Telmisartan-ratiopharm Interakce
 
Digoxin
Při společném podávání telmisartanu s digoxinem bylo pozorováno zvýšení mediánu vrcholové 
plazmatické koncentrace digoxinu (49 %) i minimální plazmatické koncentrace digoxinu 
v rovnovážném stavu (20 %). Při zahájení léčby telmisartanem, při úpravách dávky a při ukončení 
léčby telmisartanem je nutno monitorovat hladinu digoxinu, aby se udržela v terapeutickém rozmezí. 
 
Tak jako ostatní léčiva ovlivňující renin-angiotenzin-aldosteronový systém může telmisartan vyvolat 
hyperkalemii (viz bod 4.4). Riziko se může zvýšit v případě kombinované léčby s dalšími léčivými 
přípravky, které mohou také vyvolat hyperkalemii - náhražky soli obsahující draslík, draslík šetřící 
diuretika,  ACE  inhibitory,  antagonisté  receptoru  angiotenzinu  II,  nesteroidní  protizánětlivé  léčivé 
přípravky  (NSAID,  včetně  selektivních  COX-2  inhibitorů),  heparin,  imunosupresiva  (cyklosporin 
nebo takrolimus) a trimethoprim. 
Výskyt hyperkalemie závisí na přidružených rizikových faktorech. Riziko se zvyšuje v případě výše 
uvedených léčebných kombinací. Riziko je zvláště vysoké při kombinaci s kalium šetřícími diuretiky a 
při kombinaci s náhražkami soli obsahující draslík. Kombinace např. s ACE inhibitory nebo s NSAID 
představují menší riziko za předpokladu, že jsou přesně dodržována opatření při podávání. 
 
Současné podávání se nedoporučuje
Draslík šetřící diuretika nebo přípravky obsahující draslík
Antagonisté receptoru angiotenzinu II jako telmisartan, zmenšují ztrátu draslíku, navozenou diuretiky. 
Draslík  šetřící  diuretika,  například  spironolakton,  eplerenon,  triamteren  nebo amilorid,  přípravky 
obsahující draslík nebo náhražky soli obsahující draslík, mohou vést k významnému zvýšení hladiny 
draslíku v séru. Pokud je indikováno současné podávání z důvodu prokázané hypokalemie, je nutno je 
podávat opatrně a za častých kontrol hladin draslíku v séru. 
Lithium
Při současném podávání lithia spolu s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu byl hlášen 
reverzibilní nárůst koncentrací lithia v séru a jeho toxicita, a také při současném podávání lithia a 
antagonistů receptoru angiotenzinu II včetně telmisartanu. 
Pokud se ukáže kombinované podávání jako nezbytné, doporučuje se pečlivě monitorovat sérové 
hladiny lithia. 
Současné podávání vyžadující opatrnost
Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID)
NSAID (např. kyselina acetylsalicylová v protizánětlivých dávkách, COX-2 inhibitory a neselektivní 
přípravky  skupiny  NSAID) mohou  snižovat  antihypertenzní  účinek  antagonistů  receptoru 
angiotenzinu II. U určitých pacientů s oslabenou funkcí ledvin (například u dehydratovaných pacientů 
nebo starších pacientů s poruchou funkce ledvin) může mít současné podávání antagonistů receptoru 
angiotenzinu II a přípravků, které blokují cyklooxygenázu, za následek další zhoršení funkce ledvin, 
včetně možného vzniku akutního selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Z tohoto důvodu je 
nutno  podávat  takovou  kombinaci  velmi  opatrně,  zejména  u  starších  pacientů.  Pacienti  musí  být 
patřičně  hydratováni  a  je  třeba  zvážit  kontroly  funkce  ledvin  po  zahájení,  a  také  v  pravidelných 
intervalech během této kombinované terapie. 
V jedné studii vedlo současné podávání telmisartanu a ramiprilu ke 2,5 násobnému zvýšení AUC0-24 a 
Cmax ramiprilu a ramiprilátu. Klinický význam tohoto zjištění není znám. 
 
Diuretika (thiazidová nebo kličková diuretika)
Předchozí  léčba  vysokými  dávkami  diuretik  jako  je  furosemid  (kličkové  diuretikum)  a 
hydrochlorothiazid (thiazidové diuretikum) může vést k depleci objemu a  k  riziku  vzniku  hypotenze 
po zahájení léčby telmisartanem. 
 
Současné podávání, které je nutno zvažovat
Jiná antihypertenziva
Účinek telmisartanu na snížení krevního tlaku může být zvýrazněn při současném podávání jiných 
antihypertenziv. 
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)  
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo  
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená  
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující  
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 
 
Na základě farmakologických  vlastností  následně  uvedených  léků  lze  očekávat,  že  tyto  léčivé 
přípravky mohou zvýraznit hypotenzní účinek všech antihypertenziv, včetně telmisartanu: baklofen, 
amifostin. 
Dále může  být  ortostatická  hypotenze potencována  alkoholem,  barbituráty,  narkotiky  nebo 
antidepresivy. 
 
Kortikosteroidy (systémové podání)
Snížení antihypertenzního účinku.