Telmisartan actavis Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotenzinu II, samotní; ATC kód: C09CA 
Mechanismus účinku
Telmisartan je specifický antagonista receptoru angiotenzinu II S vysokou afinitou vytěsňuje angiotenzin II z jeho vazebného místa na subtypu receptoru AT1, který 
odpovídá za známé působení angiotenzinu II. Telmisartan nemá na receptoru AT1 žádnou parciální 
agonistickou aktivitu a váže se selektivně na tento receptor. Vazba má dlouhodobý charakter. 
Telmisartan nevykazuje afinitu k ostatním receptorům, včetně AT2 a ostatních méně charakterizovaných 
receptorů AT. Funkční význam těchto receptorů není znám, stejně jako efekt jejich možné zvýšené 
stimulace angiotenzinem II, jehož hladiny se podáváním telmisartanu zvyšují. 
Plazmatické hladiny aldosteronu se podáváním telmisartanu snižují. Telmisartan neinhibuje u lidí 
plazmatický renin ani neblokuje iontové kanály. Telmisartan neinhibuje enzym konvertující angiotenzin 
 potencoval nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem. 
Dávka telmisartanu 80 mg u člověka téměř zcela inhibuje zvýšení krevního tlaku vyvolané 
angiotenzinem II. Inhibiční účinek přetrvává déle než 24 hodin a je měřitelný po dobu až 48 hodin. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Léčba esenciální hypertenze
Po první dávce telmisartanu dojde v průběhu tří hodin postupně k poklesu krevního tlaku. Maximální 
redukce krevního tlaku se dosáhne obvykle v průběhu 4 až 8 týdnů od zahájení léčby a přetrvává během 
dlouhodobé terapie. 
 
Antihypertenzní účinek trvá 24 hodin po podání přípravku včetně posledních 4 hodin před podáním 
následující dávky, jak bylo prokázáno ambulantním monitorováním krevního tlaku. Ve studiích 
kontrolovaných placebem po dávce 40 a 80 mg telmisartanu je toto potvrzeno poměrem minimálních 
a maximálních hodnot tlaku krve, který byl konzistentně nad 80 %. Existuje zjevná závislost mezi 
podanou dávkou přípravku a časem potřebným k návratu systolického krevního tlaku hodnoty. Údaje týkající se diastolického krevního tlaku  
U pacientů s hypertenzí snižuje telmisartan jak systolický, tak i diastolický krevní tlak bez ovlivnění 
tepové frekvence. Příspěvek diuretického a natriuretického efektu léčivého přípravku k jeho 
hypotenznímu působení musí být ještě určen. Antihypertenzní účinnost telmisartanu je srovnatelná se 
zástupci jiných tříd antihypertenziv telmisartan s amlodipinem, atenololem, enalaprilem, hydrochlorothiazidem a lisinoprilem 
Po náhlém přerušení léčby telmisartanem se během několika dnů krevní tlak postupně vrací k hodnotám 
před léčbou bez vzniku „rebound“ fenoménu. 
 
V klinických studiích přímo srovnávajících dvě antihypertenziva byl výskyt suchého kašle významně 
nižší u pacientů léčených telmisartanem než u pacientů léčených inhibitory enzymu konvertujícího 
angiotenzin. 
 
Kardiovaskulární prevence
Klinická studie ONTARGET Ramipril Global Endpoint Trialramiprilu na kardiovaskulární výsledky u 25620 pacientů ve věku 55 let nebo starších s anamnézou 
ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody, tranzitorní ischemické ataky, onemocnění 
periferních tepen nebo diabetes mellitus 2. typu s prokázaným orgánovým postižením hypertrofie levé srdeční komory, makro- nebo mikroalbuminuriekardiovaskulárních příhod. 
 
Pacienti byly náhodně zařazeni do jedné ze 3 následujících léčebných skupin: telmisartan 80 mg 
 
Pokud jde o primární kombinovaný cílový parametr účinnosti klinické studie - snížení úmrtí 
z kardiovaskulárních příčin, nefatálních srdečních infarktů, nefatálních cévních mozkových příhod nebo 
hospitalizace z důvodu srdečního selhání, telmisartan ukázal podobný účinek jako ramipril. 
Výskyt primárního cílového parametru u skupiny užívající telmisartan podobný. Relativní riziko pro telmisartan ve srovnání s ramiprilem bylo 1,01 p telmisartanem 11,6 %, u ramiprilu 11,8 %. 
 
