Telmisartan/hydrochlorothiazid xantis Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti
 
Při současném podávání HCTZ a telmisartanu nedochází u zdravých dobrovolníků k vzájemnému 
ovlivnění farmakokinetiky jednotlivých látek. 
 
Absorpce 
 
 
Telmisartan: Po perorálním podání je vrcholové koncentrace telmisartanu dosaženo za 
0,5 - 1,5 hodiny po podání dávky. Absolutní biologická dostupnost telmisartanu v dávce 40 mg činila 
42%, v dávce 160 mg 58%. Jídlo nepatrně redukuje biologickou dostupnost telmisartanu s redukcí 
plochy pod křivkou závislosti plazmatických koncentrací na čase (AUC) přibližně od 6% (dávka 
40 mg) do 19% (dávka 160 mg). Po 3 hodinách po podání telmisartanu nalačno nebo současně s jídlem 
se jeho plazmatické koncentrace neliší. Nepředpokládá se, že by menší redukce AUC mohla vést ke 
snížení terapeutické účinnosti. Telmisartan se při opakovaném podávání v plazmě významně 
nekumuluje. 
 
Hydrochlorothiazid: Po perorálním podání přípravku Telmisartan/Hydrochlorothiazid Xantis  je 
vrcholových hladin HCTZ dosaženo přibližně za 1,0 - 3,0 hodiny po podání dávky. Na základě 
kumulativního renálního vylučování HCTZ byla absolutní biologická dostupnost okolo 60 %. 
 
Distribuce
Telmisartan je významně vázán na plazmatické proteiny (> 99,5%), především na albumin a kyselý alfa-
1-glykoprotein. Zjevný distribuční objem telmisartanu je přibližně 500 litrů, což navíc svědčí o jeho 
tkáňové vazbě. 
Hydrochlorothiazid je z 68% vázán na bílkoviny v plazmě a jeho distribuční objem je 0,83 - 1,14 l/kg. 
 
Biotransfomace
Telmisartan je metabolizován konjugací na farmakologicky neaktivní acylglukuronid. Glukuronid 
mateřské sloučeniny je jediným metabolitem identifikovaným u člověka. Po podání jednotlivé dávky 
telmisartanu značeného 14C představuje glukuronid přibližně 11% měřené radioaktivity v plazmě. 
Izoenzymy cytochromu P450 nejsou do metabolismu telmisartanu zapojeny. 
Hydrochlorothiazid není u člověka metabolizován. 
 
Eliminace
Telmisartan: Po intravenózním i po perorálním podání byla většina 14C značeného telmisartanu 
v podané dávce (> 97%) vyloučena stolicí cestou biliární exkrece. Jen nepatrné množství bylo  nalezeno 
v moči. Celková plazmatická clearance telmisartanu po perorálním podání je > 1 500 ml/min. 
Terminální eliminační poločas byl větší než 20 hodin. 
 
Hydrochlorothiazid je téměř kompletně v nezměněné podobě vylučován močí. Okolo 60% perorální 
dávky je eliminováno během 48 hodin. Renální clearance činí přibližně 250 - 300 ml/min. Terminální 
eliminační poločas hydrochlorothiazidu je 10 - 15 hodin. 
 
Linearita/nelinearita 
Telmisartan: Farmakokinetika perorálně podaného telmisartanu v dávkách 20 - 160 mg není lineární 
díky většímu než proporcionálnímu nárůstu plazmatických koncentrací (Cmax
 
a AUC) při narůstajících 
dávkách.  
Hydrochlorothiazid vykazuje lineární farmakokinetiku. 
 
Farmakokinetika u specifických skupin pacientů 
Starší pacienti
Farmakokinetika telmisartanu pacientů starších a pacientů mladších 65ti let se neliší. 
 
Pohlaví
Plazmatické koncentrace telmisartanu jsou obecně 2 - 3x vyšší u žen než u mužů. Nicméně 
v klinických studiích nebyla u žen shledána významně vyšší odezva krevního tlaku nebo významně vyšší 
incidence ortostatické hypotenze. Úprava dávkování není nutná. Existovala zde tendence k vyšším 
plazmatickým koncentracím HCTZ u žen oproti mužům. Není to považováno za klinicky významné. 
 
Porucha funkce ledvin
Renální vylučování nepřispívá ke clearance telmisartanu. Na základě zkušeností s pacienty s mírnou až 
středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30 - 60 ml/min, průměr okolo 
50 ml/min) není nutná žádná úprava dávkování u pacientů se sníženou renální funkcí. Telmisartan není z 
 
 
 
krve odstraňován hemodialýzou. U pacientů s poruchou renální funkce je rychlost eliminace HCTZ 
snížena. V typické studii na pacientech s průměrnou clearance kreatininu 
90 ml/min byl eliminační poločas HCTZ prodloužen. U pacientů s nefunkční ledvinou je eliminační 
poločas okolo 34 hodin. 
 
Porucha funkce jater
Farmakokinetické studie u pacientů s poruchou funkce jater prokázaly zvýšení hodnot absolutní 
biologické dostupnosti telmisartanu téměř na 100%. Poločas eliminace se u pacientů s poruchou funkce 
jater nemění.