplatňuje svůj antihyperglykemický účinek 3 různými mechanismy:
Metformin snižuje jaterní produkci glukózy.
Metformin usnadňuje vychytávání a utilizaci glukózy v periferních tkáních, částečně zvýšením účinku
inzulínu.
Metformin mění obrat glukózy ve střevě: Vychytávání z oběhu se zvyšuje a vstřebávání z potravy se
snižuje.
Další mechanismy připisované střevu zahrnují zvýšení uvolňování glukagonu podobného peptidu (GLP-1) a snížení resorpce žlučových kyselin. Metformin mění střevní mikrobiom.

Metformin může zlepšit lipidový profil u osob s hyperlipidemií.

V klinických studiích bylo užívání metforminu spojeno buď se stabilní tělesnou hmotností, nebo
s mírným úbytkem tělesné hmotnosti.

Metformin je aktivátorem adenosinmonofosfát-proteinkinázy (AMPK) a zvyšuje transportní kapacitu
všech známých typů membránových glukózových transportérů (GLUT).

Farmakodynamické účinky

U lidí, nezávisle na jeho působení na glykemii, má metformin příznivý vliv na látkovou přeměnu
lipidů. To bylo u léčebných dávek prokázáno v kontrolovaných, střednědobých nebo dlouhodobých
klinických studiích: metformin snižuje hladiny celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a
triglyceridů.

Klinická účinnost

Prospektivní randomizovaná studie (UKPDS) prokázala dlouhodobou výhodu intenzivní kontroly
krevního cukru u dospělých pacientů trpících diabetem II. typu.
Analýza výsledků u pacientů s nadváhou, léčených pomocí metforminu po selhání samotné diety,
prokázala:
 výrazné snížení absolutního rizika vzniku komplikací ve spojitosti s diabetem ve skupině
metforminu (29,8 případů / 1 000 pacientů za rok) proti samotné dietě (43,3 případů / 1 pacientů za rok), p=0,0023 a proti skupinám léčeným kombinací monoterapií deriváty
sulfonylurey a inzulínem (40,1 případů / 1 000 pacientů za rok), p=0,0034;
 výrazné snížení absolutního rizika úmrtí ve spojitosti s diabetem: metformin 7,5 případů /
000 pacientů za rok, samotná dieta 12,7 případů / 1 000 pacientů za rok, p = 0,017;
 výrazné snížení absolutního rizika celkových úmrtí: metformin 13,5 případů / 1 000 pacientů za
rok proti samotné dietě 20,6 případů / 1 000 pacientů za rok (p =0,011) a proti skupinám
léčeným kombinací monoterapií deriváty sulfonylurey a inzulínem 18,9 případů /
000 pacientů za rok (p=0,021);
 výrazné snížení absolutního rizika infarktu myokardu: metformin 11 případů / 1 000 pacientů za
rok, samotná dieta 18 případů / 1 000 pacientů za rok (p=0,01).

V klinických výsledcích nebyl přínos užívání metforminu jako sekundární léčby v kombinaci
s deriváty sulfonylurey prokázán.
U diabetu I. typu byl u vybraných pacientů podáván metformin v kombinaci s inzulínem, klinická
prospěšnost této kombinace však nebyla oficiálně uznána.

Pediatrická populace

Kontrolované klinické studie u omezené pediatrické populace ve věku 10 až 16 let, léčených po dobu
roku, prokázaly při glykemické kontrole podobnou reakci jako u dospělých.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání tablety metformin-hydrochloridu je dosaženo maximální koncentrace v plazmě
(Cmax) přibližně za 2,5 hodiny (tmax). Absolutní biologická dostupnost u tablet 500 mg a 850 mg
metformin-hydrochloridu činí u zdravých jedinců přibližně 50 – 60 %. Po perorálním podání
představuje neabsorbovaná část, která se vylučuje ve stolici, 20 – 30 %.

Při perorálním podání je absorpce metforminu saturabilní a neúplná. Předpokládá se, že
farmakokinetika absorpce metforminu není lineární.
U doporučených dávek a rozpisu dávkování metforminu je ustálených rovnovážných koncentrací
v plazmě dosaženo během 24 až 48 hodin, tyto koncentrace jsou všeobecně nižší než 1 mikrogram/ml.
V kontrolovaných klinických studiích nepřesáhly hladiny metforminu v plazmě (Cmax)
mikrogramů/ml, a to ani při maximálních dávkách.

Jídlo mírně zpožďuje absorpci tablet metforminu a snižuje rozsah. Po perorálním podání tablety
850 mg byla zjištěna o 40 % nižší vrcholová koncentrace v plazmě, 25% zmenšení plochy pod křivkou
(AUC – area under the curve) a prodloužení doby pro dosažení vrcholové koncentrace v plazmě o minut. Klinická relevance těchto zjištění není známa.

Distribuce

Vazba na proteiny krevní plazmy je zanedbatelná. Metformin proniká do erytrocytů. Krevní vrchol je
nižší než vrchol v plazmě a objevuje se přibližně ve stejnou dobu. Červené krvinky s největší
pravděpodobností představují sekundární část distribuce. Střední objem distribuce (Vd) se pohybuje
v rozsahu 63 až 276 l.

Metabolismus

Metformin je v nezměněné formě vylučován močí. U lidí nebyly zjištěny žádné produkty látkové
přeměny.

Eliminace

Renální clearance metforminu je > 400 ml/min, což poukazuje na to, že metformin je vylučován
glomerulární filtrací a tubulární sekrecí. Po perorálním podání je zdánlivý terminální poločas
eliminace přibližně 6,5 hodiny.
Když je narušena renální funkce, je renální clearance snížena úměrně clearance kreatininu a poločas
eliminace je tedy prodloužen, což vede ke zvýšení hladiny metforminu v plazmě.

Charakteristiky u zvláštních skupin pacientů

Porucha funkce ledvin

Dostupné údaje týkající se pacientů s mírnou poruchou funkce ledvin jsou vzácné a v této podskupině
nelze spolehlivě určit systémovou expozici metforminu na rozdíl od subjektů s normálními renálními
funkcemi. Proto je třeba přizpůsobit dávkování s přihlédnutím ke klinické účinnosti/snášenlivosti (viz
bod 4.2).

Pediatrická populace

Studie jednorázové dávky: Po podání jednorázové dávky 500 mg metformin-hydrochloridu
pediatrickým pacientům byl prokázán podobný farmakokinetický profil jako u zdravých dospělých
jedinců.
Studie opakované dávky: Údaje jsou omezeny na jednu studii. Po opakování dávek 500 mg dvakrát
denně po dobu 7 dní byla u pediatrických pacientů snížena vrcholová koncentrace v plazmě (Cmax)
přibližně o 33 % asystémová expozice (AUC0-t) o 40 %, ve srovnání s dospělými diabetiky, kterým
byla opakovaně podána dávka 500 mg dvakrát denně po dobu 14 dní. Protože dávka je titrována
individuálně podle glykemické kontroly, je klinický význam omezený.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po
opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové
toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Hypromelosa, makrogol 6000, magnesium-stearát, povidon 25, oxid titaničitý (E171)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Blistr PVC/Al, krabička.

Velikost balení: 30, 60, 100 a 120 potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

STADA Arzneimittel AG
Stadastrasse 2-61118 Bad Vilbel
Německo


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO (A)

Stadamet 500: 18/145/03-C
Stadamet 850: 18/146/03-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

16.4.2003 / 9.12.

10. DATUM REVIZE TEXTU

25. 5.