Telmisartan byl také podobně účinný jako ramipril, pokud se týká předem stanoveného sekundárního 
cílového parametru účinnosti - úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkty myokardu 
 a nefatální cévní mozkové příhody [0,99 primárním cílovým parametrem účinnosti referenční studie HOPE Prevention Evaluation 
Klinická studie TRANSCEND randomizovala pacienty netolerující ACE-inhibitory, jinak byla vstupní 
kriteria stejná jako ve studii ONTARGET. Pacienti užívali telmisartan 80 mg prokázán statisticky významný rozdíl ve výskytu primárního kombinovaného cílového parametru z kardiovaskulárních příčin, nefatální srdeční infarkty, nefatální cévní mozkové příhody nebo 
hospitalizace z důvodu srdečního selhání0,92 sekundárním kombinovaném cílovém parametru - úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatální srdeční 
infarkty a nefatální cévní mozkové příhody [0,87 prokázán u kardiovaskulární mortality  
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint TrialAffairs Nephropathy in Diabetesreceptorů pro angiotenzin II. 
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního 
onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus  2. typu se známkami poškození cílových orgánů. 
Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus  2. typu a diabetickou nefropatií. 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat současně. 
Studie ALTITUDE EndpointsACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly 
numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a 
sledované závažné nežádoucí účinky hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 
 
U pacientů léčených telmisartanem byl méně často hlášen kašel a angioedém než u pacientů, kterým byl 
podáván ramipril. Naopak v případě telmisartanu byla častěji hlášena hypotenze. 
 
Kombinace telmisartanu s ramiprilem nepřinesla další prospěch ve srovnání se samotným ramiprilem 
nebo samotným telmisartanem. Výskyt kardiovaskulární mortality a mortality ze všech příčin byl u této 
kombinace vyšší. Navíc v této skupině došlo k významně vyššímu výskytu hyperkalemie, renálnímu 
selhání, hypotenze a synkop. U této skupiny pacientů se proto používání kombinace telmisartanu s 
ramiprilem nedoporučuje. 
 
Ve studii „Účinná sekundární prevence cévních mozkových příhod“ 50 let a starších, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, byl zaznamenán zvýšený výskyt sepse po 
telmisartanu ve srovnání s placebem, 0,70 % vs. 0,49 % [RR 1,43 1,00-2,06vs. pacienti léčení placebem zvýšená míra výskytu sepse spojené s podáváním telmisartanu může být náhodný nález nebo může 
souviset s dosud neznámým mechanismem. 
 Příznivé účinky telmisartanu na mortalitu a kardiovaskulární morbiditu zatím nejsou známé. 
  
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost telmisartanu u dětí a dospívajících mladších 18 let nebyla stanovena.  
 
Hypotenzní účinky dvou dávek telmisartanu byly hodnoceny u 76 pacientů s hypertenzí, převážně  
s nadváhou ve věku 6 až 18 let telmisartanu v dávce 1 mg/kg dobu 4 týdnů léčby. Sekundární hypertenze nebyla do hodnocení zahrnuta. U některých sledovaných 
pacientů byly užité dávky vyšší, než jsou doporučené k léčbě hypertenze u dospělé populace a dosáhly 
denní dávky srovnatelné se 160 mg, která byla testována u dospělých pacientů. Průměrné změny 
systolického krevního tlaku oproti výchozímu stavu skupinu, byly -14,5 s telmisartanem 1 mg/kg a -6,0 tlaku oproti výchozímu stavu byly -8,4 závislá na dávce. Údaje o bezpečnosti z této studie u pacientů ve věku 6 až 18 let jsou obecně podobné 
jako u dospělých. Bezpečnost dlouhodobé léčby telmisartanem u dětí a dospívajících nebyla hodnocena. 
Zvýšení eosinofilů hlášené v této skupině pacientů nebylo u dospělých zaznamenáno. Jeho klinický  
význam a závažnost nejsou známy. 
Tyto klinické údaje neumožňují stanovit účinnost a bezpečnost telmisartanu u pediatrické populace  
s hypertenzí.